Recenze

TRI: Of Friendship and Madness - recenze

Před sedmi lety spatřila světlo světa hra, která změnila vnímání logického žánru, a do určité míry i posunula hranice herního designu. Místo pušky hráči vrazila do rukou experimentální výtvor a zákopy druhé světové nahradila architektonickými skvosty a logickými problémy. Řeč je samozřejmě o Portalu, který se ve formě barevného TRI dočkal duchovního nástupce, jenž dokazuje, že umění může být skutečně hratelné.

Middle-earth: Shadow of Mordor - recenze

Víte, co je neuvěřitelné? Že jsme se doteď nedočkali špičkového RPG ze světa Pána prstenů. Rozumějte, bavíme se o jednom z nejmilovanějších fantasy námětů ve sluneční soustavě, který si přímo říká o fortelné singleplayerové dobrodružství s masivním světem, rozličnými frakcemi a rozmáchlým příběhem. A ono pořád nic. Middle-earth: Shadow of Mordor má však k vysněné hře zatím nejblíže. Namísto tradičních RPG se přitom inspiruje vražednou sérií Assassin’s Creed, přičemž slovo „inspiruje“ znamená spíše „vykrádá“. 

The Vanishing of Ethan Carter - recenze

Tři hodiny. 180 minut. Uteče to jako voda. Tedy v případě, že hrajete The Vanishing of Ethan Carter. Pak zůstanou nad klávesnicí rozklepané prsty a v duši touha vědět a hlavně vidět víc. Ve vyvolání pocitu nenaplněnosti debut studia Astronauts exceluje: naznačí smysluplný otevřený svět a rozsáhlé možnosti detektivní práce, ale pokaždé před nimi práskne dveřmi. Nenahlédnete za ně a s každým dalším bouchancem padáte vstříc simulátoru chůze. Přitom spoustu věcí dělá The Vanishing of Ethan Carter dobře, ba přímo mistrovsky.

The Last of Us Remastered - recenze

Když vyšla The Last of Us na PlayStation 3 (recenze Vaška Rybáře), byl jsem jeden z prvních, kdo netrpělivě přešlapoval před prodejnou GAME. Další hra od studia Naughty Dog! Pro sichr jsem si ještě před tím znovu „otočil“ Uncharted 2, abych se dostal do správné nálady. Jenže třetího dne jsem spatřil titulky a při jejich sledování jsem se zahořklým výrazem ve tváři odložil gamepad a dumal nad tím, jestli jsem za tohle dílo opravdu vysolil čtrnáct stovek dobrovolně, nebo zda jsem nebyl při smyslech. The Last of Us jsem se zadostiučiněním zpražil na svém blogu a myslel jsem si, že už se k němu nikdy nevrátím. Ovšem nevyzpytatelné jsou cesty boží. Tudíž krom analýzy vylepšené vizuální stránky se nyní dočkáte i názoru člověka, se kterým Last of Us zas až tak nezamávala.

Age of Mythology: Extended Edition - recenze

Lag. Málokdy lze hru vystihnout jedním jediným slovem, ale zrovna v případě Age of Mythology: Extended Edition není co řešit. Neodehrál jsem v ní jediný plynulý multiplayerový zápas. Sek-sek-sek. Po čase se z toho stal už takový předválečný rituál. Do chatu někdo napíše „lag?“, ostatní přikývnou, smutně konstatují, že jde o běžnou věc a se zaťatými zuby rozjedou budování svých impérií. Tahle předělávka nefunguje dobře, ale přeci jen mluvíme o jedné z nejlepších realtime strategií vůbec…

Diablo III: Reaper of Souls - recenze

Tak jsme se konečně dočkali, milované i proklínané Diablo III se dočkalo prvního velkého datadisku Reaper of Souls, který by měl spoustu věcí napravit, přidává mnoho nového obsahu včetně nového aktu i módu a také novou postavu - Crusadera. Takže, podařilo se tvůrcům uchlácholit některé popuzené fanoušky?

Castlevania: Lords of Shadow 2 - recenze

Už je to více než 3 roky, co jsme vyprovodili Gabriela Belmonta ke dveřím s nadprůměrným hodnocením a s lehkým poplácáním po rameni mu poradili, ať se příště oblékne do vlastního kabátu, kterým nebude připomínat všechny ostatní návštěvníky. Nyní se v roce nezmar Drákula vrací, aby nám ukázal, jak si tvůrci z Mercury Steam poradili s originalitou a především přechodem her na novou generaci konzolí, kdy už jsou v módě trošku jiné postupy, než tomu bylo před pár lety.

The Night of the Rabbit - recenze

Studio Daedalic Entertainment nám ještě předtím, než si střihne letního levobočka v podobě tahového RPG Blackguards, předložilo titul přesně ve svém stylu. The Nigh of the Rabbit je klasická point-and-click adventura, která sice nevyniká nadnesenou obtížností jako třeba série Deponia, přesto může být zadostiučiněním i pro pokročilé hráče.

Warlock: Master of the Arcane - recenze

Warlock: Master of the Arcane lze laikovi nejlépe popsat jako Civilizaci, která je překlopená do fantasy světa Ardanie, známého především ze série Majesty. Na první pohled je vše dost podobné – na hexové mapě, viděné z ptačí perspektivy, se rýsují pláně, pouště, džungle a sem tam nějaké to městečko, které postaví vaši nebo nepřátelští osadníci. Pod širým nebem se však producírují i roztodivné armády a dohromady to prostě vypadá familiérně, skoro jako Civilizace. Zdání ale klame.

Team Assault: Baptism of Fire - recenze

Jsem přesvědčen, že každý tvůrce hry moc dobře ví, co je na ní špatného, co recenzenty i hráče naštve. Zároveň však doufá, že ty dobré věci mají dostatečnou sílu přebít všechny slabiny. Tahová taktická hra Team Assault: Baptism of Fire má hodně slabších míst ale i několik potenciálních trumfů. Mezi ty nejsilnější patří taktické hraní ve stylu Jagged Alliance a mocný editor map a jednotek.

A Game of Thrones: Genesis - recenze

Jste fanoušky G.R.R. Martina či spíše jeho ságy Píseň ledu a ohně? Chtěli byste s Nymerií dobývat Dorne, létat s draky Aegona Dobyvatele a udělat z Harrenhalu hroudu očouzené architektury? V tom případě vám A Game of Thrones: Genesis tohle všechno umožní, bohužel ve stylu natolik neatraktivním a herně mizerném, že to nestojí ani za váš čas, ani peníze. Pokud tedy nejste opravdoví hardcore fanoušci RTS her, kteří musí zkusit vše. Genesis se sice moc snaží o nějakou inovaci, ale nevychází to. O to víc její selhání bolí. Zajímavé nápady tu prostě umírají na otřesné designérské chyby.

Call of Juarez: The Cartel - recenze

Call of Juarez série prošla s novým dílem zásadní plastikou. Není to ale takové to napravování povislých víček nebo nenápadná botoxová řachanda do čela. Naopak se dá říct, že vizuálně hra vypadá o fous nebo dva hůř než její předchůdce. Překopávalo se však hlavně zevnitř, ostatně sousloví „moderní western“ hovoří samo za sebe. A věřte, že na papíře to ještě zní mnohem lépe než ve skutečnosti.

Guardians of Graxia - recenze zajímavé tahovky

Mám pro vás návod, jak zbohatnout. A když už byste se náhodou netopili v penězích, alespoň budete dělat, co vás baví. Stačí se inspirovat u firmy Petroglyph, tvůrce tahové fantasy hry Guardians of Graxia, kde vymysleli jeden herní mechanismus a dokázali z něj vycucnout, co se dalo. Guardians of Graxia je totiž v základu desková hra, která se dostala na počítače, stala se z ní karetní hra a dokonce si osvojila téma druhé světové války a pod názvem Panzer General odskočila na konzole Xbox 360. Tomu se říká dokonale vyždímaný nápad. Ze stolu do počítače

StarCraft II Wings of Liberty - megarecenze

Po důkladném dohrání kampaně a dlouhých nocích v multiplayeru vám přinášíme náš verdikt nad vymodleným pokračováním jedné z nejslavnějších her všech dob.

Transformers Revenge of the Fallen - recenze

Filmová hra mytologii automobilových robotů pojala temněji, šedivěji a vůbec o dost vážněji než minule. Jak se tento styl hodí k Bayově nablýskanému a lehce infantilnímu eposu?

Neverwinter Nights 2 Myster. of Westgate

Hrdina při dobrodružstvích objeví tajemnou masku a když si jí nasadí, zjistí, že se jí nemůže zbavit. A co hůř, stále se mu v třetím datadisku vracejí noční můry...

Lord of the Rings Conquest - recenze

Vžít se do role řadového vojáka a zúčastnit se několika bitev ze světa Pána Prstenů, to bylo snem nejednoho fanouška. Jenže ani v multiplayeru to není ono.

Spider-Man Web of Shadows - recenze

Málokterá městská akce dokáže nabídnout tak opojný pocit svobody pohybu jako ty s pavoučím mužem, houpajícím se mezi mrakodrapy. Tentokrát jsme se měli dočkat možnosti přiklonit se i na stranu zla.

LOTR Online: Mines of Moria - recenze

V rozlehlé a úžasně zpracované Morii v datadisku budete plnit desítky, ba stovky nových questů, získávat zkušenosti na deset dalších levelů a objevovat tajemství legendárních zbraní.

Art of Murder: FBI Confidental - recenze

Žánr detektivek je asi tím nejpádnějším důvodem, proč adventury stále existují. Co může hráče upoutat více, než stará dobrá historka o rituálních vraždách, vyšetřování a skupině podezřelých?

Sins of Solar Empire - mega-recenze

Tato vesmírná strategie spojuje Master of Orion 2 a Homeworld do jednoho celku.

Turning Point: Fall of Liberty - recenze

Co by se stalo, kdyby Winston Churchil nepromluvil do událostí 2. světové války? Němci by získali převahu a v roce 1953 by vzducholoděmi provedli zdrcující invazi do New Yorku. Proč u bodu obratu raději osobně nebýt?

Hour of Victory - recenze PC verze

Zkouší podruhé zaujmout fanoušky válečných stříleček, tentokrát PCčkáře. Poučili se vývojáři a proměnili titul nominovaný na nejhorší xboxovou hru roku aspoň v průměrnou akci?

The Chosen: Well of Souls - recenze

Svět je opět v nebezpečí. Opět se všude potulují démoni, moc Pána temnot vzrůstá a pouze jeden jediný, rek udatný, má šanci téměř jistou apokalypsu zastavit... Máte chuť na dalších pár klikanců?

Prince of Persia Rival Swords - recenze

Perský princ nakonec doskákal až na Nintendo Wii. Prožije sice to samé co v dva roky starých Dvou trůnech, ale díky upravenému ovládání neztratil nic na zábavnosti.

Neverwinter 2: Mask of Betrayer recenze

Zamotaný příběh, noví hrdinové i nepřátelé, epická kouzla a schopnosti, mocné artefakty. To vše na vás čeká v datadisku. Tentokráte v říši Rashemen, Stínovém světě, Astrálním plánu a jiných exotických místech.

Medal of Honor Airborne mega-recenze

Autoři „nejprofláknutější“ válečné série na sebe vzali role novátorů. Mělo jejich snažení okolo seskoků s padákem a otevřeného bojiště vůbec nějaký smysl nebo hra skončí pod koly dějin jako minulý díl?

Harry Potter & Order of Phoenix - recenze

Již zítra do kin vklouzne Harry Potter a s ním přišla "povinná" hra, která není jen doprovodným letákem k filmu. Překopání celého konceptu na otevřenou hratelnost zdá se býti dostatečnou zárukou, že tentokrát to bude něco víc...

Genji: Days of the Blade - recenze

Svou PS3 můžete nakrmit i samurajskou rubačkou ze země vycházejícího slunce. Poznávacím znamením je opět stylizovaná výprava v duchu filmů Hrdina či Klan létajících dýk. Bohužel se ale na Genji 2 lépe dívá, než se hraje.

FF VII: Dirge of Cerberus - recenze

Sedmý díl Final Fantasy ságy bývá fanoušky považován za nejlepší. Přímé pokračování nabízí návrat do známých lokací ve 3D a další dobrodružství po boku oblíbených postav, ovšem není to RPG, nýbrž divoká střílečka.