| Autor: Martin Havlíček Publikováno: 3.března 2008 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze: finální/anglická/PCDoba recenzování: pár dnů |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
V průběhu hry je pak příběh přesunut na druhou kolej, což ale vůbec nevadí, protože pak stejně nemá čím zaujmout. Po počátečních bojích v ulicích New Yorku se přesunete do sídla kolaborantského prezidenta Spojených států, abyste mu to spočítali, a zjistili, že Němci vyvinuli atomovku a hodlají ji vyzkoušet právě na New York. Následuje přesun do základny, kde se nálož připravuje a nakonec let v útrobách obrovské vzducholodi, která bombu převáží. To je prosím vše. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
•Šedivý New York Ačkoliv se z výčtu lokací může zdát, že půjde o pestrou procházku, není tomu tak. Designéři levelů totiž nejsou zrovna mistři svého oboru. New York je pro ně místem plným obrovských šedých krychlí s „nakreslenými“ okny a s pustými ulicemi. Od anonymního města jej odlišují pouze známé architektonické monumenty: Socha svobody v pozadí a zřícenina mrakodrapu Chrysler Building, před níž se odehraje intenzivní boj mezi skupinou vlastenců a nacistickou armádou. Interiéry jsou pak – obecně – až sterilně prosté. Výjimkou jsou samozřejmě reprezentativní pokoje Bílého domu, do nichž zavítáte zhruba v polovině hry, a pak také některé části německé základny. Asi nebude překvapením, že průchod hrou je záležitostí čistě lineární. Zabloudit nelze, spíše se můžete mírně zaseknout. Jsem rád, že autoři nedegradovali Turning Point na hru, kterou se prostě proběhne. Čas od času narazíte na slepou uličku, takže musíte hledat alternativní cestu. Tou bývá obyčejně římsa, po které přeručkujete, nebo lano, po němž se spustíte do jiného baráku. Jindy zase zdánlivě bezradnou situaci vyřeší zatáhnutí za „kouzelnou páku“ či stisknutí tlačítka. O puzzlech ale nemůže být řeč. Docela zajímavým zpestřením se zdála aktivace bomby, bohužel jen do okamžiku, kdy se ukázalo, že nejde o rébus, ale o pouhou rutinu. Hra po vás chce, abyste připojili různobarevné drátky k různobarevným bodům (modrý k modrému, zeleným k zelenému atp.). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
•Náckové se sebevražednými sklony Virtuální voják totiž umí nejen střílet, házet granáty, krýt se, ale také střílet ze zákrytu a „vracet“ nepřáteli ještě nevybuchlé bomby. Problém je ale v tom, že se mnohdy kryje na nevhodných místech, a to tak, že je celý odhalen, ze zákrytu střílí tak, že nehledí na překážky před ním (a pálí třeba přes stěnu) a to samé platí i pro házení granátů. Někdy ani není potřeba plýtvat náboje - stačí se jen ukázat před skupinkou nepřátel, zalézt do úkrytu a počkat, až si omylem vhodí pod nohy granát. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
A pokud někdo přežije, můžete jej odrovnat ručně. Nábojů bývá v některých pasážích nedostatek, a proto jistě uvítáte možnost sejmout nepřítele bez jediného výstřelu. Na vybraných místech je dokonce možné provést eliminaci speciální. Stojí-li voják na okraji střechy budovy, lze jej většinou shodit dolů, a nebožáka pálícího dokumenty můžete zase painkillerovsky vhodit zaživa do pece. Takovýchto mordů je tu mnohem více. V některých situacích se ale vyplatí jeho život (na chvíli) ušetřit a použít jej jako živý štít. Stačí při výběru akce stisknout šipku směrem dolů a vaše alter ego mrštně uchopí nacistu do kravaty a půjčí si jeho mausera... •Očima vampýra Zbraňový arzenál ostatně měl být jednou z deviz hry. Zasazení příběhu do padesátých let umožnilo obohatit nabídku zbraní o kousky, které v době války existovaly pouze v podobě prototypů či návrhů, či o zcela smyšlené modely. Namísto profláknutého samopalu MP-40 tak nosíte v rukou model MP-50 a když přijde na to zlikvidovat snipery, vytasíte pušku G47 s infračerveným zaměřováním Vampyre, které odhalí všechny odstřelovače v okolí... Tedy pokud vám hra umožní zaměřit. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Velmi často se mi totiž stávalo, že po stisku pravého tlačítka myši, které by vás mělo u všech střelných zbraní přepnout do módu zaměřování, nepřišla žádná odezva. Hra občas reagovala tak, jako by tlačítko bylo rozbité – neustále aktivovala a deaktivovala zaměřovací mód. To nejen že mi hodně ztížilo některé situace (máte sniperku, ale nemůžete zaměřit), ale hlavně to lezlo děsně na nervy. A bezpečně vím, že chyba není na mé straně (tj. u mé myši). •Anti-reklama na Unreal Engine 3 Další oblast, ve které Turning Point naprosto selhává, je zpracování. Nedokážu pochopit, proč hra, která běží na špičkové technologii Unreal Engine 3, vypadá tak mizerně. Textury jsou hrozné, levely jsou poskládané z jednoduchých objektů a speciální efekty snad ani nebudu komentovat. Turning Point dokonce vypadá ještě mnohem hůř než kritizovaný Hour of Victory. Při té vší hrůze běžela hra zhruba na 45 až 60 FPS (na PC s Core2Quad, GeForce 8800 GTX, 4 GB RAM) a to v rozlišení 1280x720, poněvadž vyšší nešlo v mém případě nastavit. Poklesy framerate se objevovaly především na checkpointech, v přechodech mezi lokacemi atp. V takových okamžicích se hra i na několik sekund zasekla, škoda jen, že na to zřejmě masochističtí vývojáři vůbec nedbali a i do těchto momentů nacpali nepřátele, což není zrovna férové. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Špatně na tom jsou také animace postav. Civilisté a ostatně i vojáci opět místo chůze předvádějí něco jako moonwalking naruby, a naprosto nepojmenovatelné jsou pak kreace, které vytvářejí v bojovém rozpoložení. Problém je, že nabídka animací není zrovna bohatá a vyřešena není ani návaznost mezi nimi. V praxi se to projevuje tak, že když třeba zastřelíte krčícího se vojáka, ten nepadne na hubu, ale „teleportuje“ se do vztyčené polohy a teprve teď odehraje svou scénu. A jako by to nestačilo, někdy tohle zvláštní loutkové divadlo ještě okoření (ne)fyzika, která vojáka třeba vystřelí nepatrně do vzduchu anebo jej nechá levitovat metr nad zemí. Hra má ale i své lepší stránky. Osobně oceňuji to, že jsem konečně pochopil, k čemu slouží v nastavení her funkce vertikální synchronizace. Zvláštní trhání obrazu, které nebylo dáno poklesem framerate, mě donutilo prohledat menu. Možnost aktivace „vSync“ jsem bohužel neobjevil, naštěstí v pokročilé fázi hry už jsem tenhle problém nezaznamenával. A podobných drobností je ve hře víc… 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii •Orchestrální soundtrack Zvuky zbraní nevyznívají nijak přesvědčivě, ale přesto musím říct, že audio stránka hry je snad tím jediným, co nepůsobí lacině. Snad proto, že si Codies najali Michaela Giacchina (Ztraceni, Alias, Úžasňákovi, Medal of Honor), aby dal dohromady správný válečný orchestrální soundtrack. To se mu povedlo. I když vám zřejmě neutkví v paměti žádná melodie, pravděpodobně si hudby přinejmenším všimnete. •Béčko za plnou cenu 
zdroj:
tisková zpráva
Obavy, které vyvolalo hrůzostrašné demo, se bohužel naplnily. Pod škaredou slupkou se skrývá červavá hra. Hrát se sice dá a poslední část je dokonce i zábavně intenzivní, ale celkově je Turning Point zklamáním. Příběh slabý, singleplayer krátký (v mém případě přesně 4 hodiny 25 minut) a multiplayer fakticky nefunguje – k dispozici je DM i TDM, ale nejsou žádné servery. zdroj: Archiv weapons trailer zdroj: Archiv occupation trailer - stažitelná verze (29 MB, HD) Stáhněte si: Demo z Xbox Live Marketplace, Trailery, Videa... Související články: Novinky, Dojmy z dema |
| Martin Havlíček | |
| autorovi je 21 let, pracuje jako redaktor časopisu PlayIN a portálu Hratelně.cz, jeho práce je pro něj zároveň i koníčkem – ostatně na nic jiného už ani nemá čas |
