Sins of Solar Empire - mega-recenze
7/10
zdroj: Archiv

Sins of Solar Empire - mega-recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

12. 3. 2008 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Tato vesmírná strategie spojuje Master of Orion 2 a Homeworld do jednoho celku.

Autor: Michigan
Publikováno: 12.března 2008
Verze hry: finální+1.02/anglická/PC
Doba recenzování: 1 týden

Obrázek zdroj: Archiv
Když vyšly hry Master of Orion 2 a Homeworld, zařadily se téměř okamžitě mezi legendy. První byla propracovaná tahová strategie a druhá zase čistokrevná real-time strategie. Obě se odehrávaly ve vesmíru, ale každá se snažila jít jiným směrem. V novém studiu Ironclad Games si zřejmě řekli, že by nebylo od věci oba typy her spojit, a tak vzniklo Sins of a Solar Empire (dále už jen SoSE). Zda se jim to povedlo či ne, vám poodhalí následující řádky.

 Za mnoho a mnoho let...
Zápletka SoSE je sice jednoduchá, ale zajímavá. Trader Emergency Coalition, tedy společenství planet obývaných převážně lidmi, je nečekaně napadeno mocnou a krvežíznivou rasou Vasari, která kdysi vládla celému vesmíru. Ve už skutečnosti sláva jejího zašlého impéria dávno pominula a nyní je na útěku před neznámým nepřítelem. Válka mezi těmito dvěma rozdílnými kulturami na sebe nenechá dlouho čekat.

Během těch nejtěžších bojů se ale objeví ještě třetí strana, s níž je třeba počítat – tajemný Advent využívající pokročilých technologií, neurochemikálií a bioimplantátů. Jde o vyhnance prahnoucí po pomstě, jež lidé kdysi vyčlenili ze svých vlastních řad. Všechny tři zúčastněné frakce usilují o podmanění celého vesmíru a šance jsou téměř vyrovnané. Je tedy jen na vás, které z nich dáte přednost.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Pokud vás tento příběh zaujal a jste zvědaví, jak se bude vyvíjet dál, budete asi zklamaní. SoSE má totiž jeden velký, ale naneštěstí zásadní problém – kampaň, která by vše rozvinula a seznámila vás s jednotlivými národy blíže, tu prostě není a to je velká škoda. Našly by se tu sice jakési samostatné scénáře, ale i v nich je hlavní cíl pouze porazit všechny protivníky. Po několika hrách proti počítači (pravda, velmi zábavných) se rychle dostaví stereotyp, jelikož vás už téměř nemá co překvapit. Celkově to ve mně budí dojem, jako by hra byla určená pouze pro multiplayer.

 Nekonečný vesmír
Po spuštění je hráč doslova zavalen věcmi, jež si musí osvojit, a proto nepočítejte, že byste ke hře zasedli a hned ji začali hrát. Absolvování čtyř tutoriálů je základ a i potom budete minimálně zpočátku stále tápat a listovat v manuálu. Některé pojmy, jako například kultura, nejsou dostatečně vysvětleny ani prostřednictvím kontextové nápovědy a konkrétní popis jednotlivých nastavení v menu chybí úplně.

Z nabízených možností si lze vybrat buď jednu z mnoha hotových map nebo si ji vygenerovat náhodně. Ve vesmíru, jenž se budete snažit ovládnout, může být minimálně 6 planet, ale klidně i 112, rozdělených do několika galaxií propojených červími dírami. Od této volby se pak odvíjí i délka hry a počet protivníků - dohrání malé mapy zabere odhadem asi pět hodin, střední se dá pokořit tak za den dva a velké mapy zahrnující několik galaxií se většinou nedají dohrát dřív, jak za týden. Naštěstí si lze alespoň nastavit rychlost plynutí času a tím tuto dobu trochu ovlivnit.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Planety a jejich správa
V úvodu si musíte vystačit jen s jednou planetou a postupným objevování a obsazováním okolních hvězdných systémů se vaše impérium rozrůstá. V každém z nich se nachází gravitační prstenec, v němž můžete rozmísťovat nové stavby a obranné struktury. Patří sem zejména různé hangáry, děla, laboratoře, obchodní přístavy, ale i další užitečná zařízení. Dostupné místo je ale omezené, a proto je vždy potřeba pečlivě zvážit, co opravdu nutně potřebujete. Vylepšovat lze i planetu samotnou, což sem tam není od věci pro zvýšení výnosů či obrany a zapomenout nesmím ani na průzkum povrchu, který občas odhalí prastaré artefakty přinášející zajímavé výhody.

Ač se to nemusí z okolních obrázků zdát, odehrává se vše v pouhých dvou rozměrech. Zda je to výhoda sám nevím, ale faktem je, že trojrozměrný prostor byl v minulosti v mnohých hrách implementován i na úkor přehlednosti. Dostupný vesmír tedy vidíte v galaktickém měřítku a kolečkem se můžete přiblížit až na úroveň jednotlivých stíhaček a lodí. Pro snadnou orientaci jsou jednotlivé objekty při oddalování nahrazovány barevnými ikonkami. Po většinu času budete koukat právě na ně, protože i když je pohled zblízka fajn, strategicky je téměř nepoužitelný.

Aby vše bylo maximálně přehledné, je v levé části obrazovky strom všech vašich planet, budov a lodí, takže i při pohledu zdálky můžete jednoduše udělovat příkazy všemu na mapě. Tento seznam se navíc kontextově mění podle toho, kde se aktuálně nacházíte a jakmile vám přejde do krve, bude pro vás označení potřebné flotily hračkou. V uživatelském rozhraní nechybí ani vyhledávání objektů a nestane se tedy, že byste nějakou svou jednotku v rozsáhlém vesmíru ztratili.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Suroviny a výzkum
Aby budoucí říše mohla prosperovat, potřebuje ke svému rozvoji nějaké ty suroviny. V SoSE tuto funkci plní železo a krystaly, které se dolují z asteroidů poletujících v gravitačním prstenci. Navíc jsou k dostání i na černém trhu. Hlavním platidlem jsou ale kredity a ty produkují především obyvatelé vašich planet. Lze je ovšem získat i jinak, třeba prostřednictvím obchodních přístavů a cest. Zde musím poznamenat, že zatímco železa a krystalů jsem měl vždy dostatek, s kredity to kvůli neustálým výdajům už tak slavné nebylo. Je proto potřeba si alespoň zpočátku dobře rozmyslet, zdali investovat spíše do rozvoje bojové techniky či do civilních vylepšení.

Právě tato vylepšení jsou tím, co jednotlivé frakce od sebe odlišuje. Vývojový strom je rozdělen na dva již zmíněné směry a přestože jsou si některé technologie různých ras dost podobné, zajišťují dostatečnou variabilitu na to, aby byl výsledný herní zážitek za každou stranu jiný. K mé lítosti je ale možné dosáhnout nejvyššího vývojového stupně poměrně brzy, neboť již obsazením cca 8-10 planet získáte stabilní přísun peněz a surovin potřebných pro výzkum. Delší a podrobnější strom by rozhodně neuškodil, ale na druhou stranu jsou technologie z konce hry už natolik silné, že vás činí téměř nepřemožitelnými.

 Jednotky v boji
Na začátku máte na výběr pouze hrstku jednotek a většinu dalších nejdříve musíte vyzkoumat. Samotné lodě se dělí do tří skupin. Základní fregaty a silnější křižníky toho zpravidla moc nevydrží a je nutné je často opravovat nebo doplňovat. Názvy těchto lodí jsou sice pro každou rasu jiné, ale ve skutečnosti jde ve většině případů pouze o odlišné modely se zanedbatelně upravenými vlastnostmi. Rozhodující silou jsou tak hlavně lodě mateřské. Právě ony danou stranu specifikují a tím určují taktiku, na níž je třeba spoléhat. Vzdáleně připomínají hrdiny z Warcraftu III, i ony totiž dostávají zkušenosti a na nové úrovni získávají jednu nově zvolenou schopnost.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Boj nepřátelských flotil probíhá víceméně automaticky a lodě se do něj zapojují samy hned po spatření nepřítele. Ve větších bitvách a při přečíslení je ale již nutné myslet strategicky a vzít vše do vlastních rukou. Přesto vše ale závisí především na složení vaší armády a na nějaké manévry či formace předem zapomeňte. Skoro bych si přál, aby to bylo jinak, ale i v SoSE slaví maximální úspěchy ten, kdo vyrobí nejvíce jednotek a ve velkých počtech je chrlí na nepřítele.

Jako všude i tady platí, že když dva bojují, třetí se směje, a tak zatímco se vzájemně likvidujete s jedním protivníkem, druhý se může stát natolik silným, že pro něj pak nebudete žádnou překážkou. Tohle platí ale hlavně v multiplayeru, herní AI si totiž často nenechává žádná zadní vrátka a soustředí celou svou armádu na jedno místo. Jakmile se vám ji podaří porazit, většinou už nenarazíte na žádný další odpor. Větší počet protivníků tento nedostatek sice částečné vyvažuje, ale k ideálu to má daleko. Potěšující je alespoň to, že autoři o této slabině vědí a že celý následující patch je věnován hlavně úpravám umělé inteligence.

 Diplomacie vs. piráti
Chcete-li věci řešit jinak, než bojem a získat si přízeň protivníků, musíte se uchýlit k plnění různých úkolů, které vám zadají. Jedná se ale o generické „zabij x nepřátel“, „znič x budov“, „přines x krystalů“ a další podobné požadavky. Podaří-li se vám je splnit, vaše oblíbenost vzroste. Dobré vztahy s jinou frakcí jsou bohužel takřka k ničemu a postrádal jsem hlavně koordinované útoky, které by je opodstatňovaly. Hru navíc není možné vyhrát jinak, než zničením všech soupeřů a úplně tu chybí například mírové či ekonomické vítězství. Celá diplomacie by si rozhodně zasloužila větší pozornost a není se čemu divit, že ji v současném stavu většina hráčů jednoduše ignoruje.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Možností, jak ovlivnit situaci, je ve hře naštěstí víc. Jednou z nich jsou i piráti, co pravidelně útočí na toho, kdo má na svou hlavu vypsanou nejvyšší odměnu. Tu lze navyšovat prostřednictvím kreditů v systému podobném aukci. Vzhledem k tomu, že pověstným jazýčkem na vahách bývají často právě oni, může se zmeškané přihazovaní rovnat velkým problémům. O to víc, když na vás zároveň s nimi zaútočí i jeden z protivníků, který si jejich útok „objednal“. V poslední fázi aukce je ale vyžadována vaše plná pozornost a těžko se přitom dá soustředit na hru. To z pirátských útoků dělá poměrně dvousečnou zbraň. Naštěstí se až zesílíte můžete vypravit do jejich brlohu a kompletně je tam zničit anebo jejich přítomnost na mapě v nastavení jednoduše vypnout.

 Graficky se hra celkem povedla
Modely lodí a staveb jsou podařené a schopnost enginu zobrazit klidně stovky jednotek najednou není na výsledném fps ani znát. Hra se zadrhává snad jen na začátku, než se vše načte. Boje sledované zblízka vypadají úžasně, na druhou stranu nesmíte kameru přiblížit příliš, protože pak se projeví neostrost textur. Výbuchy a další efekty jsou ale na dnešní dobu spíše průměr.

Zvuky by si také zasloužily o něco větší péči a možná je to jen mé zdání, ale občas mi přišly krapet zašuměné. Navíc se mi několikrát stalo, že přestaly kompletně fungovat a pomohl akorát restart. Každou stranu reprezentuje její specifický dabing a ten se naopak povedl. Hrdelní hlas vetřeleckých Vasari či ženský hlas Adventu s ozvěnou mají na atmosféru opravdu velký vliv. Vše doplňuje zdařilá, kontextově měnící se hudba, která plní přesně to, co se od ní očekává – ničím nevybočuje a skvěle dokresluje aktuální dění na obrazovce.

 Multiplayer a spol.
Sice smazává některé problémy hry proti AI, ale zase vyvstávají jiné, jako jsou lagy a vypadávání připojených hráčů, což nepotěší zejména při dlouhých hrách. Je sice možné si aktuální pozici uložit a hrát některé mapy na více sezení, ale pak logicky nastává problém s domluvou, kdy je složité zařídit, aby se všichni zúčastnění sešli znovu ve stejný čas. Proto většina lidí volí hlavně menší mapy, které jdou dohrát v kuse.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

Poslední dobou se stává módou přidávat do her tzv. achievmenty, tedy nejrůznější úkoly, které mají za úkol udržet zájem hráčů. SoSE se tomuto trendu nevyhýbá a nabízí jich opravdu požehnaně (např. nasbírat 200.000 kreditů, zničit 100 obchodních lodí atd.). Sice je většinou získáváte jen tak mimochodem, ale i tak potěší. Ke hře je přibalen i editor, takže o nedostatek nových map se v budoucnu obávat nemusíme. Autoři navíc vyšli komunitě vstříc a umožnili jí vytvářet nejrůznější mody, takže o zábavu by rovněž neměla být nouze.

 Doporučit či ne?
Je opravdu škoda, že ve hře není pořádná kampaň nebo alespoň části příběhu, které by poodhalovaly osud jednotlivých ras. Vše je jinak tak chytlavé, že mnohdy ztratíte i pojem o čase a to se mi při hraní už dlouho nestalo. Koncept bohužel zůstává po celou dobu stejný – obsadit jednu planetu, vylepšit ji, obsadit další… Po chvíli se sami přistihnete, že děláte pořád to samé a v tu chvíli váš zájem s největší pravděpodobností opadne.

A přitom by stačil nějaký hnací prvek, neočekávané události, delší vývojový strom, více typů vítězství či lepší diplomacie. Nicméně, hra je to i přes všechny zmíněné chyby skvělá a oněch 100.000 prodaných kusů hry od jejího uvedení také o něčem svědčí. Mohu vám zaručit, že bavit se budete skvěle, jde jen o to, jak dlouho.


trailer


MP gameplay video

Stáhněte si: Trailery...

Související články: Novinky, Genesis Rising recenze

 
Michigan
autorovi je 26 let, věnuje se překládání a hry hraje už více jak 12 let; žádný žánr mu není cizí, ale nejraději má ty s dobrým příběhem či pohlcující atmosférou; ve volném čase s oblibou sáhne po fantasy knížce či zajímavém filmu






 
 
Michigan

Verdikt:

Výborná, vyvážená a chytlavá strategie, která dokáže hráče pohltit. Bohužel ji uškodila nepřítomnost kampaně a také ji chybí něco, co by vás po čase nutilo hrát ji znovu a znovu. I přesto má ale určité, těžko specifikovatelné kouzlo a ví, jak oslovit. Přehlédneme-li drobné chybky, které by potřebovaly doladit, nedá se jinak co vytknout a zvláště fanoušci vesmírných strategií by neměli váhat s koupí.

Nejnovější články