Medal of Honor Airborne mega-recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Medal of Honor Airborne mega-recenze

14. 9. 2007 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Autoři „nejprofláknutější“ válečné série na sebe vzali role novátorů. Mělo jejich snažení okolo seskoků s padákem a otevřeného bojiště vůbec nějaký smysl nebo hra skončí pod koly dějin jako minulý díl?

Autor: Martin Havlíček
Publikováno: 14.září 2007
Verze: prodávaná/anglická/PC
Doba recenzování: 1 týden


Obrázek zdroj: tisková zpráva Pokračování herních sérií, které mají už tolik dílů jako Medal of Honor, že je člověk nedokáže ani z fleku vyjmenovat, to mívají těžké. Hráči jsou skeptičtí a vývojáři zdeptaní z té neustálé snahy vymýšlet nové prvky a inovace. Takový nešťastník se pozná jednoduše – stačí, když se jej zeptáte, čímže se ta jeho novinka bude odlišovat od předešlého dílu série. Jestliže začne brblat cosi o vylepšené AI, nových herních módech a věrohodnějších animacích postav, tak jste natrefili na toho „pravého“. Producent hry Medal of Honor: Airborne, Patrick Gilmore, takový není. Dotážete-li se jej, proč je jeho nová hra v rámci série tou nejlepší, tak je až překvapivě konkrétní: seskoky padákem vám dávají prostor k taktizování, zbraňový arzenál je možné všemožně upgradovat a umělá inteligence reaguje v závislosti na dané situaci. Na tyto prvky ve hře skutečně narazíte. Bohužel ne všechno bylo dotaženo k dokonalosti. Pojďme to ale rozpitvat pěkně popořadě…

Rovnýma nohama do pekla
Medal of Honor: Airborne vám už z podtitulu napoví, že jde o tu hru, kde budete parašutistou. Jeví se to skutečně báječně - voják vyskočí z letadla, pokochá se krajinou rozzářenou ohněm války, a dolétne si, kam se mu zlíbí. Realita je však bohužel trochu jiná. Padák sice můžete ovládat, ale ať už se budete snažit sebevíc, nikdy se vám nepodaří přesáhnout vymezený rámec seskoku.

Jednak vás omezují neviditelné hranice, které zabraňují tomu, abyste překonali hradby města/továrny/bojiště anebo slétli na místo, kde parašutisté obyčejně končí neradi. Zamíříte-li si to tedy mezi stromy, hra vás nechá sklouznout po neviditelné stěně na nejbližší rovinu. Druhý limitem je pouze několikasekundová doba seskoku, která brání tomu, abyste doplachtili přímo k cílům mise.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Ona avizovaná volnost je tedy volností ve vymezeném území, avšak i to je pořád mnohem příjemnější, než striktně lineární postup z místa A na místo B. Strategickou výhodu si tak sice můžete zajistit (vývojáři sami nám dokonce nastrčili pod nos několik zajímavých míst), ale vždy jde o výhodu v rámci nějaké dílčí akce. Nechcete-li zbytečně riskovat, tak můžete přistát v blízkosti zelené dýmovnice, která značí bezpečí.

Není však důležité jen to, kde přistanete, ale také jak přistanete. Tedy jestli si dáte lidově řečeno „na hubu“ a nebo zda se postavíte na nohy a ihned tasíte. Je to sice maličkost, ale i ta otevírá prostor pro taktizování. Voják, jenž dokáže okamžitě po seskoku stisknout kohoutek samopalu, si může dovolit přistávat blíže nepřátelům.


 Ani lineární, ale ani svobodná
Tak a jsem na zemi. Co dál? Každý správný voják by se měl podívat na kompas. Ten, který vlastní hlavní hrdina hry Boyd Travers je však v jednom ohledu speciální. Ukazuje totiž nejen to, kde je sever, jih, východ a západ, ale také přesnou polohu cílů mise. Těch je v celkem šesti misích několik desítek a kouzlo hry spočívá právě v tom, že si můžete sami vybrat, v jakém pořadí je splníte. Jak už jsem naznačil, level nemá povahu koridoru, nýbrž placky, po níž se můžete víceméně volně pohybovat. A je tu živo!

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Na jižním cípu se vaši kolegové snaží zlikvidovat nepřátelský tank, v centru města se zase odehrává přestřelka s kulometným hnízdem… a to tak dlouho, dokud nezasáhnete. Stačí se přiblížit k inkriminovanému místu a události se dají do pohybu; spolubojovníci už nedřepí na místě, ale snaží se postupovat s vám dopředu. Zajímavé je, že jakmile se z daného úkolu stáhnete, nacisté si opět vybojují zpět své ztracené pozice.

Nabídka úkolů je sice bohatá, ale s jejich variabilitou už je to horší. Vesměs jsou to zadání typu „znič tohle“ nebo „vyčisti támhlety budovy“, takže se začnete brzy nudit. V některých případech je naprosto evidentní, že se vývojáři pokusili natáhnout délku hry. Poprvé si to uvědomíte, když v první misi bojujete dvakrát o tutéž budovu: nejprve abyste vyhodili do povětří protiletadlová děla a za několik desítek minut poté zneškodnili tři důstojníky. V poslední misi se pak musíte otravovat s likvidací cca. sedmi děl, která se vždy odehrává podle stejného scénáře a za stejných podmínek. Pro někoho by mohlo být také zklamáním, že tentokrát vývojáři vynechali oblíbená intermezza v podobě tankových přestřelek – v Airborne „osedláte“ leda tak kulometné hnízdo.

Po splnění první sady rozkazů následuje přesun do dříve nedostupné oblasti, kde dojde k finálnímu souboji, jehož se účastní celá jednotka. Zde už mívají parašutisté mnohdy (ne vždy) útrum, alespoň tedy hrdina Travers, takže pokud zemřete, tak se nesnesete znovu na zem s padákem na zádech, ale odstartujete pěkně ze země – od posledního záchytného bodu.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Napříč Evropou
Misí je poskrovnu, což by ani tak nevadilo. Vývojáři zkrátka dali přednost kvalitě před kvantitou. Problém je ale v tom, že celou hru pokoříte zhruba za 8 hodin čistého času a to je i na dnešní poměry málo. Jedná se však o mapy skutečně rozmanité, přičemž většina z nich nebyla zatím v žádné z válečných her k vidění. Po krátkém výcviku, který spočívá v tréninku seskoků padákem, následuje první mise a to invaze na Sicílii známá jako Operace Husky. Mnohem působivější je Operace Avalanche (mapa inspirovaná touto bitvou je také součástí Day of Defeat) odehrávající se mezi zříceninami poblíž italského Salerna - a to je teprve předkrm.

Ta pravá válka začíná až v Normandii (Operace Neptune), kterou Travers připravuje - společně se svými kumpány - na ono slavné vylodění spojeneckých jednotek. Úplně nejznámější a po grafické stránce nejatraktivnější je Operace Market Garden, situovaná do Nijmegen, nejstaršího holandského města, toho času připomínajícího spíše skládku stavebního odpadu. Své úspěšné vojenské tažení pak vojáci zakončí přímo v Německu (Operace Varsity a Der Flakturm). Singleplayerová část je pokořena a jediným důvodem, proč neprodávat hru do bazaru, je multiplayer, jenž nabízí šest map (tři vycházejí z kampaně a tři jsou převzaté ze starších her) a tři módy týmové povahy.


 Pimp my K98k Karabiner Kurtz
Téma 2. světové války je v mnoha ohledech zavazující a tím spíše, když jej vývojář hodlá pojmout seriózně. Jedním z typických znakům této „daně z věrohodnosti“ je arzenál zbraní, který je vždy tentýž, ať už hrajete Call of Duty nebo Medal of Honor. Není divu, že už mají někteří z hráčů těch M1 Garandů a Thompsonů plné zuby… EA si to uvědomili, a proto zavedli systému upgradu zbraní a to s odvoláním na skutečnost, že si vojáci v průběhu války často svoji výzbroj různými způsoby vylepšovali. V Airborne je tato myšlenka dovedena až do extrému, ale rozhodně je vítaným zpestřením hry.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Systém vylepšování je zcela transparentní; odvíjí se od vašich schopností zacházet s tou danou zbraní. V podstatě upgrade závisí na počtu zabitých nepřátel, avšak proces může být i urychlen různými „parádičkami“ (headshot, likvidace několika protivníků za sebou, tři headshoty za sebou atp.). Jakmile se ukazatel naplní po okraj, hra se „matrixovsky“ zpomalí a zbraň, kterou držíte v ruce, se rázem nějakým způsobem vylepší. A že jsou ty upgrady znát! Mezi nejrozšířenější vylepšení patří zvětšení kapacity zásobníku a zlepšení přesnosti zbraně. Dokonce nechybí ani jedno radikální vylepšení a to upgrade odstřelovací pušky na granátomet (stiskem tlačítka se lze naštěstí přepnout zpět do klasického módu střelby). Skoro to vypadá, jako by se tvůrci nechali inspirovat naši připomínkou, že by bylo dobré, kdyby se dal revolver vylepšit třeba přídavnou bazukou.


Oproti původnímu plánu se vylepšují všechny zbraně, tedy i granáty a pistole. Jak? Z pistolky se rázem stane automat a budete-li úspěšnými granátníky, tak dostanete brašnu, díky níž u sebe budete moci nosit více granátů než doposud. K tomuto už jen doplníme, že systém se vztahuje i na zbraně nepřátel.

SPOJENCI - UPGRADY ZBRANÍ (TŘI STUPNĚ)
Colt M1911 – zvýšení kadence, rychlejší tasení, lepší náboje
M1 Garand – větší přesnost, ještě větší přesnost a zoom, granátomet
Thompson – větší přesnost, nekope, větší zásobník
M1903 Springfield – větší kadence, větší zásobník, granátomet M1
M1918 BAR – nekope, větší přesnost a zoom, větší zásobník
M12 Shotgun – bajonet, větší přesnost, lepší náboje
M18 Recoilles Rifle – lepší zaměřování, batoh na rakety, větší batoh na rakety

 Procedurální AI a jiné pohádky
Stejně jako seskoky s padákem, tak ani AI nefunguje tak, jako v myšlenkách a přáních autorů hry. Procedurální systém tkví v tom, že umělá inteligence reaguje na danou situaci, respektive na přítomnost nepřítele a to tak, že si najde místo ke krytí. Systém do hry zakomponován je, ale problém je v tom, že je dost děravý. Na jednu stranu je pozoruhodné sledovat, jak například jeden z vašich spolubojovníků se kryje za rohem, zatímco druhý pálí na nepřítele dírou ve zdi. A je také fajn, že vojáci okamžitě nahradí zlikvidovanou obsluhu kulometného hnízda - avšak to jsou jen světlé výjimky. Do oka bijící jsou třeba situace, kdy se nepřítel sice krčí za rohem, jenže zády k vám anebo když se váš spolubojovník a nacista oba kryjí za stejnou útlou barikádou (samozřejmě každý z opačné strany).

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Role vašeho týmu je v podstatě pouze estetická – vojáci jsou zde pro efekt, zkrátka aby navodili pocit nějaké týmové spolupráce. Prakticky jsou ale k ničemu a spíše se vám pletou pod nohy, než aby pomáhali. Schopnosti nepřátel jsou pak odstupňovány na základě zbraní, jež mají k dispozici. Lze však říci, že vám postup hrou nijak neulehčují. Jakmile vás zpozorují, tak se skryjí a z bezpečného místa pálí a když to neúčinkuje, tak sáhnou po granátu. Jste-li naopak příliš blízko, tak se k vám rozeběhnou a pokusí se vám namlátit pažbou. Škoda, že neumějí odkopávat granáty jako jejich předchůdci ze hry Medal of Honor z roku 1999…

ZÁBAVNÁ CHYBA
Jako každý herní titul, ani Medal of Honor: Airborne není bezchybný. I když se ve hře neobjevují nedostatky tak závažné, že bychom na ně museli takhle zvlášť upozorňovat, nemohli jsme se s vámi nepodělit o „bungee jumping“ bug. Chyba se objevuje tehdy, když se vám povede nepřítele střelit tak, že se nohou zasekne o nějakou překážku, zatímco zbytek těla se sesune dolu – nejlépe se to realizuje na schodišti. Několikrát se mi stalo, že se noha natáhla na několikanásobek délky nebožákova těla.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Vyfotit se mi bohužel podařilo jiný případ, kde to natažení není tak razantní. Chcete-lito vyzkoušet sami, tak doporučujeme věž v levelu Operace Husky, která se nachází blízko monumentálního stavení na kraji mapy. Stačí seskočit tak, abyste doplachtili na vrchol věže, kde „kempuje“ nepřítel – toho pak střelte Thompsonem do zad… a občas se to povede.

 Krásná válka
Technologie Unreal Engine 3 nás o svých kvalitách přesvědčila už dávno, takže skutečnost, že MoH: Airborne vypadá skvěle, není žádným překvapením. Působivé jsou modely postav, především tváře rozpohybované mimickými svaly. Nejvíce však zaujme prostředí, zejména pak mise Market Garden, se kterou si designéři skutečně vyhráli. Tuto krásu pak ještě umocňují detailní textury a různé světelné efekty (byť mnohdy působí až nepřirozeně). Bylo by to skoro dokonalé, kdyby ovšem autoři zapracovali na interaktivitě… Valná většina objektů je ve hře nezničitelná, takže jakékoliv snahy o rozstřílení bedny, za kterou se kryje nepřítel, jsou marné. Po zásahu zbudou jen nehezké šedé rány, které se stejně brzy zacelí. Dokonce ani lampičku nemůžete zničit… Pocit autenticity je ten tam.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

Hru jsme testovali na sestavě Athlon XP 3200+, 2 GB RAM, GeForce 7600 GT a v podstatě jela bez problémů. V rozlišení 1024x768 a se všemi nastaveními v oblasti grafiky na nejvyšší úrovni jsme zaznamenali poklesy framerate pouze ve skutečně velmi akčních situacích, kdežto při nastavení vyššího rozlišení už to bylo znatelně horší: při 1280x800 to bylo ještě hratelné (ačkoliv hodnota FPS šla i pod 20), a při nastavení 1440x900 se hra vyloženě trhala. Xboxová verze vypadá v podstatě úpllně stejně jen s tím rozdílem, že se vůbec netrhá.

 Tak snad příště
Stále likvidujeme protiletadlová děla a vyhazujeme do vzduchu kulometná hnízda. Rozdíly spočívají v tom, že v dnešní době takováto dobrodružství trvají mnohem kratší dobu a jsou „oháknutá“ do pěkných textur. Pokud vás tedy tento typ her baví, bude vás bavit i Airborne a pokud ne, tak ruce pryč.

Zvětšit Už se to stává pomalu tradicí. Vývojáři měli dost prostředků na to, aby si mohli dovolit postavit hru na špičkové technologii, ale bohužel její potenciál zcela nevyužili. Výsledkem je na pohled krásná hra, s vynikajícím soundtrackem a ozvučením jako takovým, hra, která vás zabaví, ale v žádném případě vás nevtáhne do děje. Na druhou stranu musíme vývojářům složit poklonu – dokázali, že i tak tradiční „žánr“ jako je first-person střílečka situovaná do prostředí 2. světové války může být ještě o ledacos vylepšen. Škoda jen, že ty své inovace nedotáhli dokonce. A hlavně škoda té délky….




Stáhněte si: Dema, Trailery, Videa...

Související články: Dojmy z dema, Dojmy z prezentace, Preview, Novinky, Vše o sérii Medal of Honor

Příští týden: Video-recenze X360 verze

Martin Havlíček
autorovi je 21 let, pracuje jako redaktor časopisu PlayUp a portálu Hratelně.cz, jeho práce je pro něj zároveň i koníčkem – ostatně na nic jiného už ani nemá čas




 
 
Martin Havlíček

Verdikt:

Revoluce se nekoná… Seskoky padákem jsou spíše příjemným zpestřením hry, než onou opěvovanou taktickou inovací. A nový systém umělé inteligence také není žádný zázrak. Přes to všechno je Medal of Honor: Airborne hrou zábavnou a řemeslně dobře zpracovanou. Nebýt tak ubohé "trvanlivosti", možná by si zasloužila hodnocení o stupínek vyšší, i díky systému vylepšování zbraní.

Nejnovější články