| Autor: Martin Havlíček Publikováno: 14.září 2007 | Verze: prodávaná/anglická/PC Doba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Není však důležité jen to, kde přistanete, ale také jak přistanete. Tedy jestli si dáte lidově řečeno „na hubu“ a nebo zda se postavíte na nohy a ihned tasíte. Je to sice maličkost, ale i ta otevírá prostor pro taktizování. Voják, jenž dokáže okamžitě po seskoku stisknout kohoutek samopalu, si může dovolit přistávat blíže nepřátelům. • Ani lineární, ale ani svobodná Tak a jsem na zemi. Co dál? Každý správný voják by se měl podívat na kompas. Ten, který vlastní hlavní hrdina hry Boyd Travers je však v jednom ohledu speciální. Ukazuje totiž nejen to, kde je sever, jih, východ a západ, ale také přesnou polohu cílů mise. Těch je v celkem šesti misích několik desítek a kouzlo hry spočívá právě v tom, že si můžete sami vybrat, v jakém pořadí je splníte. Jak už jsem naznačil, level nemá povahu koridoru, nýbrž placky, po níž se můžete víceméně volně pohybovat. A je tu živo! 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Na jižním cípu se vaši kolegové snaží zlikvidovat nepřátelský tank, v centru města se zase odehrává přestřelka s kulometným hnízdem… a to tak dlouho, dokud nezasáhnete. Stačí se přiblížit k inkriminovanému místu a události se dají do pohybu; spolubojovníci už nedřepí na místě, ale snaží se postupovat s vám dopředu. Zajímavé je, že jakmile se z daného úkolu stáhnete, nacisté si opět vybojují zpět své ztracené pozice. Nabídka úkolů je sice bohatá, ale s jejich variabilitou už je to horší. Vesměs jsou to zadání typu „znič tohle“ nebo „vyčisti támhlety budovy“, takže se začnete brzy nudit. V některých případech je naprosto evidentní, že se vývojáři pokusili natáhnout délku hry. Poprvé si to uvědomíte, když v první misi bojujete dvakrát o tutéž budovu: nejprve abyste vyhodili do povětří protiletadlová děla a za několik desítek minut poté zneškodnili tři důstojníky. V poslední misi se pak musíte otravovat s likvidací cca. sedmi děl, která se vždy odehrává podle stejného scénáře a za stejných podmínek. Pro někoho by mohlo být také zklamáním, že tentokrát vývojáři vynechali oblíbená intermezza v podobě tankových přestřelek – v Airborne „osedláte“ leda tak kulometné hnízdo. Po splnění první sady rozkazů následuje přesun do dříve nedostupné oblasti, kde dojde k finálnímu souboji, jehož se účastní celá jednotka. Zde už mívají parašutisté mnohdy (ne vždy) útrum, alespoň tedy hrdina Travers, takže pokud zemřete, tak se nesnesete znovu na zem s padákem na zádech, ale odstartujete pěkně ze země – od posledního záchytného bodu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Misí je poskrovnu, což by ani tak nevadilo. Vývojáři zkrátka dali přednost kvalitě před kvantitou. Problém je ale v tom, že celou hru pokoříte zhruba za 8 hodin čistého času a to je i na dnešní poměry málo. Jedná se však o mapy skutečně rozmanité, přičemž většina z nich nebyla zatím v žádné z válečných her k vidění. Po krátkém výcviku, který spočívá v tréninku seskoků padákem, následuje první mise a to invaze na Sicílii známá jako Operace Husky. Mnohem působivější je Operace Avalanche (mapa inspirovaná touto bitvou je také součástí Day of Defeat) odehrávající se mezi zříceninami poblíž italského Salerna - a to je teprve předkrm. Ta pravá válka začíná až v Normandii (Operace Neptune), kterou Travers připravuje - společně se svými kumpány - na ono slavné vylodění spojeneckých jednotek. Úplně nejznámější a po grafické stránce nejatraktivnější je Operace Market Garden, situovaná do Nijmegen, nejstaršího holandského města, toho času připomínajícího spíše skládku stavebního odpadu. Své úspěšné vojenské tažení pak vojáci zakončí přímo v Německu (Operace Varsity a Der Flakturm). Singleplayerová část je pokořena a jediným důvodem, proč neprodávat hru do bazaru, je multiplayer, jenž nabízí šest map (tři vycházejí z kampaně a tři jsou převzaté ze starších her) a tři módy týmové povahy. • Pimp my K98k Karabiner Kurtz Téma 2. světové války je v mnoha ohledech zavazující a tím spíše, když jej vývojář hodlá pojmout seriózně. Jedním z typických znakům této „daně z věrohodnosti“ je arzenál zbraní, který je vždy tentýž, ať už hrajete Call of Duty nebo Medal of Honor. Není divu, že už mají někteří z hráčů těch M1 Garandů a Thompsonů plné zuby… EA si to uvědomili, a proto zavedli systému upgradu zbraní a to s odvoláním na skutečnost, že si vojáci v průběhu války často svoji výzbroj různými způsoby vylepšovali. V Airborne je tato myšlenka dovedena až do extrému, ale rozhodně je vítaným zpestřením hry. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Systém vylepšování je zcela transparentní; odvíjí se od vašich schopností zacházet s tou danou zbraní. V podstatě upgrade závisí na počtu zabitých nepřátel, avšak proces může být i urychlen různými „parádičkami“ (headshot, likvidace několika protivníků za sebou, tři headshoty za sebou atp.). Jakmile se ukazatel naplní po okraj, hra se „matrixovsky“ zpomalí a zbraň, kterou držíte v ruce, se rázem nějakým způsobem vylepší. A že jsou ty upgrady znát! Mezi nejrozšířenější vylepšení patří zvětšení kapacity zásobníku a zlepšení přesnosti zbraně. Dokonce nechybí ani jedno radikální vylepšení a to upgrade odstřelovací pušky na granátomet (stiskem tlačítka se lze naštěstí přepnout zpět do klasického módu střelby). Skoro to vypadá, jako by se tvůrci nechali inspirovat naši připomínkou, že by bylo dobré, kdyby se dal revolver vylepšit třeba přídavnou bazukou. Oproti původnímu plánu se vylepšují všechny zbraně, tedy i granáty a pistole. Jak? Z pistolky se rázem stane automat a budete-li úspěšnými granátníky, tak dostanete brašnu, díky níž u sebe budete moci nosit více granátů než doposud. K tomuto už jen doplníme, že systém se vztahuje i na zbraně nepřátel.
• Procedurální AI a jiné pohádky Stejně jako seskoky s padákem, tak ani AI nefunguje tak, jako v myšlenkách a přáních autorů hry. Procedurální systém tkví v tom, že umělá inteligence reaguje na danou situaci, respektive na přítomnost nepřítele a to tak, že si najde místo ke krytí. Systém do hry zakomponován je, ale problém je v tom, že je dost děravý. Na jednu stranu je pozoruhodné sledovat, jak například jeden z vašich spolubojovníků se kryje za rohem, zatímco druhý pálí na nepřítele dírou ve zdi. A je také fajn, že vojáci okamžitě nahradí zlikvidovanou obsluhu kulometného hnízda - avšak to jsou jen světlé výjimky. Do oka bijící jsou třeba situace, kdy se nepřítel sice krčí za rohem, jenže zády k vám anebo když se váš spolubojovník a nacista oba kryjí za stejnou útlou barikádou (samozřejmě každý z opačné strany). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Role vašeho týmu je v podstatě pouze estetická – vojáci jsou zde pro efekt, zkrátka aby navodili pocit nějaké týmové spolupráce. Prakticky jsou ale k ničemu a spíše se vám pletou pod nohy, než aby pomáhali. Schopnosti nepřátel jsou pak odstupňovány na základě zbraní, jež mají k dispozici. Lze však říci, že vám postup hrou nijak neulehčují. Jakmile vás zpozorují, tak se skryjí a z bezpečného místa pálí a když to neúčinkuje, tak sáhnou po granátu. Jste-li naopak příliš blízko, tak se k vám rozeběhnou a pokusí se vám namlátit pažbou. Škoda, že neumějí odkopávat granáty jako jejich předchůdci ze hry Medal of Honor z roku 1999…
• Krásná válka 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii Hru jsme testovali na sestavě Athlon XP 3200+, 2 GB RAM, GeForce 7600 GT a v podstatě jela bez problémů. V rozlišení 1024x768 a se všemi nastaveními v oblasti grafiky na nejvyšší úrovni jsme zaznamenali poklesy framerate pouze ve skutečně velmi akčních situacích, kdežto při nastavení vyššího rozlišení už to bylo znatelně horší: při 1280x800 to bylo ještě hratelné (ačkoliv hodnota FPS šla i pod 20), a při nastavení 1440x900 se hra vyloženě trhala. Xboxová verze vypadá v podstatě úpllně stejně jen s tím rozdílem, že se vůbec netrhá. • Tak snad příště Stále likvidujeme protiletadlová děla a vyhazujeme do vzduchu kulometná hnízda. Rozdíly spočívají v tom, že v dnešní době takováto dobrodružství trvají mnohem kratší dobu a jsou „oháknutá“ do pěkných textur. Pokud vás tedy tento typ her baví, bude vás bavit i Airborne a pokud ne, tak ruce pryč. 
Už se to stává pomalu tradicí. Vývojáři měli dost prostředků na to, aby si mohli dovolit postavit hru na špičkové technologii, ale bohužel její potenciál zcela nevyužili. Výsledkem je na pohled krásná hra, s vynikajícím soundtrackem a ozvučením jako takovým, hra, která vás zabaví, ale v žádném případě vás nevtáhne do děje. Na druhou stranu musíme vývojářům složit poklonu – dokázali, že i tak tradiční „žánr“ jako je first-person střílečka situovaná do prostředí 2. světové války může být ještě o ledacos vylepšen. Škoda jen, že ty své inovace nedotáhli dokonce. A hlavně škoda té délky…. Stáhněte si: Dema, Trailery, Videa... Související články: Dojmy z dema, Dojmy z prezentace, Preview, Novinky, Vše o sérii Medal of Honor Příští týden: Video-recenze X360 verze |
| Martin Havlíček | |
| autorovi je 21 let, pracuje jako redaktor časopisu PlayUp a portálu Hratelně.cz, jeho práce je pro něj zároveň i koníčkem – ostatně na nic jiného už ani nemá čas |
