Harry Potter & Order of Phoenix - recenze
6/10
zdroj: tisková zpráva

Harry Potter & Order of Phoenix - recenze

18. 7. 2007 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Již zítra do kin vklouzne Harry Potter a s ním přišla "povinná" hra, která není jen doprovodným letákem k filmu. Překopání celého konceptu na otevřenou hratelnost zdá se býti dostatečnou zárukou, že tentokrát to bude něco víc...

Autor: Moolker
Publikováno: 18.července 2007
Verze: anglická/finální/PC
Doba recenzování: 2 týdny


Již zítra do domácích kin vklouzne další Harry Potter a s ním přišla "povinná" hra, která není jen doprovodným letákem k filmu. Překopání celého konceptu na otevřenou hratelnost zdá se býti dostatečnou zárukou, že tentokrát to bude něco víc...

Obrázek zdroj: tisková zpráva Postava Harryho to má, podobně jako česká vláda, rok od roku těžší. Skoro nikdo mu už nevěří, lidé ho mají tak trochu za blázna, nadávají na něj, ale chudák on je v takové pozici, že ani prostředníček vztyčit nemůže. Problém je takový, že loni, při finále turnaje o Ohnivý pohár, byl Voldemort na hřbitově u Malého Visánku resuscitován a jen aby se dostal do formy, zamordoval Cedrica. Harry u toho všeho byl, všechno viděl, slyšel i cítil, ale je mu to houbeles platné, protože mu to stejně skoro nikdo nedlabe a ten, kdo ano (Ron, Hermiona či Brumbál), s tím stejně nemohou nic udělat. A ti, co mohou, se celé situace natolik bojí, že se snaží Pottera raději umlčit - třeba jako Umbridgová z ministerstva kouzel.

 Bez knihy to nejde
Spisovatelka Rowlingová dokázala i popáté (no pošesté taky, ale to se nás teď netýká) napsat napínavý příběh, který na řadu otázek odpovídá, řadu jich zase vystavuje a do toho se konečně začíná více zaobírat Harryho pubescentním životem. Žel bohu se to týká pouze papírové předlohy. Film, a tedy i hra od EA na něm postavená, je stejně jako minule jen bezmyšlenkovitým sestřihem nejdůležitějších momentů. Pokud neznáte souvislosti a pozadí, budete se v něm plácat jako ryba na suchu. Jedním příkladem za všechny budiž formování Brumbálovy armády. Nevíte proč, jaký má smysl, co je jejím účelem, kdo s tím přišel... jenom ji prostě ve hře obíháním a nabádáním lidiček vytváříte.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

 Otevřená vrata do Bradavic
A co je nový Harry Potter vlastně za hru? Akční adventura s Harrym v hlavní roli, pochopitelně. Nyní se však autoři zjevně rozhodli vytvořit něco více a tak Bradavice, oblast kde strávíte 90% hracího času, zpracovali jakožto otevřený svět bez loadingů, tak trochu ve stylu Gothica. Začátek samotné hry si sice odbudete v uzavřeném sídle rodiny Blacků, což sloužící zároveň jako tutoriál. Jakmile se dostanete na hrad, můžete jít, kam se vám zamane, nabrat si tolik úkolů, kolik hrdlo ráčí, a pak je plnit dle libosti. Dějová linie vás prakticky neomezuje a člověk by si mohl i myslet, že tady konečně máme ultimátní zpracování světa z pera Rowlingové.

Když to takhle popisuji, zní to skvěle, ale k pořádné realizaci by to dle mého názoru chtělo aspoň dva roky pilného vývoje, což je pro hru doprovázející film do kin moc velký luxus (nemluvě o tom, že tvůrcům chybí práva na celé univerzum). Takže po škole se sice můžete pohybovat jak chcete, ale prostředí je z pohledu náročnějšího hráče celkem stereotypní. Kvůli relativně nízké herní době se většina úkolů nese v duchu „doběhni na druhý konec školy a zpátky“. Připadalo mi, že hraní je pomalé, postrádá větší spád a zákonitě i místy nudné. Aspoň, že ty zkratky skrz obrazy tu jsou.

Dobrá hra s otevřeným světem se pozná podle toho, že se vám ten svět vryje do paměti. To bohužel není případ Fénixova řádu. Sice si třeba zapamatujete hradní věž s orlojem, sovinec, Hagridovu chajdu (jejího majitele však za celou hru nepotkáte), knihovnu, nádvoří, nebelvírskou kolej či sklepení, ale cestu k nim již absolutně ne. Bez pověstného Pobertova plánku, plnícího funkci klasické mapy, kde si vyberete, kam chcete jít a ona vás tam navede, by se člověk po škole orientoval jen stěží. Nejenže jsou všechny chodby skoro stejné...

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

...ale kvůli nešikovné kameře je ve skutečnosti vlastně ani pořádně nevidíte. Kvůli neustále se měnícímu pohledu často mlátíte hlavou o zeď (před i za monitorem), zasekáváte se o různé sloupy či spolužáky a aby toho nebylo málo, neustále dolézající Ron s Hermionou se vám permanentně pletou do cesty a překáží ve výhledu. Narozdíl od minulého dílu si za ně však již nezahrajete.

Celou hru, pominu-li minutovky se Siriusem, Brumbálem, Fredem a Georgem v závěru, projdete v kůži chlapce, který přežil. Mimochodem, onen konec na ministerstvu mi přišel odfláknutý, trvá jen chvilku a polovina událostí se navíc odehraje jakoby sama díky videím. Když to tak vezmu, výrazně dějových momentů je zde opravdu poskrovnu (a když ano, jsou vypravovány renderovanými videi nevalné kvality) a většina obsahu tu je jen jakousi výplní.

 Minihry a bonusy
Jediným zpestřením cestování jsou komentáře náhodně se pohybujících spolužáků (byť za hodinu budete znát všechny), několik miniher (třeba šachy nebo pexeso) a opravování, ničení nebo přesouvání všemožných předmětů. Prostředí je celkem interaktivní, s řadou věcí si můžete jen tak pohazovat a pokud to je něco aspoň trochu „speciální“, proudí vám z toho body (tudíž již žádné Bertíkovy fazolky).

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Po dosažení určité hranice se údajně zvýší síla vašich kouzel (údajně říkám proto, neboť ani na osmé úrovni jsem nepociťoval nějaký rozdíl) a obdržíte nějaké to video o vývoji, kde z dabérů a vývojářů padá na adresu hry tolik superlativů, že kdyby každý představoval sněhovou vložku, máme tu i při těch třicítkách sněhové kalamity. Tyhle a další bonusy (třeba pohár za to, že jste našli všechny postavy ve hře) naleznete ve speciální místnosti odměn, která je vám hned na začátku představena ufňukanou Uršulou.

 Kam se hrabe Terry Fox
A jsem zpátky u toho pobíhání, protože o tom celá hra vlastně je. Autoři se snaží úkoly prezentovat jakožto variabilní, ale do toho mají opravdu daleko. Jak jsem již psal, vrcholem všeho je utváření Brumbálovy armády – tajného spolku osmadvaceti studentů, které Harry učí obraně proti černé magii, jež byla na škole zakázána – aneb aktivita zabírající asi tři čtvrtiny hry. Skoro všechny „vojáky“ musíte jednoduše oběhat a když k nim doběhnete, často zjistíte, že na sraz sice přijdou, ale jen v případě... že jim pro něco doběhnete. Jasně, všude to neplatí, ale těch pár výjimek celkový dojem nezachrání.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Ale kupříkladu lezení po římsách za účelem získání zahozeného Colinova foťáku bylo zábavné. Tedy až do té doby, než se objevily další podobné úkoly (třeba honění sovy přítelkyně Cho). Nicméně ještě třeba taková sabotáž školních rozhlasů a „rozbalování“ bažin na školních nádvořích bylo také fajn. Menší Vánoce jsem pak měl, když přišly kouzelnické souboje, ve kterých sice nemůžete prohrát, ale vzhledem k tomu, že jsou v celé hře asi čtyři, jsem jim to prominul, poněvadž člověk dělá aspoň něco výrazně jiného.

Ono kouzelní samotné prošlo velkou změnou, neboť čáry máry vyvoláváte nejen klikáním, ale v prvé řadě pohybem hlodavce (eventuelně páčky v případě konzolových verzích). Příjemná změna (mám však takový pocit, že za to může Wii verze, aby si autoři ulehčili práci?), ačkoli se přiznám, že jednou jsem se kvůli tomu asi na čtvrt hodiny zasekl, protože mi popis nepřipadal srozumitelný.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

 Nevypíchl si tedy Harry oko?
Bohužel. Protože kdyby mu tam někdo tu hůlku vrazil, třeba by mu konečně začala fungovat mimika obličeje. Ta je jak u něj, tak u ostatních postav v PC verzi slabší a nesympaticky ničí jinak příjemný dojem z grafického zpracování. S trochou nadsázky – ale zase trefně a tématicky – bych ho mohl označit za kouzelné. Nekoukejte po detailech, nezkoumejte rozlišení textur, na cutscény raději neotvírejte oči, ale vnímejte to všechno jako celek a rozhodně nebudete zklamání. Parádně pak dopadla hudba a dabing. Logicky, jde totiž o prvky mající kořeny ve filmu.

JIŽ BRZY NA TISCALI:

KOMENTOVANÁ VIDEO-RECENZE ONDRY BROUKALA

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Co se hrací doby týče, Harry byl dohrán za nějakých osm hodin, ale zůstalo mi ještě pár vedlejších questíků a nasbíral jsem sotva polovinu všech bodových odměn. Po shlédnutí závěrečného intra vás hra, stejně jako v minulých dílech, vyplivne zpátky ve škole a vy si můžete vesele pobíhat, čarovat, klábosit (mno, to neberte doslova) anebo se jen tak poflakovat. Ovšem vzhledem k tomu, že žádná velká zábava to není ani při plnění dějové linie, tak si nemyslím, že by této příležitosti moc lidí využilo. Snad kdyby autoři nevyhodili ten kooperativní multiplayer...


Stáhněte si: Demo

Související články: Novinky, Recenze filmu, Recenze předešlých her série Harry Potter

Moolker
autorovi je 17 let, bydlí na Mělníku a studuje všeobecné gymnázium; přispívá i do HotGames, Playmobilu a SCORE; nejdéle vydrží u kvalitní strategie, akce a fantasy her; život by si nedokázal představit bez závodního lyžování a horského kola






 
 
Moolker
Smarty.cz

Verdikt:

Spíte-li s magickým klackem pod polštářem a v noci vás místo plného měchýře budí palčivá bolest na čele, určitě si tuhle virtuální procházku po Bradavicích užijete. Ale pro všechny ostatní, co světem Harryho Pottera nežijí, to je spíše zabitý čas. Krok směrem k otevřené hratelnosti však chválíme.

Nejnovější články