Recenze

Destroyer Command - recenze

Ponorkových simulátorů je jako šafránu a titulů, kde ovládáte torpédoborec, ještě méně. O to více jsme se těšili na hru Destroyer Command, která navíc slibovala možnost propojení se Silent Hunterem II.

Hammer and Sickle - recenze

Série Silent Storm se stala základem pro titul Hammer & Sickle, který hráče zavede do napjatého prostředí studené války. Pokud holdujete taktickým titulům Jagged Alliance či X-Com, neměli byste si nechat ujít recenzi.

Forbidden Siren 2 (PS2) - recenze

Když se během houkání výstražné sirény zbarví vody oceánu rudě a začne pršet krev, hrůza se zakousne i do těch nejodvážnějších. Jedinečný stealth-horor od tvůrce Silent Hillu se vrací, aby vás donutil bát se ještě víc.

Shadows of the Damned - recenze

Unikátní projekt, na kterém se podepsaly legendy japonské videoherní tvorby, se konečně dostal na stříbrné (a modré) placky. Kde mělo být nadšení, však zůstává jen rozporuplný pocit nenaplněného očekávání. Všechny závany geniálního herního designu byly dokonale utopeny ve fádnosti a technických chybách. A bizarní japonsko-mexický černý humor při nejlepší vůli hratelnost suplovat nedokáže.

Apocalyptica - recenze

Přichází apokalypsa a odvěký boj Dobra se Zlem. V našem případě se ale jedná o kooperativní third-person akci v bojových arénách, kde není nouze o jeptišky, anděly, droidy nebo pekelné zplozence.

Lone Survivor - recenze

Zatímco dříve se většina hráčů zajímala hlavně o skvělé grafické zpracování, dnes dokáží ocenit i jiné přednosti. Do módy nám přišlo retro. Těží z toho hlavně vývojáři nezávislých her. A jedním z nich je i Jasper Byrne. Po zajímavých projektech Soul Brother a Soundless Mountain II obohatil indie scénu o další originální titul. Většině chyb svých předešlých her se její tvůrce dokázal vyvarovat, a tak nám vznikl horký aspirant na hororový titul roku.

Her Story - recenze

Existují dva typy her. Takové, které se normálně hrají a za svůj cíl si kladou maximálně vás pobavit. Běháte v nich, střílíte, závodíte, či jen kopete do míče. Pak jsou tady ještě hry, v nichž jen chodíte, které mnohdy nemají daleko do filmu a které většinou „mají mozek“. Zároveň také potrápí ten váš a více než na spektakulární prezentaci sázejí na novátorství a neotřelé zážitky. Jednou z těchto her je svým způsobem i Her Story, jež takřka smazává hranice mezi hrou a filmem a přesto nabízí interaktivní zážitek, který dostal nejen kritiku, ale i hráčské masy.

Sonic Mania - recenze

Ježek Sonic patří mezi největší videoherní celebrity. Dlouhé roky zaštiťoval herní mašiny od Segy a jejich majitele bavil ultra rychlými skákačkami. Jelikož se jednalo o zlatý věk arkádových her, osud mu do cesty stavěl mnoho překážek. Ze své pozice se musel o fanoušky přetahovat s dalšími výraznými postavami té doby, například s instalatérem Mariem. A uspěl.

Condemned 2: Bloodshot - recenze

Máte raději Sedm, Saw nebo Klub rváčů?

Hitman: HD Trilogy - recenze

Ačkoliv nedávno vyšel Hitman: Absolution, na rovinu se přiznávám, že posledního Hitmana jsem hrál před zhruba sedmi lety. Mám na sérii skvělé vzpomínky plné adrenalinu, ničím nezkalených zážitků a vědomí jisté dokonalosti, kterou už přece nikdo nemůže překonat. Hitman hry mám zkrátka pokryté milosrdným hávem nostalgie, a když se na ně dívám zpětně, tak jedině přes růžové brýle.

Sine Mora - recenze

Tvůrci z Grasshopper Manufacture mají sklony k uměleckému zpracování svých her. Naposledy to předvedli v akční adventuře Shadow of the Damned a nyní v těchto tendencích pokračují i v titulu Sine Mora. Jelikož se jedná o 2D střílečku viděnou z boku, čekal by to asi jen málokdo. Přesto musím říct, že Sine Mora je prostě krásná. Chlubí se však i jinými přednostmi.

Night Watch (Noční hlídka) CZ - recenze

Vžijte se do role novodobých upírů, mágů, vlkodlaků a dalších tvorů s nadpřirozenými schopnostmi, kteří dohlíží na křehký mír mezi Temnými a Světlými v taktickém RPG podle úspěšného filmu z prostředí současného Ruska.

Broken Lines – recenze

Pokud existuje jednoslovný termín, jímž bych shrnul balíček do sebe hladce zapadajících mechanik v novém taktickém RPG Broken Lines, nenapadá mě výstižnější slovo než „svěží“. A nemyslím tím jen zasazení do alternativní druhé světové války, ale i spoustu zábavných herních prvků, které s sebou tato zdánlivě nenápadná hra přináší.

Slay the Spire – recenze

Existuje opravdu mnoho karetních her, existuje docela dost dobrých karetních her, ale najde se jen pár vyloženě skvělých karetních her. Do které kategorie se řadí Slay the Spire, už víte díky číselnému hodnocení. A aby byla karetní hra hodnocená takto vysokým číslem, nepotřebuje k tomu ani tunu nového obsahu padajícího z placených boosterů, ani multiplayer.

Call of Cthulhu - recenze

Tato hororová akční adventura se odehrává ve 20. letech minulého století v příběhu dle díla spisovatele H.P. Lovercrafta, ale nechvalně se proslavila roky odkladů. Jak moc se podepsaly na hratelnosti a temné atmosféře?

Shadow of Destiny - recenze

Smrt má většina lidí spojenou s koncem, smutkem a rozloučením. Japonská adventura Shadow of Destiny původem z konzolí však dokazuje, že cestování v čase může být i začátkem něčeho úplně nového.

Layers of Fear – recenze

Hororových her či adventur sice vychází v posledních letech relativně hodně, ale najít mezi nimi skutečnou kvalitu je stále obtížnější. Layers of Fear je navenek stejná, ale zároveň jiná než ostatní hororovky. Svým netradičním námětem a vizuálním zpracováním zaujala už v early access verzi, a verze plná ambice tvůrců naštěstí do značné míry potvrzuje.

COPS 2170: Power of Law - recenze

Tato cyberpunková taktická strategie s RPG prvky vás postaví do role čerstvé policistky jménem Katrin, s jejímž týmem agentů budete potírat kriminální živly v metropoli budoucnosti. Jde to lépe než minule v Paradise Cracked?

Sonic Mania Plus – recenze

Loňský návrat klasické arkádové hry ze starých konzolí od Segy sklidil úspěch na všech frontách. Sonic Mania zachovala původní tvář ježka Sonica a přitom do základu dokázala zamíchat mnoho novinek a moderních prvků tak, že jste chvílemi ani netušili, co je původní a co je nové. Hra díky tomu nebrnkala jenom na strunu nostalgie, ale přinesla potřebný přesah a hodnotu také pro mnohem mladší hráče.

Wolfenstein II: The Amazing Deeds of Captain Wilkins - recenze

Každé dobrodružství jednou skončí. Na bonusové epizody k Wolfenstein II: The New Colossus se ale nebude vzpomínat v dobrém. Série The Freedom Chronicles nepřesvědčila ani s posledním dílem The Amazing Deeds of Captain Wilkins. Masakr nacistů s vojákem na vysokých podpatcích má sice své kouzlo, ale kampaň z recyklovaného obsahu, s jepičí trvanlivostí je potvrzením zmaru celé trilogie, která je historicky nejhorším přídavkem do série Wolfenstein.

Hired Guns: New Jagged Edge - recenze

Taktických tahovek není zrovna přehršel. Tato se nijak netají kopírováním legendární Jagged Alliance a staví hráče do role velitele týmu žoldáků, kteří mají nastolit pořádek v exotické africké zemičce.

The Last of Us Remastered - recenze

Když vyšla The Last of Us na PlayStation 3 (recenze Vaška Rybáře), byl jsem jeden z prvních, kdo netrpělivě přešlapoval před prodejnou GAME. Další hra od studia Naughty Dog! Pro sichr jsem si ještě před tím znovu „otočil“ Uncharted 2, abych se dostal do správné nálady. Jenže třetího dne jsem spatřil titulky a při jejich sledování jsem se zahořklým výrazem ve tváři odložil gamepad a dumal nad tím, jestli jsem za tohle dílo opravdu vysolil čtrnáct stovek dobrovolně, nebo zda jsem nebyl při smyslech. The Last of Us jsem se zadostiučiněním zpražil na svém blogu a myslel jsem si, že už se k němu nikdy nevrátím. Ovšem nevyzpytatelné jsou cesty boží. Tudíž krom analýzy vylepšené vizuální stránky se nyní dočkáte i názoru člověka, se kterým Last of Us zas až tak nezamávala.

Killer 7 - konzolová recenze

Bylo jich sedm. Nebo možná nebylo. Byli to vrazi a měli zachránit svět před smíchem. Nebo možná ne. A byla podle nich vytvořena vskutku unikátní hra. Nebo to možná ani není hra... ?