Autor: Jiří Sládek Publikováno: 17.ledna 2006 |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Ve hře se budete pohybovat po mapě Německa, na které jsou zakresleny důležité lokace. Nejde jen o místa, kde vás čeká tuhý boj, ale i o civilní prostředí, jako je třeba městečko nebo vlakové nádraží. Zejména zde se uplatní originální prvek, který dokonale pasuje do hry se špionážní tématikou – opatrný postup a vyjednávání. Více než kulomet totiž leckdy zmůže správný převlek a falešné doklady, případně úplatek. Je zkrátka potřeba mít na paměti, že tajný agent není Rambo, ale spíše chlapík, který pracuje v nejvyšším utajení a snaží se chovat co nejnenápadněji. Hra tak dostává lehce adventurní či roleplayingový nádech, což je oproti klasickým taktickým titulům, ve kterých jde jen a jen o boj, dost příjemné zpestření. Důležitou roli ve hře také hraje čas – občas je ovšem až na škodu, jak na vás hra spěchá. I přes implementaci příběhové části ale pochopitelně nejvíce času strávíte přestřelkami v taktických misích. Pochopitelně máte k dispozici i různé módy střelby (různý stupeň zamíření, dávka...), možnost metnout do klubka nepřátel granát a podobně. Bojovat se dá i pěstí nebo chladnými zbraněmi, samozřejmostí jsou nástroje na odstraňování pastí a odemykání zámků, a nemůže chybět ani lékařské vybavení, kterým můžete dát do kupy své rozstřílené kámoše. Oproti sérii SS jsou v herním principu více méně jen kosmetická vylepšení; například skrytý pohyb je vyřešen realističtěji. Naopak jeden ze starších neduhů – nedokonalý pathfinding upřednostňující leckdy opticky kratší cestu před trasou rychlejší – zůstal neopraven. AI nepřátel není zlá, ale jejich síla tkví opět spíše v dobrých pozicích a počtu, nežli v nějakém skupinovém taktizování. Hardcore nebo ne? Popravdě řečeno, pokud víte, co, kdy a jak máte udělat a nastavíte si nižší obtížnost, dá se hra dohrát za dvě tři protažená odpoledne. I proto trochu váhám, zda Hammer & Sickle označit vyloženě za hardcore titul. Pravda je ale taková, že obecně je docela dost těžký (mě osobně připadá o něco obtížnější než Silent Storm i Sentinels, ale možná jsem jen za ten půlrok vyšel ze cviku) a v lecčems pro běžného hráče trochu otravný. Mám na mysli zejména fakt, že pokud uděláte nějakou misi jinak, než byste měli, hra neskončí ihned, ale až po několika hodinách hraní, kdy se vlastně motáte ve slepé uličce, ze které již není – kromě loadnutí starší pozice – návratu. Příkladem za všechny budiž vysvobození spolubojovníka Fidela z vězení: pokud si opatříte správné uniformy a doklady, proběhne vše hladce bez jediného výstřelu. Pokud se ale rozhodnete prostřílet se až k vězni a vytáhnout ho z cely hrubou silou, zjistíte po pár hodinách dalšího hraní, že jste vyeskalovali napětí mezi Východem a Západem a jste vrženi do bojové mise. Ta nepatří zrovna k nejlehčím, strávíte u ní tuhým bojem dost času, ovšem po jejím úspěšném zvládnutí vám hra oznámí, že vypukla válka a hra končí. A můžete to zkusit znovu... RPG vývoj postav Hlavního hrdinu si již na začátku hry můžete uzpůsobit k obrazu svému, a on i další parťáci, kteří se k vám postupně přidají, se samozřejmě postupem času zlepšuje. Všem se zvyšují skilly, které nejčastěji používají – střelba, automatická střelba, odstřelování, technická dovednost, plížení, první pomoc a podobně. Navíc se za zabité nepřátele a splněné úkoly přidělují zkušenosti, které umožní poskočit na vyšší level. S postupem na vyšší úroveň je spjato vybírání speciálních dovedností, které postavě přidávají zajímavé bonusy. Tyto speciality jsou dost podobné jako v sérii SS, ale najdeme tu i pár nových, například schopnost rychlého pohybu s těžkou zbraní nebo zvýšení jedné ze základních vlastností (síla, obratnost, inteligence). Tyto vychytávky se částečně liší podle povolání daného hrdiny, rozdílné jsou tedy pro vojáka, granátníka, průzkumníka, odstřelovače, ženistu a medika. Arzenál Postavy se ovšem nezlepšují jen v dovednostech, ale postupným upgradem prochází i jejich arzenál. Některé zbraně a předměty lze koupit, jiné najdete v nějaké té skříňce a hlavním zdrojem bude samozřejmě obírání padlých nepřátel (k tomu stejně jako v Sentinels slouží přehledná obrazovka, nemusíte sbírat kousek po kousku). Ve hře je opravdu úctyhodné množství střelných i chladných zbraní, granátů a výbušnin, lékařských a ženijních potřeb a dalších předmětů. Některé zbraně si navíc můžete nechat vylepšit – vykutálený lesník Karl vám na ně dokáže namontovat třeba tlumič nebo optiku. Ač je většina arzenálu dobře známá z předchozích titulů, najdeme mezi nimi i pár nových kousků, jako je třeba samopal MAT-49. další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Grafické zpracování je poplatné použití osvědčeného enginu ze série SS, a ač už místy působí lehce zastarale, je pořád na slušné úrovni. Vojáci disponují celou škálu dobře rozanimovaných pohybů, krajina i interiéry jsou docela dobře vykreslené a příjemný je i rag-doll efekt u zastřelených postav. Také fyzika hozených nebo upuštěných předmětů je dobrá, vychytávky jako je průstřelnost materiálů jsme již zmínili výše. Ozvučení je solidní, jen škoda, že některé slovanské výrazy znějí i z úst sovětského agenta naprosto anglicky (třeba „pan Václav“ je namluveno jako „paen Veklef“).
Zhodnotit Hammer & Sickle není úplně snadné, jelikož se jedná o hru poměrně rozporuplnou. Kvalitní taktické boje, stále slušné technické zpracování a zajímavé špionážní prvky na straně jedné, nevyvážená obtížnost, málo inovací v bojové části a tak nějak nedotažená příběhová linie (včetně výše zmíněné slepé uličky) na straně druhé. Pokud vás baví taktické hry a SS máte dohrané, pak asi neprohloupíte. Pokud vám však Tichá bouře z nějakého důvodu ušla a taktika vám cizí není, je určitě lepší volbou nežli Kladivo a srp loňský titul Silent Storm: Sentinels. |
Jiří Sládek | |
autorovi je 27 let a pracuje v papírovém herním magazínu GameStar, hry jsou jeho prací i koníčkem, zvláště pak RPG, strategie, taktické hry a vesmírné obchodní simulátory (divná kombinace, že? :-) |