Name: Shadow of Destiny - recenze
Item: Shadow of Destiny
Rating: 8
Author: Redakce Games.cz

Smrt má většina lidí spojenou s koncem, smutkem a rozloučením. Japonská adventura Shadow of Destiny původem z konzolí však dokazuje, že cestování v čase může být i začátkem něčeho úplně nového.

Autor: Jan Rod
Publikováno: 11.prosince 2002

zdroj: tisková zpráva Smrt má většina dnešních lidí spojenou s koncem, smutkem, rozloučením. Smrtí většinou něco končí. Buď formou naplnění, nebo tragického vytržení z pseudobezpečí, kterým jsme, nemaje se smrtí prakticky žádný přímý kontakt jako v dřívějších dobách, dnes běžně obklopeni. U starých lidí jde často o tu první možnost, u mladých pak v drtivé většině o tu druhou. V případě Eika Kursche by to byl ten druhý případ. Je mladý, pohledný, ale přesto záhadně umírá. A co víc, umírá rukou záhadného vraha, jehož tvář ani nezahlédne. Ale protože je to od přírody klikař, ve svých posledních minutách dostane ještě jednu šanci se svému osudu postavit, ale nepředbíhejme.

Japonskou firmu Konami zná jistě leckterý fanoušek počítačových her, předně konzolistům se při vyslovení tohoto jména rozzáří očička. Tento tým je totiž starý skoro jako počítačvé hry samy. A v Japonsku, odkud pochází, se těší nehynoucí popularitě. Vývojáři z tohoto uskupení dříve zaměřovali své snažení především ke coin-op automatům, které jsou v jejich rodné zemi velmi populární. Posléze se však herní trh velmi rozrostl a tak, opět pro Japonsko velmi specificky, rozšířili své pole působnosti do Evropy a na konzole. Mno a od nich je již jen malý kousek k PC, i když zatím realizovaný pouze skrze (někdy až moc odfláknuté) konverze, jako například v těchto dnech vycházející Silent Hill 2 nebo nedávné Dino Crisis 2.

• Z Japonska do Evropy?
Adventura Shadows of Destiny, která je někdy nazývaná Shadow of Memories, představuje právě ten poslední pomyslný krůček. Jedná se původně o titul určený především na konzole PlayStation 2/Xbox a jeho PC verze je pouze jakýmsi postranním produktem. Důkazem toho je samotné zpracování hry. Tak jako jiné japonské konzolové tituly, se i tento pyšní skvěle propracovaným, neotřelým a originálním příběhem, ruku v ruce s typickou anime-style grafikou, která má i v naší vlasti spoustu příznivců. Co možná vyvolá pár otazníků, či alespoň vykouzlí úsměv na tváři, je netradiční umístění celého děje do Německa nebo popřípadě jiné germanofonní země.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Eika jsme opustili ve chvíli, kdy začal ztrácet poslední kapky svého života. Ty nakonec skutečně ztratil, ale měl nehorázné štěstí a probral se v jakési komnatě plné relikvií, kde k němu promlouval vlídný a klidný hlas. Poté, co si uvědomil, co se stalo, začal s neznámou a ne-viditelnou postavou komunikovat. Ta mu nabídla, že s její pomocí se může vrátit zpět a pokusit se změnit svůj osud. Eike měl v prvních chvílích samozřejmě pocit, že jde o samotného ďábla pokušitele, který se posléze bude snažit získat jeho duši, ačkoliv doteď o tom nepadlo ani slovo, ale po nějaké době uvažování si jasně uvědomil, že pokud chce alespoň získat šanci na život, nemá jinou možnost než volbu přijmout.

• Cestování v čase
zdroj: tisková zpráva Poté se mu (potažmo hráči) dostane krátké instruktáže ohledně zapůjčeného vybavení, které mu ke změnám osudu má dopomoci. Tím je nejdůležitější předmět ve hře - Digipad. Pomocí něj se Eike může pohybovat v čase a snažit se tak předcházet momentům, kdy by jinak přišel o život. V tom tkví podstata hry. Na samém počátku je Eike navrácen půl hodiny před inkriminovaným momentem, kdy mu někdo vráží nůž do zad. V tu chvíli byl na opuštěné ulici sám - je tedy logické, že se bude snažit onen okamžik přestát někde v blízkosti lidí, aby překazil útočníkovi možnost se nepozorovaně připlížit.

To se mu podaří, nicméně věštkyně mu předpoví další časový bod. A tak musí Eike znova prchat, jenže tentokrát se něco pokazí a Eike se ocitá i se slečnou, se kterou těsně předtím zapředl na ulici hovor, v roce 1580 a navíc, ona slečna se někam ztratí. Zde se začíná odehrávat velký kolotoč cestování v čase, který vede na jednu stranu k zaplétání děje do stále větších časových smyček, na stranu druhou k rýsování zajímavé dějové linie, která vystupuje jako by sama od sebe a zpočátku nepříliš jasně, zato později se projevuje s o to větší razancí.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Měníme budoucnost
Eike bude postupně měnit své osudy, které však malinkou změnou v minulosti zapříčiní třeba velké změny v přítomnosti. Ale věřte, že po několika hodinách hraní budete nuceni zapojit všechnu šedou kůru mozkovou, abyste si uvědomili, kde je vlastně přítomnost. Z mého osobního úhlu pohledu se jedná o jednu z dějově nejlépe zpracovaných her s tématikou cestování v čase. Naprosto věrohodně pracuje s myšlenkou dějové kauzuality, která je klíčem k vyřešení všech problémů, stejně jako občasné používání předmětů, kterých není zdaleka tolik jako v jiných adventurách.

zdroj: tisková zpráva Při svém pátrání a cestování v čase se Eike setká se středověkým alchymistou, který se snaží objevit taje Homuncula a v tom samém čase se bude rozhodovat, jestli se zde zdrží a bude riskovat další problémy, aby zachránil dívku Danu, která se náhodou svezla do minulosti s ním a jeho vinou. Pak se podívá dalších časových období, která zde už nebudeme prozrazovat, protože bychom tím nutně vyzradili část příběhu, která je pro hru klíčová a pro zážitek z hraní taktéž. Snad jen, že Eike má vždycky více možností, nikdy není jen jedna cesta, budoucnost má mnoho podob a je dobré se tímto heslem řídit, i když jste zrovna v minulosti.

• Vliv rozhodnutí na pozdější vývoj
Často se budete rozhodovat, jestli vědomě více riskovat a snažit se pomoci, či se zachovat sobecky a pomáhat hlavně sám sobě. Fungovat budou obě varianty, záleží na tom, jaký pak bude výsledek. A co když ona tajemná postava, kterou jste neviděli a která vám dala tyto možnosti, je nějaká forma nejvyššího, která vaše jednání posuzuje a pozoruje? Co když je to všechno jenom zkouška, ve které není třeba obstát za každou cenu, ale hlavně se ctí? Všechny tyto otázky provázely mé hraní a směrovaly mé jednání. Nutno dodat, že hra je poměrně dlouhá a pokud si nebudete v některých momentech jisti svým rozhodnutím, můžete si Shadows of Destiny zahrát znova a možná budete překvapeni variabilitou budoucnosti, neboť hra má pět různých konců.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Problematické ovládání
Jak jste již možná z popisu pochopili, systém hry je tedy vcelku jednoduchý a zažitý. Díky své konzolové předloze (či spíše bychom měli říkat konzolovému originálu) je stejně jednoduché ovládání. To je ovšem místy až frustrující, alespoň jsem měl zpočátku velmi velké problémy si na něj zvyknout. Hra se ovládá buď na gamepadu (jak jinak, když je to předělávka z konzole), nebo pomocí klávesnice a myši.

zdroj: tisková zpráva Celý engine hry je plně 3D a postavičku Eika vidíte z pohledu třetí osoby, což s sebou přináší problémy s kamerou. Pokud totiž ovládáte hru pomocí klávesnice, není kamera fixována na pohled zezadu postavy a tím pádem při pohybu trvá nějakou dobu, než se při změně směru otočí. To nutně vede k tomu, že když uděláte čelem vzad, tak jednak běžíte chvíli naprosto do neznáma, navíc při opožděné rotaci kamery se invertuje ovládání.

S pomocí myši je to o malinko lepší, nicméně i zde jsou silné nedostatky. Kamera sice rotuje správně s postavou, jenže rotuje pouze podél svislé osy a nelze jí nijak natáčet na pohled shora. To s jejím umístěním nízko u země zase zapříčiňuje to, že často skrze postavu nevidíte před sebe (před ní). Všechny tyto problémy jsou jasně dané konverzí z konzolí, ovšem to by neměla být omluva. Stejně omezená jsou pak hardwarová nastavení. Kromě tří možností rozlišení a pár ovládačů hlasitosti nemůžete nastavit ani citlivost myši, která je mimochodem dosti vysoká. To trošku zbytečně sráží kvality tohoto jinak velmi zajímavého titulu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů
• Zpracování
Grafika hry je velmi povedená a vše doprovází spousta cutscén. Postavičky jsou krásně vymodelované, jak jsme již ostatně z jiných her pocházejících z Japonska zvyklí. Exteriéry města působí trošinku sterilně, o to lépe je však v interiérech. Ty jsou zpracované velmi realisticky a atmosféru podpoří i takové efekty, jako podbarvení hnědou v době, kdy se pohybujete ve středověku (klasický efekt staré fotografie) a podobné. Dialogy jsou celé namluvené kvalitními dabéry, a ačkoliv máte málokdy možnost do nich přímo zasahovat, jsou rozmanité a zábavné. Zvukové zpracování malinko pokulhává, hlavně kvůli podivným zvukům při chůzi-běhu, které působí trošku repetitivně a málo rozmanitě. Hudba se ozývá pouze v určitých momentech, za to však atmosféricky podbarvuje děj, což je to nejdůležitější.

zdroj: tisková zpráva Nyní nadchází ta chvíle celé dílo zhodnotit. Jde o velmi zajímavě zpracovaný příběh, který podle mě skoro každého dokáže vtáhnout a pohltit. Život vám budou komplikovat počáteční trable s ovládáním, ale možná budete více přizpůsobiví než já. Pokud ano, užijete si mnoho zábavy, i když chvílemi nepříliš interaktivní. Jde spíše o takovou pohádku, která se odehrává na základě vašich rozhodnutí. A je jen na vás, jaká budou.

Stáhněte si: Cheaty
Související články: Novinky