Condemned 2: Bloodshot - recenze

Autor: Martin Zavřel
Publikováno: 13.března 2008

zdroj: tisková zpráva Verze hry: review/X360/anglická
Doba recenzování: 1 týden

Sedm, Saw nebo Klub rváčů. Nejtemnější detektivní thrillery z Hollywoodu ožívají v herní podobě již podruhé. Připravte se na mrazivou atmosféru a nelítostný útok na váš mozek. Mistři žánru opět ukuchtili mimořádný zážitek, na který se nezapomíná.
zdroj: tisková zpráva
Dospělých her zase tak moc není. Když už se nějaká objeví, trpí někdy přehnaným soustředěním na formu bez obsahu (např. nekonečně násilný Manhunt, který ale pod šokující skořápkou neskrývá žádné hlubší poselství). V minulosti šlo v tomto směru vyzdvihnout sérii Silent Hill a právě té je Condemned nápadně podobná, jelikož se také budete prodírat temnými rozpadlými částmi města, plnými nevýslovných nočních můr i podivných individuí. Autoři F.E.A.R. se nezapřou a jejich nová hra je mimořádně děsivá. Pokud milujete hraní o samotě, v noci, potmě, s husí kůží a vlasy zježenými opakovaným lekáním, pak je tahle hra tím nejlepším, co vás mohlo potkat.

• Krvavá stopa
Váš hrdina, od prvního dílu poněkud zničený Ethan Thomas, je detektivem u speciální jednotky, vyšetřující sériové vraždy. Jeho práce obsahuje kromě jiného nutnost zajistit a ohledat místo činu, pokud se tam dostane jako první. Jelikož většinu času strávíte sami v místech, kam by se nikdo rozumný neodvážil, nacházíte těla opravdu jako první. Tehdy je potřeba vytáhnout nový multifunkční přístroj, mírně podobný IPhone. Přístroj obstará UV světlo (zobrazí zaschlou krev nebo tajné vzkazy), spektrometr (zvyšujícím se číslem detektuje zdroj zvuku – ideální pro hledání skrytých sonických vysílačů), GPS mapu (trochu malou na dostatečnou orientaci) a konečně fotoaparát s krátkou ostřící vzdáleností pro makrosnímky detailů.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Pokaždé, když najdete nějaké to brutálně zmasakrované tělo, je potřeba se pustit do jeho ohledání. Chodíte tedy kolem něj a aplikujete jednotlivé funkce vašeho přístroje. Celou dobu vám přitom naskakuje kontextové textové menu, ze kterého musíte vybírat správné odpovědi, abyste úspěšně ohledali mrtvolu i předměty v jejím okolí. Tento přístup je mnohem lepší než v prvním díle (kde za vás veškerou dedukci provedla laborantka na telefonu) a přináší do hry opravdu logické vyšetřovací prvky, které občas příjemně potrápí vaši šedou kůru mozkovou. Úspěšné ohledání místa činu se samozřejmě započítává do skóre na konci úrovně.

• FPS beze střelby
Stejně jako první díl, také Bloodshot staví na kontaktních soubojích z vlastního pohledu. Tím, že vidíte jen své pěsti a ne celé tělo, je hra narozdíl od chystaného Mirror's Edge poněkud zastaralá. Ale vynahrazuje si to během různých událostí, kdy váš hrdina někam spadne nebo něco podobného - pak se kamera snaží o reálné naklánění a můžete zahlédnout ze svého těla více, než jen ruce.

Soubojový systém je přehledný a jednoduchý: pravým triggerem gamepadu udeříte pravačkou, levým levačkou. Střídání pravá-levá spustí časované kontextové kombo (třetí úder může být při správně načasovaném stisknutí tlačítka silnější). Kromě toho dvojí poklepání na jeden trigger spustí sekvenci speciálního útoku (během té musíte mačkat tlačítka, která naskakují na obrazovce), jestliže máte nabitý jeho ukazatel (doplňuje se časem). Pokud stisknete oba triggery zároveň, zvednete ruce v obranném gestu před sebe. Když tohle krytí správně načasujete proti úderu protivníka, pak jej odrazíte a tím jej na chvíli vyvedete z rovnováhy. V takovém okamžiku máte celkem jisté, že váš následující úder nevykryje (protivníci se jinak mohou krýt stejně jako vy). Trochu to připomíná kámen-nůžky-papír nebo prostě obyčejný box.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Pěsti ve tmě
Vše se děje hodně rychle a ve tmě. Máte-li proti sobě víc nepřátel zároveň, zvrhne se souboj místy na frenetické mačkání tlačítek bez šance na přesnější taktiku. Občasný zmatek koření fakt, že čas od času člověk neodhadne vzdálenost a máchne naprázdno (během soubojů je potřeba kolem protivníka do určité míry kroužit, nestát na místě). Nepochopte to však špatně: souboje na blízko, tvořící většinu akční náplně hry, mi připadaly zábavné a většinu času dobře hratelné. Zmatek se dostaví jen sem tam. Ve prospěch hráče pracuje také relativně slabší AI, která následuje své předepsané trasy a sekvence útoků, jež se časem naučíte předvídat. Mimochodem, nepřátelé se umí docela věrohodně pustit i do sebe navzájem.

Většinu času máte k dispozici předměty, kterými můžete protivníky bít účinněji. Tématicky ladí s prostředím okolo vás – na stavbě můžete sebrat dřevěná prkna s hřebíky nebo cihly, v kanálech zase trubku apod. Předmět uchopíte vždy do pravé ruky, takže následně jím mácháte za pomoci pravého triggeru. Kromě toho můžete pravým shiftem předmět hodit. Jednou za čas se dostanete i ke střelné zbrani, od pistolí přes brokovnice až po samopaly. Vždy ale budete mít jen nějakých pět nábojů (kontrolují se efektně vyklopením zásobníku) a jde spíše o zpestření, než o výraznou složku hratelnosti.

Váš hrdina je navíc alkoholikem, takže pokud jste si zrovna nelokli nalezené whisky na uklidnění (efekt vydrží asi minutu), třesou se mu při snaze o přesnější míření (se střelnou zbraní můžete za pomoci levého triggeru zacílit skrz mířidla) ruce. Dojem z realističnosti (zaměřovač je defaultně vypnutý) a účinnosti střelných zbraní je tím pádem hodně dobrý.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Dívejte se kolem sebe
Explorace lokací není tak úplně nezbytná pro postup vpřed (cesta je vždy lineární, nicméně o to zajímavější/lépe vymyšlená, podobně jako např. v Call of Duty). Pokud se ale budete pečlivě dívat do každého kouta a otevírat všechny dveře, budete nacházet tzv. sonické vysílače (podivné malé stroje, vysílající zvuky, přivádějící většinu lidí v jejich okolí k nekontrolovatelným záchvatům zuřivosti), které je potřeba ničit.

Kromě toho jsou v některých úrovních další specifické cíle (např. stoly s chemikáliemi na výrobu drog). Navíc kdo hledá pečlivě, najde víc a lepších zbraní. Nejlepší na tom všem je ovšem součet takto nalezených bonusů na konci každé úrovně (hra nabízí tucet tématických prostředí, napojených na sebe pěkně logicky příběhem). Za více nalezených bonusů je lepší skóre a za lepší skóre dostanete lepší upgrade do další úrovně – od zvýšení odolnosti přes větší sílu až po zbraně (boxer, taser, pistole). Jde o perfektní systém motivace hráče pro pečlivější průchod hrou, díky kterému si ji zároveň mnohem lépe vychutná.

• Jizvy na duši
Příběh hry je naplněn mnoha zvraty a překvapeními Od těch malých typu halucinace a lekavé přeludy po velké příběhové kotrmelce a odhalení. Každopádně ale všem fanouškům prvního dílu mohu s čistým svědomím potvrdit, že příběh navazuje naprosto plynule (stejným okamžikem v baru, kterým první díl končil), logicky a pečlivě.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Celé město zaplaví nájezdy agresivních lidí, omámených oněmi sonickými vysílači. Vše je větší, lepší a drsnější, než v prvním díle – včetně výjevů čirého zla, koncentrovaného do asfaltově černé hmoty. Než s hraním skončíte, zanechá Bloodshot hezkých pár jizev na vaší duši. Jen počkejte, až se na vás v továrně na hračky z temného kouta vypotácí vražedná panenka se svítícíma očima.

Podobně jako v Silent Hill sérii budete ovšem i zde hodně dlouho řešit, zda se některé věci dějí doopravdy nebo jen v nemocné mysli vaší postavy. Svoji roli hraje samozřejmě také grafika, která mi přišla skvěle realistická (hlavně prostředí) a zároveň prohnaná všemožnými barevnými filtry jako správný filmový horor. Prostorový zvuk včetně dabingu je naprosto špičkový a kromě navození perfektní atmosféry vám bude v temném prostředí také hodně pomáhat s orientací či vytušením nepřítele.

• Trojitá porce
Ústřední příběhová kampaň hry je zhruba stejně dlouhá, jako v případě prvního dílu (počítejte tak s deseti až patnácti hodinami). Fascinující příběh se vyplatí alespoň jednou zopakovat, jelikož po závěrečných odhaleních vám bude spousta věcí během druhého průchodu hrou dávat lepší smysl. Nemluvě o tom, že podruhé snadněji nasbíráte lepší skóre a vybavení mezi úrovněmi (hru lze nicméně projít i s nejhorším možným skóre a bez pořádného vybavení, jen to není taková zábava).

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

Bloodshot obsahuje také online multiplayer, založený na bojovém jádru hry. Můžete si užít klasické režimy Deathmatch (sólo i týmový), Posedlí versus policisté a Seber nebo ochraň důkaz. Názvy těchto herních módů myslím hovoří samy za sebe. V době recenzování hry z novinářské review-verze bohužel ještě nebyla hra v obchodech a neměl jsem tak možnost online režimy vyzkoušet.

O to víc jsem si užil překvapivý bonus v podobě offline režimu Fight Club, kde můžete plnit tématické akční mise typu „ochraň pět policistů před nájezdem gangu“ apod. Nechybí ani galerie skvělých artworků, které se odemykají získáváním achievementů. Zkrátka a dobře, za své peníze dostanete v tomto případě poctivou nálož zábavy.

zdroj: Archiv

intro

zdroj: Archiv

trailer

Stáhněte si: Videa, Trailery...

Související články: Novinky, Condemned 1 recenze a dojmy

Martin Zavřel
autorovi je 28 let, pracuje v Illusion Softworks, po uplynulých sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku