zavřít

Destroyer Command - recenze

Vychází na platformách: Windows

Verdikt: Průměrná grafika, výborné zvuky, někdy drobet nepřehledné ovládání, děsivý poměr manuál/automat a hlavně katastrofální umělá inteligence. Celkově mohu říci, že několik misí obou kampaní jsem si zahrál docela s chutí, ale na nějaké rozsáhlé válčení to rozhodně není a dokud nebude zprovozněn multiplayer, odkládám hru do jednoho ze spodních šuplíků ...

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

metacritic 51/100

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Ponorkových simulátorů je jako šafránu a titulů, kde ovládáte torpédoborec, ještě méně. O to více jsme se těšili na hru Destroyer Command, která navíc slibovala možnost propojení se Silent Hunterem II.

Autor: Martin "Matto" Smola
Publikováno: 7.března 2002


Před nedávnem jsem tu recenzoval hru Silent Hunter II distribuovanou firmou UbiSoft a v jejím závěru jsem se zmínil, že tato hra by mimo jiné měla umožňovat online hru s jinou, zatím teprve připravovanou hrou. Je to Destroyer Command, o kterém bych si teď dovolil napsat pár řádek a to právě s ohledem k nedávno recenzovanému Silent Hunteru II.

Ponorkových simulátorů z druhé světové války je jako šafránu, ale pokud se týká simulátorů torpédoborců, těch je ještě míň. Resp. dalo by se řici, že tento je vlastně první. Pravda, možnost prohánět se v torpédoborci Pacifikem či Atlantikem tu už byla. Vzpomeňme třebas strategické hry série Great Naval Batlles, kde jako jeden z typů lodí, byl prezentován právě torpédoborec. Nebo třebas hru Wolfpack, kde šlo vlastně mimo jiné i o simulaci doprovodného plavidla spojeneckého konvoje, na který útočí vlčí smečka německých ponorek. Nicméně specializovaný simulátor jen na torpédoborec tu je prvně. Dokonce se omezuje poměrně úzce jen na americké námořnictvo. Na druhou stranu je tu zastoupena celá řada válečných i předválečných typů a to včetně známých „čtyřkomínových“ torpédoborců z první světové války.

 Ve šlápějích Silent Huntera II
Vzhledem k tomu, že hra přišla poměrně krátce po Silent Hunteru II a vlastně od samého začátku vývoje se počítalo se spoluprácí těchto her, dalo se očekávat, že obě hry budou velmi podobné nejen graficky, ale i systémově. A protože Silent Hunter II se povedl tak nějak jen na půl, přistupoval jsem k jejímu bratříčkovi s lehkým despektem. Mé obavy se bohužel potvrdily.



Po grafické stránce je Destroyer Comamnd prakticky totožný. Je možná trošku škoda, že autoři alespoň maličko nevylepšili zobrazení oblohy, protože narozdíl od ponorky, kdy se na oblohu zas tolik dívat nemusíte, je tato na lodi půlkou vašeho celodenního obzoru. Moře, druhá polovina obzoru, je stejně pěkné jako v Silent Hunterovi II, vlní se a při externích pohledech a nepříznivém počasí můžete sledovat, jak vlny zalévají příď vaší lodě. Externí pohledy jsou vůbec moc pěkné a i když jejich zapnutí snižuje realističnost, vřele je doporučuji. Sledovat totiž můžete nejen vlastní loď, ale i všechny ostatní, přátelské i nepřátelské, stejně tak i letadla a ponorky. A není nad to sledovat, jak vámi rozhozená síť hlubinných pum pohazuje s nepřátelskou ponorkou a zahání ji hlouběji a hlouběji. Interiéry lodi a hlavně její bojová stanoviště jsou opět poměrně pěkná, většina je přehledná a oku lahodící.

Stejně jako starší sestřička i Destroyer Command exceluje po zvukové stránce. Poznáte zatížení a chod motoru, poznáte, jestli letadlo bručící nad vaší lodí je stíhačka či bombardér. Rozeznáte nejen štěkání protiletadlové palby od výstřelů z hlavních děl, ale i různé ráže kanónů. Exploze hlubinných pum působí také velmi věrně a stejně tak praskot plamenů vás spolehlivě informuje o stavu vaší lodi pod nepřátelskou palbou. A úplně nadšen jsem byl z náletu štuk na mou eskadru, kdy se ozvala nejen ona známá siréna, ale i svištění pum. Když přišla rána, která mi oznamovala, že puma pronikla do podpalubí a hned pak přišla exploze, nezbylo než doufat, že se nějak dobelhám do staré dobré Anglie i s půlkou vyřazených kotlů.

 Torpédoborec jako víceúčelové plavidlo
Destroyer Command bohužel zachoval i malý počet připravených scénářů, což se dá naštěstí napravit díky editoru scénářů. Mezi scénáři je opět i několik výukových, které vás společně s manuálem zacvičí v ovládání vaší lodi. A že je co ovládat. Základem je samozřejmě navigace a řízení lodi. Pak je potřeba nacvičit ovládání hlavní dělostřelecké výzbroje a to nejen v palbě na námořní cíle, ale i v protiletadlové palbě, ke které se dá hlavní výzbroj lodi také využít. Pak se to celé dá zkomplikovat torpédovými útoky, které nejsou žádná hračka, i když tady mě překvapila spolehlivost a daleký dosah torpéd, což jsou rozhodně vlastnosti, které americkým torpédům, hlavně z počátku války, chyběly.


Další významná činnost torpédoborce je pak protiponorkový boj, který je potřeba obzvláště pečlivě natrénovat. Přestože obsluha detekčních zařízení s vámi spolupracuje velmi dobře, nejlepší způsob je, když si k tomu sednete sami. Pak je potřeba správně odhadnout hloubku ponorky, nastavit jí u hlubinných pum a odpálit je v pravou chvíli. Samostatnou kapitolou je pak spolupráce s dalšími torpédoborci, resp. velení eskadře.

 Obsah dvou kampaní
Jakmile toto celé natrénujete, můžete se pustit do kampaní, které jsou ve hře dvě, bohužel linkované nad čímž jsem plakal už u Silent Huntera II. Obě kampaně vás vrhnou do odlišného prostředí, ale obě jsou poměrně dobře udělané. V prvním případě se stáváte členem amerického Pacifikého loďstva a pustíte se do křížku s Japonským námořnictvem. V druhém případě jste zařazeni do Atlantického loďstva a vaším nepřítelem bude německá Kriegsmarine. U Pacifické kampaně je jasné, že úkoly budou různorodé a zajímavé a o souboje s loděmi či letadly nepřítele nebude nouze.

Trošku jsem se ale obával Atlantické kampaně, kde se dal očekávat nekonečný sled eskortních úkolů. To se naštěstí úplně nepotvrdilo. Začínáte ochranou amerického pobřeží před nájezdy německých ponorek, pak kryjete přesun zbývajících amerických bitevních lodí přes Panamu do Pacifiku a nakonec plujete s konvojem do Anglie, kde jste zařazeni jako velitel eskadry působící pod anglickým velením. Od té doby se podílíte nejen na ochraně konvojů do a z Ameriky, do Ruska či do Gibraltaru, ale vaším úkolem jsou i různé nájezdy a boje v kanálu La Manche či při pobřeží Francie. Podílíte se i na pokusu o zabránění průniku eskadry německých těžkých lodí kanálem, což je mimochodem velmi těžká mise a je to jedna z mála, kterou jsem byl nucen opakovat, než se alespoň přijatelně povedla.

 Bídná uměligence ostatních lodí
Do teď tedy hra může vypadat docela dobře. Ale není to nijak růžové. Vše to, co jsem vytýkal Silent Hunteru II, najdete i zde. Začněme umělou inteligencí nejen nepřátel, ale i přátel. Poměrně nehezky často se mi stávalo, že manévrující lodě konvoje do sebe vrážely, tu a tam v plné rychlosti hned několik lodí za sebou najelo na břeh nebo vlastní lodě se ani nepokusily uhnout z dráhy viditelného torpéda. Co je ale nejhorší je umělá inteligence nepřátelských ponorek. Prakticky pořád se pohybují v periskopové hloubce a tak se velmi často stává, že jsou prostě přejety některou větší lodí případně vámi. O nějakých seriózních únikových manévrech si můžete nechat zdát.

Podobně mě překvapily nepřátelské lodě. I v okamžiku, kdy vás už musí mít na radaru, případně už jste na dohled a blížíte se k nim plnou parou, většinou vůbec nereagují až do okamžiku zahájení palby nebo když ste už opravdu hodně blízko. Neodpustím si ani znova zaplakat na linkovanou kampaní. Pravda, hodí se sem lépe než do Silent Huntera II, ale i zde si umím představit daleko zajímavější dynamicky generovanou kampaň.


Narozdíl od Silent Huntera II je tu aspoň ošetřen onen super průzkum. Tady se vám nepřítel na mapě objeví opravdu až v okamžiku kontaktu a informace o něm jsou jen velmi povrchní. Přesto je opakovatelnost hraní kampaně poměrně sporná, protože volnost manévru většinou nemáte a tak na nepřítele narazíte prostě tam co posledně.

 Jiné neduhy zděděné po Silent Hunterovi II
Další problém se opět přenesl ze Silent Huntera II. Všechna bojová stanoviště lze v zásadě ovládat buď automaticky či manuálně. V případě automatické obsluhy, kdy stanoviště ovládá „osádka“, se hra začíná podobat arkádové střílečce, protože všechno, co musíte udělat, je zachytit nepřítele do zaměřovače, zapnout automatické sledování a pak jen mačkat spoušť. Ještě lepší je dát prostě rozkaz k palbě v řídícím centru a pak se jen koukat, protože vše je vykonáno za vás. Pravda, blíží se to realitě, ale zábavné to moc neni. Na druhou stranu, pokud se rozhodnete vše řídit manuálně, tak nemáte a) šanci to stíhat, b) šanci splnit úkoly mise, což je fatální.

Dokonce se nezměnil ani onen nešťastný způsob ukončování a ukládání mise. Hra se prostě uloží na poslední pozici v případě, že hlavní cíl ještě není splněn. Pokud ovšem chcete z mise vyskočit a hlavní cíl už splněn je, hra to bere jako konec mise a ádie. Žádné dohrávání či plnění sekundárních cílů nebude. Čili toto vás nutí mít na dohrání vždycky dostatek času, protože odskočit si na hoďku s tim, že vypnete počítač prostě nelze.

 Multiplayer
Na závěr recenze na Silent Hunter II jsem se zmiňoval o tom, že autoři slibují možnost multiplayer hry právě s Destroyer Command, což rozhodně byla věc, která zaujala nejen mě, ale i širokou hráčskou veřejnost. Jak to tedy dopadlo ? Popravdě nevím přesně. Destroyer Command obsahuje podporu multiplayer hry a to buď jen mezi Destroyer Command hrami nebo i ve spolupráci se Silent Hunterem II. Máte možnost vytvořit si na svém počítači server, poslat přátelům svou IP adresu a oni se pak k vám připojí. Na výběr je pak asi 15 misí od prostého meele až po poměrně propracované scénáře a souboje dvou stran. Na výběr jsou samozdřejmě mise buď jen pro Destroyer Commanda nebo mix se Silent Hunterem II.


Toť teorie a až dosud to vypadá dobře a nadějně. Bohužel se mi toto vůbec nepodařilo odzkoušet. Až do dnešního dne se totiž na oficiálních stránkách Silent Hunteru II neobjevil žádný patch, který by multiplayer hru umožňoval a v původní verzi hry multiplayer není ! Podpora mutliplayeru na UbiSoftu také zatím nefunguje. O soukromé propojení dvou Destroyer Commandů jsem se také pokoušel, ale ani jednou se to nepovedlo, čili se obávám, že tato část hry je zatím totálně nepoužitelná. Doufejme, že se to někdy v budoucnu změní, o čemž vás budeme ještě informovat.

Jak tedy uzavřít povídání o Destroyer Command ? Z porovnání se Silent Hunterem II vychází poněkud lépe, protože jedna z velkých chyb, ideální informace o nepříteli, byla odstraněna. Tolik kritizovaná linkovaná kampaň, která je pro Silent Huntera II zcela nevhodná, se sem hodí přece jen lépe, i když i tady bych měl mnoho výhrad. Vše ostatní je na stejné úrovni se Silent Hunterem II.

Související články: Silent Hunter II recenze (listopad 2001)

 
Martin "Matto" Smola
připravil: jd




 
 

Novinky na CZC.CZ

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.