Autor: Martin "Matto" Smola Publikováno: 7.března 2002 |
![]() ![]() ![]() Po grafické stránce je Destroyer Comamnd prakticky totožný. Je možná trošku škoda, že autoři alespoň maličko nevylepšili zobrazení oblohy, protože narozdíl od ponorky, kdy se na oblohu zas tolik dívat nemusíte, je tato na lodi půlkou vašeho celodenního obzoru. Moře, druhá polovina obzoru, je stejně pěkné jako v Silent Hunterovi II, vlní se a při externích pohledech a nepříznivém počasí můžete sledovat, jak vlny zalévají příď vaší lodě. Externí pohledy jsou vůbec moc pěkné a i když jejich zapnutí snižuje realističnost, vřele je doporučuji. Sledovat totiž můžete nejen vlastní loď, ale i všechny ostatní, přátelské i nepřátelské, stejně tak i letadla a ponorky. A není nad to sledovat, jak vámi rozhozená síť hlubinných pum pohazuje s nepřátelskou ponorkou a zahání ji hlouběji a hlouběji. Interiéry lodi a hlavně její bojová stanoviště jsou opět poměrně pěkná, většina je přehledná a oku lahodící. ![]() Torpédoborec jako víceúčelové plavidlo Destroyer Command bohužel zachoval i malý počet připravených scénářů, což se dá naštěstí napravit díky editoru scénářů. Mezi scénáři je opět i několik výukových, které vás společně s manuálem zacvičí v ovládání vaší lodi. A že je co ovládat. Základem je samozřejmě navigace a řízení lodi. Pak je potřeba nacvičit ovládání hlavní dělostřelecké výzbroje a to nejen v palbě na námořní cíle, ale i v protiletadlové palbě, ke které se dá hlavní výzbroj lodi také využít. Pak se to celé dá zkomplikovat torpédovými útoky, které nejsou žádná hračka, i když tady mě překvapila spolehlivost a daleký dosah torpéd, což jsou rozhodně vlastnosti, které americkým torpédům, hlavně z počátku války, chyběly. ![]() ![]() ![]() Další významná činnost torpédoborce je pak protiponorkový boj, který je potřeba obzvláště pečlivě natrénovat. Přestože obsluha detekčních zařízení s vámi spolupracuje velmi dobře, nejlepší způsob je, když si k tomu sednete sami. Pak je potřeba správně odhadnout hloubku ponorky, nastavit jí u hlubinných pum a odpálit je v pravou chvíli. Samostatnou kapitolou je pak spolupráce s dalšími torpédoborci, resp. velení eskadře. Obsah dvou kampaní ![]() Trošku jsem se ale obával Atlantické kampaně, kde se dal očekávat nekonečný sled eskortních úkolů. To se naštěstí úplně nepotvrdilo. Začínáte ochranou amerického pobřeží před nájezdy německých ponorek, pak kryjete přesun zbývajících amerických bitevních lodí přes Panamu do Pacifiku a nakonec plujete s konvojem do Anglie, kde jste zařazeni jako velitel eskadry působící pod anglickým velením. Od té doby se podílíte nejen na ochraně konvojů do a z Ameriky, do Ruska či do Gibraltaru, ale vaším úkolem jsou i různé nájezdy a boje v kanálu La Manche či při pobřeží Francie. Podílíte se i na pokusu o zabránění průniku eskadry německých těžkých lodí kanálem, což je mimochodem velmi těžká mise a je to jedna z mála, kterou jsem byl nucen opakovat, než se alespoň přijatelně povedla. Bídná uměligence ostatních lodí ![]() Podobně mě překvapily nepřátelské lodě. I v okamžiku, kdy vás už musí mít na radaru, případně už jste na dohled a blížíte se k nim plnou parou, většinou vůbec nereagují až do okamžiku zahájení palby nebo když ste už opravdu hodně blízko. Neodpustím si ani znova zaplakat na linkovanou kampaní. Pravda, hodí se sem lépe než do Silent Huntera II, ale i zde si umím představit daleko zajímavější dynamicky generovanou kampaň. ![]() ![]() ![]() Narozdíl od Silent Huntera II je tu aspoň ošetřen onen super průzkum. Tady se vám nepřítel na mapě objeví opravdu až v okamžiku kontaktu a informace o něm jsou jen velmi povrchní. Přesto je opakovatelnost hraní kampaně poměrně sporná, protože volnost manévru většinou nemáte a tak na nepřítele narazíte prostě tam co posledně. Jiné neduhy zděděné po Silent Hunterovi II Další problém se opět přenesl ze Silent Huntera II. Všechna bojová stanoviště lze v zásadě ovládat buď automaticky či manuálně. V případě automatické obsluhy, kdy stanoviště ovládá „osádka“, se hra začíná podobat arkádové střílečce, protože všechno, co musíte udělat, je zachytit nepřítele do zaměřovače, zapnout automatické sledování a pak jen mačkat spoušť. Ještě lepší je dát prostě rozkaz k palbě v řídícím centru a pak se jen koukat, protože vše je vykonáno za vás. Pravda, blíží se to realitě, ale zábavné to moc neni. Na druhou stranu, pokud se rozhodnete vše řídit manuálně, tak nemáte a) šanci to stíhat, b) šanci splnit úkoly mise, což je fatální. ![]() Multiplayer Na závěr recenze na Silent Hunter II jsem se zmiňoval o tom, že autoři slibují možnost multiplayer hry právě s Destroyer Command, což rozhodně byla věc, která zaujala nejen mě, ale i širokou hráčskou veřejnost. Jak to tedy dopadlo ? Popravdě nevím přesně. Destroyer Command obsahuje podporu multiplayer hry a to buď jen mezi Destroyer Command hrami nebo i ve spolupráci se Silent Hunterem II. Máte možnost vytvořit si na svém počítači server, poslat přátelům svou IP adresu a oni se pak k vám připojí. Na výběr je pak asi 15 misí od prostého meele až po poměrně propracované scénáře a souboje dvou stran. Na výběr jsou samozdřejmě mise buď jen pro Destroyer Commanda nebo mix se Silent Hunterem II. ![]() ![]() ![]() Toť teorie a až dosud to vypadá dobře a nadějně. Bohužel se mi toto vůbec nepodařilo odzkoušet. Až do dnešního dne se totiž na oficiálních stránkách Silent Hunteru II neobjevil žádný patch, který by multiplayer hru umožňoval a v původní verzi hry multiplayer není ! Podpora mutliplayeru na UbiSoftu také zatím nefunguje. O soukromé propojení dvou Destroyer Commandů jsem se také pokoušel, ale ani jednou se to nepovedlo, čili se obávám, že tato část hry je zatím totálně nepoužitelná. Doufejme, že se to někdy v budoucnu změní, o čemž vás budeme ještě informovat. ![]() Související články: Silent Hunter II recenze (listopad 2001) |
Martin "Matto" Smola připravil: jd |