Výsledky hledání pro: bad day l.a.

Breach - recenze netradiční střílečky

14. 3. 2011 | Tomáš Jung

Rozmazlený multiplayerem v Call of Duty: Black Ops i Battlefield: Bad Company 2 jsem se pustil do téhle na první pohled bradavičnaté ošklivky. A pěkně jsem se z počátku proklínal. Obyčejná, čistě onlinová střelecká soutěž v ošklivém prostředí, zvuky připomínající starý Quake a malý počet serverů, to vše působilo depresivně i uboze.

The Walking Dead: 400 Days - recenze

5. 7. 2013 | Miloš Bohoněk

Pane Carmacku, jak že to bylo s tím srovnáním příběhu ve hrách a v porno filmech? Může být příběh natolik důležitý, až pomalu vytlačí samotné hraní? Že ne? V případě adventurní série The Walking Dead rozhodně ano. Komiksově zabarvená adventura od Telltale Games loni vypálila rybník nejednomu vysokorozpočtovému titulu a ukázala, že když je hra dobře napsaná a osazená, hráči ji odpustí i takové věci, jako že si v ní vlastně moc nezahrají.

Red Orchestra: Ostfront 41-45 - recenze

21. 7. 2006 | Redakce Games.cz

Po vzoru Day of Defeat se původně UT mod přeměnil v samostatnou multiplayerovou hru, která se odehrává na Východní frontě a svým důrazem na realistické válčení uspokojí zejména ty, kterým Battlefield připadá arkádový

Bitva v Ardenách - recenze

25. 7. 2005 | Redakce Games.cz

Bitva v Ardenách představovala zoufalý pokus německé armády o zvrácení událostí na konci války. Tehdejší mrazivou atmosféru zachycuje třetí díl RTS série, kterou odstartovaly hry Desert Rats vs. Afrika Korps a D-Day.

The Fall: Last Days of Gaia CZ - recenze

26. 2. 2007 | Redakce Games.cz

My chceme Fallout 3, my chceme Fallout 3! To voláte vy i my, ale je v nedohlednu. Malým zádavkem může být jiné postapokalyptické RPG s podobným názvem. A dodejme, že zádavkem povedeným, viz první recenze české verze!

Broken Age: Act 1 - recenze

22. 1. 2014 | Pavel Dobrovský

Když Ron Gilbert najímal před mnoha lety Tima Schafera do LucasArts, prokázal hernímu světu a adventurnímu žánru velkou službu. Během své kariéry se Schafer vyprofiloval jako návrhář s nevídaným komediálním talentem a zároveň jako zdatný scénárista i nekonvenční manažer studia Double Fine. Ať už je to Day of the Tentacle, Full Throttle, Psychonauts nebo Brütal Legend, vysoce kvalitní scénář, humor a chaotický vývoj jsou pro Schaferovy hry typické. Jedno bez druhého nedokáže existovat a Broken Age je skvělým příkladem a do značné míry i současnou špičkou tvorby studia Double Fine.

Battlefield: Play4Free - recenze

12. 4. 2011 | Tomáš Jung

Battlefield zadarmo? Čtete dobře, vážně dostanete bez zaplacení výborný derivát jedné z nejlepších multiplayerových stříleček. S děravou kapsou budete hrát na legendárních mapách okopírovaných z Battlefield 2 a do posledního výstřelu si užívat fortelní a léty prověřené online válčení. Battlefield Play4Free je zrádně lákavá hra, je jako medem potřená ruka nastavená poblíž vosího hnízda. Je vám jistě jasné, že taková pochoutka nebude tak úplně zdarma, že musí existovat způsob, jak se autoři pokusí strčit prstíky do vaší peněženky a něco z ní vytáhnout. A máte pravdu.

Clash Royale - recenze

11. 7. 2016 | Jan Hrdlička

Rodokmen. V herním průmyslu se na něj dá jako v málokterém jiném odvětví. Historie ukázala, že talentovaní tvůrci jsou schopní opakovaně vytvářet hity, které se u hráčů těší velké oblibě. Naopak rozporuplný titul zpravidla vede k zaškatulkování vývojářů jako “těch špatných”. Někdy se nicméně na rodokmeny spoléhat prostě nelze. Studio Supercell možná stojí za Clash of Clans i Hay Day, masivními mobilními stroji na peníze. S Clash Royale je to ale jinak. Propojení pravidel MOBA her se zásadami tower defense žánru je totiž trefa do černého.

Gray Matter - recenze

10. 1. 2011 | Martin Bach

Day of the Tentacle, Broken Sword, Monkey Island, Indiana Jones & The Fate of Atlantis. Chybí vám v tomto výčtu legendárních adventur nějaký další název? Určitě ano. A skoro bych se vsadil, že většina z vás by do pětice jmenovala některou z her série Gabriel Knight. Dáma, která stála za jejím fantastickým příběhem, se jmenuje Jane Jensen a od dob vydání třetího dílu se po ní v herním světě slehla zem. Částečně za to mohla nechuť velkých firem financovat vývoj nových adventur, částečně i její osobní ambice věnovat se knižní tvorbě.

Sherlock Holmes: Crimes & Punishments - recenze

30. 9. 2014 | Lucie Jiříková

Sherlock Holmes toho ve hrách zažil už spoustu, zejména pod taktovkou studia Frogwares, které pro detektiva a hráče vymýšlí nová dobrodružství již přes deset let. Pod jeho taktovkou anglický gentleman s bystrým úsudkem a specifickým smyslem pro humor zatočil třeba s nejmazanějším zlodějem na světě (Sherlock Holmes vs Arséne Lupin), dopadl sadistického zabijáka (Sherlock Holmes vs Jack the Ripper) a naposledy se očistil z křivého obvinění, které ho mohlo stát kariéru i samotný život. I přes záplavu nejrůznějších dobrodružství jsme ale se Sherlockem přesto něco nezažili - volnost při sbírání důkazů a usvědčování viníka. Frogwares přesně tento styl vyšetřování v souvislosti s dílem Sherlock Holmes: Crimes & Punishments (v ČR také Zločin a trest) slibovali a světe div se, nakonec svůj slib z velké části splnili, což lze ve videoherním průmyslu považovat za malý zázrak.

Army of Two: The Devil's Cartel - recenze

12. 4. 2013 | Aleš Smutný

První a druhý díl série Army of Two jsem měl rád. Obě hry kombinovaly ujeté charaktery ústřední dvojice postav s béčkovou akcí a patřičně nepatřičnými vtípky, ale hlavně kladly velký důraz na kooperaci, kterou dnešní střílečky z pohledu třetí osoby nepropagují v takové míře, v jaké by mohly. Když byla oznámena Army of Two: The Devil's Cartel, začal jsem se tudíž těšit na pořádnou dávku propracované kooperace.

Battlefield 2042 – recenze nejhoršího Battlefieldu moderní éry

23. 11. 2021 | Pavel Makal

Když je recenzování utrpením

Shenmue I & II – recenze

12. 9. 2018 | Jan Olejník

Téměř před dvěma dekádami se objevila hra, která následující vývoj herního průmyslu ovlivnila možná víc, než by si mnozí mysleli. Netradiční, v mnoha ohledech revoluční, poutavá, výpravná, ale i frustrující a pro mnohé nepochopitelná – taková byla japonská Shenmue. Nyní se vrací na naše obrazovky v prakticky nezměněné podobě společně s druhým dílem, aby si oba skvosty mohli užít i dnešní hráči. Otázkou ovšem zůstává, zda je dokážou náležitě ocenit.

Omensight – recenze

13. 7. 2018 | Pavel Válek

Omensight od tvůrců Stories: The Path of Destinies na první pohled připomíná jen další ze záplavy akčních plošinovek. Na pohled druhý však láká na fakt, že se v ní stejně jako v jejím předchůdci vracíte v čase, tentokrát abyste vyšetřili vraždu. Detektivní práce není moc často viděná mimo žánr adventur, a právě na ni se titul snaží přilákat i hráče, kteří od hry očekávají něco víc než jen bezduché mlácení zástupů nepřátel.

The Council – recenze celé série

8. 1. 2019 | Šárka Tmějová

Často ve hrách postrádám pocit, že respektují moji inteligenci. Nenechávají mě hledat místa, lidi ani předměty na vlastní pěst a radši na všechno nalepí ukazatele, případně mají potřebu vysvětlovat sebezřejmější popkulturní odkaz. Vývojáři zkrátka z dnešních hráčů mnohdy dělají tak trochu nesvéprávné hlupáky. The Council rozhodně zvládne polechtat sebevědomí vašeho vnitřního intelektuála, dokáže ale být i kvalitní hrou?

Murdered: Soul Suspect - recenze

3. 6. 2014 | Petr Poláček

Pokud se detektivka hraje, jako když si prohlížíte dětské leporelo, není to detektivka. Vlastně ani hra. Pak už nepomůže ani hustě potetovaný detektiv s problematickou minulostí, sériový vrah v kápi, sbírání důkazů a dokonce ani atraktivní prostředí města s řádně temnou čarodějnickou minulostí. Miloš loni ve svých E3 dojmech označil Murdered: Soul Suspect za „mysteriózní detektivku, která se profiluje jako koncentrát toho nejlepšího z L.A. Noire“. Po zhruba osmi hodinách nudy & trápení musím bohužel konstatovat, že podlehl iluzi (ale to se stává, nesmutni Miloši) dobře připravené prezentace tvůrců z Airtight Games. Murdered je koncentrát zajímavých nápadů a postupů, které tvůrci naplnili triviálním příběhem a detektivními „problémy“, které zvládne vyřešit i můj pes. Stačí Julce nasadit detektivní klobouk à la Kojak (vypadá pak asi nějak takto), jaký shodou náhod nosí i hlavní hvězda hry Ronan O'Connor.

Men of War: Vietnam - recenze

10. 9. 2011 | Tomáš Jung

Když poprvé vyšla strategie Men of War (pod názvem Outfront/Soldiers: Heroes of World War II), měla nevýhodnou startovní pozici. Nikdo ji moc neznal ani marketingově výrazně netlačil, pocházela z Ruska a navíc se v prvních momentech hraní zdála být nemístně těžká. Jen pár zasvěcených, alespoň v našich luzích a hájích, ji dokázalo ocenit a užít si detailního ovládáním každého vojáka, jenž měl i vlastní inventář. Mnozí si také oblíbili možnost ručně řídit jednotlivá vozidla nebo jakoukoli jinou zbraň a nebýt tak vždy v rukou nedokonalé umělé inteligence. Kvalita hry je celkově jen těžko zpochybnitelná.

F.E.A.R. 3 - recenze

26. 6. 2011 | Vilém Koubek

Je docela paradoxní, že hra, která svým názvem představuje příslib děsu a hrůzy, vešla ve známost hlavně díky neskutečně intenzivní akci plné nadčasových efektů. Jednička prakticky ukázala veškeré soudobé konkurenci, jak se to má dělat. Dvojka na druhé straně neukázala konkurenci takřka nic. Sice těžila z původního, byť omlazeného enginu, ale graficky ani herně již ohromit nedokázala.

Observer - recenze

14. 8. 2017 | Mars Vertigo

Píše se rok 2084, a pokud vám snad tento letopočet nápadně evokuje název jistého Orwellova románu, jste částečně doma. Budoucnost není zdaleka růžová a svět si prošel globálním super ničivým konfliktem, který zdevastoval valnou část vyspělé civilizace. Její zbylé ostrůvky ovládají megakorporace, které si usurpují politickou moc. A i přesto, že se náš příběh odehrává na území takzvané Páté Polské Republiky, jde pouze o skořápku reminiscence, chycenou do područí pevného korporativního diktátu Chironu, protože právní státy jako takové přestaly de facto existovat.

Duke Nukem Forever - recenze

14. 6. 2011 | Dan Vávra

V roce 1996 jsem stopoval s kamarádem někde v Úlibicích u Jičína, u sebe měl Score s recenzí Duke Nukem 3D a nadšeně mu vykládal jak neuvěřitelná hra to je: „Jde v ní dělat úplně všechno! Seš ve velkým městě, můžeš chodit do obchodů, prohlížet si tam časopisy, čuřit na záchodě, hrát kulečník, používat bezpečnostní kamery, zhasínat a rozsvěcet světla, nebo jít do pornokina! Navíc je to strašná prdel!“ Nadšení bylo pochopitelné. V době, kdy kraloval Doom II a jeho všemožné deriváty, se jednalo o splněný sen každého hráče. Konečně hra, která místo anonymního hrdiny a generických bludišť nabídla reálné prostředí a postavu, která měla koule!

Battlefield 3: Armored Kill - recenze

9. 10. 2012 | Aleš Smutný

Recenzování DLC Armored Kill k Battlefield 3 jsem se bál. Asi žádné DLC (ani hektická zběsilost Close Quarters) nezosobňovalo tolik věci, které jsem v Battlefield 3 nevyhledával. Veliké tankové bitvy, mohutné souboje na nebesích a post pěšáka jako krmiva pro kulomety a kanóny. Když totiž mluvíme o likvidaci obrněnců, vždy jsem to dělal pěšmo, mimo kokpit či pomíjivé bezpečí tanku. Na druhou stranu, jelikož jsem 99 % času odehrál za engineera, mám ze všech těch platfusáků největší šanci se v tomhle pancířem skřípajícím DLC chytit. Engineeři spolu se scouty (SOFLAM) budou hlavní hranou třídou.

The Cave - recenze

29. 1. 2013 | Pavel Dobrovský

Představte si takového mile šíleného profesora v tajné podzemní laboratoři. Postavil si v ní komorní urychlovač herních žánrů s cílem najít Higgsovu hru. V jednom z experimentů hodil do urychlovacího válce skákačku s adventurou a stiskl červené tlačítko START. Ale co se nestalo, urychlovač měl zrovna slabou chvilku, místy urychloval, jindy zpomaloval a nakonec vybuchl. Profesor stihl na poslední chvilku hru zachránit. Nebyla sice Higgsova, ale nezbylo nic jiného, než s ní jít na trh. Profesor se jmenuje Ron Gilbert. Hra se jmenuje The Cave.

Rebuild 3: Gangs of Deadsville - recenze zombie strategie

18. 8. 2015 | Lucie Jiříková

Jak nás naučily mnohé postapokalyptické knížky a filmy, po každém zdánlivém zániku civilizace následuje revitalizace v čele s opětovným osidlováním Země. A o tom je i Rebuild 3: Gangs of Deadsville. Vůbec bych se nedivila, kdyby vás původní verze Rebuild minula. Původně drobná, ač velmi nadějná webovka se v druhém dílu rozrostla do mobilního mrňouse, který znatelněji expandoval až nyní, s Kickstarterem v zádech v dílu třetím. Ten sice stojí na silných základech původního titulu, ale pro svou premiéru v rámci tradičních PC titulů nabral mnohem komplexnější prvky a bohatší obsah.

The Great Ace Attorney Chronicles – recenze simulátoru právníka ve staré Anglii

27. 7. 2021 | Pavel Skoták

Herlock Sholmes je proti vám nýmand

Detective Pikachu Returns – recenze detektivní adventury s Pokémony

5. 10. 2023 | Adam Homola

Sympatická hra s obrovskými problémy

Michael Jackson The Experience - recenze

6. 5. 2011 | Jiří Škrampal

Pokud jste vždy obdivovali taneční čísla krále popu a marně hledáte využití pro PlayStation Move, mohla by vás novinka od Ubisoftu zaujmout. Která taneční hra by mohla mít větší potenciál než právě Michael Jackson: The Experience? Velký potenciál a velká očekávání však bývají předzvěstí dost tvrdého pádu v okamžiku, kdy se vám produkt konečně dostane do ruky. Ne jinak je tomu s novou taneční hrou od Ubisoftu, která se veze na vlně nadšení pohybového ovládání a nově získané popularity zesnulého krále popu Michaela Jacksona. Virtuálního tanečníka a zpěváka nejspíš zaujme především provedení a seznam skladeb, které si pro hru Ubisoft připravil. Ani jedno ovšem není na takové úrovni, jakou by si Jackson a jeho nesmrtelná hudba zasloužil.

As Dusk Falls – recenze příběhové hry, kde na vašich volbách záleží

20. 7. 2022 | Alžběta Trojanová

Ruty-šuty Arizona, podraz!

Vampire: The Masquerade – Swansong – recenze

31. 5. 2022 | Pavel Skoták

Upírům to zase jednou nevyšlo

Back to the Future: Epizody 1 & 2 - recenze

10. 3. 2011 | Lukáš Grygar

Je to sice jen šest tónů, ale stačí: úvodní “jingl” Návratu do budoucnosti zježí chlupy každému, kdo si legendární filmovou trilogii zamiloval. Obsahuje příslib tajemna i dobrodružství, které se s cestováním proti proudu času úzce pojí. Tím, že seriálová reinkarnace časových trampot Martyho McFlye startuje právě povědomým hudebním trylkem, na sebe ale její tvůrci berou velkou zodpovědnost. Sahat na ikony chce odvahu a jen málokterý film symbolizuje kultovní hollywoodské osmdesátky lépe než právě Návrat do budoucnosti.

Gears of War 4 - recenze

10. 10. 2016 | Aleš Smutný

Popravdě řečeno jsem se Gears of War 4 bál. Kromě toho, že jsem měl po páté vstoupit do stejné řeky, mi přišlo, že je celý herní systém zastaralý. „Schovej se za bednu, všechno vystřílej, přesuň se dál, schovej se za kamenný kvádr, všechny vystřílej, přesuň se dál...“ Kdysi vlajková loď Xbox 360 s tímto systémem v současné generaci stříleček opravdu připomíná dinosaura. Ale takového, který dokázal oklamat evoluci, a nabízí kvalitní zábavu ve dvou zcela rovnocenných složkách – kampani a multiplayeru.

Recenze