Recenze
V-Rally 3 - recenze
7. 3. 2004
|
Redakce Games.cz
Po více než třech letech se nám objevil další přírůstek do série závodních arkád V-Rally, které ovšem díru do světa nikdy neudělaly. Žádný zázrak se tedy od PC verze nečekal ani tentokrát. Jak nakonec dopadla?
Broken Sword 3 - recenze
9. 12. 2003
|
Redakce Games.cz
Půvabná Nico a neohrožený George se vrací v třetím dílu kvalitní adventurní série o záchraně světa a s sebou přinášejí i více akčních meziher s konzolovým ovládáním. Je to ale ve prospěch hratelnosti?
Railroad Tycoon 3 - recenze
18. 11. 2003
|
Redakce Games.cz
Railroad Tycoon je pojem, který rozhodně má svou váhu. Po pětileté pauze jsme se dočkali nového dílu, který je opět budovatelsko-ekonomickou strategií s vláčky, ale jde s dobou a přešel do třetího rozměru.
Silent Hill 3 - recenze
16. 11. 2003
|
Redakce Games.cz
Třetí díl slavné hororové série pro PC opět slibuje pořádný nášup strachu a napětí. Čím nás podivné městečko Silent Hill překvapí a s čím se musí hrdinka vypořádat tentokrát, se dozvíte v první recenzi.
Search & Rescue 3 - recenze
28. 1. 2002
|
Redakce Games.cz
Rádi byste zkusili tak trochu jiný letecký simulátor? Search & Rescue 3 je poměrně originální počin, neboť se jedná o realistickou simulaci každodenního života záchranáře z vrtulníků s červeným křížem.
Moto Racer 3 - recenze
20. 12. 2001
|
Redakce Games.cz
Odpověď na otázku, jestli se závodní Moto Racer 3 od francouzských Delphine Software stane důstojným nástupcem předešlých dvou dílu s výbornou hratelností, najdete v této recenzi.
Technomancer - recenze
9. 7. 2016
|
Jan Slavík
Když něco jednou nefunguje, udělej znova to samé. Poučka je to poněkud zvláštní, nicméně studio Spiders se jí řídí téměř bezezbytku. Po ambiciózním RPG Mars: War Logs, které ale doplatilo na povrchnost a designové chyby, vydali tvůrci z francouzského studia volné pokračování Technomancer. Podařilo se jim tentokrát zasáhnout do černého? No, jak bych to tak řekl…
Age of Empires II: Dawn of the Dukes – recenze rozšíření s Janem Žižkou
16. 9. 2021
|
Václav Pecháček
Jednooký trnem v oku krále
Classified: France '44 – recenze povedeného „XCOMu“ z druhé světové války
8. 3. 2024
|
Adam Homola
Dobrá hratelnost, stejné chyby
Armored Core VI: Fires of Rubicon – recenze úžasné akce od autorů Dark Souls
6. 9. 2023
|
Pavel Makal
Rubicon je v plamenech, hořte s ním!
Age of Empires IV – recenze
8. 11. 2021
|
Václav Pecháček
Je to nejlepší středověká strategie všech dob?
Call of Duty: Warzone – recenze
18. 3. 2020
|
Václav Pecháček
Odstřelovač leží v trávě a optikou pušky trpělivě pozoruje soupeře. Sleduje jejich rutiny, učí se zvyklosti, vstřebává triky. Nechce se unáhlit, nechce udělat chybu, protože ví, že další šanci nedostane. Nadechne se, počká si na ideální moment… a zmáčkne spoušť. Kulka, která vyletí z jeho hlavně, se jmenuje Call of Duty: Warzone. A její trajektorie končí přímo uprostřed terče.
Wolcen: Lords of Mayhem – recenze
25. 2. 2020
|
Pavel Skoták
Vzpomínáte na Greedfall? To bylo povyku kolem epického RPG, které bylo tak skvělé, že o něm pro jistotu nebyla při udílení cen za loňský rok pořádně nikde ani zmínka. A co si budeme povídat, bylo to právem. Hra byla v mnoha ohledech nedodělaná, její kvality nevyrovnané a přehnané ambice ji srazily na kolena. A právě na Greedfall jsem si vzpomněl při hraní Wolcenu. Bohužel to není lichotivé přirovnání.
Age of Wonders: Planetfall – recenze
2. 9. 2019
|
Mars Vertigo
Věk divů opouští po třech úspěšných dílech svět fantasy a zkouší pro sérii získat novou hráčskou základnu domácích stratégů zejména mezi příznivci sci-fi. Age of Wonders: Planetfall je další hozená rukavice do žánrového ringu 4X strategií zrozených z genetického jádra Civilizace, Alphy Centauri či Master of Orion, výživný a funkční mix všeho, co lze od žánru očekávat, a ještě něčeho navíc. Navrátilci série již asi tuší, o čem je řeč. Vám ostatním doporučují nasoukat do sebe pozorně následující řádky, protože Planetfall je i přes drobné nedostatky perlou žánru.
Sky: Children of Light – recenze
2. 8. 2019
|
Jan Hrdlička
Patrně největší chvála, které se mobilní hře může dostat, je, že jako mobilní hra vůbec nepůsobí. Když se ve Sky: Children of Light člověk spustí ze sněhem zaváté římsy, jen aby se svezl po jiskřivě bílých pláních, nemá příliš pocit, že by hrál cosi do kapsy. Když se rozletí nad sytě zelenými stébly trávy, jimiž cloumá vichr, skoro si ani neuvědomuje, že hraje na mobilu. Thatgamecompany zkrátka umí, příkladem budiž jejich Flow, Flower či všeobecně a právem zbožňovaná Journey. A Sky v mnohých ohledech zachází ještě dále. Mohla to být nefalšovaná mobilní desítka. Jenže jí tu a tam přeci jen něco chybí.
Field of Glory: Empires – recenze
12. 7. 2019
|
Mars Vertigo
Stratégův starověk zažívá velkolepý herní comeback. Za poslední rok se nám postupně na scéně sešly hned tři grand-strategické tituly zasazené do starověku převážně helénistického období: Aggressors: Ancient Rome od Pavla Kubáta přišla s nečekaně komplexním systémem správy antického světa především pro náročnější hráče, pak dorazil v základu vykostěný, leč uživatelsky příjemnější Imperator: Rome od Paradoxu, a nyní si o slovo říká nejnovější počin od AGEod – Field of Glory: Empires.
Layers of Fear 2 – recenze
30. 5. 2019
|
Pavel Skoták
Když jsem před lety recenzoval první Layers of Fear, byl jsem rozpolcen. Hru se mi vlastně ani nechtělo moc hrát, prvoplánové lekačky byly sice efektní, ale pořád šlo jen o lekačky. To nejlepší na hře byla atmosféra, kterou se autoři rozhodli upozadit na úkor strašení. Ruku v ruce s ní šel skvělý design prostředí, které mluvilo hlasitěji než všechny ostatní aspekty hororového dobrodružství dohromady. Pokračování vystřídalo viktoriánský dům za zaoceánskou loď, ovšem strašit se chystá i tentokrát.
State of Decay 2 – recenze
30. 5. 2018
|
Lucie Jiříková
Už pár měsíců je jasné, že zombie infikovaní hráči před sebou tento rok nemají hezké vyhlídky. Poté, co se slehla zem po Dead Island 2 a projekt Days Gone byl o rok odložen, se zatím jedinou vakcínou na jejich nepřemožitelné krvelačné choutky stává State of Decay 2. A ta je, abych to řekla kulantně, něco jako původní díl State of Decay ve verzi 1.5.
Ash of Gods: Redemption - recenze
13. 4. 2018
|
Pavel Skoták
S klony veleúspěšné Banner Sagy je to ošemetné. Úchvatný vizuální styl a podmanivý soundtrack pořídíte v dnešní době už poměrně lehce. Onen příslovečný kámen úrazu ale spočívá v kvalitně napsaným příběhu, detailně vykreslených postavách a v případě, že toužíte i po taktickém vybití, i v dobře zpracovaných soubojích, které hráče vytrhnou ze čtenářského transu. Hned v začátku si můžeme říct, že Ash of Gods hezky vypadá, ale stačí to?
Ghost of a Tale - recenze
27. 3. 2018
|
Pavel Dobrovský
Po pěti letech od zafinancování na Indiegogo vystupuje trubadúr Tilo z Ghost of a Tale ze stínu early accessu do světla plnokrevných titulů. Přináší vypointované stealthové dobrodružství, ve kterém se prolínají žánrová klišé s neotřelou stavbou prostředí a dechberoucí prezentací. Nenechte se ale oklamat vizuálem. Tilo svými vousky, ušima a velkými kukadly pouze naznačuje, že je protagonistou jednoduché, pohádkové a roztomilé zábavy. Ve skutečnosti vás zavede hluboko do světa, kterým lomcuje rozklad, dekadence a nepěkná společenská krize – krysy jsou všude a myškám nejraději zasekávají halapartny do hlavy. Zvlášť, když jsou na útěku z hradního vězení.
Shadow of the Colossus - recenze
5. 2. 2018
|
Šárka Tmějová
Podle mého skromného názoru jsou všemožné remastery a remaky skoro vždycky zbytečné a rozhodně nepovažuji pár HD textur za důvod, proč znovu otevírat peněženku. Pokud čekáte, že teď dojde na kouzelné slovíčko „ale“, právě jste se dočkali: ale Shadow of the Colossus si svůj remake zaslouží. Nejen, že je to hra s nadčasovým stylem, její moderní podoba se opravdu vyvedla.
Call of Duty: WWII - recenze
9. 11. 2017
|
Lukáš Grygar
„Válka, k čemu je dobrá?“ zpíval Edwin Starr v klasice od The Temptations. K válečným hrám, můžeme si odpovědět z bezpečí monitoru, odkud nevychlístnou ani sebevětší cákance krve. Nový díl nekonečné série Call of Duty jich nabízí celé galony, ale zůstává jednou velkou válečnou fantazií, kde nepřítele kosíte po tuctech, zatímco kolem vás létají kusy budov, vlaků nebo také spolubojovníků.
Last Day of June - recenze
20. 9. 2017
|
Ondřej Švára
Byla – nebyla osada u rybníka. V ní více krav než lidí, panenský klid a za okny chladnoucí koláče. Jednoho dne však pohádkovou idylu zničila tragédie. Vypráví o tom adventura Last Day of June, když si všímá, jak jediná událost dokáže člověku obrátit život naruby. Atmosféra silná jako pravá brazilská káva ukrývá i zrnko překvapivě dobré hratelnosti, se kterou se hra chytře zbavuje okovů interaktivního filmu. Nebýt křečovitě vyumělkovaného vzhledu a skromnějšího obsahu, bylo by hodnocení ještě vyšší.
No70: Eye of Basir - recenze
17. 7. 2017
|
Ondřej Švára
Atmosférických adventur, které chytnou a nepustí, není nikdy dost. Bohužel, zrovna No70: Eye of Basir k nim nepatří. Je smutným důkazem, že z teoreticky spolehlivých žánrových ingrediencí nemusí sama od sebe vzejít kvalitní hra. Lehce podprůměrné dílo od tureckého studia Oldmoustache Gameworks trápí jalový příběh, špatná technická kondice a krátká herní doba.
Vikings: Wolves of Midgard - recenze
27. 4. 2017
|
Václav Pecháček
„Diablo mezi Vikingy. Proč ne,“ říkal jsem si, když jsem spouštěl Vikings: Wolves of Midgard. Kdyby hry uměly mluvit, tahle Slovenka od studia Games Farm by mě nejspíš okamžitě opravila s tím, že Diablo III, Grim Dawn, Path of Exile a další podobné hry sice možná na první pohled připomíná, ale ve skutečnosti s nimi má společného pramálo, protože její vzdálenou sestřenicí je spíš Gauntlet. Jenže hry mluvit neumí, a tak jsem k tomuhle zjištění musel dospět na vlastní pěst.
Styx: Shards of Darkness – recenze
24. 3. 2017
|
Adam Homola
Dishonored, Thief, Assassin’s Creed… Nejen z těchto her si Styx: Shards of Darkness utahuje, i když jim nesahá ani po kotníky. Druhé stealth dobrodružství titulního goblina se snaží o mnohé, ale ve většině selhává. Snaží se o osobitost, humor, smysluplný systém schopností, akci i napětí, ale moc mu to nejde. Ve výsledku by tak měl goblin spíše zalézt zpátky do stínů, ne si otevírat ústa na jiné hry.
Torment: Tides of Numenera – recenze
1. 3. 2017
|
Václav Pecháček
„Co může změnit povahu člověka?“ Tak zní ústřední otázka legendárního RPG Planescape: Torment. A já ji budu parafrázovat: „Co může změnit povahu herní série?“ A rovnou si odpovím: asi ledacos, od touhy po inovacích až po chamtivé byznysmeny. Ale v případě Torment: Tides of Numenera to nedokázalo ani moře času, ani technologická proměna průmyslu, dokonce ani přechod do zcela nového světa. Navzdory všemu, čím se od sebe navzájem liší, jsme se po dlouhých letech dočkali nefalšovaného nástupce jedné z nejmilovanějších her všech dob.