Recenze

The Suffering - recenze

Zavraždil vlastní ženu a svoje děti. Ocitá se mezi nejhorší spodinou v žaláři na ostrově, kde šílený vědec provádí tajné pokusy na lidech... To je zápletka survival-hororu The Suffering, jehož PC verze nás dostala.

Nobody Saves the World – recenze

Staňte se kouzelníkem, šermířem, vajíčkem...

112 Operator – recenze

Přijdu domu po dvanáctihodinové pracovní směně, zuju si boty, odložím kabát a kecnu sebou s oroseným nápojem na gauč. Zatímco relaxuju v pohodlí domova, přemýšlím o tom, že zítra mě čeká opět ta samá úporná šichta, plná nervů a stresu. Třesu se z toho, jak mě zítra šéf seřve kvůli pár chybám, které jsem během směny natropil. Takový rutinní pracovní cyklus zažívá velké množství populace a přesně tenhle pocit ve mně několikrát vyvolala hra 112 Operator, která vás přenese do křesla operátora záchranných složek.

The Occupation – recenze vynikajícího thrilleru

Z chytře vyprávěného příběhu a originálních herních mechanik vzešla stealth adventura, jakou si s žádnou jinou nespletete – The Occupation. Osmdesátá léta jsou v ní kulisou pro politický thriller v dospělém uměleckém aranžmá, který reaguje na každé vaše rozhodnutí. Ze hry si tak odneste zážitky, o které se sami přičiníte. I přes počáteční zmatenost a horší technickou kvalitu vás hra chytne a dlouho nepustí.

Hob – recenze

Diablovka Torchlight byla svého času zjevením z čistého nebe. Tehdy nové studio Runic Games nám v prázdnotě zapříčiněné chybějícím třetím dílem Diabla naservírovalo žánrový skvost, který utišil žadonící srdce. Následný druhý díl dokázal nemožné, když vytáhl kvality předchůdce ještě o level výš. Pak se však Runic na pět let odmlčeli a vrátili se ne s třetím dílem, ale s novou značkou Hob – skákačkou s nepatrnými prvky Torchlightu. Dnes již víme, že dalších her se od nich nedočkáme, protože je vydavatelský gigant Perfect World nemilosrdně zavřel. Jak tedy dopadlo poslední vzplanutí studia?

Rising Storm 2: Vietnam - recenze

Rising Storm 2: Vietnam je povedená akce s parádním poměrem zábavy a autenticity. Jako by se v herním byznyse přeci jen děly zázraky, když Tripwire Interactive zdokonaluje virtuální válčení už spoustu let a prakticky bez škobrtnutí. Jejich „Vietnam“, na kterém pracovali společně s týmem Antimatter Games, je na počítačových monitorech stejně děsivá řež jako byl ve skutečnosti, možná až moc. Bez sehraného týmu se i ve hře zatraceně snadno umírá.

Mario & Luigi: Paper Jam Bros. - recenze

Již dlouhá léta platí, že RPG ze světa Super Maria jsou stabilně zábavná a kreativní. Paper Jam Bros. se navíc chlubí kombinováním klasického hopsačkového univerza s tím, které znáte ze hry Paper Mario. Výsledek má tedy potenciál potěšit snad všechny RPG pozitivní fanoušky kníratých instalatérů. A asi nebudu prozrazovat příliš, když řeknu, že se to opět povedlo. 

Oblivion - mega-recenze

Dlouhé čekání se vyplatilo. Jedno z nejlepších RPG všech dob otevírá svoji náruč a nabízí epické dobrodružství, neuvěřitelné množství lokací a nesmírnou herní svobodu. Vítejte v Cyrodiilu, kde jsme prožili úžasné dva týdny.

Crackdown CZ - mega-recenze

Pacific City se topí v potížích kvůli narůstajícímu vlivu gangů. Naštěstí jste tu vy - geneticky upravený policista budoucnosti obdařený pěti speciálními schopnostmi, díky nimž tato X360 akce vybočuje z kolonky "ryzí GTA klon".

Shenmue I & II – recenze

Téměř před dvěma dekádami se objevila hra, která následující vývoj herního průmyslu ovlivnila možná víc, než by si mnozí mysleli. Netradiční, v mnoha ohledech revoluční, poutavá, výpravná, ale i frustrující a pro mnohé nepochopitelná – taková byla japonská Shenmue. Nyní se vrací na naše obrazovky v prakticky nezměněné podobě společně s druhým dílem, aby si oba skvosty mohli užít i dnešní hráči. Otázkou ovšem zůstává, zda je dokážou náležitě ocenit.

South Park: The Fractured But Whole - recenze

První díl novodobé adaptace seriálu Městečko South Park příjemně překvapil. Smršť bohulibě nechutných vtípků a břitké ironie očekával nejspíš každý, ale pod vším tím blitím, krkáním a kaděním se také ještě ukrývala řemeslně velmi kvalitní hra. Podařilo se tvůrcům v pokračování The Fractured But Whole udržet tu samou laťku? Nebo se přes ni snad ještě s ladností neslyšného pšouku dokázali přenést?

Dreamfall Chapters - recenze kompletní hry

Dva světy, které se o sebe opírají zády, protiklady, chaos a řád. Jeden bez druhého by se ale zhroutily do nicoty. V obou z nich, mezi nimi, a vlastně ani v jednom je dívka neobyčejného nadání. Zní to povědomě? Mělo by, protože původní The Longest Journey se může směle řadit mezi nejlepší adventury všech dob. Na ní navázala epizodicky vydávaná Dreamfall Chapters. Když se ovšem někdo pokusí lepit přídavky k tak výraznému žánrovému počinu, končí to často neslavně. Tentokrát ale příběh pokračuje a končí pod vedením duchovního otce série Ragnara Tørnquista – kdo jiný by měl vše uzavřít?

Zaklínač 3: O víně a krvi - recenze

„Rozšíření O víně a krvi představuje konec hry Zaklínač 3: Divoký hon. Chtěli jsme ho nazvat ‘O potu a slzách’ nebo ‘Ku*va, bude se nám stýskat’, ale neprošlo to,“ píší vývojáři ve vzkazu, kterým uzavírají závěrečné titulky. Ještě aby se jim po těch letech nestýskalo. Neloučí se totiž jen s námi, nýbrž také s Geraltem. Bylo by bláhové domnívat se, že dámy a pánové z CD Projektu Red již nikdy žádnou zaklínačskou hru neudělají, ať už však bude čtvrtý Zaklínač jakýkoli, hlavního hrdinu někdo vystřídá. Geralt bude tou dobou už jen líně usrkávat sklenku Est Est na své nové vinici v Toussaintu a myslet na Triss, respektive na Yennefer, potažmo na obě. Zaslouženě. Po této jeho poslední zakázce už má vážně právo na oddych.

F1 2000

F1 2000 - recenzeAutor: LeonPublikováno: 31.března 2000 Na začátek jara nám firma EA...

Skate 3 - recenze

Od druhého dílu uplynul jen rok, stejné vývojářské studio. Není trojka až nebezpečně podobná? Pro hráče online a hračičky, které baví vytvářet nové skate parky...

Deadly Dozen - recenze

Černým koněm, který se pokouší vypálit rybník odloženým Hidden & Dangerous 2 a Medal of Honor, je taktická budgetovka Deadly Dozen z prostředí speciálních jednotek během 2.světové války.

Need for Speed ProStreet - mega-recenze

Undergroundová generace pouličních výtržníků nám jakoby dospěla a najednou touží po uznání na skutečných okruzích. Jaké to je znovu moci sešrotovat své auto a v čem se může měřit s Porsche Unleashed?

Downward Spiral: Horus Station – recenze

Virtuální realita navzdory dřívějším optimistickým předpovědím spíše skomírá. Poměrně slibně vypadal Fallout VR nebo Resident Evil 7 VR, žádná z těchto her však nepřekročila svůj stín. To znamená, že takový ten klíčový titul, který by ke koupi VR vybavení přiměl i docela obyčejné lidi, nejen technické nerdy, stále ještě chybí. Downward Spiral: Horus Station je další z her, která by to mohla změnit. I ona však od začátku nabízí dva módy – s VR brýlemi a bez VR brýlí. A tak na sebe v podstatě hned vysype, že ambicemi změnit situaci nehýří.

Steep: Road to the Olympics - recenze

Olympijské hry, ať už letní nebo zimní, jsou jednou z největších sportovních událostí na světě. Svou polívčičku si tak na nich rád přihřeje každý, kdo může. Třeba i vývojářská společnost Ubisoft, která vydala rozšíření Road to the Olympics ke hře Steep.

Boom Blox Bash Party - recenze

Boření kostek podruhé a opět v režii Stevena Spielberga. Tentokrát však s novými způsoby, jak se s kostičkami vypořádat, a také se sdílením úrovní přes internet.

Viva Pinata Party Animals - recenze

Roztomilí pestrobarevní plyšáci se vrací, ale už se nemusíte starat o živobytí v zahrádce. Místo toho se pustíte do série závodů a divokých miniher pro celou rodinu.

Immortals Fenyx Rising – recenze překvapivě skvělé hry

Nejlepší letošní hra Ubisoftu? 

Darkwood - recenze

Báli jste se jako malí v lese? Ve hvozdu, kterým vás provede příběhový survival Darkwood od polského studia Acid Wizard, by klidný zůstal málokdo. Všechny pěšiny vedou jen hloub mezi zlověstné stromy. Do krajiny děsivých stínů. Cesta ven jako by neexistovala, každý zvuk může zvěstovat příchod znetvoření či smrti, a noci jsou ve zdejším lese utkané z nočních můr. Doslova.

Mario Kart 8 Deluxe – recenze

Nepsaným králem subžánru arkádových motokárových závodů je a vždycky byla, i přes leckdy zajímavou konkurenci, série Mario Kart. A její zatím poslední díl Mario Kart 8 se v Deluxe verzi vrací tři roky po vydání Wii U verze na (pořád ještě nové) konzoli Switch. Druhá velká hra Nintenda, kterou chcete na nové konzoli hrát, je stejně jako Switch plná kontrastů. Instantní a přístupná zábava umí prozářit vousatý koncept hratelnosti i v roce 2017, nicméně v ostatních věcech nedokáže držet s dobou krok. Nad hrou každopádně pořád žasnete. Během samotných závodů nad vytříbenou hratelností, zatímco v menu nad řadou těžko pochopitelných rozhodnutí.

Mirror’s Edge Catalyst - recenze

Pořád naživu. Značka Mirror’s Edge se probudila ze zimního spánku a chce být zase relevantní. V roce 2008 někoho překvapila a potěšila, jiné zase odradila a nebavila. Většina hráčů ji ale svými peněženkami ignorovala. Z jedničky se stal dnes už dobře známý případ masivně propagované nové značky, která komerčně neuspěla. I proto jsme museli čekat na pokračování dlouhých osm let. Nazývat ale Mirror’s Edge Catalyst pokračováním není úplně přesné. Nejde ovšem ani o reboot, prequel nebo remake. A zároveň trochu ano. Catalyst je od každého něco a říkat hře můžete třeba "preboot". Nebo druhý pokus. Nakonec je to ale vlastně jedno. Podstatné je, že „dvojka“ na první díl nenavazuje a její znalost pro hraní nepotřebujete.

SOCOM: Combined Assault - recenze

Rainbow Six, Ghost Recon, SWAT… vítejte v žánru taktických akcí, který od svého vzniku urazil překotnou cestu plnou zjednodušujících herních prvků a nápadů, ovšem poslednímu SOCOM na PS2 zůstalo zdravé jádro.