zdroj:
		tisková zpráva
        
      
      
    
  
    
      Možná jste             již slyšeli o typu her, které se označují jako budgetové. Jde o hry,             u kterých je typická především nízká cena, obvykle pod 20 dolarů.             To je minimálně polovina ceny běžné hry, ale třeba nový akční hit             Return to Castle Wolfenstein stojí dokonce 3x tolik. Od budgetových             her nemůžete nikdy čekat nějaké zázraky, protože i náklady na jejich             vývoj jsou minimální. Na druhou stranu se čas od času najde hra, která             se za budgetovou cenu vyloženě vyplatí. Mám teď na mysli třeba skvělou             střílečku Serious Sam od chorvatských nováčků v tomto žánru her. Ano,             i to je cílem vývoje budgetových her - pro začínající programátory             a grafiky je to ideální začátek v cestě k pozdějšímu vývoji špičkových             titulů v renomovaných firmách. Budgetová hra proto ani nemůže být             vyloženě hit, vždyť se většinou tvoří na starších enginech, které             jsou licencovány za „babku“. Své místo na trhu si ale tyto levné hry             zaslouží.
   Klon českých             Hidden & Dangerous             Klasickým případem poslední doby je budgetovka Deadly Dozen od Infogrames.             Nemá smysl tuhle hru definovat v nějakém širším měřítku, protože jde             o tak jasný klon Hidden & Dangerous (H&D), že skoro nenajdete rozdíl.             Pokud jste tedy hráli H&D, jistě si dokážete představit, o čem je             Deadly Dozen. Během druhé světové války dostáváte k dispozici tým             speciálně vycvičených vojáků, se kterými plníte různé speciální mise,             většinou v týlu nepřítele. Na každou misi si můžete vybrat 4 z nich             a vyzbrojit je podle svého mínění a podle toho, kolik unesou. Pokud             v misi o některé vojáka přijdete, můžete ho v další nahradit jiným             „záložním“. A pak již vyrazíte na konkrétní misi. 
  
    
  
    
      
      
      
        
        
           
        
        
        
          
		zdroj:
		tisková zpráva
        
      
      
    
  
    
      
    
  
    
      
      
      
        
        
           
        
        
        
          
		zdroj:
		tisková zpráva
        
      
      
    
  
    
      
    
  
    
      
      
      
        
        
           
        
        
        
          
		zdroj:
		tisková zpráva
        
      
      
    
  
    
      
              Na začátku jste seznámeni v rámci briefingu s úkoly i s mapou, ovšem             hned na úvod musím podotknout, že oboje je uděláno velmi nepřehledně             a kolikrát jsem ani zadání příliš nepochopil. Vůbec s mapou jsou i             jiné potíže - vidíte na ní jen vojáka, za kterého zrovna hrajete.             Dále sice vidíte jakés takés rozložení terénu a objektů na mapě, ale             abyste se někdy dostali na místo vzdálené 10 metrů, musíte obejít             celou mapu. To proto, že všude jsou nějaké zátarasy, minová pole,             ohrady a podobné hovadiny, které vám mají zabránit v tom, abyste mapu             rychle dokončili. Mapy jsou totiž většinou dost malé, a tak jsou tu             právě tato omezení, abyste si ji zahráli déle. Samotný efekt je (alespoň             pro mě) spíše opačný - věčné bloudění po mapě a hledání místa, kudy             se někam dostat, je spíše frustrující.
   Zasekávání             vojáků              Jak jsem již nakousl, máte možnost se (opět jako v H&D) přepínat mezi             jednotlivými vojáky vaší skupiny. V tom není žádný problém, až na             to, že pokud se přepnete na jiného vojáka, musíte ostatním zase zadat             nové příkazy. Pokud jste zabiti, pak také není problém přepnout se             na jiného vojáka a misi dokončit v jeho roli. Již jsem nakousl, že             
    
  
    
      
      
      
        
        
           
        
        
        
          
		zdroj:
		tisková zpráva
        
      
      
    
  
    
      můžete             vydávat příkazy typu - následuj mě, kryj mě, zůstaň na místě atd.             Vojáci se podle toho také skutečně chovají, ale ani v tomto směru             se budgetová hra nezapře. 
              Čas od času se totiž stává, že se některý z vašich vojáků někde zasekne             a pokud si toho hned nevšimnete, pak nastává problém. Na mapě ho totiž             nevidíte a když se do něj přepnete, tak zase nevíte, kde jsou ostatní             vojáci. Naštěstí se tohle nestává příliš často, také proto, že engine             hry v tomto směru dost podvádí. Někdo si toho možná ani nevšimne,             ale zadrhávání vojáků o překážky se děje každou chvilku. Jenže engine             si toho většinou všimne a vyřeší to tak, že skokem přenese vojáka             o několik desítek metrů dál, na místo, kde se měl teď podle pokynů             skutečně nacházet. Jde sice o malý podfuk, ale je to účinné a není             to na první pohled příliš patrné.
   Na psy se             nestřílí!              Budgetové sklony hry jsou vidět i v dalších věcech. Je sice hezké,             že se můžete kdykoliv přepínat mezi pohledem first person a third             person, ale samotné rozpohybování vojáků je hodně zjednodušené. Při             běhu vypadají spíše jako Katka Neumannová na běžkách a neustále přitom             mají i zalíceno. Za podstatnější problém ale považuji to, že voják             si neumí lehnout. Sice chápu, že to studí, ale u vojáka je zalehnutí             přece samozřejmostí! Donutíte ho maximálně pokleknout, ale to je většinou             prd platné, čímž se chci dostat k největšímu mínusu hry. Tím je podle             mého názoru to, že často vůbec nevidíte nepřítele a nevíte, kdo po             vás střílí. 
    
  
    
      
      
      
        
        
           
        
        
        
          
		zdroj:
		tisková zpráva
        
      
      
    
  
    
      
    
  
    
      
      
      
        
        
           
        
        
        
          
		zdroj:
		tisková zpráva
        
      
      
    
  
    
      
    
  
    
      
      
      
        
        
           
        
        
        
          
		zdroj:
		tisková zpráva
        
      
      
    
  
    
                   Maximálně frustrující pak je, když se strhne přestřelka mezi vaší             skupinou a nepřátelskými vojáky a vy po celou dobu jen marně hledáte             cíl pro svůj samopal. Vše je způsobené tím, že hra spoléhá na takovou             tu klasickou mlhu, ze které se postupně vynořují objekty na mapě.             No a nepřítel vás z mlhy vidí, i když vy jeho ani náhodou. Naštěstí             vám v tomhle směru pomáhají ostatní ve skupině, takže vás většinou             ochrání. Jejich AI je v tomto směru docela slušná, až na to, že se             neumí bránit psům! Na psy prostě nestřílí (holt humanisti), a tak             se klidně nechají všichni postupně sežrat!
   Používání             vozidel a motorek 
    
  
    
      
      
      
        
        
           
        
        
        
          
		zdroj:
		tisková zpráva
        
      
      
    
  
    
      Abych ale             jenom nehanil. Pokud většinu těchto nedostatků akceptujete, pak z             hlediska hratelnosti to není tak špatná hra. Dokonce bych si troufl             tvrdit, že kdyby vyšla kdysi místo H&D, byl by z ní hit. Dnes po několika             letech ale máme na hry úplně jiné nároky, a tak nás už ani nijak neohromí,             že ve hře můžete používat i některá vozidla nebo motorky (pro omezenost             mapy to ale není příliš platné). Stejně tak se utkáte nejen s vojáky,             ale i s tanky. Jejich zničení ale není většinou problém, protože jakousi             náhodou se poblíž povaluje panzerfaust … Ještě bych chtěl upozornit             na to, že v nastavení hry je možno zvolit i realistické následky zranění.             V tomto módu je to ale prakticky nehratelné, protože kulka „odněkud“             z mlhy bývá smrtící a hratelnost je pak naprosto pryč.
              Po grafické stránce jde o docela slušnou podívanou, i když za cenu             oné mlhy. Dokonce si můžete všimnout i vlnící se trávy (i když je             řídká a do golfového hřiště to má daleko), stejně tak textury jsou             na velmi slušné úrovni. Ani zbraním (skutečné zbraně z druhé světové             války) se nedá mnoho vytknout, jsou docela věrné jak z hlediska vzhledu,             tak účinnosti, přesnosti nebo zvuků. Teď jsem si ale vzpomněl ještě             na jednu drobnou výtku - nejde zastřelit vlastní voják. Možná nejlepší             na celé hře je její ozvučení, které je jednak velmi stylové a jednak             graduje podle situace ve hře. Už podle hudby tak poznáte, že se něco             v mlze blíží.
  
    
  
    
      
      
      
        
        
           
        
        
        
          
		zdroj:
		tisková zpráva
        
      
      
    
  
    
      
    
  
    
      
      
      
        
        
           
        
        
        
          
		zdroj:
		tisková zpráva
        
      
      
    
  
    
      
    
  
    
      
      
      
        
        
           
        
        
        
          
		zdroj:
		tisková zpráva
        
      
      
    
  
    
        Bez multiplayeru             U podobné budgetové hry ani nepřekvapí absence multiplayeru, jehož             programování není rozhodně nic jednoduchého. V Deadly Dozen proto             můžete na nějaké kooperativní nebo deathmatchové hraní rovnou zapomenout.             Poslední výtku pak mám k dlouhému nahrávání mapy, což už je dnes spíše             výjimkou.
  
    
  
    
      
      
      
        
        
           
        
        
        
          
		zdroj:
		tisková zpráva
        
      
      
    
  
    
      Při závěrečném             hodnocení je třeba brát Deadly Dozen jako budgetovou střílečku bez             nějakých velkých ambic. Mezi těmito „levnými“ hrami je ale jedna z             nejlepších, i když obšlehnutý koncept H&D a některé vyloženě zbytečné             chyby nebyly podle mého názoru nutné. Pokud se vám Deadly Dozen někdy             dostane do rukou, klidně si jí můžete zkusit, minimálně po nějakou             dobu vás asi bude bavit. Raději si ale počkejte (a přidejte víc peněz)             na Return to Castle Wolfenstein, která se mně jeví jako jasná akční             hra roku a ke které se po dopsání této recenze jdu vrátit. V temných             kobkách tam na mě totiž čeká ještě dlouhá cesta …
              Stáhněte si: Demo             (114 MB)
  |