Výsledky hledání pro: dark age of camelot

Call of Duty: Modern Warfare III – recenze ostudné singleplayerové kampaně

9. 11. 2023 | Pavel Makal

Tak takhle ne

World of Warcraft: Dragonflight – recenze dračího datadisku

10. 1. 2023 | Pavel Skoták

Draci, johó!

God of War: Ragnarök – recenze PC verze

2. 10. 2024 | Jan Slavík

Konec světa přichází na novou platformu

Avatar: Frontiers of Pandora – recenze technického paskvilu

6. 12. 2023 | Pavel Makal

Když si místo hraní trháte vlasy

Hellboy: Web of Wyrd – recenze komiksové mlátičky

23. 10. 2023 | Zbyněk Povolný

S pekelníkem na věčné časy

Lies of P – recenze soulsovky, která nelhala

13. 9. 2023 | Pavel Makal

Korejci na nás neudělali dlouhý nos

Indiana Jones and the Great Circle: The Order of Giants – recenze římské jednohubky

12. 9. 2025 | Michal Krupička

Do stejné řeky se vyplatí vstoupit

The House of the Dead 2: Remake – recenze předělávky, která nemusela nikdy vyjít

15. 8. 2025 | Michal Krupička

Když je moderní verze ve všem horší

Lords of the Fallen – recenze fantasticky nápadité soulsovky

12. 10. 2023 | Pavel Makal

Když jeden svět nestačí

Deep Sky Derelicts – recenze „vesmírného Darkest Dungeonu“

10. 10. 2018 | Pavel Skoták

Co jsme ochotní hrám prominout a tolerovat? A kolikrát nás může bavit to stejné stále dokola? Při hraní krásně stylizované vesmírné tahovky s kartičkami Deep Sky Derelicts jsem se pořád vracel ke stejné myšlence. Neměl by se už konečně někdo odhodlat a dát vývojářům jasně najevo, že roguelike je sice skvělá věc, ale ne za každou cenu?

Ashen – recenze

6. 1. 2020 | Miloš Bohoněk

Dark Souls. Nemá cenu tančit v bojovém postoji kolem horké kaše a snažit se o Ashen mluvit ve vakuu, protože neexistovat „souls-like“ subžánr, téměř jistě neexistuje ani Ashen. Soubojový systém založený na stamině, vzdálené checkpointy, ztráta všech penízků po smrti, drsní protivníci, žádná pauza a samozřejmě i táborové ohně, Estus flaštičky a nadávky na adresu matek vývojářů. Co krok, to paralela s dílem mistra Mijazakiho a spol. Akorát se tu tomu všemu říká trochu jinak. Což ovšem vůbec neberte ve zlém!

TT Isle of Man: Ride on the Edge 3 – recenze motocyklových závodů

7. 6. 2023 | Jakub Malchárek

Výzva pro nejotrlejší

Diablo IV: Vessel of Hatred – recenze fajn datadisku

21. 10. 2024 | Jan Slavík

Prastará nenávist v srdci džungle

Rise of the Ronin – recenze parádního japonského dobrodružství

21. 3. 2024 | Pavel Makal

Zábavnější než Ghost of Tsushima!

Banishers: Ghosts of New Eden – recenze duchařského dobrodružství

12. 2. 2024 | Pavel Makal

Když je akce spíš na obtíž

The Last of Us: Part II Remastered – recenze

16. 1. 2024 | Pavel Makal

Když je slovo remaster na škodu

Planet of Lana – recenze krásné a idylické adventury

22. 5. 2023 | Michal Krupička

Nezapomenutelná cesta mladé dívky a jejího zvířátka

Company of Heroes 3 – recenze krále akčních strategií

20. 2. 2023 | Jakub Malchárek

Návrat v plné polní

Immortal: Unchained – recenze

17. 9. 2018 | Vilém Koubek

Vydávat hru ve stylu série Souls v době, kdy už ani studio From Software, původní tvůrce Dark Souls, nemá chuť dále ždímat relativně vyčpělý žánr, je provokace. V podstatě se tím totiž snažíte říct, že dokážete nesčetněkrát vykradený koncept ozvláštnit natolik, aby ještě někoho dokázal bavit. Studio Toadman Interactive se prostřednictvím Immortal: Unchained pokouší nesmrtelnost žánru prokázat zatížením na palné zbraně. A bohužel krutě selhává.

Lumo - recenze

6. 6. 2016 | Daniel Kremser

Téměř každý žánr nabízí hru, která si pekelnou, ale férovou obtížností zaslouží přirovnání k Dark Souls. V rámci plošinovek jde třeba o tituly Super Meat Boy nebo VVVVVV. Nově se ale o slovo hlásí prvotina studia Triple Eh? s názvem Lumo, která křísí archaickou hratelnost let minulých, a zprofanované označení „Dark Souls mezi plošinovkami“ si jednoznačně zaslouží nejen proto, že je pekelně těžká, ale také proto, že jde o povedenou old school záležitost.