Recenze
Warhammer: Chaosbane – recenze nové diablovky
5. 6. 2019
|
Patrik Hajda
„Tak jaký to je?“ zeptal se mě jeden z kolegů po prvních dvou hodinách strávených ve fantasy světě Warhammeru. Tehdy jsem byl plný nadšení, překvapený z toho, že to nedopadlo katastrofálně. Jenže první dojmy jsou první dojmy a to, co mě ve Warhammeru: Chaosbane čekalo poté, bylo jen jedno obrovské zklamání.
GreedFall – recenze
10. 9. 2019
|
Pavel Skoták
Mám rád pavouky. Dělají záslužnou práci, ale málokdo je umí ocenit. Jakmile se mi nějaký objeví v domě, hned se ho snažím zachránit před některým z panikařících členů domácnosti a pustit nebohé stvoření ven. Pavouci si zaslouží pochopení a uznání, a přesně takhle se snažím stavět i ke studiu Spiders, autorům nepříliš povedených her jako Technomancer nebo Bound by Flame. Tentokrát se rozhodli opustit jim dobře známé prostředí Marsu a vyměnit je za viktoriánské fantasy, s nímž chtějí onoho uznání dosáhnout i u širší veřejnosti.
Halcyon 6: Starbase Commander – recenze
16. 10. 2016
|
Ladislav Loukota
Žijeme v úžasné době! Po dekádách plánování jsou virtuální helmy konečně dostupnou realitou, davy lidí po ulicích honí Pokémony a šest lidí z Massive Damage, Inc. vytvořilo hru, o níž sním od roku 1998 – kosmickou variaci na staré díly. Mé nadšení proto bude v recenzi Halcyon 6, mixu strategie, RPG a startrekovského sci-fi, evidentní. Splněné sny ale vždycky trochu zavání nočními můrami. Co se tedy v Halcyon 6 vyvedlo, a co už méně?
Diablo II: Resurrected – recenze návratu ďábelské legendy
29. 9. 2021
|
Pavel Makal
Stay awhile and listen!
Grand Theft Auto: Vice City - recenze
18. 12. 2012
|
Adam Homola
Grand Theft Auto: Vice City se mi před deseti lety vrylo do paměti víc, než kterákoliv hra té doby. Jistě v tom nejsem sám. Netradičně pestré barvy, roztančená osmdesátá léta, první GTA s osobitým dabingem, ve kterém se vtipem a ostrými, politicky nekorektními, dialogy nešetřilo. A samozřejmě špičkový soundtrack. Typický Rockstar. Zjevení bylo znásobeno také vydáním přesně rok po revoluční trojce. Bez číslovky v názvu to mohlo vypadat jako prostý datadisk. Pod neonovou slupkou se ale skrývalo víc, než jen obyčejné pokračování.
Warhammer 40,000: Rogue Trader – Lex Imperialis – recenze rozšíření se superpoldou
7. 7. 2025
|
Aleš Smutný
S odznakem, pistolí a kyberpsem
Fable Anniversary - recenze
19. 2. 2014
|
Jan Olejník
Pokud ve videoherním průmyslu existuje synonymum pro enormní hype následovaný skromným uznáním minutého cíle, pak je tím synonymem jméno Peter Molyneux. Chlapík, který si svým snílkovstvím a bezuzdným vizionářstvím vysloužil nejen řadu uznání, ale minimálně stejnou řádku ústrků, posměšků a kritiky z řad herního publika. Přitom v roce 2004, kdy původní verze Fable (PC verze s přídomkem Lost Chapters se objevila o rok později) vyšla na Xbox (nutno dodat, že šlo do stejné míry o dílo Molyneuxe i lidí ze studia Blue Box), měl za sebou zářezy jako Populous, Magic Carpet či Dungeon Keeper, tedy významné milníky herních dějin.
Oblivion: Knights of the Nine - recenze
18. 12. 2006
|
Redakce Games.cz
Důvod pro návrat do kouzelného světa provincie Cyrodiil je tady s oficiálním rozšířením, které představuje dlouhé hodiny fantastického dobrodružství. Anebo je všechno jinak a slovo datadisk dostává nový význam?
Grand Theft Auto: The Trilogy Definitive Edition – recenze největší ostudy letošního roku
19. 11. 2021
|
Pavel Makal
Tak takhle ne, panáčkové!
Victor Vran - recenze povedené diablovky
29. 7. 2015
|
Pavel Dobrovský
Ulice města jsou mimořádně pusté. Krámy zavřené, hospody prázdné, v kašnách na náměstí teče zkažená voda. Namísto rozveselených měšťanů postávají na nároží přízraky, upíři a magické běsy. Při tom tu bývalo tak hezky. Jenže pak se naplnilo prokletí - nemrtvé zrůdy opustily místa věčného spánku a přišel den zúčtování. Daň z přidaného života byla vybrána dokonale. A do ukončené bitvy přichází změna: Victor Vran, přezdívaný čistič Vrána, stojí s kosou v bráně na předměstí. Jde vrátit městu lidskou tvář. Je to jeho práce - jako krysař zbavuje města hlodavců, on je odborníkem na vykostění monster. Jakýchkoliv. Akce čisté ulice začíná!
The Last Oricru - recenze české soulsovky
14. 10. 2022
|
Pavel Makal
Sází na kooperaci a větvený příběh
CivCity: Rome - recenze
21. 8. 2006
|
Redakce Games.cz
Věhlas Římské říše byl obrovský a proslavila se mimojiné svou moderní architekturou měst, jejichž budováním a správou se zabývá nová strategie od tvůrců Strongholdu. Jak si stojí vedle Caesara třetího?
Redfall – recenze upírské střílečky, která ze mě vysála chuť žít
2. 5. 2023
|
Šárka Tmějová
Jako kůl přímo do srdce…
Path of Exile - recenze
23. 12. 2013
|
Karel Drda
"Kdyby takhle vypadalo třetí Diablo, to by bylo něco." Tak s touto větou jsem se setkal v letošním roce opravdu mockrát. Slyšel jsem jí od lidí, kteří si zdarma stáhli betu Path of Exile a po nějaké době získali pocit, že se k nim dostalo to nejlepší izometrické akční RPG. Ten postoj jsem posléze pochopil, ale nechtěl se s ním hned ztotožnit. Pravdou však je, že jde o naprosto logický důsledek toho, že tvůrci dokázali najít cestu nejen k velmi náročné a přísné hard core komunitě, ale současně umožnili dlouhé hodiny jednoduchého, intuitivního a především i zábavného hraní i laikům.
Fallout 1.5: Resurrection - recenze
26. 11. 2013
|
Marek Fišer
Psal se rok 2003, frčely hry jako Arcanum nebo Morrowind a Black Isle (vlastněni a financováni tonoucím kolosem Interplay) srdcem i duší makali na projektu Van Buren alias Fallout 3, který měl být pomyslným zlatým hřebem dosavadního snažení. Nesmyslně vyplácané peníze za nikdy nedodělané projekty typu Torn, odchody největších herních mozků a váznoucí výplaty však dávaly tušit, že se nad Černé ostrovy víc než co jiného žene temná mlha. Na Mikuláše Black Isle klinicky umřelo a mnohé sny s ním.
Lilly Looking Through - recenze
7. 11. 2013
|
Daniel Kremser
Název této hry a studia Geeta Games vám asi moc neřekne. Stejně tak nebudete rozumět spojení malé nenápadné adventury s filmy jako Alenka v říši divů nebo Harry Potter. Hodně dětská stylizace má navíc daleko i do kultovní série Myst. Přesto má Lilly Looking Through se všemi zmíněnými díly jedno společné – tvůrce hry, jako kreativní hybnou sílu, která si odskočila od vysokorozpočtových projektů, a s pomocí kickstarterového projektu nás nyní vezme na melancholickou procházku fantasknem.
Rise of the Ronin – recenze parádního japonského dobrodružství
21. 3. 2024
|
Pavel Makal
Zábavnější než Ghost of Tsushima!
Shadow Tactics: Blades of the Shogun – Aiko’s Choice – recenze
3. 12. 2021
|
Adam Homola
Malý nášup v podobě tří misí
Ninja Gaiden Master Collection – recenze líného remasteru
28. 6. 2021
|
Pavel Makal
Ryu Hayabusa se vrátil. Ale nemusel
The Long Dark - recenze
24. 8. 2017
|
Ondřej Švára
Zima, hlad, bolest a strach. To jsou poznávací znaky epizodické adventury The Long Dark, ve které nutno přežít v severokanadské divočině. Příběh člověka, který se po leteckém neštěstí stává trosečníkem v zemi vlků a omrzlin, doprovázejí fantastické survival prvky, i když za cenu slabší příběhové kampaně. První dva díly ze slíbené pětidílné ságy přinášejí dechberoucí zážitky jen díky skvěle zpracovanému boji o život.
Galactic Civilizations IV – recenze zmatené vesmírné tahovky
6. 5. 2022
|
Jakub Malchárek
Do vesmírného baru vejde křeček, terminátor a oživlý strom...
Victoria 3 – recenze unikátní velkolepé strategie
6. 12. 2022
|
Václav Pecháček
Vyhraje ten nejbohatší
Max Payne Mobile - recenze
17. 4. 2012
|
Adam Homola
S porty starých her na iOS je to těžké. Vždycky, když je oznámí, zajásám. „Hurá, XY vyjde na iOS! To jsem hrával před deseti lety!“ Chvilku si rochním v tom, že to, na co jsem před několika lety potřeboval výkonné PC, můžu hrát na mobilu. Záhy hru ale vypnu, protože se to buď nedá ovládat (Duke Nukem 3D, GTA3...), nebo se to prostě na mobil vůbec nehodí (např. Settlers). Port prvního Maxe Paynea od War Drum Studios spadá do obou kategorií a zároveň do žádné. I přesto se ale Max Payne Mobile řadí k těm lepším portům.
Bound by Flame - recenze
12. 5. 2014
|
Ondřej Švára
Jestli Bound by Flame, akční RPG moderního střihu, na něco útočí skutečně bez zábran, pak je to hráčova schopnost rozlišovat klišé od originality a staré pořádky od inovací. První se týká příběhové složky hry, druhé zas akční hratelnosti. Obojí dohromady míchá nové dobrodružství od studia Spiders tak zvláštně nešikovným, ale zároveň i chytrým způsobem, že novinku lze považovat zároveň za zbytečný brak i osvěžující herní sprchu. Co si z toho ale vybrat?
Call of Duty: Infinite Warfare - recenze
9. 11. 2016
|
Vilém Koubek
Snad okolo žádného jiného dílu Call of Duty se nestrhl po představení hry tak negativní poprask jako v případě Infinite Warfare. Zasazení do vesmíru a implementace kosmických bitev ve stíhačkách pohnula žlučí spoustě fanoušků, kteří nedokázali unést, že se jejich oblíbená série vyvíjí, zatímco oni pořád sedí ve stejném sklepě doma u rodičů. Pravdou nicméně zůstává, že tak provařená značka jako Call of Duty potřebovala nakopnout novým a zajímavým směrem – klidně rovnou do vesmíru.
Hearts of Iron IV - recenze
1. 7. 2016
|
Václav Pecháček
Druhá světová válka je pro počítačové hry vděčné téma. Nejničivější konflikt lidské historie je přirozeně plný momentů, vhodných pro umělecké ztvárnění. Už jsme to zažili ve stovkách her, od stříleček až po strategie. Ale snad žádná z nich se událostem kolem Stalingradu, Pearl Harbor a pláže Omahanevěnuje s takovým smyslem pro detail, jako série Hearts of Iron. Čtvrtý díl v tomhle ohledu rozhodně není výjimkou.
Atlantis Evolution CZ - recenze
10. 2. 2005
|
Redakce Games.cz
Atlantis Evolution je další pokračování adventurní série, ale tentokrát přenese mladého dobrodruha a fotografa do srdce ztraceného města Atlantidy. Od předchůdců se prakticky v ničem neliší - je to k prospěchu věci nebo ne?
Encased – recenze duchovního nástupce původních Falloutů
4. 10. 2021
|
Jakub Špiřík
Staromilské izometrické sci-fi RPG v kopuli
Victoria 3: Voice of the People – recenze francouzského rozšíření
27. 5. 2023
|
Ondřej Rolník
Máte rádi ukecané eventy?