CivCity: Rome - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

CivCity: Rome - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

21. 8. 2006 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Věhlas Římské říše byl obrovský a proslavila se mimojiné svou moderní architekturou měst, jejichž budováním a správou se zabývá nová strategie od tvůrců Strongholdu. Jak si stojí vedle Caesara třetího?

Autor: Bergy
Publikováno: 21.srpna 2006
Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 2 týdny


Obrázek zdroj: tisková zpráva Je pozoruhodné, jak se léta marně čeká na nástupce Caesara III a pak se v relativně krátkém období sejdou hned tři hry mající za vzor tuto klasiku. Jelikož ale nedávno recenzovaný titul Glory of The Roman Empire víceméně propadl, nyní se většina pozornosti logicky upíná na dokončovaného Caesara IV. To ovšem ještě nějaký ten týden potrvá, a proto se pojďme věnovat jiné hře se stejnou tématikou, kterou je CivCity: Rome. Tu mají na svědomí tvůrci série Stronghold z Firefly Studios, na něž dohlíželi Firaxis Games (série Civilizace), což nejsou žádní začátečníci. Chtít pokořit starého dobrého Caesara III však není zrovna nejlehčí úkol a vylámat si zuby je přitom tak snadné.

Ani Řím nebyl postaven za den
Jak už název dostatečně napovídá, CivCity: Rome vás zavádí do starověké Říše římské, konkrétně do dob, kdy velká města teprve čekala na to, až budou vystavěna. Role městského architekta spadá na vaše bedra a vy se vyzbrojeni přáními a rozkazy z Říma musíte pustit do náročného díla. Kampaň začíná pozvolna ve stylu Caesara III a úplně neznalým hráčům při startu pomáhá doprovodný tutoriál běžící v okně jako součást uživatelského rozhraní (lze ho kdykoli vypnout). Mimo hlavní tažení je pak ještě k dispozici desítka samostatných misí.

Základním předpokladem je vždy budování prosperujících starověkých měst, jejichž lidé jsou spokojeni, úroveň kultury roste a do městské pokladny teče více peněz než kolik utrácíte za rozvoj. Toto je od vás vyžadováno vlastně jen tak mimoděk, protože hlavní úkoly tvoří konkrétní rozkazy typu natěž, vyrob a prodej určitý počet nějaké suroviny či zboží. Krom materiálních úkolů jsou zde další související s rozmachem vašeho města. Je tak třeba dosáhnout toho, aby lidé například vstupovali do manželských svazků, jejich obydlí dosáhlo vyšší úrovně, mohli používat lázně atd. Čas od času je rovněž potřeba sáhnout po zbrani a svými jednotkami likvidovat barbarské nájezdníky a podobně.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Příval nových občanů
Mise ubíhají poněkud svižnějším tempem než v Caesarovi III. Je to díky tomu, jakým způsobem přibývají přistěhovalci. Zatímco v původní hře byl příliv lidí do města v podstatě přímo úměrný tomu, co jste jim nabízeli, v CivCity: Rome to spíše připomíná nájezdy důchodců při slevových akcích v hypermarketech. Sotva postavíte pár baráčků, už jich tam máte stovky, posléze tisíce a vy po chvíli nestačíte čelit výkřikům, že není kde bydlet, sýpky jsou prázdné, není tedy co jíst, není práce a všechno stojí za houby. Řeknete si proto, že s tím něco uděláte a postavíte další obytné čtvrtě, což ale problém moc nevyřeší, protože na základě toho vás nemine další vlna imigrantů. Následkem toho jste zataženi do šíleného kolotoče, kdy překotně stavíte farmy a pěstírny a snažíte se zajistit alespoň nějaký ten kus žvance. Bez jídla totiž začne prudce klesat spokojenost obyvatel a to není zrovna ideální cesta k vítězství.

Sice si vzpomínám, že u Caesara III jsem byl občas dost zoufalý, když mi kolikrát do splnění cílů chybělo získat ještě pár set obyvatel a ne a ne toho dosáhnout. Model CivCity: Rome mi ale přijde zase jako obrácený extrém, se kterým jsem se prostě dvakrát nesžil. Navíc je zde obrovský nepoměr ukazatele obyvatel a velikosti města na mapě. I když jsem například zastavěl většinu volné plochy, přesto to opticky vypadalo, že ve městě může existovat nanejvýše několik stovek lidí. Ve skutečnosti jsem měl obyvatel přes dvacet tisíc a přicházeli stále další.

Na druhou stranu, větší dynamičnost hry může být pro řadu z vás naopak přínosem, takže to neberu jako vážný nedostatek. Faktem je, že jsem moc nenarazil na vyloženě hluchá místa, kdy bych jen pozoroval dění ve městě a čekal, až se to samo nějak vyvine. Trochu mě ale mrzí, že na jedné mapě se obvykle odehrává několik misí, takže pokračujete od toho momentu, v jakém jste své město opustili v předchozím kole. Když pak nové zadání vyžaduje poměrně značný zásah do vaší původní stavební koncepce, nezbývá občas než část města suše zbourat a postavit jinak. To z toho důvodu, že prostě už není nikde jinde volné místo. Vzhledem k tomu, jak velké jsou zde budovy a kolik zabírají místa, jsou mapy a jejich prostor k zastavění poměrně malé.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Předloha se nezapře
Herní systém více méně odpovídá Caesarovi III. Pokud jste ho někdy hráli, nebude vám dělat CivCity: Rome prakticky žádné problémy s pochopením. Některé odlišnosti a novinky tu ovšem přeci jen jsou. Například obchodní cesty pro prodej a nakup zboží z okolních měst se principálně tváří totožně, ale v momentě, kdy chcete prodávat více druhů zboží, zjistíte nedostatky systému CivCity: Rome. Každá obchodní stanice totiž dokáže v jeden moment buď pouze prodávat nebo nakupovat a to vždy jen jeden druh zboží. Můžete sice využívat jednu stanici, ale každou chvíli musíte ručně nastavovat, jakým obchodem se má zabývat, na což jednak není moc času a kdo by na to stále myslel, že? Zautomatizování této činnost pak vyžaduje mít pro každý druh zboží zvláštní stanici a to zase schlamstne další cenné místo na mapě.

Výraznější novinkou je v CivCity: Rome přítomnost výzkumu. Respektive během vaší stavitelské činnosti je možné investovat finance do desítek vylepšení ze všech myslitelných oblastí od astrologie, přes náboženství, politiku, architekturu až třeba po vojenství. Výsledkem jsou určité výhody. Například vylepšením silnic se zrychlí doprava, výzkumem určitých činností se snižují potřeby pracovníků, zvyšují výdělky z daní atd.

Trochu překvapen jsem byl správou města. Zejména absence nastavování daní je pro mě skoro až zarážející. Jediné, co tak můžete měnit, jsou příděly jídla obyvatelům (převzato ze série Stronghold), výši mezd a délku pracovní doby. Další ukazatele už jsou čistě pasivního rázu a slouží jen k tomu, abyste se podívali, jak si město vede finančně, jak se rozvíjí a jaké starosti mají jeho občané.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Nedotažené ovládání
Uživatelské rozhraní je jednoduché a dá se říci i přehledné. Výtku mám ale k vlastnosti, kterou opraví snad až nějaký patch. Neustále se totiž objevují problémy s označováním objektů, zvláště pokud je nastaven oddálený pohled. Když máte například vedle sebe postavené skladiště a sýpku a chcete si kurzorem kliknout pro zobrazení detailu skladiště, berte za hotovu věc, že se vám otevřou detaily sýpky. Něco podobného se stává i při demolicích. Vždy jsem proto musel kurzorem lopaty mířit o kus vedle, jinak jsem si zboural i ty objekty, které jsem chtěl původně zachovat. Ještě, že při umísťování nových staveb či cest se tyto problémy nevyskytovaly.

Pro úplnost ještě dodávám, že multiplayer tahle hra nemá žádný, ostatně stejně jako Caesar III. Mohla to být pro autory určitá výzva, kdyby se jim podařilo vymyslet nějaký mód umožňující síťovou hru, bylo by to výrazné plus. Alespoň, že má CivCity: Rome rovnou ve svém vínku editor map umožňující tvorbu vlastních misí a kampaní. Součástí hry je i civilopedie, ale ani ta není nijak zvlášť přesvědčivá. Zvlášť pokud víte, jak obsáhlá a detailní je ta ze série Civilizace. V té zdejší tedy naleznete jen krátké zkazky a celá se dá přečíst během chvilky.

Zajímavé interiéry
3D grafika nesoucí viditelné znaky enginu Stronholdu 2 od začátku vypadala docela pěkně, respektive její PR obrázky. Skutečnost je bohužel o poznání horší. Ne že by třeba objekty měly méně detailů nebo tak něco, ale nasvícení scény je dost ponuré. Tomu sice trochu pomůže zapnutí funkce bloom, ale ani pak se nedočkáte žádné úchvatné hry světel a stínů. Pokud jste navíc čekali třeba nějaké vlivy počasí, střídaní dne a noci, rovnou na to zapomeňte.

Vzhledem k již zmiňované velikosti budov to platí zvláště třeba pro koloseum nebo velké chrámy, má hra dost slabou úroveň maximálního oddálení pohledu. Rozsáhlé zastavěné plochy proto musíte pořád obhlížet neustálým posouváním obrazu sem tam, což je únavné a dost nepřehledné a to i ve spolupráci s minimapou.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
Zvětšit zdroj: tisková zpráva 15 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů

Jedinou výraznější zajímavostí této grafiky je vlastnost převzatá ze Strongoldu 2 a tím je nahlížení do útrob budov. Když se pohledem k vybranému objektu přiblížíte, zdi a střecha se zprůhlední a vy tak máte možnost pozorovat interiér a jeho obyvatele. Vidíte třeba i kolik jídla a zboží mají lidé doma nasysleno nebo čemu se právě věnují. Hardwarová náročnost je jinak rozumná. S mojí sestavou AMD Athlon 64 3500+, 1GB RAM a GF 6800GT jsem při rozlišení 1280x1024 a maximálními detaily včetně zapnutého bloomu neměl žádný problém.

Práce kvapná málo platná
Zvětšit zdroj: tisková zpráva I když jsem kritikou rozhodně nešetřil, nemyslím si, že je CivCity: Rome ve skrze špatnou hrou. Je jen hodně uspěchaná a místy je dost znát, že by prostě ještě potřebovala dotáhnout. Takhle to ale dopadá, když dostane přednost dřívější datum vydání hry před důkladným testováním a pilováním detailů. Vyjít tato hra dejme tomu před rokem bez zbytečných chyb, měl bych z ní docela i radost. Není sice tolik komplexní jako Caesar III, ale zabavit by myslím dokázala bez problémů. Teď je ovšem jiná situace, protože Caesar IV je již za dveřmi a musel by být hodně odfláknutý, aby nedokázal zastínit CivCity: Rome.

Stáhněte si: Video, Cheaty...

Související články: Novinky...

Bergy
autorovi je 27 let a pracuje jako vedoucí HW zákaznického servisu; psaním se zabývá více jak 7 let a kromě strategií si oblíbil i simulátory; pokud to čas a starost o rozrůstající se rodinu dovolí, věnuje se plastikovému modelářství a vojenskohistorické literatuře






 
 
Bergy

Verdikt:

Na CivCity: Rome je pozitivní hlavně to, že si připomenete doby Caesara III. Problémem ovšem je, že tato hra přichází v nevhodnou dobu a dost utrpěla uspěchaným vývojem. Její větší dynamika a jednoduší herní model sice část hráčů potěší, ale nedotažené ovládání, špatná přehlednost a další nelogičnosti jsou nepřehlédnutelnými negativy.

Nejnovější články