Recenze

Avatar: Frontiers of Pandora – recenze technického paskvilu

Když si místo hraní trháte vlasy 

Lies of P – recenze soulsovky, která nelhala

Korejci na nás neudělali dlouhý nos

Diablo IV: Vessel of Hatred – recenze fajn datadisku

Prastará nenávist v srdci džungle

The Last of Us: Part II Remastered – recenze

Když je slovo remaster na škodu

Planet of Lana – recenze krásné a idylické adventury

Nezapomenutelná cesta mladé dívky a jejího zvířátka

Call of Duty: Black Ops 6 – recenze nového dílu největší akční série

Když je kampaň delší a multiplayer akčnější

Sea of Stars – recenze jednoho z nejlepších JRPG roku

Když se skloubí nostalgie s novými nápady

Rock of Ages - recenze

Občas se na herním trhu objeví anomálie. Hra, která sice na první pohled nevypadá jako nic, co jste kdy viděli, ale přesto působí dostatečně soudržně na to, aby vás přesvědčila, že tam uvnitř jede podle vlastní logiky a tudíž není ani z daleka tolik šílená, jen vy ji prostě nechápete.

The Legend of Zelda: Breath of the Wild - recenze

Stalo se to po nějakých 30 hodinách hraní. V dungeonu mi chyběla poslední kovová bedna na propojení poslední části elektrického obvodu. Nepamatuji si, jak jsem o bednu přišel, ale už jsem kvůli tomu chtěl celý puzzle poraženecky restartovat, když v tom se mi vybavila vzpomínka na šílenou bouřku před několika dny. Můj Link tehdy nesl na zádech ocelové kopí, udeřil blesk, kopí zafungovalo coby hromosvod, Link se rozsvítil jako vánoční stromeček a z hyrulského hrdiny byl rázem hyrulský steak na well done. Vzpomínka je to bolestivá, ovšem nyní mi vnukla nápad: co kdybych chybějící bednu nahradil právě kopím? I vyhodil jsem zbraň z inventáře. Jen co se na zemi dotkla dvou konců obvodu, začala skrz ní pulzovat elektřina, obvod se propojil a voilá, cesta byla volná. Podobné zážitky by přitom vydaly na celou recenzi. The Legend of Zelda: Breath of the Wild je totiž mimořádně logická hra, která odměňuje přemýšlivé hráče – a která tak skutečně funguje.