Výsledky hledání pro: no one lives forever 2

Arcade Olé! #7: Galaga

26. 8. 2012 | Martin Bach

Ti z vás, kteří viděli letošní filmový hit Avengers, si určitě vybaví scénu, v níž Tony Stark během porady upozorní ostatní na technika, který namísto práce hraje Galagu. V české verzi filmu sice byla tato replika předabována a Iron Man v ní upozorňoval na Space Invaders, ale to nic nemění na faktu, že z hlediska popkulturních referencí je Galaga jednou z nejčastěji citovaných her všech dob. Jméno téhle hry si půjčili i autoři seriálu Lost, Matthew Broderick si ji zahrál v kultovním filmu Wargames a podobných odkazů by bylo možné najít ještě celou řadu.

GC 2012: Sbohem Gamescome!

19. 8. 2012 | Karel Drda

Další ročník Gamescomu dnes končí. Davy hráčů, fanoušků, fanynek a převlečených nerdů (někdy hubených, ale spíš tlustých) v kostýmech zaplavily v uplynulých dnech přilehlé nádraží Deutz, stanice tramvají i čtyřproudé silnice, když se jako protržená přehrada všichni valili na výstaviště. Chtěli u toho být, chtěli vidět, slyšet a vyzkoušet si hry, které teprve spatří světlo světa. Kolín nad Rýnem se nyní vrací ke svému typicky německému pořádku a nám zůstanou jenom vzpomínky.

GC 2012 dojmy: multiplayer v XCOM: Enemy Unknown

16. 8. 2012 | Pavel Dobrovský

UFO: Enemy Unknown z roku 1993 mě naučila spoustu praktických věcí. Třeba to, že se nikdy...

Phobos: 1953 - dojmy ze skličující adventury

1. 11. 2011 | Petr Ticháček

Herní výstava Gamescom 2011 byla bohatá na spoustu zajímavých her, nechyběly mezi nimi ani adventury. Právě na ně se zaměřil Petr Ticháček, poctivě je všechny oběhal, obhlédl a některé si i zahrál, aby vám mohl z každého jednotlivého titulu nabídnout své dojmy v rámci adventurního speciálu. Výpis všech článků, které v rámci speciálu vyšly, najdete za tímto odkazem. Tentokrát se zaměříme na adventuru Phobos: 1953, která se zabývá děsivými psychologickými a telepatickými experimenty ruské KGB v 50. letech minulého století.

Klasické automaty ožívají v nové herně/muzeu - pojeďte taky

16. 4. 2011 | Petr Poláček

V dobách dávno minulých jsem celý rok čekal, až na Svatováclavské hody přijedou kolotočáři s maringotkou, a mezitím se den co den připravoval o lepší prospěch a oběd u Shinobiho, Wrestlingu a 1943, které běžely v předsálí kina s neprozaickým názvem Horník (město neprozradím). Budova kina tam pořád stojí, neonový název Horník už ale zmizel a je z toho tuctová kavárna a podivná pivnice. A jestli jsou tam ještě hry, to už nevím. A maringotka s bezzubou ženskou, která rozměňovala dvacetikorunové papírky s Žižkou nebo Komenským na pětikoruny, ta už k nám do vesnice taky nejezdí, ostatně já už taky moc ne. Nemám tohle odporně nasládlé vzpomínání rád, ale když jsem kolem sebe včera uviděl 50 kabinetů s hrami, které mě stály tolik peněz a v té době i nervů a dloubanců ostrými lokty, tak to vylezlo samo. A bylo to fajn. Vlastně je to fajn, protože už si nemusím pořád rozměňovat peníze.