Několikrát jsem řekl, že mě na letošním ročníku nic nezaujalo. Jasně, chyběla mi HRA, takové to zjevení na čisté obloze, nad níž sprásknete rukama a pak už jen natěšení odpočítáváte dny do vydání. Nebyla tam pro mě žádná taková. Přesto nelituju a do Prahy jsem odejel s pocitem, jak moc dobře je, že Evropa má takovou akci, že se podařilo jí umístit v tak krásném městě, a jak moc to k sobě všechno lícuje a dokonale funguje. Velká hra chyběla, přesto bylo vidět několik zajímavých trendů, které prostoupily celý veletrh, nebo spíš jeho byznys část. Oproti loňskému roku se třeba objevila celá řada společností nabízejících platbu přes internet.
Online svět a marketing
Takové firmy se nyní pravděpodobně budou snažit urvat hráče, ale i distributory, aby si vybrali zrovna jejich službu. Pokud jste prolezli opravdu poctivě celou část výstaviště pro veřejnost, tak kromě obřích stánků, velkolepých show a ryčícího davu, stálo za to zpozornět u těch menších expozicí. Tam oproti loňskému roku přibyli vystavovatelé mobilních her. I tam se tísnili davy návštěvníků čekající na trička, samolepky, či obyčejnou papírovou tašku. Nejlepší marketing totiž dělají právě co největší tašky.
V loňském roce jste po celém Kolíně potkávali uhrovité puberťáky s bílou brašnou Guild Wars 2. Letošní ročník opanovaly nylonově vyhlížející tašky World of Tanks a World of Warplanes. Brašny, ideální tak na nákup v nějakém velké samoobsluze, zde sloužily jako jasná a definitivní známka toho, že dotyčný u TOHO byl.
Kdyby těmhle malým Němcům matka řekla, aby drapli tašku a šli na nákup, budou protestovat. Zde to však nikomu z nich nevadilo a s mamonem v očích pak do tašek odkládali mikiny, vyžebraná trika i letáky a rázovali s nimi po výstavišti. Když měl někdo větší kliku, mohl narazit na okamžik, kdy se na některém z pódií losovala tombola. Šťastlivec pak odcházel se zbrusu novou grafickou kartou nebo dotykovým telefonem. Jasně, je to všechno marketing. Ale je to marketing ve své příjemnější podobě.
À propos výstaviště!
Již v září se (oproti Gamescomu v mnohem poklidnější podobě) uskuteční další ročník Photokina, což je výstava předvádějící nejnovější technologie z oblasti digitální fotografie. Výstaviště táhne a začíná pomalu a jistě trumfovat frankfurtské i hannoverské haly. Navíc má ve své historii jedno úžasné plus. "Před časem jsem viděl, jak jedna z těch velkých chodeb vylétla do vzduchu v seriálu Kobra 11. To si pamatuji docela přesně, běžící Simír a za ním lacině vyhlížející trik, jak to všechno bouchá," zavzpomínal ještě v Kolíně Martin Bach.
Budete se asi ptát, zda má smysl kvůli takové výstavě podniknout cestu soukromě, jestli se vyplatí ztrácet nervy ve frontách na lístky, na hry, na trika, na tašky... Má! Pokud sami sebe označujete za příznivce her, rozhodně si tuto akci nenechte příští rok ujít. Gamescom je tady samozřejmě pro lidi z oboru, ale svým pojetím dává jasně najevo, na kom mu nejvíc záleží a pro koho se to celé dělá. Ano, je to kvůli všem, kteří na konci celého řetězce událostí tvořící vývoj hry stojí před zásadním rozhodnutím. Koupit? Stáhnout? Nebo se na to úplně vykašlat?
Gamescom se koná i proto, aby co nejvíce hráčů spadalo do první kategorie. Jde o to ukázat, že celý den byznys, který je samozřejmě hlavně o prachách, myslí i na nejdůležitější část celého řetězce: hráče, kteří to celé zaplatí a dají vývojářům i distributorům vydělat. Moje úsměšky a žertování nad tím, co jsou lidi ochotný udělat pro jedno blbé triko, neberte tedy zase tak vážně. Teď se bavím, ale před dvaceti lety bych byl asi úplně stejný.
Svět pohodářů
Gamescom navíc dokonale zapadá do Kolína nad Rýnem. Koná se totiž ve městě s impozantním chrámem, dominující řekou, nádhernými parky, fantastickými hospodami, výstavami, ohromnými výletními parníky a velmi vstřícnými obyvateli, kterým vůbec nevadí turisté. Zajímavé je, že místní se na nás Čechy nedívají skrze prsty. Jakmile spatří váš přiopilý zrak, možná dokonce mají radost.
Utrácíte peníze v jejich městě. Ne vždy samozřejmě narazíte na úplně informované. „Odkud jste?,“ zeptal se nás řidič taxíku a my jednohlasně odpověděli. „Ah, Czech republic! From Chemnitz?," zazněla šokující reakce a já se snažil vysvětlit, že není Východ jako východ. Že ten špinavý je až za Krušnými horami a říká se mu Praha.
Kolínské centrum není ušmudlaným skanzenem, který známe z Prahy, či provinčním centrem z Brna. Kolín má centrum, které dokáže pohltit nejen hlučné turisty, ale také místní mladé. Jasně, promenádě na nábřeží dominují restaurace, které v sobě ducha turistického šidítka nezapřou, ale stačí ujít sto metrů a pochopíte, o čem tohle město je. Svorně se v restauracích ožírají a na jídlech pochutnávají místní i turisté, a všichni moc dobře vědí, že jim na záda nedýchá pingl, který chce k jejich stolu rychle dostat další várku hostů. Všechno probíhá v klidu.
Tak zase za rok
Heumarkt a Neumarkt, což jsou dvě sympatické čtvrti ve vnitřním Kolíně, žijí obchody a restauracemi. Parádně nakoupíte, ještě lépe se nabaštíte. A tohle všechno je pryč. Několik dní práce skončilo úplně jednoduše. Klimbáte v autě, Petr vedle vás řídí nočním Německem a najednou se ozve strašlivý rachot. Auto se rozklepe a vypadá to, že váš kamarád také usnul a právě odírá levou stranu vozu o svodidla.
„Nic se neděje, Kájo, to je jen dálnice, už jsme v České republice," pronesl do tmy a já se smutně ohlédl kamsi do neznáma - do míst, kde se konají nejbáječnější veletrhy v Evropě, kde točí chutné a řízné pivo, kde vás neoberou v taxíku, a kde hledání díry na silnici představuje celodenní bojovou hru.
Příjemný svět chlapíků a dam s trochu ryčnějším R se definitivně propadl do minulosti, když Petr zabrzdil u benzínové pumpy, která lehce páchla výkaly, nebrala karty a měla rozbité stojany. Mám rád Kolín, mám rád Gamescom, mám rád tuhle zemi a Moji Němci mi rozumí!
