Petr Poláček

Stalo se běžnou praxí, že vychází hodně DLC téměř o velikosti (a ceně) klasických datadisků, ale naštěstí vychází jen málo datadisků o velikosti (a bohužel ne ceně) klasických DLC. Významy pojmů DLC a datadisk se nám tedy krásně mísí a jedno od druhého rozeznáme jenom v případě, že se některé studio rozhodne vydat obsahově opravdu macatý datadisk klasického střihu. Pak je jasné, s čím máme tu čest, třeba jako v případě druhého datadisku pro výbornou strategii Age of Wonders III s podtitulem Eternal Lords. Stejně jako v případě Golden Realms je totiž Eternal Lords natolik datatiskovitý datadisk ze staré školy, až se z toho člověk dojme. Pokud je fanoušek Age of Wonders III, samozřejmě. A co takový k slzám dojatý stratég může od datadisku čekat (až si utře slzu)?

Zvířátka táhnou lidi bez rozdílu zájmů, jak svého času dokládala oblíbená rubrika „zvířátko na konec“ v hlavních zprávách TV Noha. Němá tvář vypráví příběh už jen pohledem, a když se navíc octne v obtížné životní situaci, může se z toho člověk pominout. Tvůrcům z Might and Delight se bohužel nepodařilo prvoplánově silné téma v prvním Shelter dostatečně vytěžit, protože příběh jezevčice, která se pokouší zachránit co nejvíce svých mláďat během cesty nebezpečnou krajinou, dojel na nudu – vizuální i herní. Právě vycházející Shelter 2, ve kterém štafetu po jezevčici přebrala rysice, navazuje na jedničku tématikou a vlastně i zpracováním, ale snaží se rozvést herní stránku. Jestli to funguje, vám brzy napovíme v recenzi. Mezitím se ale můžete davově dojímat nad další upoutávkou.

Zatímco Oculus VR se svým Riftem letos během GDC žádné informace nepřinesla a Valve naopak představila virtuální realitu ve spolupráci s HTC, Sony přivezla do San Francisca nejenom informace o vylepšení VR hardwaru, ale též názorné ukázky z vývoje softwaru. Nejde samozřejmě o žádné konkrétní tituly, jsou to jenom technologická dema. Názorně ovšem ilustrují, že zatímco vývoj VR hardwaru pokročil během posledních let na zcela jinou úroveň, vývoj softwaru je teprve v plenkách.

Jestli hráči od Civilization: Beyond Earth něco čekali, pak určitě plynulou návaznost na legendární Alpha Centauri a vylepšené mechanismy z posledních "Civek." Nakonec se dočkali výborné strategie i hry obecně, které sérii od Firaxis nedělá ostudu. Přesto se řada hráčů (včetně mě) nemohla při hraní Beyond Earth zbavit pocitu, že tvůrci mohli zajít dál, odpoutat se od designových konvencí předchozích dílů a vytěžit mnohem více ze sci-fi tématiky hry, která skýtá více prostoru k uplatnění nových postupů, než historií svázané díly v Civ sérii. Podobný pocit však nezachvátil jenom hráče. Velmi brzy po dokončení a vydání hry loni v říjnu si i vývojáři uvědomili, že byli příliš konzervativní a poplatní přístupu, jakým Civilization hry vyvíjí normálně. Během přednášky na GDC 2015 přiznali barvu designéři Beyond Earth Will Miller a David McDonough, když zhodnotili, co se jim na hře povedlo, a co naopak moc ne.

Loni po Gamescomu jsem článek o novém King's Questu uvedl titulkem: "Nový King's Quest není point and click adventura, ale ducha původních her si udrží". V zásadě jsem měl pravdu, ale po osobní zkušenosti s hrou během GDC se musím zpětně přeci jenom poopravit. Když chcete, můžete hrát King's Quest v podstatě jako point and click adventuru, protože hře nechybí inventář s předměty, které používáte klasickým způsobem. Bez ohledu na to, jestli hrajete s kombinací myš + klávesnice nebo s gamepadem, čeká vás s největší pravděpodobností zážitek, který je hodný názvu King's Quest. Zároveň nejde o vykrádačku starších dílů, která jen recykluje dobře známé a ohrané situace a vtipy. 

Když vaši přednášku uvádí několika stovkám posluchačů ze zákulisí hlas kolegyně, která chrlí jeden kompliment za druhým, jde o jasné znamení, že se můžete za NĚCO plácat po ramenou. A nehovořím o vás, a už vůbec ne o sobě, nýbrž o Johnu Carmackovi. Svou výjimečnost ostatně dokázal hned na začátku přednášky o mobilní virtuální realitě Oculus VR, když jako první a jediný z desítek účinkujících během GDC začal hovořit z patra a neměl po ruce ani stručné poznámky.

Zadlužil se, kde jen mohl. Posbíral peníze dopředu, kde jen mohl. Neplatil včas, kde jen mohl. Natahoval vývoj, jak jen mohl. A s jediným cílem: konečně po 10 letech realizovat svou vizi kooperativního RPG, které si nebere servítky, nic kvůli hře více hráčů nezjednodušuje a nabízí řadě z nich zážitek, na jaký dlouho nezapomenou (a nám nezapomenou, že jsme jej nezvolili RPG hrou roku 2014 :). Šéf Larian Studios Swen Vincke je extrémista v každém ohledu, a i když sám přiznává, že do svého gamblu zatáhl vědomě spoustu lidí, nakonec se risk vyplatil: kooperativní RPG Divinity: Original Sin milují hráči, recenzenti a youtubeři, ale hlavě se dobře prodává, zajišťuje studio do budoucna a úspěšně tím napravuje pověst Larianů, pošramocenou vydáním Divinity II.

U příležitosti 13. výročí oznámení Steamu se Valve letošní GDC obloukem nevyhnula a rozhodla se během konference představit a zároveň na výstavní ploše názorně předvést hned několik nových produktů. Vedle Source 2 enginu Valve oznámila, že letos na podzim nabídne hráčům za 50 dolarů streamovací krabičku s názvem Link, a společně s ní začne prodávat dlouho oddalovaný Steam ovladač za tu samou cenu. Součástí tiskové zprávy je přitom i zmínka o vlastním řešení virtuální reality, kterou pod názvem Vive začne letos na podzim prodávat na mobily zaměřená společnost HTC. Zkrátka, Valve se během letošní GDC roztrhl s novinkami pytel.

Rozmach nezávislé tvorby je bytostně spjatý s digitální distribucí nejenom (ale hlavně) na Steamu, ale též na mobilních a konzolových platformách. Proto by jednou z úvah každého nezávislého tvůrce mělo být, přes jakou platformu vlastně chce svůj titul distribuovat. Nezřídka to znamená, že svému záměru musí přizpůsobit nejenom podobu hry, ale též způsob její propagace. A pohled na všemožné statistiky v tomto je dosti výmluvný. Vývojář se jim sice může postavit, ale až na pár výjimek, bude spíše čůrat proti větru. Aby k podobným situacím nedocházelo, pokusil se bývalý editor Gamasutry a nyní člen studia tinyBuild, Mike Rose, sestavit přehled prodejů nezávislých her na jednotlivých platformách v roce 2014, a zároveň z toho odvodit, co mohou indie vývojáři očekávat v roce letošním.

Když před několika lety začali tvůrci z Croteam vyvíjet čtvrtý díl v populární sérii Serious Sam, měli plán. Udělat střílečku. Začali však měnit detaily, aby do klasické střílečky vpravili alespoň špetku kreativity, a najednou zjistili, že se jim z detailů vyklubaly základy hry, které byly už ve své dřevní podobě zábavné a hratelné. Práskli tedy do stolu, sekli s původním plánem, rozhodli se jít po tom, co je zábavné, a výsledkem je filozofická puzzle hra The Talos Principle, která sbírá univerzálně pozitivní ohlasy. A to všechno díky tomu, že tvůrci realizovali přístup k vývoji, který nazývají reaktivní.