Martin Bach

Od roku 2007 do roku 2009 byl šéfredaktorem časopisu Level. Podílel se na serveru Gameport.cz a více než čtyři roky byl viceprezidentem Asociace herního průmyslu ČR. Dnes pracuje jako šéf redakcí společnosti Tiscali Media.

John Riccitiello: odkaz velkého solitéra

Šéfové velkých herních firem nemají snadný život. Na rozdíl od svých kolegů ve většině jiných oblastí (nebo vy snad znáte jména šéfů Warner Bros., Universalu nebo Coca-Coly?) jsou poměrně dost vidět a herní komunita jim dává neustále jasně najevo, o jak neschopné lemply jde. V situaci, kdy vás řada vašich informovaných zákazníků osobně nenávidí, a která samozřejmě není záviděníhodná, pak musíte denně rozhodovat o tom, za co vás budou akcionáři, novináři a hráči plísnit příště. Odcházející CEO Electronic Arts John Riccitiello byl v tomto směru, společně s Bobem Kotickem z Activision-Blizzard a Yvesem Guillemotem z Ubisoftu, doslova v první linii. A šest let trvající boj nakonec včera vzdal.

Povedená reklama s „první severokorejskou hrou”

Když už se v médiích dočtete o nějaké zprávě ze Severní Koreje, v naprosté většině případů půjde o zprávu o testu nějaké nové rakety, nebo o upozornění na bizarnosti tamní propagandy. Do druhé kategorie zpráv se mnohá média snažila zařadit i čerstvou informaci o vydání první severokorejské videohry pod názvem Pyongyang Racer. Na první pohled jsou k tomu splněny všechny předpoklady - flashová závodní hra, ve které jezdíte ulicemi hlavního města KLDR, sbíráte barely s benzinem a vašim cílem je dojet bezpečně do cíle, vypadá technicky velmi zastarale, její hraní je neuvěřitelná nuda a na vaši jízdu v ní dohlíží usměvavá severokorejská policistka. Přesně tak by přeci vypadala hra ze země, která je už desítky let uzavřená okolním vlivům, lidé v ní trpí hlady a vládnou ji pološílení vůdci pěstující si absolutní kult osobnosti... Navíc, poté co o hře napsaly velké zahraniční weby, hra přestala fungovat a aktuálně si její podobu můžete prohlédnout jen v tomto videu z Youtube.

Píchnutí do vosího hnízda

Špinavé prádlo se pere doma, alespoň tak nám to radí dělat jedno staré přísloví. Britskou herní scénou ale už několik dnů rezonuje rozsáhlá a emocemi zjitřená debata, která všechny ty špinavé hadry vrhla do anonymního internetového davu a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se nějak blížila k jejich vyčištění. Týká se nezávislosti herních médií, vztahů mezi PR pracovníky herních firem a herními publicisty, nejrůznějších střetů zájmů a vůbec morálky a etiky - tedy věcí, o kterých se v souvislosti s naší branží prakticky nemluví. A pokud ano, tak zpravidla ne na veřejnosti.

Vývojáři Army 3 natáčeli v Řecku jen cestu z letiště

Podrobnosti kolem zatčení dvou českých vývojářů z Bohemia Interactive na řeckém ostrově Limnos se začínají konečně vyjasňovat. Poté, co byla minulý týden na oba Čechy uvalena vazba, přišlo do našich e-mailových schránek aktualizované vyjádření ze strany Bohemia Interactive. V něm je především znovu zdůrazněno (protože mnohá média se této verze stále drží viz včerejší hlavní zprávy na TV Nova), že creative director Ivan Buchta a lead enviromental artist Martin Pezlar, byli na ostrově jako turisté, a že prvotní informace z médií o tom, že zde sbírali materiály pro hru, nejsou pravdivé.

Muž, který bastlil v Československu herní automaty

„Víš jak Horáček napsal do tý písničky ‘dnes je valcha u starýho Růžičky’? No, tak tomu Růžičkovi jsem opravoval automaty,” říká mi na náměstí v Trhovém Štěpánově do půl těla vysvlečený šedesátník, do kterého byste asi na první pohled neřekli, že stál dlouhá léta za fungováním herní scény v pozdně komunistickém Československu.

Na vývojáře Army 3 byla v Řecku uvalena vazba

Po úterní spršce zpráv z řeckého ostrova Limnos, kde byli pro podezření ze špionáže zatčeni dva čeští vývojáři z Bohemia Interactive, jsme napjatě očekávali, jak se celá situace vyvine dál. Stále totiž existovala naděje, že řecký prokurátor označí obvinění policie za neopodstatněná a oba Češi budou propuštěni ještě do konce týdne. To se ale nepotvrdilo - podle agentury AFP prokuratura už ve čtvrtek nařídila, aby byla na vývojáře uvalena vazba.

Arcade Olé! #8: Golden Axe

Krásně barevné originální automaty, které během několika desítek let prošly rukama desetitisícům hráčů. Technologické unikáty vyrobené v USA nebo Japonsku, s originálním podpisem výstupního technika a s patinou, kterou nedokáže nic nahradit. Tak vypadá sen každého sběratele, včetně Honzy a Veslyho z Arcadehry.cz.

GC 2012 dojmy: zombie nášup v Dead Island: Riptide

Bez jakéhokoliv varování, a tak trochu shodou okolností, jsme se na Gamescomu propracovali na úzkostlivě uzavřenou prezentaci pokračování jednoho z největších překvapení loňského roku, akčního zombie RPG Dead Island. Hru jsme si sice nemohli sami přímo zahrát, ale zhruba čtvrthodinová prezentace doprovázená záběry ze hry nám dala poměrně jasnou představu o tom, jakým směrem se chtějí Poláci z Techlandu v Dead Island: Riptide vydat. A když nyní vývojáři vypustili na svět první pětici obrázků, můžeme o tom povyprávět i vám.

Vyzkoušejte slibnou plošinovku Project Giana

Už jen tři dny zbývají lidem z německého týmu Black Forest Games aby na Kickstarteru získali zbytek do 150 000 dolarů, o které žádají fanoušky na dokončení nástupce plošinovky The Great Giana Sisters. V době psaní tohoto textu mají na svém účtu 136 tisíc, takže k vytoužené metě jim, slovy Arnolda J. Rimmera, chybí jen malý ždibíček.

Arcade Olé! #7: Galaga

Ti z vás, kteří viděli letošní filmový hit Avengers, si určitě vybaví scénu, v níž Tony Stark během porady upozorní ostatní na technika, který namísto práce hraje Galagu. V české verzi filmu sice byla tato replika předabována a Iron Man v ní upozorňoval na Space Invaders, ale to nic nemění na faktu, že z hlediska popkulturních referencí je Galaga jednou z nejčastěji citovaných her všech dob. Jméno téhle hry si půjčili i autoři seriálu Lost, Matthew Broderick si ji zahrál v kultovním filmu Wargames a podobných odkazů by bylo možné najít ještě celou řadu.

NHL 17 - recenze

Pokud by měl kvalitu a zajímavost nového ročníku herní série NHL předznamenat první zápas, který v něm absolvujete, v mém případě by se NHL 17 zařadila mezi nejlepší díly všech dob. Napínavý duel českého nároďáku s Kanadou na úvod Světového poháru, který po dvou vydřených gólech v oslabení skončil těsnou prohrou našich v poměru 2:3, mi hned z kraje předvedl to nejlepší, co hra nabízí - rychlý hokej, drsné souboje před brankou a góly, jaké jsme v hokeji od EA Sports dlouho neviděli. Jenže určitá zdrženlivost a zdravá dávka skepse je letos namístě. NHL 16 se nadmíru povedla a vývojáři musí vytasit pořádné trumfy na to, aby hráče donutili k dalšímu každoročnímu přepřáhnutí.

PES 2016 - recenze

O fotbalových hrách jsme zvyklí mluvit jako o „sportovních simulacích“, ale všichni víme, že jde o zavádějící termín. Fotbalové hry ve skutečnosti nesimulují fotbal, ale spíše televizní přenos fotbalového utkání. Většina z nás tak podvědomě chce, aby zápasy v nich vypadaly jako ve skutečnosti. Aby se hráči chovali na hřišti přirozeně, aby rozhodčí pískali přesně a spravedlivě, aby brankáři chytali spolehlivě, ale ne zázračně. Zkrátka, aby jediným rozdílem proti skutečnosti bylo to, že na konci vždy vyhraje váš oblíbený tým. Japonská Konami se o přiblížení k tomuto ideálu pokouší už dvacet let a letos by určitě ráda potvrdila, že kvalitativní skok, který série Pro Evolution Soccer zaznamenala v loňském roce, nebyl náhodný.

PES 2015 - recenze

Je pro kvalitní fotbalovou hru podstatný počet licencovaných týmu? Nebo je důležitější fyzika míče či animace hráčů? Záleží víc na vzhledu hráčů a nabídce herních módů? Má se na základní nastavení střílet kolečkem nebo čtverečkem? Tyto a mnoho dalších otázek řeší už skoro patnáct let dvě skupiny hráčů: jedna stojí na straně EA Sports a série FIFA, druhá zase doslova kope za Konami a sérii Pro Evolution Soccer. Hádek už bylo nespočet a argumenty jsou silné na obou stranách. Když se do celé problematiky pustíte hlouběji, zjistíte, že kvalitní fotbalová hra je taková, která člověka baví i ve chvílích, kdy prohrává jeden zápas za druhým. Otázka tedy zní: umí něco podobného PES 2015?

FIFA 15 - recenze

Psal se rok 1995 a já jsem seděl jsem u své milované Amigy. Dlouho do noci jsem hrál Sensible World of Soccer a představoval si, jaké by to bylo, hrát na počítači opravdu reálný fotbal. Takový, ve kterém by fotbalistický sestřih Ivo Knoflíčka vlál podle směru větru, ve kterém bych na první pohled poznal, že se zápas hraje na Anfieldu nebo v Edenu, nebo kde bych mohl s hráči dělat kličky jako Romário. Dnes, skoro o dvacet let později, takový fotbal hraju. Sice bez Knoflíčka a Edenu, ale za to se skvělou grafikou, hromadou zajímavých módů, reálnými sestavami mnoha desítek světových týmů a dokonce i online hrou. Přesto se mi ale v souvislosti s FIFA 15 vkrádají na mysl nejčastěji slova „kontroverzní” a „rozpačitá”, a to věru nejsou termíny, které se v souvislosti s fotbalem od EA Sports skloňují příliš často.

NHL 15 - recenze

Jde o starou historku, ale dobře ilustruje důvod, proč NHL 15 vypadá tak, jak vypadá. Před zhruba osmi lety jsem navštívil sídlo EA Sports ve Vancouveru, abych se podíval a vyzkoušel nové ročníky sportovních sérií od EA. Vše se odehrávalo v jakémsi kině přímo v budově firmy. Nechybělo obrovské plátno, hlasitá hudba, velká slova a prezentace her jako FIFA, NBA nebo Madden. Jen NHL chybělo.

Rambo: The Video Game - recenze

Člověk toužící po bezvýchodné depresi, nefalšovaném utrpení a neodvratném pádu do propasti beznaděje, má aktuálně hned dvě možnosti, jak dosáhnout svého cíle. Za prvé, může vyrazit do kina na Babovřesky 2. Ty jsou sice bohužel o dvacet minut kratší než první díl, ale i tak by podle prvních ohlasů měly bez problémů splnit svůj účel a zprostředkovat peklo na zemi všem divákům. Druhou možností je koupit si právě vycházející Rambo: The Video Game. V tom, že tyto dva počiny přicházejí na trh prakticky ve stejný den, spatřuji jistou symboliku, vřele ale doporučuji jejich účinky nekombinovat. Rambo bude totiž bohatě stačit.

NHL 14 - recenze

Pokud by existoval žebříček nejvíce nevděčných zaměstnání, někde hodně vespod by se zcela jistě objevilo „vývojář série NHL v době přechodu konzolových generací”. Připravit další ročník hokejové série v situaci, kdy NHL 13 zaznamenala obrovský úspěch díky revoluční změně stylu bruslení, a vaše mateřská firma už půl roku mluví o enginu next-gen sportovním enginu Ignite, není žádná legrace. Popravdě, je to možná jen o trochu jednodušší než na výslednou hokejovou hru napsat recenzi...

LEGO City: Undercover - recenze

Čeští chlapi se odjakživa dělí na drsňáky a měkoně, optimisty a pesimisty, Sparťany a Slávisty, egoisty a altruisty, trenkaře a slipaře, ale v neposlední řadě i na ty, kteří si v mládí buď hráli se stavebnicí Merkur, nebo trávili své dětství u Lega. A přestože spousta z nás by si přála někdy zahrát hity jako Merkur: Batman nebo Merkur: Star Wars, faktem je, že v globálním měřítku je posledně jmenovaná skupina v totální převaze. V důsledku toho nese zřejmě nejlepší hra pro konzoli Wii U název LEGO City: Undercover.

Tomb Raider - recenze

„Aaaa, zase jsem mrtvá!!!” Až smích manželky z vedlejšího pokoje mě vytrhl z hraní a vrátil zpátky do sladké reality. Sladké proto, že oproti tomu, co zažívá v Tomb Raiderovi Lara Croft, je realita, i se řvoucím dítětem, patlajícím ovocnou přesnídávku po Xboxu, procházkou růžovým sadem. Že je nový Tomb Raider skutečným restartem celé slavné archeologické série naznačuje nejen Lařin věk a absence podtitulu v názvu hry, ale především způsob, jakým designéři z Crystal Dynamics s populární herní ikonou zacházejí.

Wonderbook: Book of Spells - recenze

Idylické lifestylové fotky s rozesmátými dětmi všech ras a národností před televizí v moderně zařízeném obýváku. To je obraz herního průmyslu posledních let, který by si přála po světě šířit většina velkých distributorů. Ač už to mnohým „pravověrným” hráčům může připadat jako otravné klišé, fakt je, že rodinné a dětské hry jsou odvětvím, které do značné míry drží herní byznys nad vodou. Vědí to samozřejmě i v Sony, kterému se v poslední dekádě podařilo nakopnout hned několik zlatých žil.