Odvážné tvrzení z titulku obvykle zaznívá u her starších deset a více let, nikoliv u titulu vydaného teprve na podzim 2008 (pro PC v únoru 2009). Real-time strategie Tom Clancy's EndWar však upadla do zapomnění tak bleskově a markantně, že by kolem toho klidně mohla vzniknout jedna z SCP hororových her. Ačkoliv se titul ještě prodává, Ubisoft v něj zjevně příliš velkou důvěru nemá, poněvadž původní real-time strategii před dvěma lety v pokračování překoval do free-to-play MOBA prohlížečové hry (!), což je veletoč, který by u jiných značek způsobil velkou vlnu nevole. V případě EndWar se ale většina komentářů zmohla leda tak na tiché „meh“. Přitom v roce 2009, kdy EndWar vyšla, byla vyhlížena s nadějí. Od nejčastěji skloňovaného ovládání hlasem po ukázku futuristické války po vzoru Toma Clancyho slibovala být RTS nové generace, a svým způsobem to i splnila. Připomeňme si ale lesk a bídu EndWar pěkně popořadě.

Univerzity po celém světě, od fakult přímo specializovaných na herní vývojařinu, až po teoretická studia média, se stále více věnují tématice počítačových her. V očích mnohých je to vnímáno s určitým překvapením či despektem, svým způsobem se ale hry pouze vracejí do míst, odkud původně vzešly. Byť se o počátku éry digitálních her většinou mluví až od vzniku prvních komerčních titulů na konci 70. a především během 80. let, lví práci ve skutečnosti o dlouhé roky dříve odvedli nadšenci v univerzitních a výzkumných vodách. A přestože první videohry vznikaly především ve Spojených státech, nelenil ani tehdejší východní blok včetně Československa.

"Pro svou samotnou podstatu je digitální informaci možné jak velmi snadno zachránit, tak i o ni přijít navždy," říká pro web Ars Technica Jason Scott, zakladatel stránky Internet Archive, na které lze najít tisíce starých videoher, hratelných jednoduše skrze internetový prohlížeč. Málokdo učinil pro archivaci starých her více než on. I podle Scotta však ta pravá archivářská robota teprve přijde. Paradoxem současného multimiliardového herního průmyslu totiž je, že jen zřídkakdy myslí na zadní vrátka a znovuhratelnost her v budoucích dekádách. Bude přespříští generace moci okusit dnešní hry? A je to vlastně důležité?

Možná jste nedávno zaznamenali roztomilé zjištění modderů Fallout 3, kteří přišli na to, jak Bethesda kreativně v omezeném enginu hry vytvořila pohyblivé metro. Vše odstartovalo tvrzení uživatelů 4chanu, podle kterého bylo metro při krátké jízdě v datadisku Broken Steel jenom čepicí NPC postavy, pohybující se pod úrovní terénu. Jak později odhalil PC Gamer, realita byla trochu jiná, leč neméně bizarní. Pro někoho to byl důkaz velmi nápadité práce Bethesdy, pro jiného řešení zavánělo naopak leností. I tato zpráva však byla, poněkud příhodně, pouze vrcholkem ledovce, který sestává z mnoha příkladů podobně netradičních řešení - jak z dílny Bethesdy, tak dalších studií. 

Letní měsíce dříve patřily k tradičnímu období, kdy měli školou zmáhaní amatérští vývojáři konečně čas pustit se do svých vysněných projektů. S rozvojem indie scény tato oblíbená kratochvíle notně opadla, i tak se však v posledním měsíci urodilo hned několik sympatických freewarovek. Od stylového mixu adventury a akce přes simulátor života Moby Dicka až po závodní hru, která dokonale simuluje osmdesátkové pojetí digitálních autíček, je vidět, že vývojáři her zdarma ani v létě neusnuli na vavřínech. 

Nestává se každý den, aby české vývojářské studio představilo svůj záměr stát se nejenom významným globálním hráčem na rostoucím technologickém poli, ale přímo změnit celý svět k lepšímu. V červnu oznámené založení společnosti GoodAI, což je projekt Marka Rosy z Keen Software House (Space Engineers, Medieval Engineers), se však právě takovými výrazy hemží. Není proto úplně překvapivé, že se mnozí k ambicím GoodAI – totiž k vytvoření skutečné umělé inteligence nejen na úrovni té lidské, ale časem i mnohem lepší – staví skepticky. Ačkoliv ani čerstvé odpovědi Marka Rosy na několik mých otázek neodstranily jistý opar opatrné pochybnosti, GoodAI díky nim působí přece jen realističtějším dojmem. A pokud má snad Rosa přehnané vize, rozhodně není mezi výzkumníky AI jediným. Ostatně, těžko se doberete něčeho skutečně nového, pokud si nekladete cíle, kterých zatím nikdo nedosáhl.

Oznámení Fallout 4 přijala komunita spíše kladně a hra samotná rozhodně patřila k tomu nejzajímavějšímu na letošní E3. Přesto, když pomineme kritiku enginu, si v odezvě komunity nešlo nepovšimnout i jisté skepse či přímo rozčarování z umístění hry do Bostonu, potažmo dokonce obav z překomplikovaných herních prvků. Ačkoliv nejsou podobné stížnosti části fanoušků rozhodně ničím novým, značka Fallout je přeci jen velmi specifická. Co přesně od Fallout her fanoušci požadují, se proto vypichuje obzvláště obtížně. Vodítkem k jejich vkusu a jeho odlišnosti od plánů Bethesdy však může být připomínka sedmi totálních konverzí různých her napříč Fallout sérií – některých dokončených, jiných nikoliv. Všechny níže uvedené projekty každopádně spojují diametrálně odlišné preference jejích tvůrců od toho, s čím přišla nebo může přijít Bethesda.

Snad nedávný konec školních roků a semestrů tomu chtěl, že se v posledních týdnech urodilo hned několik příjemným ročníkových projektů studentů vývojařiny. Mezi nimi i originální survival FPS nebo simulátor pucfleka v kopii Grandhotel Budapešť. Krom těchto dvou kousků se zmíníme ještě o skoro dokonalé hře, která se zabývá cestováním v čase, a vypíchneme též starší projekt spoluautora originální adventury Octodad.

Mnozí u nich vyrůstali, jiní zase snili o jejich psaní - i když možná papírové gamebooky nemají podobně kultovní pověst jako papírové hry na hrdiny (D&D, Dračí doupě), jejich otisk v mládí mnoha fanoušků počítačových her je nezpochybnitelný. O to větším požitkem pro mě bylo hraní mobilní hry 80 Days, která svým nakažlivým elánem a vypointovanými dialogy doslova dláždí cestu budoucím digitálním gamebookům. I když je ale interaktivní kniha žánrem extrémně levným na produkci a skýtá překvapivě velký komerční potenciál, doposud digitální gamebooky spíše dřely bídu s nouzí. Úspěch a specifické vlastnosti 80 Days naznačují, proč tomu tak je, a zároveň, co se musí změnit.

Komunita fanoušků čeká od Might & Magic Heroes VII hlavně klasickou hratelnost a papírově jim osud hraje do karet - hru vyvíjí studio Limbic, které má na svědomí dungeon Might & Magic X: Legacy, ale tvorbou patchů a DLC se pokusilo vylepšit už Might & Magic Heroes VI (2011, Black Hole Entertainment). Značce zcela zjevně věrné studio tak rozhodně patří mezi dobré kandidáty na oživení "Heroesů" v podobě, jakou si zaslouží. Po několika hodinách hraní bety Might & Magic Heroes VII se však přesto nelze ubránit mírnému zklamání - nikoliv však nutně z toho, jak tvůrci z Limbic k vývoji Heroes VII přistoupili.