Bleed Off (download)
Po Power Drill Massacre z minula je Bleed Off další hrou ve stylu osmdesátkového hororu, sledovaného na ojeté videokazetě. Ve srovnání s poněkud nefér hororovými praktikami Power Drill Massacre je však Bleed-Off o fous povedenějším a zajímavějším projektem, ačkoliv ani jemu se nevyhýbají elementy, za které by se vývojáři gentlemani styděli.
Hráč se v Bleed Off převtělí do postavy člověka, co přežil potopení rybářské lodi, který se ke svému štěstí dostane na nedalekou ropnou plošinu. Ke své smůle je však plošina zcela vylidněná, respektive zabydlená vražednými a nezničitelnými bestiemi, připomínající cosi mezi špatným kostýmem z levného filmu a yog-sothothy z cthulhuovského světa. Během svých nejlepších momentů ostatně Bleed Off vzdáleně připomíná asi nejlepší lovecraftovskou hru Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth: nechá hráče dřepět v neznámém prostředí s neužitečným kvérem, který potvory sotva zpomalí. Na zdegenerované dělníky plošiny, ekvivalent obyvatel Innsmouthu, sice bohužel nedojde, fajnově depresivní je však i zdejší postupné odhalování, co se vlastně na plošině stalo.
Asi nejzajímavější element hry ale není parazitování na béčkové story, ale fakt, že hráčova postava má velmi omezenou životnost. Kvůli úvodní nehodě totiž stále krvácí. Ránu si panák sice sám přidržuje a tak krvácení v důsledku zastavuje, řada činností ale vyžaduje souhru obou rukou. Posunutí bedny nebo zaměření kvéru drženého oběma prackama tak ještě nikdy tolik nebolelo! Mechanika je, pravda, opět trochu nedopečená, rozhodně však ukazuje, že ve freeware experimentech mohou vzniknout příjemně originální nápady - za vývojem hry ostatně stojí jenom šestice studentů Vancouver Film School. Bleed Off stahujte zde.
Antbassador (download)
S Antbassadorem, který Chris Stallman vytvořil pro Ludum Dare 30, lehce porušíme naší mantru o zmiňování her pouze z posledních týdnů, protože byste jinak o tomto projektu z loňského léta zřejmě nikdy neslyšeli - tedy do chvíle, než ho vývojáři za pár let (možná) překovají do plnohodnotného titulu. Podobný precedens by tu totiž už byl. Antbassador nápadně připomíná adventurní pecku Octodad, která se ve své první verzi vyloupla právě jako freewarovka od studentů chicagské DePaul University pro IGF 2011. Až po zdejším úspěchu se začalo pracovat na komerční verzi. Stallman je přitom jedním z těch, kteří pracovali už na první verzi Octodada.
Antbassador se hraje velmi podobně, ale zároveň dost odlišně. Během několikaminutové herní doby zde ovládáte titulního "ambasadora mezi mravenci", ve skutečnosti lidskou ruku, vydávající se za poloboha v mravenčím světě. Pohybujete se přitom myší, tedy podobně neohrabaně jako v Octodadovi nebo běžecké klasice QWOP (popřípadě protizemanovské Pussy Walk). Tato neohrabanost je jedním z témat děje i hratelnosti - obvykle po vás totiž zdejší mravenci chtějí něco precizně posunout, často aniž byste při tom zamáčkli jiné mravence. V závěru vás pak čeká i jeden rozkošný duel. Antbassador je přesně ten typ hry, kterou i přes její titěrnou délku rádi ukážete přátelům se slovy "Je to hrozná prdel" - byla by škoda, kdyby jen tak zapadla. Hru sosejte ze Stallmanovy homepage zde.
Maquisard (download)
Také vás loni okouzlil dojemně starobní snímek Grandhotel Budapešť od Wese Andersona? Že ani omylem? Pak asi raději popojeďte o hru níže. Pro ty ostatní je však variace na stealth žánr s názvem Maquisard jako stvořená. Zasazení, část příběhu i vizuální stránka jsou totiž do značné míry obšlehnuté právě z Grandhotel Budapešť - hrajete za poslíčka v ultraretro hotelu, přičemž vás z ničeho nic kontaktuje hnutí odporu s tím, že v hotelu bude po tři dny pobývat neznámý vládní agent. Náhle je vaší prací jeho odhalení. Herní stránka, především během tutoriálu, tak obsahuje relativně dost nošení zásilek nebo špehování hostů jménem managementu, abyste poté tyto zkušenosti využili právě ve snaze eliminovat nejpravděpodobnější identitu záškodníka.
Pátrání rozhodně není lineární a rovněž nespočívá v klasickém stealth postupu tichých vloupaček s řadou proříznutých hrdel, jako spíše na staromilském odposlouchávání konverzací a pozorování hostů pěkně z dálky. Estetická stránka by, pravda, asi snesla více kudrlinek, poněvadž momentálně hra připomíná nejvíce povedenou flashovku. Na druhou stranu, Maquisard není zrovna úplná amatéřina - hra byla součástí výběru IndieCade Showcase pro E3 a pracovalo na ní šest vývojářů, povětšinou studentů nebo absolventů NYU Game Center, popřípadě jiných newyorských univerzit. V případě solidních ohlasů tak i u ní časem může dojít na plnohodnotnější verzi. Stahujte zde.
Jenny LeClue (download)
Do archaického náhledu na fungování detektivní práce se plně ponořila i adventura Jenny LeClue, respektive její sympaticky pojaté dubnové demo. Ani Jenny LeClue totiž není zrovna garážovou hrou - v únoru a březnu vybrali tvůrci na vývoj pastelově stylizované hry na Kickstarteru přes 100 tisíc dolarů (požadovali 65 tisíc) a na konec tohoto roku, respektive počátek příštího roku, je pak plánované vydání plné verze. Lze-li usuzovat z hratelného dema, které vývojáři ze studia Mografi vydali, duchem casual titul nabídne sympatickou story o ženské detektivce, pátrající v zápletce à la Krakatit po výsledcích futuristického vědeckého experimentu.
V průběhu půlhodinového dema hra nabídne ovládání Jenny při noční vloupačce/hledání důkazů v bytě jistého profesora, a to se všemi nezbytnostmi naivních detektivek a dobrodružných příběhů včetně tahání knih v knihovně pro aktivování mechanismu, co zpřístupní tajnou místnost. Snad krom postmoderního vypravěče, který celé dění komentuje, tu nehledejte žádné modernější prvky nebo naturalistické dekonstrukce žánru a/nebo hraní. Zároveň ale Jenny LeClue není ani úplnou casual blbůstkou - i když vám podá hned několik pomocných pracek, zaseknete-li se, už v demu disponuje nutností/možností déle si pročítat profesorovy deníky, knihy nebo analyzovat tajné kódy. Do finální verze krom toho plánují tvůrci i dialogy ve stylu LA Noire, spočívající v detailním pozorování obličeje druhého mluvčího. Ochutnávku sympaticky se ubírající Jenny LeClue můžete stahovat zde.
zdroj: Archiv
Once Upon a Timeline (download)
Už minule padla zmínka o adventuře Foundations z game jamu, který se zabýval jednoobrazovou adventurní story. Zatímco Foundations bylo příjemné cvičení v zajímavé expozici zápletky (leč bez dalšího rozvinutí), ve srovnání s Once Upon a Timeline je rozhodně méně kvalitní. I Once Upon a Timeline sice využívá jedinou obrazovku, ale obchází pravidla soutěže pomocí cestování časem. V důsledku tak nabízí více než sedm různých, vzájemně provázaných náhledů na identické místo napříč dvěma staletími.
Ve snaze vyšetřit zabití vaší tety, vynálezkyně stroje času, musíte její mašinou cestovat napříč zhruba 150 lety, potkávat různé obyvatele jednoho bytu a s jejich pomocí či s jejich předměty nakonec změnit historii a tetu zachránit. Once Upon a Timeline sice není žádnou simulací, takže nečekejte bizarní vlivy pozměňování historie různých obyvatel krom vaší tety. Jeden z obyvatelů je například alkoholik, přičemž hra po vás chce, abyste ukradli jeho láhve - to bohužel příběh jeho postavy v čase nijak nemění, čímž Once Upon a Timeline přichází o šanci na bezbřehé experimentování.
Už současná podoba hry ale představuje parádním zážitek na půl hodinky. Dá se navíc předpokládat, že oproti většině našich dnešních her se Once Upon a Timeline nejen že delší verze nedočká, ale naopak by ji aktivně škodila - snad jedině kdyby nešlo o antologii více separátních příběhů, propojených stejnou mechanikou. Půlhodina cestování časem je totiž tak akorát, aby se nezačala přejídat. Podobně jako v případě Gods Will Be Watching by delší rozkreslení celému zážitku jenom uškodilo. Once Upon a Timeline ukazuje, že pro fajn herní zážitek hra vážně nemusí zabírat desítky hodin. Přesvědčte se o tom zde.
Mohlo by se vám ještě hodit...
Grimstorm - milovníci ultradrsných akčních arkád a fantasy by si na Grimstorm mohli pochutnat, mě však odradilo, že jsem se nezvládl dostat ani za první souboj...
Drifter - fajn cvičení v průzkumnické hratelnosti, která na hráče neklade žádné nároky a jen ho nechá bloudit zajímavě vypadající krajinou. Bohužel pro skutečný úspěch je zde příliš málo obsahu a vodítek
Regular Human Basketball - tento simulátor robotů, hrajících basketbal, je přesně takový, jak zní jeho popis - na první pohled jde o srandovní nápad, dohrát ale zdejším naschvál kostrbatým ovládáním byť jen jeden zápas (navíc jedině v PvP režimu), to by byl malý zázrak
Hot Date - herní vtip na téma "simulace randění" vás dosadí na rande s ironií přetékajícím... psem. Hot Date je díky tomu rozhodně jednou z nejzábavnějších freewarovek poslední doby, ale krom základní premisy a vtipně napsaných dialogů vlastně nenabízí nic víc než několik ňuňu minut
