Tom Clancy's The Division - recenze
Takový Black Friday v New Yorku rozhodně nepamatují! Kromě výrazně zlevněné elektroniky totiž nyní můžete získat jako bonus i fungl novou virovou nákazu, která vás pravděpodobně pošle na věčnost. Kdo vytvořil zmutovaný virus neštovic, a proč? Na to musíte přijít společně s kolegy ze speciální jednotky Division ve stejnojmenném akčním RPG s MMO prvky od Ubisoftu a studia Massive.
Destiny: The Taken King - recenze
Před pár lety měli v Bungie představu o kříženci onlineovky a first person akce. Měla to být hra, která skloubí grind a hon se za stále lepší výbavou s příběhem a spektakulární podívanou. Nazvali ji Destiny a v roce 2014 vydali jako nedodělaný produkt plný neduhů, absentujícího vyprávění a monotónního end game obsahu. Rok na to se ale na pulty obchodů dostává datadisk The Taken King a spolu s ním se naplňuje i zmíněná představa tvůrců. Ano, Destiny konečně po roce, dvou DLC a velkém datadisku našla svou zamýšlenou podobu a povětšinou funguje tak, jak měla při vydání. To všechno díky Oryxovi a takzvaném roku 2.0, který jeho příchod provází.
Heroes of the Storm - recenze
Blizzard si tentokrát ukousnul své asi největší sousto. Ambice Heroes of the Storm totiž není malá: zpřístupnit komplexní žánr MOBA širokému okruhu hráčů. Cílem firmy tedy nejsou stávající hardcore hráči League of Legends a DotA 2, ale spíše všichni ostatní, co zmíněné hry doposud nehráli. Při honbě za tímhle cílem se vývojáři nebáli do "posvátného" žánru pořádně říznout, hezky ho přešít a výsledkem je přístupnější alternativa DotA 2. A můžou za to právě zmíněné radikální zásahy.
Drakensang Online - recenze
Diablo je kultovní klasika, která založila subžánr takzvaných ..no diablovek. Podobnost se svým vzorem mají jednotlivé hry různou. Může to být izometrická kamera, může to být hratelnost zaměřená na vybavení a méně na jiné prvky RPG žánru, může to být identická grafika nebo může být daný titul v podstatě identický. Drakensang Online (homepage) spadá do poslední kategorie, a pokud máte nějaké Diablo za sebou (zejména pak třetí), budete se při hraní Drakensangu hry potýkat s výrazným pocitem déjà vu.
Destiny: The Dark Below - recenze
Bungie se povedlo s MMO střílečkou Destiny úspěšně rozdělit hráčskou obec na ty, kteří mají s kým hrát online, a na ty, co se spoléhají na matchmaking. A s prvním z dvojice již ohlášených datadisků se propast mezi oběma skupina ještě prohloubila.
Hearthstone: Goblins vs Gnomes - recenze
Blizzard si dal s prvním datadiskem pro Hearthstone: Heroes of Warcraft na čas. Zaběhnutý ekosystém sice trochu rozčeřil s kampaní Curse of Naxxramas, opravdový posun v metagame měl ale teprve přijít, což se také stalo. Začátkem prosince tvůrci vyrukovali s novým karetním setem Goblins vs Gnomes a vytvořili tak podklad pro nové změny jak ve sféře občasného „casual“ hraní, tak na soutěžní scéně.
World of WarCraft: Warlords of Draenor - recenze
Ahoj, jmenuju se Radek, a už tři roky jsem čistej. Už tři roky jsem se nedotknul žádného MMORPG, a speciálně Wowku jsem se vyhýbal širokým obloukem. (Drobná epizoda s Pandarií se nepočítá, protože mi někdo zaplatil herní dobu na měsíc, tak jsem jenom nakouknul, jestli mám pevnou vůli nehrát. Měl jsem.) Ale pak vyšel datadisk Warlords of Draenor a všechno bylo rázem jinak. Vezmu to ale popořádku.
Wildstar - recenze
Planeta Nexus vyžaduje pozornost všech vyspělých bytostí z vesmíru. Je bohatá na suroviny a minimálně dvě frakce se nově objevený svět snaží ovládnout. Zvolíte si jednu ze stran, přistanete a začnete plnit všelijaké úkoly, která vás posunují na vývojovém žebříčku stále kupředu. Takhle stručně můžete charakterizovat onlineovku Wildstar, která nabízí staré a osvědčené herní mechaniky, ale v novém kabátu.
The Elder Scrolls Online - recenze
The Elder Scrolls Online nepřišla s ničím radikálně novým a vlastně jen oprášila důvěrně známé mechaniky MMO žánru. Nabízí je ale ve značně vylepšeném kabátu jinak tradičního konceptu a samozřejmě v oblíbeném světě The Elder Scrolls. Pro někoho to může být málo, pro jiného postačující důvod k tomu, aby platil měsíční poplatky a bavil se.
World of Warplanes - recenze
Wargaming vzal s World of Tanks svět online hraní ztečí a jeho neúprosná marketingová kampaň se valila vpřed stejně jako tanková četa. Nyní se ale mají bitvy přenést do oblak a ve vzduchu zůstává viset otázka, zda byl úspěch World of Tanks poctivě plánovaným postupem, který lze zopakovat, nebo shodou šťastných náhod.
Battlefield 4 - recenze
V týden staré zprávě o stavu multiplayeru v Battlefield 4 jsem vysvětloval, proč tehdy nebylo možné hru jakkoli hodnotit. Singleplayer kampaň je zde pouze (módní) doplněk na okrasu a multiplayer nebyl plně funkční. Hrát se dal, ale rozhodně ke Battlefield 4 nešlo sednout s jistotou, že zrovna teď si zahrajete a hra vám výsledky s jistotou připíše. Padesátiprocentní úspěšnost při přihlašování do her také není nic moc.
Defiance - recenze
Pořádně dobré sci-fi zde zoufale chybí. Shodnou se na tom nejenom filmoví a televizní diváci, ale i hráči počítačových her. Jednoznačná shoda se však začne pomalu a jistě rozpadat v okamžiku, kdy se začneme bavit o akčním MMO titulu Defiance, který měl přinést propojení hraného seriálu a hry a pokud možno tím nastartovat nový sci-fi kult.
StarCraft II: Heart of the Swarm - recenze
Blizzard není schopný vydat hru včas. Většinou se dočkáme odkladu, prodloužení bety nebo jiných komplikací. Podobně tomu bylo i v případě StarCraft II: Heart of the Swarm. Zergské kampaně jsme se měli dočkat původně v druhé polovině minulého roku. Po půlroční betě hra vyšla až teď. Odkladu o pár měsíců a nezvykle dlouhé betě můžeme ale děkovat, protože díky tomu máme čest s něčím, co se v herním průmyslu nestává tak často.
SimCity - recenze
Když jsme před pár týdny dostali možnost si nové SimCity na pár hodin zahrát na speciální prezentaci pro novináře ve Varšavě, odváželi jsme si pozitivní dojmy. Producenti nám namalovali líbivý příběh velkého relaunche zavedené série. Dnes je všechno jinak. Nové SimCity v pátek vyšlo také v ČR. Podobně jako za velkou louží byl i u nás v Evropě problém s připojením do hry. Ještě v neděli bylo nutné čekat i několik desítek minut, než jste vůbec mohli začít hrát.
World of Warcraft: Mists of Pandaria - recenze
Nevstoupíš prý dvakrát do stejné řeky, říká se. Pravdou ale je, že jsme se s WoWkem namočili už popáté. Při každé návštěvě řeka vypadala trochu jinak, v mezičase přibylo ryb, ale hlavně se rozšířilo koryto. No, nebudeme dlouho chodit okolo horké kaše, aby nevychladla, a po hlavě se vrhneme do finálního textu o novém datadisku pro World of Warcraft, který jsme si podrobně představili už v prvním, druhém a třetím článku s dojmy z hraní.
Resident Evil 6 - recenze
„Tohle není Resident Evil!“ zahuhňala (drahnou dobu nepoužívanými hlasivkami) zombie, a jako masivní (ne)živá ozvěna se ozvali její nehezky vonící kumpáni: „Tohle není Resident Evil!“ Vzhledem k tomu, že se nakupili v malém prostoru ve značně nezdravém množství, obětoval jsem jeden ze zápalných granátů a proměnil celé skuhrající defilé v mnohem voňavější zdroje světla.
Guild Wars 2 - recenze
Čekání na originální MMORPG hru se rovná čekání na Godota, který stále nepřichází. Po nedávno vydané mystice The Secret World však dorazil ten nejotřepanější žánr, jakým bezesporu fantasy je, s naprosto zdrcujícím úderem. Guild Wars 2 totiž baví a překvapuje současně! A to se prosím nekoná vůbec žádná revoluce. Je to prostě jen další MMORPG hra s fantasy tématikou, která vychází z úspěšného titulu a pokouší se svým tvůrcům vydělat nějaký ten dolar.
Counter-Strike: Global Offensive - recenze
Před dlouhými 13 lety spatřil světlo světa mod pro Half-Life, který takříkajíc změnil pohled na multiplayer střílečky. Do světa Unreal, Quake a dalších borců se probudil nedomrlý, minimálně z pohledu tehdejších multiplayerových velikánů, tvor. Dalo by se říci ošklivé káčátko. A přece, jak už to tak na světě chodí, se právě ono největší měrou zasadilo o upozadění extrémně rychlé deathmatch akce a masové nastolení taktičtějšího týmového deathmatche. Samozřejmě je řeč o Counter-Strike, který se nyní dočkal skutečného nástupce.
Mount & Blade: Warband - Napoleonic Wars - recenze
K máločemu jsem přistupoval tak opatrně, jako ke komerčnímu modu (či DLC) Napoleonic Wars pro vynikající, nedostižnou a nedoceněnou hru Mount & Blade: Warband. Už dříve se ukázalo, že modderská komunita sice této hře prospívá, ale když už vyjde nějaký ten komerční mod, není to úplně na skákání do stropu. Ukázkovým případem budiž With Fire and Sword. Navíc, když vám někdo servíruje čistě multiplayerový mod, hned máte tendenci ho podezírat, že chce hodně koláčů za málo práce, nebo tak nějak. Krom jiného vás tím totiž připraví o možnost popojíždět po mapě Evropy jako žoldák během Napoleonských válek, což se neodpouští.
The Secret World - recenze
Svět, který tak důvěrně známe, žijeme v něm i umíráme, nemusí být vůbec takový, jaký si jej představujeme. Příznivci všelijakých konspirativních teorií zcela jistě dají takové tezi za pravdu a hráči pohybující se v univerzu The Secret World, ti jen s lehkým pousmáním spiklenecky zamrkají.
