Persona 5 Strikers – recenze pokračování perfektního JRPG
Velmi zvláštní zloději se vrací
Crash Bandicoot 4: It's About Time – recenze návratu slavného bandikuta
Hrdinný vačnatec opět zachraňuje svět. Tedy světy
Horizon Zero Dawn Complete Edition – recenze PC verze
Aloy se vrací a sluší jí to ještě víc
Nioh 2 – recenze
Nabruste katany, naostřete kopí, za opasek srovnejte nástroje nindžů, oprašte posvátné štětce k psaní ochranných talismanů. Japonsko se zmítá v bouřlivém a krví zbroceném období Sengoku a jako by snad řada krutých střetnutí a vojenské manévry potenciálních sjednotitelů po celé zemi nepřinesly dost útrap, ještě se to všude hemží démony, nestvůrami a přízraky. A ty není radno podceňovat. Mají na vás totiž zálusk a nedají vám nic zadarmo.
Star Wars Jedi: Fallen Order – recenze
Konec roku 2019 je pro fanoušky Hvězdných válek hodně zajímavý. Na Disney+ začal ambiciózní seriál The Mandalorian, za pár týdnů zamíří do kin devátá filmová epizoda s podtitulem Vzestup Skywalkera a po letech čekání došlo konečně i na singleplayerovou hru – Star Wars Jedi: Fallen Order.
Death Stranding – recenze
Poslední výtvor Hidea Kodžimy obestíralo tajemství dost dlouhou dobu a část hráčů tohle mystérium zvládlo odradit ještě před vydáním. Bude to vůbec hra, když všechno, co ukazoval, byly filmečky se slavnými herci, které slibně načrtávaly postapokalyptický svět? Co nějaká ta hratelnost? Obavy hoďte za hlavu, „hraní“ je v Death Stranding víc než dost.
Code Vein – recenze
Her podobných Dark Souls je k mání přehršel, je tudíž potřeba, aby nový titul, pokud se na něj nemá okamžitě zapomenout, nabídl něco nového a neotřelého. Code Vein, nová soulsovka od Bandai Namco ve spolupráci se studiem Shift, se snaží zaujmout stylizací, příběhem, a hlavně širokými možnostmi přizpůsobování postavy a herního stylu.
Bloodstained: Ritual of the Night – recenze
Když Kodži Igaraši před čtyřmi lety prezentoval na Kickstarteru svůj nový projekt, nikdo ani na moment nepochyboval, že chce prostě udělat novou Castlevanii, jen pod jiným jménem. Přesně tak to i dopadlo. Bloodstained: Ritual of the Night je v jádru pravověrná klasika a svým konceptem vás tedy nepřekvapí. Místo toho to udělá tím, o jak nápaditý, bohatý a propracovaný titul se jedná.
Days Gone – recenze
Deacon St. John, bývalý člen seriózního motorkářského gangu, milující manžel, veterán, drsný, ale přátelský chlap, který umí nenávidět i odpouštět. Tak právě s tímto charismatickým týpkem s kšiltem pevně otočeným dozadu jsem strávil desítky hodin, které byly zcela mimo má očekávání. Ve většině případů to myslím v dobrém, ale Days Gone bohužel chybí „tradiční“ perfektní dotaženost playstationových exkluzivit.
Jump Force – recenze
Máte-li rádi japonskou komiksovou tvorbu, pravděpodobně vám není zcela cizí jméno Weekly Shonen Jump. Jde o časopis mající oprávněný status otaku Bible, jehož stránky se staly rodištěm celé řady nejznámějších anime/manga sérií vůbec. Nejedná se navíc o žádného mladíka – první výtisk spatřil světlo světa už v roce 1968, což nám po složité matematické operaci napoví, že se loni slavily kulatiny. A jako lehce opožděný dárek přichází bojovka Jump Force od studia Spike Chunsoft pod vydavatelskou taktovkou Bandai Namco.
Resident Evil 2 – recenze
Původní Resident Evil 2 vyšel 21. ledna 1998, tedy téměř přesně před jedenadvaceti lety. Nelze zapomenout, jak nás hra tenkrát pohltila. O přestávkách se pravidelně pánská polovina čtvrté třídy rozdělila na předstírané nemrtvé a bandu Leonů, kteří chrčící spolužáky kosili z imaginárních zbraní, zatímco holčičky si u toho klepaly na čelíčka. Dnes vydaný remake už zřejmě k podobnému veselí nezavdá, což je, řečeno s nostalgickou jiskrou v oku, upřímně trochu škoda. Ale není třeba zoufat nad ztraceným mládím, hra je to totiž pořád výborná.
Red Dead Redemption II – recenze
Sebejistá, okázalá, masivní. Těžko najít jedno správné slovo, které by nové hře od tvůrců série Grand Theft Auto slušelo. Red Dead Redemption II posouvá laťku svého žánrového mixu tak vysoko, že bude trvat roky, než se s ní někdo pokusí alespoň držet krok.
Shadow of the Tomb Raider – recenze
Pět let zpátky jsme se dočkali zbrusu nové, mladistvé Lary. Tahle křehká dívenka, tehdy ještě neposkvrněná nebezpečným dobrodružstvím, nešla pro bolestivé výkřiky daleko. Ale poměrně rychle se zocelila a my napříč třemi novými díly sledujeme její přerod v nebojácnou mašinu na zabíjení, kterou jsme znali dříve. V Shadow of the Tomb Raider už není pochyb, že máme co do činění s vyspělou slečnou Croft. A spolu s hrdinkou dozrála i hra.
Spider-Man – recenze
Hry s pavoučím mužem v hlavní roli mají opravdu dlouho trvající tradici. Vždyť úplně první se objevila už v roce 1982 na Atari 2600. Za tu dobu se u série vystřídalo nespočet studií, která se postarala o více či méně kvalitní tituly. Jen malá část z nich zaznamenala vyšší než nadprůměrná hodnocení. A i po opravdu nepovedených kouscích (třeba poslední z roku 2014) se najde studio a vydavatel, kteří věří, že to udělají mnohem lépe. A letos se to konečně povedlo.
Horizon Zero Dawn: The Frozen Wilds - recenze
Vývojáři z Guerrilla Games nechali svůj nový unikátní svět Horizon Zero Dawn poprvé vykročit do nekompromisního světa zavedených značek a zhýčkaných hráčů letos v březnu. Horizon vykročil pravou nohou a stejně dobře má našlápnuto i datadisk The Frozen Wilds. Ten totiž nic zásadního nemění. Nabízí další dávku vytříbené hratelnosti, sympatických postav, náročných soubojů a působivého prostředí. Jen to tentokrát balí do nesrovnatelně kompaktnějšího formátu.
Uncharted: The Lost Legacy - recenze
Indiana Jones v sukních, nejočekávanější exkluzivita brzkého podzimu nebo jen marketingovými řečičkami nafouknuté DLC? Pojďte s námi zjistit, jestli i nejnovější Uncharted skrývá nějaký poklad.
Horizon Zero Dawn - recenze
Luke Skywalker, Rey, Jake Sully… Aloy by si si mohla s leckterými kinematografickými ikonami podat ruku. Monomýtus, tedy tradiční hrdinský příběh, zabral ve Star Wars, v Avatarovi a svoji lety prověřenou roli perfektně sehraje i v Horizon Zero Dawn. Vývojáři z Guerrilla Games předkládají typickou cestu hrdinky, kdy jsme svědky přerodu šikanovaného vyvrhele společnosti v osobnost, o které budou zdejší kmeny pět písně po další generace.