Dojmy z hraní: Horizon – Zero Dawn předvádí zajímavý postapokalyptický svět
Killzone, Killzone, Killzone, Shellshock, Killzone, Killzone, Killzone - tak nějak zhruba vypadá seznam her, které mají na svědomí tvůrci z Guerilla Games. Být na jejich místě, už byste se chodili pravidelně modlit do kostela, aby vám nadřízení ze Sony konečně odsouhlasili nějakou jinou - novou hru, nebo se zblázníte. Modlitby a prosby nakonec japonská centrála vyslyšela v roce 2010, když šikovné Holanďany nechala rozpracovat koncept postapokalyptické sci-fi akce, kterou tvůrci s velkou slávou představili pod názvem Horizon: Zero Dawn během letošní E3. A jen tak mimochodem tím čelisti několika nebožáků poslali k zemi...
Dojmy z hraní: Nový díl Need for Speed dává vzpomenout na Underground
„Letošní Need for Speed je restartem celé série. Hodně jsme naslouchali reakcím hráčů,“ vypráví Craig Sullivan zkraje E3 předváděčky. Craig to s virtuálním automobilismem táhne dlouho a toto je už čtvrtá E3, kde jej vidím prezentovat nový titul z řady Need for Speed. Byl kreativní silou za Hot Pursuit, Most Wanted i Rivals, a když se jeho domácí studio Criterion restrukturovalo, Craig se přesunul do švédských Ghost Games, kde letošní Need for Speed vzniká. Je kapacitou, má můj respekt, ale první svezení v novém NFS ve mně zanechalo poněkud mdlý dojem.
Dojmy z hraní: Deus Ex Mankind Divided nabídne moře voleb a mluvenou češtinu
Předváděčka nového Deus Ex: Mankind Divided začínala ve vlaku směřujícím do Prahy, kde se měl Adam Jensen setkat se svou spojkou. Důvěrně známé město s bohatou historií sice na rozdíl od reality ve hře zdobí i futuristické stavby, nicméně jej bezpečně poznáte. A to především ve chvíli, kdy vystoupíte z vlaku. Hlavní nádraží vypadá skoro jako ve skutečnosti, nicméně tentokrát se po něm pohybuje i spousta augumentovaných lidí a policistů zakutých v robotických zbrojích. Celková atmosféra se pohybuje někde mezi původním Deus Ex: Human Revolution a filmem Neila Blomkampa District 9, přičemž samotný příjezd do města evokuje především první kroky v City 17 z Half-Life 2.
Dojmy z hraní: Uncharted 4 vypadá jako z jiného světa
Čelist na zemi. Jak to proboha dělají? Jaké čárymáry v Naughty Nog používají, že jejich hry vypadají o třídu lépe než všechno ostatní? Už několik let dokazují, že z konzolí PlayStation umí vymáčknout maximum a Uncharted 4: A Thief’s End je toho jen dalším důkazem. Dokonce i The Order: 1886, dosavadní grafický vrchol konzolové produkce, bledne závistí. Uncharted 4 je technologický zázrak.
Dojmy z hraní: Mirror's Edge Catalyst potěší stylem i hratelností
Dobrá zpráva! Mirror’s Edge Catalyst se skvěle ovládá. Když jsem potřeboval přeskočit zábradlí, Faith ho přeskočila. Když jsem potřeboval běžet po zdi, Faith běžela po zdi. Když jsem se potřeboval v letu zachytit za okap, Faith se zachytila. Z otevřeného světa města City of Glass jsem během E3 viděl jen malý výsek, ale to podstatné mě zaujalo už nyní.
Dojmy z hraní: Shadow Warrior 2 překvapí i nejstatečnější démonobijce
Strašně se báli, aby hráči mladého Lo Wanga akceptovali a neřinčeli katanami, že chtějí zpátky původního hrdinu, který byl tou dobou už v důchodu pro akční pardály. Žádný řev fanouškovské komunity se nekonal. Restart značky Shadow Warrior pod taktovkou polského studia Flying Wild Hog se vydařil na výbornou, když nešetřil ikonickými hláškami, pohlednou grafikou, ale zejména variabilním pojetím akce, která hráče motivovala (ne nutila) střídat boj se zbraněmi střelnými a sečnými na blízko. To vše tvůrci doplnili možná céčkovým, ale přesto solidně zpracovaným příběhem a lokacemi, které měly svou atmosféru. Zkrátka to bylo jiné kafé, pokud jde o restarty či remaky, než servírovala třeba nová verze Rise of the Triad. Skvělé znovuzrození značky Shadow Warrior však krom radosti a tržeb přinesl tvůrcům příjemné starosti s vývojem pokračování. Co se dá vlastně na přímočaré střílečce a sekačce vylepšit, aby to vydalo na pokračování? Říkám na rovinu, že mnohé.
Dojmy po 20 hodinách hraní: Jaký je zatím Zaklínač 3?
Zakázka zněla triviálně. Babča vylila své srdce Geraltovi, že ji coby bývalou hraběnku rodu Reardonů stihnul těžký osud a nemůže se vrátit do svého sídla, poněvadž jej obsadila bestie. Pan zaklínač nepotřeboval slyšet nic dalšího, prachy se vždycky hodí. Když po několika minutách v sedle dorazil na místo a vešel na dvůr, do čenichu jej praštila nastražená past s bodáky. Tohle není práce netvorů, pomyslel si. Opatrně našlapoval, vyhýbal se dalším nástrahám, a když ve stodole vylezl na půdu, zalapal po dechu. „Stárneš, Bílý vlku. Tvé reflexy už nejsou, co bývaly,“ řekl známý, který se tu schovával. Vidím dobře?! Quest nabral nečekaný obrat, byl velmi osobní, trval další půlhodinu, a kdybych v Zaklínač 2 učinil jiná rozhodnutí, vůbec by na něj nedošlo. A proč to všechno vyprávím? Abych ilustroval, že Zaklínač 3 má snad nejpropracovanější vedlejší questy v historii RPG.
Dojmy z hraní: akční adventura Toren je, a zároveň není nové ICO
Zítra vychází akční adventura Toren a myslím, že zvládnu vymyslet hned několik důvodů, proč ji minimálně vést v patrnosti do chvíle, než vyjdou první recenze a ukáže se pravá povaha (kvalita) tohoto netradičního projektu. V průběhu posledních dvou let jsem sledoval snahu několika tvůrců z brazilského studia Swordtales s velkých zaujetím a na konto kusých informací, ale hlavně záběrů přirovnával Toren k ICO a Last Guardian. Nebyl jsem v tom sám, protože obraz křehké dívenky v hlavní roli, jejíž cesta mytickou věží Toren je osamocená, plná metafor a tušeného hlubšího významu, skutečně ICO připomíná. Co se ale na první pohled může zdát jasné, se na pohled druhý zamotává - v tomto případě způsobem, který se zdá být pozitivní, i když jasno ani zdaleka po pár hodinách hraní preview verze nemám. Slíbil jsem ale nějaké důvody, tady jsou.
Dojmy z hraní: alfatest předvedl Rainbow Six Siege v dobrém světle
Oblečený do kevlaru se krčím v rohu prezidentské ložnice na palubě Air Force One a čekám. Čekám na policejní kohortu, která si jde pro opodál klečící rukojmí. Před palbou mě chrání barikáda z oceli a čtveřice spoluspiklenců, koukajících jeden na druhého, místo aby sledovali jediný přístup skrze zabarikádované dveře. A pak to přijde - francouzskou hymnu, hrající z permanentně zapnutého voice chatu, prořízne výbuch. Než se nadám, je pětice útočníků mrtvá. Celé to netrvalo ani dvě minuty a já úspěšně přežil svoji první hru v alfě Rainbow Six Siege - kříženci Counter Striku s Payday, který na sebe již dopředu prozrazuje, kam hodlá cílit.
První dojmy z reinkarnované střílečky Star Wars: Battlefront
Anaheim, slunečno, teploty u třicítky a burgery za deset babek. Zatímco kolem švitoří zahajovací den Star Wars Celebration, hlouček novinářských supů (a supic) přešlapuje před válcovou konstrukcí, oblepenou výstrahami o nefocení a embargu, stanoveném na páteční půl osmou večerní našeho času. Do prezentace Star Wars: Battlefront zbývá deset minut, které si krátíme čím jiným, než rozebíráním druhého teaseru na film Síla se probouzí.
Battlefield Hardline - dojmy ze singleplayer kampaně
Od singleplayer kampaně Battlefield Hardline jsem nečekal nic zázračného, ale zároveň jsem doufal, že zrovna tvůrci z Visceral nabídnou díky svým zkušenostem s příběhovými hrami zážitek, nad kterým nepůjde jen tak mávnout rukou. A doufal jsem marně. Visceral Games vzali étos i principy Battlefield her a v Hardline s tím vším vytřeli podlahu. V singleplayer kampani nabízí spíše podivný restart seriálu Miami Vice v herní podobě a zároveň i nepovedenou parodii Metal Gearu. Na vině ale není záměna vojenské tématiky za policejní, kdepak.
Heist mise v GTA Online: s kamarády skvělá zábava, bez nich neskutečná otrava
O multiplayerových hrách obecně platí, že se sluchátky, mikrofony a partou živých kamarádů jsou mnohem zábavnější, než když se do nich pustíte jako vlk samotář. Pravda, sice existuje řada onlinovek, v nichž si užijete kopec zábavy i bez reálných kámošů, leč loupeže (tzv. heisty) v GTA Online jsou případem přesně opačným. Pokud nedáte dohromady bandu čtyř sehraných kriminálníků, natrápíte se jako učitelka v mateřské školce, která se snaží naštelovat hyperaktivní děti při hromadném focení.
Dojmy z hraní RESI: Revelations 2 - první dvě epizody ujdou, ale raději počkejte až vyjdou všechny
Když se člověk zamyslí nad tím, jak se rodina her v sérii Resident Evil rozrostla od dob úvodní PlayStation trilogie, jde z toho hlava kolem. Krom klasické dějové linky tu je bezpočet nejrůznějších levobočků, vyprávějících o všech možných a nemožných postavách, které se neustále dostávají do křížku s dalšími a dalšími zlotřilými společnostmi. A kdo nedává bedlivý pozor a nehraje každý díl Resident Evil, nejspíš se velmi brzy v tom děsném propletenci ztratí. Inu, slovy Tomáše Hanáka: „To už aby si člověk dělal grafy…“
Nový King's Quest ukazuje, jak se mají správně oživovat staré značky
Loni po Gamescomu jsem článek o novém King's Questu uvedl titulkem: "Nový King's Quest není point and click adventura, ale ducha původních her si udrží". V zásadě jsem měl pravdu, ale po osobní zkušenosti s hrou během GDC se musím zpětně přeci jenom poopravit. Když chcete, můžete hrát King's Quest v podstatě jako point and click adventuru, protože hře nechybí inventář s předměty, které používáte klasickým způsobem. Bez ohledu na to, jestli hrajete s kombinací myš + klávesnice nebo s gamepadem, čeká vás s největší pravděpodobností zážitek, který je hodný názvu King's Quest. Zároveň nejde o vykrádačku starších dílů, která jen recykluje dobře známé a ohrané situace a vtipy.
DLC Dead Kings pro Assassin’s Creed Unity stojí za zahrání
Vydání Assassin’s Creed Unity na sklonku minulého roku se, kulantně řečeno, zrovna moc nepovedlo. Hra byla zamořená hromadou chyb a nedodělků, v některých lokacích se propadal framerate hluboko pod akceptovatelnou mez a hráčská obec po právu reagovala podobně jako davy rozzuřených francouzských občanů ve hře samotné. V průběhu několika týdnů po vydání pak Ubisoft vydal potřebné záplaty, které hru dotáhly do relativně funkčního stavu. A jako náplast na pořádnou bolístku vyšlo nedávno DLC Dead Kings zcela zdarma. Přináší pár zajímavých novinek včetně poměrně rozsáhlé nové lokace. Má ale vůbec smysl sedmigigový soubor stahovat?
Dojmy z otevřené bety Battlefield Hardline
Nemá asi cenu zastírat, že jsem, i vzhledem k první betě, přistupoval k té druhé s lehkou skepsí. Tehdejší hodně rozpačité vyznění vojenské akce, převlečené do policajtských šatiček, mě totiž zklamalo takřka ve všem. S potěšením ale mohu předeslat, že nynější veřejný test na tom byl o poznání lépe. Jen se nezdá, že by hra dělala krok vpřed. Spíš jde o úkrok stranou, který popírá principy série. Někdy je to zábava, jindy utrpení, ale jako online střílečka Battlefield Hardline zatím ujde. Ale je to ještě Battlefield?
Hráli jsme Battlefield Hardline a rozhodně nejde jen o přeskinovanou čtyřku
Sedíme s přibližně další dvacítkou novinářů z celé Evropy v britské centrále Electronic Arts a přemýšlím, co nám Visceral Games ukáží, aby vyvrátili můj dojem, že Battlefield Hardline se na poli multiplayeru bude muset hodně ohánět, aby se odlišil od čtyřky. O kampaň, kterou jsme si bohužel tentokrát nezahráli, strach nemám, ale multiplayer doposud příliš připomínal zážitek, se kterým přišel Battlefield 3 a navázal na něj Battlefield 4. Nicméně, o pět hodin a několik kol v trojici módů na trojici map si říkám „Ale jo, to by mohlo fungovat.“
Dešťová mračna nad krajinou udělala z Driveclub konečně kompletní hru
Dva měsíce po vydání „sociálně-závodní“ hry Driveclub se hráči konečně dočkali slíbeného updatu s dynamickým počasím. Aktualizace o velikosti 1,4 GB posunula hru na verzi 1.08 a krom dynamického počasí přinesla i nové tratě Atlanterhavsvegen (Norsko) a Sinclair Pass (Kanada). Krom toho do hry přibyla i možnost namapovat si plyn a brzdu na pravou analogovou páčku, což ocení především fanoušci Gran Turisma. Mimo jiné ještě díky updatu dostanete přístup k podrobnějším statistikám a tvůrci do hry rovněž přidali podporu pro rozšiřující balíčky (první vychází už dnes). Toliko suchá fakta, ale teď už je konečně čas zapnout stěrače na nejvyšší rychlost – bude to sakra potřeba.
Dojmy z hraní - The Order: 1886 je nejhezčí PS4 hra, ale dokáže i pobavit
Minimálně v našich končinách si third-person akce The Order: 1886 získala pověst nádherně vypadající hry v zajímavém universu, která ale slepě kopíruje stokrát viděné principy akčních her s krytem. Mohou za to v prvé řadě ukázky, které tvůrci doposud zveřejnili, a demoverze, které si mohli novináři na různých výstavách zahrát. A jakkoli se nechystám dosavadní dojmy od základu vyvracet, rád bych je prostřednictvím následujících řádků alespoň poupravil. Půlhodinové demo mě totiž minulý týden v Londýně vyvedlo (paradoxně) z temných zákoutí steampunkového Londýna na palubu vzducholodi Agamemnon. V ní se odehrává mise Agamemnon Rising, ve které se herní stránka The Order: 1886 předvádí v lepším světle než doposud.
První hodiny v Dragon Age: Inquisition značí, že půjde o hodně dlouhé dobrodružství
Dragon Age: Inquisition mě začíná děsit. Po dvanácti hodinách hraní jsem měl pocit, že se hra teprve rozjíždí, pomalu mi zpřístupňuje všechny funkce a možnosti, a to jsem ani zdaleka nevyřešil všechny úkoly v úvodní zóně, čímž myslím jen úkoly v rámci hlavní příběhové linky. Pokud si hra udrží podobné tempo, může vám při plnění hlavních i vedlejších úkolů vydržet klidně i sedmdesát, osmdesát hodin. Zatím však jenom hádám, protože ani zdaleka nejsem u konce. Následující text tedy není recenze, nýbrž jen letmá zpráva o stavu hry, jejíž hlavní část mě spíš ještě čeká.
