K osahání byla trojice módů, které nepřekvapí nikoho, kdo se někdy byť jen otřel o arkádové závodní tituly. Byl tu klasický závod osmi jezdců, byl tu time trial z bodu A do bodu B, a trojici doplnila driftovací trať. Nenápadité herní režimy nejsou problémem, od závodní hry se čeká především klasické závodění, jenže problémem je, že řízení mě zkrátka příliš nebavilo. Přitom se považuji se za jezdce věrného skoro všemu co od Criterionu vzejde.
Sáhl jsem po Subaru BRZ, kteréžto japonské sportovní kupé s pohonem zadních kol dominovalo i povedenému traileru z tiskové konference EA. Po pár vteřinách mocného řvaní už atakovalo maximální rychlost, ze které nemělo problém zastavit na dvaceti metrech. To k arkádě patří. Na můj vkus však vůz příliš plaval. Je to přesný opak toho, na co jsem u criterionského jízdního modelu zvyklý, tj. na sice časté, ovšem perfektně ovladatelné smykování s pneumatikami, které se k asfaltu lepí jako dvanáctky k plakátům Justina Biebera. Čtyřkolka by se třeba chovala jinak, těžko říct, k pořádnému osahání NFS nedali lidé z EA prostor.
„Původní Need for Speed se vyznačují hodně přilnavým jízdním modelem, zatímco ty nové jsou docela klouzavé,“ vypráví Craig Sullivan a představuje posuvný ukazatel, kterým lze u každého vozu upravovat jeho chování. „Čím více půjdete doprava, tím více se budou auta držet asfaltu,“ říká Craig. „Takže čím více půjdu doleva, tím více budu hrát titul od Criterionu?“ ptám se, Craig se usmívá a diplomaticky odpovídá: „To jsi řekl ty, ale v zásadě…“ Ukazatel tedy sunu doleva, protože se mi líbí, když to i v nízkých rychlostech můžu urvat do smyku, nicméně jak už tu jednou padlo: smyky v novém NFS jsou dle mého příliš plovoucí a nedobře ovladatelné. Uvidíme, jak to nakonec dopadne v plné verzi.
Need for Speed: Undeground
Původní „Undergroundi“ prodali nějakých 15 milionů kopií, mladší generace hráčů NFS na ně vzpomíná jako na nejlepší díl série a EA na ně pro změnu vzpomínají jako na druhý nejprodávanější díl. K radosti obou stran se tak vrací pouliční tuningové závodění, které probíhá zásadně v noci a je doprovázeno siláckými řečmi skutečných herců. Dnes už se do her živě hrané filmečky necpou, Ghost Games po nich však opět sáhli a krásně se popasovali s přechody mezi natočenými záběry a hrou.
zdroj: Archiv
Tuningová kultura má být nedílnou součástí hry a jen letmý průlet garáží ukázal, že autoři nejsou žádnými troškaři. Na úpravu asi dvaceti částí svého krásného Subaru jsem měl několik minut, a protože kola dělají auto, takřka všechen čas jsem strávil vybíráním disků a pneumatik. Craig Sullivan tvrdí, že tu mají stovky modelů různých kol od skutečných výrobců, přičemž na přední kola si můžete namontovat klidně úplně jiné disky a pneumatiky než na kola zadní. Výsledek vypadá infantilně, leč na jízdní vlastnosti to nemá vůbec žádný vliv a každý svého štěstí strůjcem, no ne?
Online tweety, online obrázky online všechno
Pouliční závodění vás zavede do fiktivního Los Angeles, jemuž tvůrci říkají Venture Bay, a které má být dvakrát tak velké jako otevřený svět Rivals. I koncepčně má nové NFS s předloňským Rivals mnoho společného: drandíte volně po mapě, objíždíte závody, prcháte před strážci zákona, bouráte skoro jako v Burnoutu, inkasujete body za stylovou jízdu za hranou fyzikálních zákonů… jo a také jste neustále online. Hra vás konstantně sleduje, sdílí vaše statistiky do zdejší sociální sítě, snaží se vás spojovat s vašimi online parťáky, vybízí k nahrávání „fotek“ a dokonce vám promítá fiktivní tweety.
Příliš se nemění ani grafické zpracování. Trailer z tiskovky vypadal překrásně, ale když jsem se pustil do PS4 verze na vlastní oči a ruce, nezaznamenal jsem oproti rok a půl starým Rivals viditelný rozdíl. Stále jde o náramně pohlednou věc, která v pohybu vypadá skvěle (Frostbite engine umí), jen se nesmíte zastavovat. Když jsem naboural, kromě betonových svodidel mě do obličeje praštily i ošklivé rozplizlé textury okolí. A bohužel jsem neboural jen jednou, protože tratě občas vedly nočními uličkami, které nebyly světelně označeny a špatně se do nich trefovalo. Vyosenou kameru, která se při driftování courá šikmo za zadkem auta, lze naštěstí vypnout.
Je těžké po čtvrthodinovém svezení vyvozovat obecné závěry. Nedošlo na policii, nedošlo na příběhové sekvence, neosahal jsem si jiná auta s jinými nastaveními a netuším, jestli autoři nepřipravují nějaké nové svěží módy… Need for Speed stále působí jako slušné svezení, ale jízdní model Rivals mě bavil více a také jsem čekal, že po roční pauze se vývojáři vytasí se salvou novinek a příjemných překvapení. Namísto toho mi ukázali jen další NFS.
