Snad ještě nikdy jsem nezažil, aby jediný update udělal z relativně usedlé a konzervativní hry něco téměř strašidelného. Když si totiž zapnete maximální sněhovou nadílku a čas startu závodu posunete někam do nočních hodin, neuvidíte přes sněhový závoj prakticky nic. I když jsem v reálu najezdil desítky tisíc kilometrů, neznám nic horšího než sněhovou vánici v noci – dálková světla jsou k ničemu, značení na mokrých či zasněžených silnicích skoro není vidět a zezadu na vás ještě bliká firemní Oktávka, která potřebuje jet rychleji než opatrných osmdesát.
V Driveclub zažijete v podstatě to samé (jen bez Oktávky), ale ve stodevadesátikilometrové rychlosti. Stěrače rozpatlávají tající sníh po čelním skle a není vidět ani na pár metrů, takže se musíte řídit hlavně mapou a vlastní pamětí. Auto s náhonem na zadní kola se na mokré vozovce smýká jako úhoř a ze závodu se stává adrenalinový souboj s matkou přírodou.
A pak vám všechna ostatní auta ujedou…
Nejprve jsem se domníval, že jsem přestřelil se zvolenou obtížností a několik týdnů strávených ve Forze se podepsalo na mých řidičských schopnostech. Ale i po snížení úrovně počítačových závodníků mi ve vánici vytrvale ujížděli. Zatímco jsem sotva viděl na cestu a využíval červená obrysová světla ostatních aut jako orientační body, AI řidiči jeli úplně v pohodě, jako by se nechumelilo – doslova.
Je vidět, že umělá inteligence zůstala v podstatě stejná, mokrá vozovka jí až tak moc nerozhodí a ideální stopy se drží stále jako klíště. Ne nadarmo má být Driveclub primárně multiplayerovým titulem - singl zkrátka žádná sláva není.
Agrese mezi kapkami deště
Driveclub vám dovolí pro jednotlivé tratě nastavit různou intenzitu psího počasí. Skotsko nabízí tři stupně deště s postupně se zhoršující viditelností, v Kanadě si zase naopak užijete pořádnou sněhovou nadílku. Mimo to si samozřejmě můžete zvolit i čas startu a lze nastavit i urychlení času, přičemž na nejvyšší rychlost odpovídá jedna minuta ve skutečnosti jedné hodině ve hře.
Nejzajímavější je ovšem možnost zapnout dynamické počasí, což z každého závodu udělá nepředvídatelný zážitek. Vyjíždí se během slunečného odpoledne, náhle se zatáhnou mračna a spustí se lehký jarní déšť, který se následně promění v pořádný "slejvák". Setmí se a ve světlech vozu se začnou třpytit tisíce dešťových kapek, které na sklech a kapotě vytváří realistické potůčky vody, co navíc poslušně reagují na odstředivé síly. A nejde jen grafický efekt! Automobily se totiž na mokré vozovce konečně nechovají tak nudně.
Zadokolkám začne v zatáčkách pěkně ustřelovat zadní část vozu, zatímco čtyřkolky jsou na tom pochopitelně lépe. A jestliže vozy řízené umělou inteligencí jedou až podezřele jistě, něco naprosto jiného zažijete v multiplayeru: auta rotují v hodinách a řidiči zpomalují kvůli špatné viditelnosti, jen abyste následně zaznamenali majestátní dunění osmiválců v tunelech, kde jsou řidiči a jejich vozy v bezpečí před „bílou tmou“ a mohou jet naplno.
Pozitivní je, že se výrazně vylepšená grafika nepodepsala na plynulosti hry - i když se na vás zrovna valí tisíce drobných vloček, které navíc dynamicky osvětlují reflektory vozu, nedochází k absolutně žádnému zpomalení. Voda a sníh navíc realisticky mění vlastnosti použitých materiálů (hlína se mění v bláto, v prasklinách asfaltu se objevují louže, listí kolem trati tmavne), což sice ve dvousetkilometrové rychlosti až tak úplně neoceníte, ale virtuální fotografové z toho budou mít díky novému foto režimu určitě radost. Sečteno a podtrženo, po grafické stránce zažil Driveclub značný skok.
Konečně hotová hra
Nyní tak konečně můžeme říci, že je Driveclub kompletní hra, což je dobrá i špatná zpráva zároveň. Driveclub totiž v praxi předvádí jednu z nevýhod současné digitální éry - při vydání hra často není hotová a jde spíše o kostru, kterou do plnohodnotného zážitku tvůrci přemění až s pomocí několika masivních updatů během prvních týdnů od vydání. Kdo si hru předobjednal nebo koupil hned po vydání, musí být nutně rozladěný. Když se ale člověk ke hře dostane až za několik měsíců a nemá zájem řešit morální rozměr herního byznysu, pak ho recenze z doby vydání nemusí v zásadě zajímat.
V současné chvíli je Driveclub konečně solidní, avšak stále ne bezchybná závodní hra. Poměrně malý vozový park se sice rozroste díky DLC, ale naděje, že by tvůrci změnili soundtrack nebo přidali možnost vylepšování vozů, je malá až mizivá. Nemůžu opominout ani přetrvávající problémy s online servery, které sice nezlobí v podobné míře jako dříve, ale přesto ještě nefungují stoprocentně.
Kritérií pro výběr závodní hry je skutečně mnoho. Někdo tak sáhne po xboxové Forze a jiný si zase užije parádní Assetto Corsa s pořádným volantem v ruce a možná i brýlemi Oculus Rift DK2 na hlavě. Pokud však vlastníte PlayStation 4 a toužíte po nějaké pěkné závodní hře pod stromeček, je Driveclub fajn volba. Jen byste si hru měli před nákupem vyzkoušet někde v obchodě.
