Miloš se v dojmech z E3 dema vyjadřoval o akční složce hry skepticky hned v několika bodech - kritizoval mizernou inteligenci nepřátel, nepozdávala se mu odezva zbraní a mírně ho zklamala až přílišná linearita či spíše míra skriptů, které hráči říkají, co kde a jak mají dělat. Naopak si chválil momenty, kdy mohl prozkoumávat starou nemocnici a na základě různých indicií si postupně skládat obrázek o herním světě, politické situaci a obecně herních reáliích. A samozřejmě chválil grafické zpracování.
Právě technologická a umělecká stránka grafiky The Order: 1886 vystupovala v misi na vzducholodi mnohem výrazněj než v ulicích Londýna. Když čtveřice hlavních protagonistů slaňuje na samém začátku do útrob vzducholodě, zanechávají dotyky nohou na balónu stopy, které hned zase mizí, jak pružný materiál zase napíná. Jde o drobnost, která ale dokumentuje důraz tvůrců na kvalitu grafického zpracování včetně podobných detailů. Dále se pak uvedená snaha projevuje prakticky na všem, co lze ve hře vidět, což platí stejnou měrou i pro animace.
Grafika není všechno, ale může být tím hlavním
The Order: 1886 je momentálně nejhezčí hra pro PS4, která překonává nejenom již dříve vydané kousky včetně Killzone: Shadow Fall, ale též aktuální novinky v čele s Far Cry 4, Assassin's Creed Unity a Dragon Age: Inquisition. Leckdo může samozřejmě namítnout, že zpracovat na jedničku sandboxovou hru je něco jiného než si pohrát s grafikou lineární akce, ale podobný úhel pohledu momentálně nemá cenu řešit. The Order: 1886 je zkrátka pastva pro oči všech majitelů konzole PlayStation 4.
V průběhu dema jsem se utvrdil v dříve nabytém dojmu, že The Order vypadá vážně hezky. Dojem, že se The Order zároveň i docela slušně hraje, je však zbrusu nový. Jde o zjištění, které pramení zejména z posunu, který hra udělala mezi letošní E3 a nedávnou prezentací v Londýně. Jestliže z doposud zveřejněných materiálů působila akční složka přinejlepším průměrně, bez originálního nápadu či jiskry a v některých okamžicích klidně i nefunkčně, nové demo pochybnosti hezky vyvrací. Nesnažím se tvrdit, že jde po stránce herní o skvělou či výjimečnou hru. Myslím si však, že jde o hru zábavnou.
Drtivý dopad zbraní
Tvůrci třeba zapracovali na chování zbraní, jejichž odezva v boji se významně podílí na výsledném zážitku. Bez ohledu na to, jakou momentálně používáte zbraň (v jednu chvíli máte jen dvě + granáty), má každá z nich určitou míru zpětného rázu a podobně cítíte i dopad vystřelené kulky na tělo nepřítele - dvě charakteristiky, které Miloš ještě v E3 demu postrádal.
Mnohem lepší je též umělá inteligence nepřátel. Zejména v arénovitých prostorách s několika vchody a východy se nepřátelé minimálně snaží monitorovat váš pohyb a náležitě jej reflektovat, aby vás mohli zlikvidovat. Alespoň si seběhnou dolů z balkónku, když uděláte to samé a opačně. Rovněž nenabíhají střemhlav do boje, ale snaží se najít vhodný kryt, aby vás měli na mušce. Chování nepřátel se liší i podle zbraně, kterou ovládají. Chlapík s brokárnou si troufá vylézt z krytu a vyjít proti vám mnohem častěji, než anarchista, který v ruce drží obyčejnou pistoli.
Samozřejmě je člověk v akci svědkem občasných lapsů, kdy se nepřítel zasekne za překážku, potažmo se nechá rozhodit, když cíleně běháte neustále nahoru a dolů po schodech - nechováte se v té chvíli dle zažitých postupů v akčních hrách (což je pravda) a máte šanci AI zmást natolik, že ji vyženete z krytu v nelogické situaci a následně se jí zbavíte. Rozhodně ale The Order nechybuje v míře, která by převyšovala obvyklé standardy v žánrově podobných hrách. Navíc hra ještě není dokončená a tvůrci dle svých slov zrovna na chování AI pracují. Čili se hlavně snaží, aby bylo více flexibilní a dokázalo reagovat i na hráčovo podivné chování.
zdroj: YouTube.com
Pořád je co zlepšovat
Jakkoli tedy tvůrci zvládají do hry postupně implementovat základní žánrové prvky third-person akčních her a v řadě okamžiků se budete skvěle bavit, je celková kvalita stále mírně kolísavá. Paradoxně patří k nejzábavnějším sekce, kdy se musíte potichu plížit lokací a zlehka si naplánovat postup, abyste se vyhnuli přímému pohledu stráží, které je potřeba zlikvidovat zezadu. V misi Agamemnon Rising je podobných okamžiků hned několik a velmi příjemně se v rámci mixu doplňují s hektickými přestřelkami a skvěle zahranými příběhovými scénkami.
Opravdu velká přestřelka je ostatně ve zmíněné misi pouze jedna a jde o klasickou arénu, do které nabíhají nepřátelé tak dlouho, dokud nepřekročíte (neprostřílíte se přes) určitý designérem stanovený bod, co se navíc sepne až po překročení příběhové scénky. Zmíněná přestřelka začíná použitím sniperky, což nedává moc smysl, protože místnost není zas tak veliká. Ale jde o zábavný moment, po kterém už následuje klasická hektická akce, ve které využijete zejména možnost občas zpomalit čas a odpravit několik nepřátel naráz. V zásadě jsem ale byl rád, když v rádiu zazněl příběhový pokyn a mohl jsem běžet dál vstříc příběhu, který bude společně s grafickým zpracováním tvořit dva hlavní pilíře hry.
Příběh a grafika, příběh a grafika, příběh a gra....
Příběhové scény v animacích i během hry jsou skvěle zahrané a nadabované, což společně se zajímavou zápletkou a herním světem vytváří pádný motiv, proč The Order: 1886 vlastně hrát. Když k nim připočtu víceméně zábavnou akci, rýsuje se mi titul, který by byla škoda přejít. Hovořím však o sobě - hráči, kteří naopak preferují akční složku možná s The Order: 1886 mohou a budou mít problém. Nejde rozhodně o špatnou akční hru, ale jak už jsem v článku mnohokrát zmínil, rozhodně v rámci žánru nevyniká.
The Order: 1886 je dílo studia Ready at Dawn, které má doposud zkušenosti hlavně s tvorbou her pro handheldy a navíc ne her vlastních. Vždycky šlo o adaptace značek cizích studií. Pracovali sice na Wii portu Ókami nebo PS3 verzi God of War: Origins Collection, ale The Order je první jejich skutečně vlastní hra a je vidět, že jim chybí zkušenosti, které sbírají po cestě. Zkušenosti s tím, jak zpracovat konzolovou akční hru, zkušenosti s nastavení tempa. Demo od dema se ale zlepšují, respektive vylepšují jednotlivé mechanismy a herní situace.
V novém demu třeba tvůrci předvedli, že dokáží vymyslet originální a zábavné minihry, potažmo správně za sebe poskládat akci, stealth a hrané scény. Chovám tedy naději, že až The Order: 1886 na konci února příštího roku vyjde, bude hra zase působit lépe než minulý týden v Londýně, kde mě uchvátila grafikou a solidně pobavila herními segmenty.
