Je jedno selhání, které se nepromíjí

Herní krize si vyžádala další oběť

Za co se stydíme?

Autoři The Order: 1886, tým Ready at Dawn, se stále utěšeně rozrůstá a je vidět, že se studiu daří. Na zmíněném steampunkovém dobrodružství si konečně vyzkoušeli plnohodnotnou tvorbu vlastní „velké“ hry a i když se jejich experimentování neobešlo bez občasných zaškobrtnutí, výsledek byl uspokojivý. Důkazem utěšené expanze v byznysu je i akvizice nového člena nejvyššího vedení Paula Samse, zkušeného producenta z Blizzardu. Sams střídá v roli Ru Weerasuriyu, který se zbaví povinností řešit obchodní kontakty a bude se plně moci věnovat vývoji.

Tak nám snaha o kopírování filmů v herním kontextu zabila The Order: 1886. Kontroverzní viktoriánská střílečka v posledních týdnech rozvířila vody svou (relativně) krátkou kampaní a (relativně) přílišným spoléháním na cutscény oproti herním pasážím. Jak už je v podobných případech tradicí, zvedla se promptně velká vlna nevole vyjádřená třeba skrze průměrné hodnocení  a Metacritic kolem 65 %. A stejně jako v minulých letech po každém kontroverznějším AAA titulu, který je obviněn ze slabší herní složky, se houfně objevuje volání po omezení "poslední dobou stále populárnější" snahy o vykrádání filmových postupů. Snad by prý vývojáři měli přestat následovat klišé Hollywoodu a konečně se zaměřit na to, co jde hrám nejlépe, totiž interaktivitu. Když se ale podíváme na historii složitého vztahu mezi hrami a filmem (popř. filmovým médiem, tj. i televizí), vyjde nám z toho jedno mnohem méně radikální řešení než jaké představuje naprostá žánrová očista.