„A Tony, ty víš, že kdyby bylo na mně, zvedl bych ceny ještě výš,“ nechal se Bobby Kotick slyšet v roce 2009. V době, kdy byl v očích veřejnosti „pouze“ veleúspěšným šéfem rychle rostoucí tiskárny na peníze jménem Activision a jediné, co ho mohlo trápit, byla jeho nezáviděníhodná image v herních médiích. Jednoduché problémy, jednoduchá doba.
Bobby Kotick, nyní již bývalý generální ředitel společnosti Activision Blizzard, byl dlouhodobě jednou z nejvýraznějších postav herního průmyslu. Jeho strategická prozíravost a zaměření na ziskové značky udělaly z nerelevantní, prakticky krachující firmy jednoho z velikánů herního průmyslu.
Agresivní zaměření na zisk a zvyšování hodnoty akcií mělo ale i negativní stránku věc. Éru významných úspěchů totiž střídá éra plná kontroverzí. Co začalo nevinnými a z dnešního pohledu spíše úsměvnými komentáři o ceně her, o neochotě platit daně či o snaze vytěžit z každé značky maximum, skončilo minimálně tichým tolerováním nechutného predátorského chování, krajně nevhodnými pracovními podmínkami, diskriminačním chováním a žalobami. Kariéra Bobbyho Koticka je příběhem dvou extrémních kontrastů – obrovského byznysového úspěchu na straně jedné a naprosto odsouzeníhodným chováním na straně druhé.
Rozjezd
Vstup Bobbyho Koticka do herního průmyslu zpočátku poháněla jak jeho vášeň pro hry, tak podnikatelský duch. Jako student Michiganské univerzity na počátku 80. let, v době revoluce domácích počítačů a vzestupu Atari, odhadl Kotick potenciál rozvíjejícího se trhu na výbornou.
Koticka významně ovlivnila éra legendárního Atari, což bylo samo o sobě transformační období herní historie. Tehdy se ke slovu dostal ve větší míře vývoj her třetích stran a právě na téhle vlně se chvíli vezl Activision, založený v roce 1979 několika odpadlíky právě z Atari.
Samotný Kotick vstoupil do Activisionu, tehdy krátce přejmenovaného na Mediagenic, v roce 1991, kdy vedl partičku investorů s jediným cílem. Převzít skomírající a prakticky krachující herní vydavatelství, aplikovat radikální škrty a dostat celou firmu nejen do zelených čísel, ale i ji správně nasměrovat tak, aby se z ní stala ona pomyslná tiskárna na peníze. Důsledný plán restrukturalizace zaměřený na finanční stabilitu a provozní efektivitu tak na sebe nenechal dlouho čekat, stejně jako první úspěchy. V praxi to bohužel znamenalo propuštění 142 zaměstnanců z tehdejších 150, nicméně radikální kroky se očividně vyplatily.
Pod Kotickovým vedením se vydavatelství Activision diverzifikovalo do různých herních žánrů a díky úspěchu raných titulů jako Return to Zork se mohla firma konečně oklepat a začít se posouvat dál. Kotick pochopil, že je třeba vyhovět vyvíjejícím se preferencím hráčů a technologickému pokroku, a tak se jal nekompromisně rozšiřovat portfolio, s počátečním zaměřením především na počítače.
Activision se záhy nejen finančně zotavil, ale taky nastoupil na cestu rychlého růstu. Kotick znovuobjevil společnost, zaměřil se na vývoj silných značek i na rozšiřování působnosti na dynamicky se vyvíjejícím a prudce rostoucím herním trhu. Položil tak pevné základy budoucnosti Activisionu coby herní velmoci.
Byznysový vrchol
V devadesátkách se Activision relativně rychle etabloval jako nikterak velký, ale úspěšný vydavatel. Firma totiž měla prsty v titulech jako MechWarrior, Interstate 76, Heavy Gear, Dark Rain, Quake, Battlezone, Sin, Heretic II a dalších klasikách. Zásadní zlom ale nastal až v novém tisíciletí.
Netrvalo totiž dlouho - a objevilo se první Call of Duty. Tehdy se psal rok 2003 a málokdo mohl tušit, co za molocha se z téhle zábavné střílečky stane. Kotick měl ale strategickou vizi, do série investoval, dovolil tvůrcům obrovský skok od druhé světové války směrem k modernímu konfliktu a zbytek je, jak se říká, historie.
Kotick také zavedl rotační vývojový cyklus mezi studii, kdy se nejdřív začínalo s Infinity Ward a Treyarchem, jen aby se k nim postupně přidaly další týmy. Tím zajistil jev, který je v herní branži dodnes (vyjma sportů) prakticky nemyslitelný – každoroční pravidelné vydávání nových dílů, které drží jak kvalitu, tak komerční úspěch. Jistě, ne každé Call of Duty bylo špičkové, obzvláště ne to loňské, ale o podprůměrnou, nebo snad vyloženě špatnou hru nikdy nešlo.
Activision také rozšířil franšízu mimo tradiční platformy, vstoupil do mobilního hraní s Call of Duty: Mobile a na esportovou scénu s Call of Duty League. Tato rozšíření významně zvýšila příjmy a upevnila kulturní vliv hry Call of Duty, což je jen dalším příkladem Kotickovy schopnosti přizpůsobit se tržním trendům.
Kotick měl čuch taky na další tituly, které dokázal exemplárně vytěžit a vlastně s nimi saturovat trh natolik, až se jich hráči přejedli. Řeč je samozřejmě o sériích jako Tony Hawk, Guitar Hero nebo Skylanders, které ztělesňují jeho strategii inovací a přizpůsobování se trhu.
Tony Hawk's Pro Skater spojil atraktivní undergroundovou skateboardovou kulturu s poutavou hratelností, zatímco Guitar Hero způsobilo revoluci v rytmických hrách díky ovladači ve tvaru kytary. Kdo si pamatuje na pozdní éru druhého PlayStationu či ranou éru Xboxu 360, ví, že jednu dobu nebylo před Guitar Hero úniku. Skylanders zase představili inovativní koncept „toys-to-life“, který kombinuje fyzické hračky s digitálními hrami.
Čuch na hity, ze kterých by se časem vyklubaly dojné krávy v podobě dlouholetých sérií, ale nevyšel úplně pokaždé. Stačí vzpomenout sice na velice sympatické a povedené, nicméně komerčně ne už tolik úspěšné jednorázové kousky typu Singularity nebo Blur. Holt ne z každého pokusu je hned velký trhák a série, kterou by šlo vytěžit až do sucha.
zdroj:
Activision
Jenže tam, kde to nešlo „doma“, šlo to jinde a Kotick se nebál ani akvizic. Jednou z těch možná ne největších, ale svého času rozhodně nejvýraznějších, byla fúze Activisionu s Blizzardem v roce 2008. Byla strukturována jako dohoda o výměně akcií s Vivendi (tehdejší majitel Blizzardu) a spojila odborné znalosti Blizzardu s vydavatelskou sítí Activisionu.
Kotick zajistil autonomii Blizzardu i po fúzi a zachoval jejich jedinečnou kulturu a tvůrčí svobodu. Toto strategické rozhodnutí umožnilo pokračování a rozvoj úspěšných franšíz, jako jsou World of Warcraft, Diablo a StarCraft, pod osobitou identitou značky Blizzard. Nemluvě o tom, že právě pod Kotickovým vedením vznikl třeba i Overwatch. Blizzardu se tak ještě dlouho dařilo a prakticky nešlo poznat, že nad ním visí kontroverzní byznysmen. Úpadek kdysi legendárního studia nakonec sice nastal, ale to už je trochu jiný příběh.
Kotickovi se spojením s Blizzardem podařilo vytvořit jednu dobu největšího a nejziskovějšího herního vydavatele. Nezapomínejme totiž, že právě tou dobou byl World of Warcraft na vrcholu a kolem let 2008–2011 měl přes 10 milionů měsíčních předplatitelů. Fúze diverzifikovala portfolio Activision Blizzardu a vyvážila MMORPG, střílečky i hry pro příležitostné hráče. Prokázala Kotickovu schopnost nejen předvídat trendy v oboru, ale také je aktivně utvářet, čímž položil základy pro další budoucí růst a expanzi.
Strategie Bobbyho Koticka pro ještě větší expanzi zahrnovala akvizici společnosti King Digital Entertainment v roce 2016. Kotick si dobře uvědomoval vzestup mobilních her a jejich přitažlivost pro pestřejší publikum, a proto považoval King, tvůrce Candy Crush Saga, za vstupní bránu na trh příležitostných her. Akvizice v hodnotě 5,9 miliardy dolarů jen potvrdila ambice posunout Activision Blizzard mimo tradiční herní platformy, s cílem proniknout na lukrativní trh příležitostných her a diverzifikovat tak portfolio ještě víc.
Strategický význam akvizice ale nebyl jen o diverzifikaci, byl zcela logicky i o penězích. Obchodní model společnosti King, založený na mikrotransakcích, představoval stabilní, opakující se zdroj příjmů a odpovídal trendu free-to-play her, kterým se na mobilních platformách dlouhodobě dařilo.
Za připomenutí rozhodně stojí i akvizice Bungie, která opět ukazuje na Kotickův čuch i byznysové schopnosti - přesvědčit tvůrce tehdy ještě vysoce relevantního a extrémně populárního Halo k přechodu právě pod křídla Activisionu a dát prostor nové, na tehdejší poměry relativně inovativní sci-fi akci Destiny jistě nebylo jednoduché.
zdroj:
Foto: Bungie
Nákupy Activisionu nakonec vyvrcholily loni, kdy byl sám předmětem jedné z největších akvizic vůbec. Od loňského roku už totiž Activision Blizzard spadá pod Microsoft a Bobby Kotick z firmy po desítkách let zmizel.
Morální dno
Styl vedení Bobbyho Koticka se vyznačoval neúnavnou snahou o úspěch společnosti a důrazem na ziskovost, což se mu také dlouhodobě dařilo. Kotickův přístup byl často popisován jako agresivní a vysoce orientovaný na výsledky, což byl styl, který dříve skoro krachující firmu nesporně vynesl do dříve nepředstavitelných finančních výšin. Bohužel ale také do morálních hlubin.
Kotickovo intenzivní zaměření na hospodářský výsledek někdy zastínilo jiné důležité aspekty vedení podniku, jako je blaho zaměstnanců a tvůrčí svoboda. Snaha o ziskovost, jakkoliv papírově úspěšná, údajně v řadě případů vytvářela nepříjemné pracovní prostředí, což přispělo k obviněním z nevhodné kultury, nadužívání crunche a vyhoření zaměstnanců. Pod jeho vedením čelil Activision Blizzard několika soudním sporům a veřejné kritice související s praktikami na pracovišti, včetně obvinění z genderové diskriminace a obtěžování.
Kritickým bodem sporu byla údajná toxická kultura na pracovišti, která se pod Kotickovým vedením vyvinula a mělo se jí i velice dobře dařit. Zprávy a žaloby vykreslovaly obraz společnosti, v níž převládaly případy diskriminace na základě pohlaví, sexuálního obtěžování a nerovného odměňování.
Významným příkladem byla žaloba podaná v roce 2021 kalifornským oddělením pro spravedlivé zaměstnávání a bydlení, která obvinila Activision Blizzard z pěstování nevhodné kultury, v níž byly zaměstnankyně vystaveny nerovnému odměňování, sexuálnímu obtěžování a odvetným opatřením. Žaloba dále tvrdila, že vedoucí pracovníci o těchto problémech věděli, nebo se na nich přímo podíleli.
Prý existovaly i případy, kdy byla žena sražena na nižší pozici za to, že nahlásila nevhodné chování svého kolegy, nebo dokonce extrémní případ, kdy sexuální obtěžování na pracovišti zašlo až do té míry, že oběť spáchala sebevraždu. Byť v tomto případě došlo nakonec na stažení žaloby, původně se v ní uvádělo, že právě pracovní podmínky Activisionu byly jedním z faktorů. Podle zdrojů The Wall Street Journal Kotick o spoustě těchto a jiných podobných případů věděl a jen je tiše ignoroval.
Jako jeden z konkrétních případů jde jmenovat incident ve Sledgehammer Games, dceřiné firmy Activisionu, která pracuje na sérii Call of Duty. Jedna zaměstnankyně tvrdila, že byla dvakrát znásilněna svým mužským nadřízeným, jednou v roce 2016 a podruhé v roce 2017. Přestože tyto incidenty nahlásila personálnímu oddělení společnosti, podle jejího tvrzení nebyla přijata žádná opatření, což ji vedlo k vyhledání právního zástupce. Záležitost byla následně ze strany Activisionu urovnána mimosoudně a Kotick o tomto případu údajně neinformoval představenstvo společnosti, jak vyplývá ze zjištění deníku.
Dalším příkladem může být další studio zaměřující se na Call of Duty, tedy Treyarch. Tam byl vedoucí studia Dan Bunting obviněn z obtěžování zaměstnankyně. Ačkoli personální oddělení Activisionu doporučilo jeho propuštění, Kotick zasáhl, což vedlo k tomu, že Bunting musel podstoupit jakési poradenství a konzultace, ale ve firmě nakonec zůstal.
Mluvčí Activisionu k těmto záležitostem uvedl, že není reálné očekávat, že by Kotick byl informován o každém hlášení o pochybení ve všech pobočkách Activision Blizzard nebo že by měl informace o všech personálních záležitostech, jak reportoval například Games Industry.
Obviněním z nevhodného chování vůči zaměstnankyním čelil ale i sám Kotick. Patří mezi ně především incident z roku 2006, kdy údajně nechal hlasovou zprávu, v níž vyhrožoval jedné asistentce zabitím. Mluvčí Activisionu se k tomu vyjádřila a uznala, že se Kotick za „hyperbolický a nevhodný“ hlasový vzkaz před 16 lety omluvil a že tónu a nadsázky, kterých v něm použil, stále lituje.
Activision zprávu deníku Wall Street Journal z roku 2021 ostře kritizoval. Označil ji za zkreslený obraz společnosti a jejího generálního ředitele. Současně Kotick ale vydal omluvu, v níž vyjádřil lítost nad tím, že se zaměstnanci cítili nesví při vyjadřování svých obav.
„Během posledních deseti let, kdy jsme kupovali nové společnosti, zvyšovali počet zaměstnanců a rozšiřovali naše podnikání, jsme věřili, že máme zavedené systémy, zásady a lidi, kteří zajistí, že naše společnost vždy dostojí své pověsti skvělého místa pro práci. Je zřejmé, že v některých životně důležitých aspektech tomu tak nebylo,“ napsal Kotick v roce 2021 ve své zprávě pro zaměstnance, v reakci na žalobu. „Ne všude byly zavedeny obranné systémy, které by zajišťovaly dodržování našich hodnot. V některých případech se lidé necítili důsledně v pohodě, když nahlásili své obavy, nebo jejich obavy nebyly vždy řešeny rychle nebo správně. Lidé byli hluboce zklamáni a za to se jim upřímně omlouvám.“
Podobně Activision přistoupil i k reakci na zmíněnou žalobu, kterou označil za přehnanou a nepodloženou. To vyvolalo hned několik nezávislých šetření, včetně jednoho od právní firmy Skadden Arps. Jenže šetření nakonec dospělo k závěru, že když už některé ze stížností probublaly až ke Kotickovi, zabýval se jimi a řešil je.
Ne všechno se ale vyřešilo tak hladce a Activison nakonec několik soudních sporů urovnal značnými částkami, přičemž v roce 2022 zaplatil 18 milionů dolarů Komisi pro rovné zacházení a pracovní příležitosti, čímž „vyřešil“ federální případ sexuálního obtěžování. Kromě toho se společnost v únoru téhož roku dohodla s Komisí pro cenné papíry a burzy na 35 milionech dolarů kvůli obvinění z porušení pravidla SEC na ochranu oznamovatelů a nedostatečných postupů při zveřejňování informací.
V rozhovoru pro Variety v roce 2023 se Kotick zabýval obviněními na pracovišti a popřel jakékoli systémové problémy s obtěžováním. Obvinění trochu podivně přisoudil tomu, co označil za agresivní odborové hnutí, jehož cílem mělo být údajně destabilizovat společnost.
K dalšímu prošetření těchto tvrzení jmenoval Activision Gilberta Casellase, bývalého předsedu Komise pro rovné příležitosti v zaměstnání. Představenstvo rovněž pověřilo společnost Skadden Arps nezávislým vyšetřováním. Obě vyšetřování dospěla k závěru, že Activision nemá systémový problém s obtěžováním a mezi řádky tak naznačuje, že šlo pouze o jakési „pochybení jedinců“. Za Koticka se nakonec svého času postavilo i celé představenstvo Activision Blizzard.
Kotick a ostatně i celý Activision se tak z většiny obvinění buď vyplatil mimosoudním vyrovnáním, popřením nařčení, odmítnutím viny, nebo prostou omluvou. To nic ale nemění na tom, že lze dohledat nespočet zpráv od zaměstnanců stěžujících si na dlouhodobě nevhodné pracovní prostředí, nechvalně známý crunch a vůbec nepříjemné zacházení ze strany vedení. Obtěžování, odvetné prostředí a diskriminace na základě pohlaví měly být v některých případech časté a soustavně neadekvátně řešené.
Chtě nechtě je potřeba zdůraznit, že tady nemá Kotick nic z výše uvedeného vyloženě potvrzené soudně. Kritika firemní kultury ve formě obvinění, stížností na sociálních sítích a osočení je sice četná, pravděpodobně dlouhodobá a konzistentní, jenže ve většině případů jde o střet tvrzení proti tvrzení. Je tak potřeba ctít presumpci neviny – bylo by nevhodné komukoliv automaticky přisuzovat věci, které se možná staly, ale možná se taky nestaly, nebo se staly jinak.
Pravomocně odsouzený Kotick není za nic, tudíž technicky vzato z Acitivision Blizzardu odchází s relativně čistým štítem, byť z pohledu mnohých nepochybně potřísněným bahnem, které na něj především v posledních letech nakydali hlavně jeho vlastní lidé. Nezbývá než doufat, že se do takhle komplexního tématu zakousne někdo jako Jason Schreier a budeme si někdy moct o Kotickovi někdy přečíst knihu, protože zrovna jeho dekády trvající příběh by na menší knihu bez problémů vydal.
Děkujeme, odejděte
Působení Bobbyho Koticka v Activisionu je fascinující studnicí kontrastů, které se vyznačují výjimečným komerčním úspěchem, unikátním tahem na branku a sérií převážně skvělých byznysových rozhodnutí. Nepopiratelné obchodní úspěchy ale nakonec zastiňují a ve výsledku možná přebíjí výrazné problémy s firemní kulturou, kontroverzní rozhodnutí i skandály a žaloby.
Kotickovi tak na závěr nezbývá když ne poděkovat, tak alespoň uznale pokývat hlavou nad tou spoustou skvělých her a jedním dechem za ním také důrazně zabouchnout dveře, zamknout a klíč zahodit do toho nejhlubšího dungeonu. Pokud by byla byť jen polovina všech těch negativních věcí pravda, zasloužil by Kotick odsoudit přinejmenším jako kontroverzní šéf, který (zřejmě) nebyl pro své vlastní lidi ochotný zajistit adekvátní pracovní podmínky a ještě (údajně) pasivně i (prý místy) aktivně přispíval k extrémně nevhodné pracovní kultuře. A je jedině dobře, že takoví lidé z herního průmyslu postupně mizí.
