“Prostě se nemůžete ptát zákazníků, co chtějí, a pak se jim to pokoušet dát. Než to uděláte, tak budou chtít něco nového,” řekl kdysi Steve Jobs. Technologický vizionář a spoluzakladatel Applu byl známý svým odmítavým přístup k průzkumům trhu. Byl toho názoru, že lidé nevědí, co vlastně chtějí, dokud jim to nedáte. V herním průmyslu ale nepracuje tolik vizionářů jakým byl Jobs. Herní vydavatelé, ač se o tom často nemluví, spoléhají na výzkum trhu možná až příliš. Zkoumají trendy, studují chování vybraných hráčů, jejich emoce, chování, tlak. Je to věda a matematika zároveň.

Half-Life 2 si plně zaslouží své místo na piedestalu nejlepších her všech dob. Erupce game designových kutilů z Valve nám od jeho dob narvala do her fyzikální hrátky, a jsou i tací, kteří považují jeho Garry's Mod za předchůdce Minecraftu. Při všem tom retrospektivním oslavování hry, která i dnes působí čerstvě, jako jarní vánek, se však ztratilo meditování nad unikátními vyprávěcími a stylovými prvky dílka od Valve. Jak dnes totiž bezpečně víme, původní Half-Life 2 měl být razantně odlišný od jeho finální verze. A právě komparace obou nám perfektně vymaluje důvody, pro něž jsou vývojáři z Valve herními polobohy.

Lukáš by radši DLC, než pokračování, já bych raději naopak, ale DLC k Dishonored prostě bude.

Co ještě psát k chystanému předobjednávkovému trháku CoD: Black Ops 2? Tvůrci vždycky...

Kolem filmových adaptací her to vždy šustí zájmem, ale jen výjimečně se dostaneme k něčemu konkrétnímu.

Kdo dneska nemá takzvaný season pass, jako by nebyl.