Žánr her na hrdiny zažívá obrození, jeho prvky pronikají do akčních her a s posledním dílem FIFA dokonce i sportů. S obrovskou nabídkou vysokorozpočtových (Dragon Age: Inquisition) i nízkorozpočtových titulů (chystané Wasteland 3, Pillars of Eternity) se zdá, jako by nebylo nic jednoduššího než vytvořit právě RPG. Ale chyba lávky, žádný med to rozhodně není, jak potvrzuje řada designérů, z nichž nejvýrazněji a nejotevřeněji mluví Josh Sawyer. Ten Josh Sawyer, který se podílel na vývoji Pillars of Eternity, Fallout: New Vegas nebo Icewind Dale II.

Fanoušci motocyklů si v Grand Theft Auto Online užili už v říjnu, kdy vyšlo DLC Bikers (psali jsme zde). Pokud ale pro vás byl jeho obsah příliš přízemní a nedostatečně ujetý, odpověď na vaše strasti může nabídnout nový mód Vehicle Vendetta, který se týká všech vozidel, včetně motorek. Je to nová varianta Adversary módu, kde proti sobě stojí dva motorizované týmy a snaží se navzájem zlikvidovat s pomocí nejrůznějších power-upů, které jsou cokoliv, jen ne zasazené v realitě.

V práci Kritické hraní: Interaktivní historie a virtuální dědictví, což je akademické dílo Erika Championa vydané roku 2015, je nadnesena velmi zajímavá myšlenka ohledně knih, jež můžete najít ve hrách ze série Elder Scrolls. Champion tvrdí, že když srovnáme možnosti toho, jak hráč komunikuje s prostředím, s detaily v knihách rozšiřujících pozadí světa, jež si ve hře můžete přečíst, ukáže se, že knihy v Elder Scrolls popisují mnohem bohatší svět než ten, který hráč vidí a může ovlivnit. Autor píše, že fikce v těchto dílech prezentuje společenský svět s větším počtem možností a řadou detailnějších kulturních, sociálních a náboženských prvků než fikce, kterou hráč vytvoří vlastními činy. Knihy ve hrách Elder Scrolls vyprávějí pozoruhodné, unikátní příběhy s neskutečným rozsahem představitelů, událostí, kultur a míst. Ale při hraní samotných her je velmi obtížné se vymanit z několika základních vzorců hratelnosti, ať už jde o boj, konverzaci, nebo prozkoumávání světa. Je těžké zažít nebo dokonce vytvořit ten druh příběhů a společenských světů, o kterých si můžeme přečíst v herních knihovnách.  

The Saboteur je zvláštní hra. Svým výrazným, částečně černobílým, vizuálem zaujme na první pohled. Stejně jako námětem, který se zabývá odbojovým hnutím během 2. světové v Paříži. A nesmíme zapomenout na hlavního aktéra – Irský rváč, automechanik a ožrala Sean Devlin rozhodně nepatří k postavám, na které snadno zapomenete. Tedy, alespoň v redakci Games.cz jsme na něj nezapomněli, pořád o něm hovoříme a dnes vám jej představíme.

Jsou svátky, nic se neděje a stejně jako všem, i herním novinářům se v hlavně honí různě divné myšlenky. Ty moje se týkají problému, který se mi v šedé říši mozkových buněk promenáduje už roky – dopadu kamery na hratelnost ve fotbalových hrách.

V závěru recenze na Rise of Iron jsem si posteskl, že po roce obsahového půstu nebudu mít pro letošek žádné naděje v očekávání, že na první Destiny už se v Bungie zapomnělo. Opak je ale pravdou. Vývojáři překvapivě dostáli svým slibům. Vedle obsahových dodatků k poslednímu rozšíření či raidu přišli s oslavou Halloweenu, vydařeným vánočním Dawningem a vrací SRL i nějaké ty nové a staré zbraně a další drobnosti. Navzdory očekávání tak pořád má smysl se do hry vracet jak pro absolutní veterány, tak i pro hráče, kteří Rise of Iron odložili hned po kratičké kampani. Destiny tedy žije - stále se toho v tomto světě dá hodně zažít.