UFO: Enemy Unknown z roku 1993 mě naučila spoustu praktických věcí. Třeba to, že se nikdy...

Původně jsem se podivoval nad tím, jak se má do tahovky XCOM: Enemy Unknown propašovat multiplayer, ale nakonec jsem po slovním popisu celého multiplayerového systému dospěl k tomu, že to může být celkem zábava.

Taky máte dojem, že se s vesmírnými hrami poslední dobou roztrhl pytel? Tedy ne, že by se snad velcí taťkové herního průmyslu jali oprášit historické velikány, to se jen indie scéna nachází v kreativním rozpuku, přičemž hledí ke hvězdám a do šuplíků, kde se jim válí krabičky Alpha Centauri, Masters of Orion, Wing Commander a bůhvíčeho ještě. Zažehl to vedle komunitního hladu po retru úspěch Sin of a Solar Empire? Dost možná. Nevím co si řekli klucí z Amplitude Studios, ale každopádně si dali do vínku heslo, dle nějž prý chtějí dělat ty nejlepší strategické hry pod sluncem. Je načase se jejich prvotině s názvem Endless Space podívat na zoubek.

Stejně jako se hudebníci drží pravidla "Když nevíš co bys, vydej bestofku", následovali Ironclad Games herní ekvivalent téže mantry a vydali za skoro plnou cenu Sins of a Solar Empire s podtitulem Rebellion, který přináší jen pomálu nového. To je největší, ale naštěstí jediný, zásadní hřích (I see what you did there!) tvůrců..

Jestli je vesmír nekonečný, na tom se ještě vědci neshodli. Rozhodně je ale velký. Název vesmírné strategie od Amplitude Studios tedy není přesný, ale je fakt, že nazvat hru „Velký vesmír“ by bylo poněkud laciné a nenaznačovalo by to nekonečné ambice, kterým tvůrcům rozhodně nelze upírat. Endless Space si totiž nebere servítky a pokouší se realizovat velké množství komplexních herních prvků a ještě slibuje nekonečnou znovuhratelnost. Vedle průzkumu vesmíru, obchodu, diplomacie a tahových bojů vás tady čeká i upravování vlastních lodí a vytváření speciálních letek. Například. A to všechno navíc i v multiplayeru.

Zdá se, že nám nastává nová éra hraný trailerů, které k nalákání na chystanou hru...