Den třicátý. Milý deníčku, když jsem nadával, že v bažinách poletují jen komáři, kostlivci a kusy znepokojivě přitažlivých nekromantek, netušil jsem, že jde o příčetnější část putování. Kobky snesu. Led snesu. Bažiny nakonec taky snesu. Dokonce bych si zvyknul na chození po mořském dně. Ale kdo, k čertu, vymyslel, že se utábořím v útrobách mrtvého draka? Čert vem, jaké je tam pekelné horko, vždyť ten drak je veliký jak katedrála! Chci se vrátit na moře, na loď, k otrokářům...

Z Hard West se vyklubalo jedno z příjemných překvapení minulého roku. Tahová strategie u mne i u Ondry Šváry (viz jeho recenzi) zabodovala slušnou dávkou RPG prvků a především neokoukaným prostředím „weird westu.“ Takže vydání nového DLC, které za velmi vstřícná tři eura nabízí novou příběhovou linii, rozhodně vítám. Rozšíření se jmenuje Scars of Freedom a hrajete v něm za Libertee, uprchlou otrokyni, která se v Texasu během občanské války pustila na cestu pomsty. Jak je ale v Hard Westu zvykem, neobejde se to bez určitých... zvláštností.

Tvůrci novodobé verze Master of Orion se snaží ke klasickému námětu přistupovat s respektem, zároveň ale hodlají napravit nedostatky zdrojového materiálu a přizpůsobit hratelnost zvyklostem současné doby. Právě proto například nahradili původně zamýšlené tahové bitvy za souboje v realném čase s možností pauzy. Své rozhodnutí, které může fanouškům prvních dvou dílů připadat jako zrada, podrobně vysvětlují v updatu na Steamu a na záběrech videa, co blíže představuje průběh vývoje a plány studia NGD.

Dnes má hráč k dispozici tak pestrou nabídku, že se na ni občas dívá přezíravě jako třikrát dokola pozvracený římský hedonista na další chod stejků z anakondy, nadívaných bio olivami. Hernímu průmyslu se stalo to samé, co dříve hudebnímu - dnes může dát do kupy hru takřka každý. Zvyšuje to roli herních médií, která mohou (měla by!) zahlcenému hráči pomoci se v tom všem zorientovat. Jedním z trendů v soudobé pestré nabídce je výrazný segment hardcore RPG her, jejichž tvůrci křísí dávné modly z počátku a průběhu devadesátých let minulého století, často vyzbrojeni světonázorem, že někdy kolem roku 2000 se vývoj her podělal. Proto je třeba (prý) RPG systematicky vracet tu k odkazu starých dungeonů (třeba Legend of Grimrock), tam k izometrickým hrám běžícím na Infinity enginu (např. Pillars of Eternity) a jindy zase k hutným postapokalyptickým jízdám na bázi Falloutu. Právě do posledně jmenované kategorie patří Underrail od srbské party nadšenců známé jako Stygian Software. A co na jejich počin říct? Někdy to vyjde, jindy ne. Grimrock i Pillars of Eternity se hrály jako pohádka, naproti tomu Underrail od vás potřebuje mnohem víc spolupráce.

Na Steamu se objevila early access verze taktického RPG Acaratus, které kombinuje středověk se steampunkem, tahovou strategii s karetní hrou a ještě přihazuje mechy. A jak podobný mišmaš vypadá, potažmo v praxi funguje, předvádí tvůrci ze švédského studia Nodbrim Interactive na záběrech ze hry.

Téma druhé světové války má jednu obrovskou výhodu. Skoro každý ji alespoň v hrubých faktech zná a rychle se zorientuje v situaci. Jasně víte, že záporák je ten s knírkem, že vlajka s červeným sluncem rozzlobila Ameriku a v základech máte přehled také o bojové technice. Je to vlastně takové domácké prostředí, k němuž rychle přilnete a cítíte se v něm jistě. Tahová strategie Order of Battle: Pacific toho využívá a zároveň dokazuje, že hex a tahy mohou být v moderním provedení stále přitažlivé.