Realisticky simulovat politiku moderního státu se zdá jako naprosto nemožný úkol, a přesto se do něj studio Positech Games ve své sérii Democracy zas a znova pouští. Nechá vás vymýšlet zákony, zvyšovat či rušit daně, vydávat různá nařízení a snažit se zlepšit životní podmínky občanů (nebo naopak naschvál vytvořit pekelnou totalitu). A na příští rok se chystá další pokračování – Democracy 4.

Nintendo má těsně před spuštěním zpoplatněného Nintendo Switch Online, ale přesto nebyl celý Direct jen o odložené online službě. Většinu času zabraly hry: nová oznámení, novinky ke starým známým titulům a vydání dalších portů z jiných platforem i Wii U. Níže přinášíme jen výcuc toho nejzajímavějšího, přičemž na celý Direct se můžete podívat pod textem.

Malá jednotka pěchoty pokradmu postupuje tichým polem a zastavuje se u nízké zídky. Pomalu postupuje po její délce, když vtom se z mlhy války vynoří německý Panzer. Ještě než vojáci začnou samovolně ustupovat a krýt se, ozve se éterem "Oh, shi-", přerušené výstřelem děla a explozí projektilu, která jednotce ubere onoho vulgárního panáka. Právě tahle scéna, náhodně vzniklá ve fortelném herním enginu, se mi nejvíc zaryla do paměti jako ilustrace real-time strategie Company of Heroes od Relicu, která vyšla tento den před 12 lety, tedy 13. září 2006.

Planetary Annihilation je realtimová strategie od veteránů žánru typu Total Annihilation a Supreme Commander. Vyšla v roce 2014, jeden z našich čtenářů tedy měl dost času na to, aby se v ní sám stal veteránem. Jestli se mu to podařilo, si předvedeme v dnešním čtenářském GamesPlayi.

A konečně se dostáváme do poslední desítky, kterou zanedlouho zakončíme jubilejním čtyřstým dílem podcastu Fight Club. Ale ještě to chvilku vydržte a usedněte s námi k další debatě. Gamescom už je dávnou minulostí. Podívali jsme se do současnosti, která je víc než příznivá. Tentokrát  se stočila řeč na hry (a seriál), které se v právě probíhajícím týdnu perou o pozornost.

Svět je plný úchvatných počítačových her, což je pro nás, hráče, samozřejmě požehnání – ale vážou se s tím i určité problémy, zvlášť pro profesionální novináře, kteří by se měli orientovat v pokud možno co největším počtu různých titulů. Není tak úplně záhodno nechat si jediným žroutem času pohltit tisíc hodin ročně, i kdyby to byla ta nejlepší hra všech dob. A tak jsem si kombinací introspekce a sebeovládání musel pět her, které bych jinak hrál 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, dočista zakázat.