Pokud si nevzpomínáte na střílečku STRAFE, jistě si vzpomenete na její kickstarterové video, v němž se chlapci hrajícímu tuhle retro brutalitu rozteče hlava. Celá jejich kampaň byla založena na absurdním humoru, který ale doplňovala frenetická hratelnost doomovek z roku 1996. I grafika je stylizovaná do retro podoby. Poté, co hra prosvištěla Kickstarterem (a autoři to oslavili opět šíleným videem), se počítalo s vydáním během letoška, ale to se mění.

Dnes má hráč k dispozici tak pestrou nabídku, že se na ni občas dívá přezíravě jako třikrát dokola pozvracený římský hedonista na další chod stejků z anakondy, nadívaných bio olivami. Hernímu průmyslu se stalo to samé, co dříve hudebnímu - dnes může dát do kupy hru takřka každý. Zvyšuje to roli herních médií, která mohou (měla by!) zahlcenému hráči pomoci se v tom všem zorientovat. Jedním z trendů v soudobé pestré nabídce je výrazný segment hardcore RPG her, jejichž tvůrci křísí dávné modly z počátku a průběhu devadesátých let minulého století, často vyzbrojeni světonázorem, že někdy kolem roku 2000 se vývoj her podělal. Proto je třeba (prý) RPG systematicky vracet tu k odkazu starých dungeonů (třeba Legend of Grimrock), tam k izometrickým hrám běžícím na Infinity enginu (např. Pillars of Eternity) a jindy zase k hutným postapokalyptickým jízdám na bázi Falloutu. Právě do posledně jmenované kategorie patří Underrail od srbské party nadšenců známé jako Stygian Software. A co na jejich počin říct? Někdy to vyjde, jindy ne. Grimrock i Pillars of Eternity se hrály jako pohádka, naproti tomu Underrail od vás potřebuje mnohem víc spolupráce.

S nedávným vydáním XCOM 2 se nejenom dlouholetým fanouškům vrátily vzpomínky na klasické díly série z devadesátých let. A vzhledem k vyšší obtížnosti patřila možná první vzpomínka hře X-COM: Terror from the Deep, která je také známá pro svou vysokou obtížnost. Ale nejenom pro ni. Přestože Terror from the Deep je krom odlišného zasazení hodně podobná původnímu Ufu, přeci jenom nabízí nové herní prvky, které mají vliv na hratelnost a tím pádem i výsledný zážitek. Všechno si to předvedeme v dnešním retro gamesplayi.

Loňská crowdfundingová kampaň duchovního nástupce legendárního počítače ZX Spectrum s přízviskem Vega byla úspěšná. Společnost Retro Computers Ltd, ve které má skrze Sinclair Research Ltd podíl i legendární otec "zetxka" Sir Clive Sinclair, se tedy rozhodla přijít s nástupcem v podobně ZX Spectrum handheldu Vega+. A opět testuje zájem veřejnosti přes kampaň na Indiegogo - v této chvíli už úspěšnou.

Graficky parádní, obsahově prázdná, ve výsledku tedy zklamání. Takový je pohled na loni vydanou plastelínovou adventuru Armikrog od Mika Dietze, Eda Schofielda a Douga TenNapela, která se měla stát duchovním a vlastně i faktickým nástupcem legendární The Neverhood z roku 1996. Nepovedlo se, těžko říci, jestli se podobná příležitost ještě někdy naskytne. Naštěstí se ale můžeme pořád dokola vracet právě k The Neverhood, abychom si připomínali, jak může vypadat po všech stránkách svébytná hra – netradiční a skvělá vizuálně, nápaditá, vtipná a zábavná herně. The Neverhood je pořád pecka a velmi rádi vám to v dalším retro gamesplayi předvedeme.

Po sedmi letech od poslední Rainbow Six hry vyšel nedávno nový díl Rainbow Six Siege. Tentokrát už však nejde o singleplayerovou taktickou akci, založenou na opatrném procházení kampaně. Naopak jde o multiplayerový boj mezi dvěma týmy. Navzdory této herezi vůči svým kořenům si Siege během měsíce od svého vydání vysloužila všeobecnou pochvalu (od nás 8/10, Metascore 78%, uživatelské hodnocení tamtéž 71%), nezdá se tedy, že by se budoucí podoba značky měla vrátit tam, odkud vzešla. Stojí ale Siege skutečně proti idejím prvního dílu Rainbow Six? Skoro dvacet let starý příběh vývoje Rainbow Six ve studiu Red Storm Entertainment nabízí několik odpovědí.