Pokud jste ochotní věřit na zázraky, tak je dost možné, že existuje něco jako vaše duchovní zvíře. Co se ale stane, když na základě testu osobnosti vychází, že jste neurotický, občas trošku pomalejší a věčně otrávený člověk s chronickou migrénou? V našem světě bychom asi těžko našli podobný typ zvířete. Naštěstí jsou tu ale noví pokémoni, kteří vám (mně) jako ideálního parťáka určí Psyducka. Zasmál jsem se. Zasmál jsem se nahlas.

Už nějakou dobu si stýskáme, že královna herních žánrů posledních pár let nerodí zrovna hojně, ale co si budeme povídat – důležitá je v tomto případě kvalita, nikoliv kvantita. Takže přestože skvělých RPG každý rok nevycházejí zrovna desítky, najde se mezi nimi pár o to lepších a propracovanějších kousků. Zrcadlo, zrcadlo, pověz nám, které RPG je letos tím nejkrásnějším!

Kryptozoologie je původem řecké slovo skládající se z částí „krypto“ – skrytý, „zoo“ – zvíře a „logie“ – věda. Jedná se tedy o vědu o skrytých zvířatech, často vnímanou s negativním podtextem, neboť zahrnuje i spíše úsměvná zvířata, jako jsou lochneska, yetti nebo čupakabra. Zároveň ale pomohla objevit nové druhy, například žirafu okapi či tapíra čabrakového. A právě touto vědou se inspirovali autoři pokémonů při tvorbě svých kapesních monster. V tomto článku si ukážeme pokémony, kteří jsou inspirováni těmito kryptickými zvířaty a neopomeneme ani pokémony inspirované japonskými mýty a legendami.

Pokémoni jsou těžkým a komplexním JRPG a svou propracovaností strčí do kapsy většinu západní produkce. Ano, čtete správně. Na první pohled možná vidíte triviální dětskou hru s infantilní grafikou, jenomže pak začnete hrát a uvědomíte si, že jde o mrakodrap složený z mnoha pater komplexních herních mechanik a že se i po desítkách hodin stále nacházíte teprve v přízemním lobby. Proto vznikl následující text. Neobjasní vám zdaleka vše, ale nasměruje vás aspoň k výtahu do vyšších poschodí.

Noví Pokémoni s podtitulem Sword & Shield rozpoutali na internetu nejednu debatu. Tak například: i když celý souboj vyhrajete s jediným pokémonem, zkušenostní body získá celá vaše šestičlenná parta. Zatímco v dřevních dobách série vyžadoval trénink slabých kusů aspoň „nakouknutí“ do bitvy na jeden tah (unikátní předmět Exp. Share tak měl cenu zlata), nyní je sdílení zkušeností napříč týmem integrální mechanikou, kterou oproti minule už ani nejde vypnout. Je to dobře, nebo špatně? Kdybyste se zeptali před 20 lety, kdy smysl mého dětského života do značné míry naplňovaly právě desítky hodin repetitivního trénování pokémonů na Game Boyi, jsem všemi jedenácti prsty proti. Dnes to ale vnímám jako zásadní vylepšení série. A není jediné…

Minule jsme se společně podívali na úplné počátky kapesních příšerek. V bodech jedna až devět jsme si prohlédli první pokémoní hry i kořeny anime a sledovali, kterak se ze zdánlivě naprosto bizarní premisy rodí celosvětový fenomén. Dnes naši pouť ukončíme druhým dílem, který ukáže, že klasická RPG šablona vlastně možná vůbec není ta správná cesta vpřed, protože stačí chytrý mobil s foťákem. Víc už v článku. Pokéballe, leť!