Existuje spousta různých důvodů, proč si zamilovat herní postavu. Možná za ni stovky hodin hrajete a pomáháte utvářet její osobnost jako v případě Geralta z Rivie. Nebo je předem daná a vy s její povahou nenaděláte vůbec nic, jako třeba u takového Krata. A letos se do naší trojice nejoblíbenějších herních postav za rok 2019 dostaly obě tyto varianty.

Rok 2019 byl pro mě trochu jako horská dráha a kupodivu to platilo i pro herní část mého života. Zatímco na jaře mě zklamalo prakticky všechno, čemu jsem povolila vstoupit na pevný disk, na podzim jsem v záplavě ze všech stran doporučovaných titulů nevěděla, kam se vrtnout dřív. Konejšivou náruč mi nakonec nabídly spíš nenápadnější nezávislé tituly než očekávané tříáčkové pecky, ale tak už to prostě občas v životě redaktorky chodí.

Budovatelská strategie Surviving the Aftermath byla příjemným říjnovým překvapením. Vydavatel Paradox Interactive oznámil její existenci začátkem měsíce a už o dva týdny později ji poslal do early accessu. Od té doby dostává začátkem každého měsíce nový update posouvající hratelnost směrem, kde ji ve výsledku chtějí mít jak vývojáři, tak hráči, kteří se nebojí podělit o svůj názor na fórech.

V Austrálii se v těchto dnech dějí dvě pozoruhodné události: zaprvé prakticky celá hoří, no a zadruhé se v Melbourne koná každoroční Australian Open, první ze čtyř tenisových Grand Slamů. U této pro životní prostředí méně destruktivní příležitosti vychází také druhý díl virtuálního pinkání AO Tennis 2, kde si můžete tvořit vlastní hráče a stadiony a pak na nich odehrávat legendární zápasy.

Hodnocení počítačových her je velice subjektivní záležitost, ovšem když už nějaké hře 95 procent kritiků naděluje devítky a desítky, můžete se skoro vsadit, že to bude úžasný zážitek. Ale neplatí to vždy. Připravili jsme si pro vás seznam her, které jsou objektivně vynikající, všeobecně oblíbené a nám z nějakého důvodu moc nesedly.

Jedna z věcí, které na hrách milujeme, je různorodost postupně objevovaných způsobů, kterými lze vyprávět příběh. Na rozdíl od knih či filmů nám hry nechávají podstatně víc svobody a zároveň si nás dokážou podmanit klidně na desítky hodin. Mnohdy nás poutavé vyprávění zvládne připoutat i ke hrám, jejichž ostatní kvality jsou přinejmenším diskutabilní. Byl to případ těch nejlepších příběhů pro loňský rok? Ve shrnutích se snažíme vyhýbat velkým spoilerům, z principu kategorie to ale není možné úplně.