Adam Homola – God of War

zdroj: tisková zpráva

„Říkal jsi něco, Adame?“

God of War má něco do sebe. To mu upřít nemůžu a přiznávám, že jsem se u něj nějakou dobu docela dobře bavil. Jenže zábava ze mě vyprchala stejně rychle jako pár piv v hospodě. Nad produkčními hodnotami jsem po chvíli ta ústa zavřel a pomalu, ale jistě nastoupila rutina. Ne ani tak nuda, jako spíše nekonečná monotónnost, pocit zbytečného natahování hry, příběhu i prostředí jen z povinnosti. Nepomohla tomu ani krkolomná menu, těžkopádné RPG prvky, nespočet hluchých míst a prapodivné tempo.

God of War jsem chvíli obdivoval, chvíli se u něj bavil, ale většinu času hrál jen ze setrvačnosti. Skoro jako by tvůrci udělali špičkovou šestihodinovou hru, ale chtě nechtě ji museli roztáhnout na alespoň dvacet hodin. Já jsem ten poslední, kdo by měl problém s dlouhou hrou, ale ten stejný souboj v bledě modrém po milionté už opravdu nechci, děkuji. A za ten všudypřítomný backtracking v krásných, ale okoukaných a hlavně prázdných kulisách by Barlog zasloužil pohlavek.

Vašek Pecháček– Red Dead Redemption II

zdroj: Rockstar Games

„To byla tvoje poslední chyba, Venco.“

Jenom naprostý blázen nebo smradlavý Pinkerton by s vážnou tváří popíral neuvěřitelné kvality Red Dead Redemption II. Nádherná grafika, fanaticky realistický svět, sympatické postavy v čele s drsným panem Morganem, to všechno tuhle kovbojku automaticky řadí mezi nejlepší hry téhle generace. A já se přesto nedokázal prokousat přes první akt.

Proč? Protože se mi přemýšlivé, unylé tempo Red Dead absolutně netrefilo do životního režimu. Tehdy na moje návraty domů málokdy dohlíželo sluníčko a na hraní pro radost jsem měl velice omezené množství času. Hodinku u PlayStationu nebo počítače, vyčistit zuby a spát!

Jenže přesně takhle Red Dead hrát nejde. Je potřeba se do něj ponořit, nechat se unášet iluzí, že vás bolí zadek od koňského sedla, nikoliv nepohodlné kuchyňské židle. To jsem nedokázal, a proto mě nekonečné, ukecané projížďky nádhernou krajinou rychle omrzely. 

Za dobu, kdy bych v GTA V pohodlně sjel dvě, tři mise, jsem s Arthurem stihl třeba jen ulovit srnku, dovézt ji do města, prodat maso a být frustrovaný z toho, že jsem se zase nikam neposunul. Snad si v letošním roce najdu čas, abych se, tentokrát na PC, na Divoký západ vrátil.

Patrik Hajda – Apex Legends

zdroj: tisková zpráva

„Takhle dopadneš, Patriku."

Já za to nemůžu. No dobře, možná trošku jo. Věc se má tak, že mě nikdy nebavily multiplayerové online hry. WoWku jsem se vyhýbal jako čert kříži, Counter-Strike pro mě byl zábavný jen jednou do roka na LAN párty. Dodnes nechápu, co lidé vidí na Overwatchi a obecně na hrách, ve kterých děláte pořád dokola neustále to samé, jen abyste v tom byli o trošku lepší a jednou za X opakování téhož skončili první a ne druzí. MOBA, battle royale a další žánry online hraní prostě nejsou pro mě.

Nepopírám, že jsem v minulosti několikrát podlehl. Dvakrát, abych byl přesný. Nevím, proč mě chytly zrovna Guild Wars 2, ale stalo se. A z těch repetitivních stříleček mě, milovníka těžké techniky, snadno zaujaly World of Tanks. Když se pak objevil Apex Legends, okamžitý hit, který v jednu chvíli hrál snad úplně každý, musel jsem si vyzkoušet, co je tedy tak zázračného na tom battle royalu a na této konkrétní hře. 

Mno a nic jsem nezjistil. Hezká, svižná střílečka s anonymními postavami bez jakéhokoliv zajímavého příběhového pozadí. Buď zabiju, nebo budu zabit. Buď to potrvá minutu, nebo deset minut. Co chápu, je to neuvěřitelné napětí, když vás zbývá pět na malém prostoru. Je to skvělý adrenalin. Ale protože není samozřejmostí každé partie, rychle mě přestalo bavit honit se s ostatními po té samé mapě bez nějakého pořádného cíle. Vítězství a zvýšení úrovně o jedna mi prostě jako důvod hrát hru tohoto typu nestačí a radši zůstanu u her, které ke svému chodu nevyžadují bandu cizích lidí.

Aleš Smutný – Horizon Zero Dawn

zdroj: tisková zpráva

„Tak já se ti nelíbím, Aleši?“

Je to skvělá hra. Vážně! Ale naprosto mě „nebere“. Myslím, že s Horizonem u mě eskalovalo moje totální znechucení open world hrami, které po mně chtějí, abych si příběh tvořil sám a sem tam přihodí cutscénu. Jasně, oproti exkurzům do totálně emergentního vyprávění v podobě Breakpointu byl Horizon ještě velmi příčetným zástupcem žánru, ale jeho kouzlo ve mně nic nesepnulo.

Aloy je sympatická, samotný svět a objevování toho, proč jsou všude robosauři, mi přijde atraktivní, ale samotné hraní mne prostě nechytlo. I když jsem se díval na menu PS4, vždycky jsem našel hru, klidně i pár let starou, kterou jsem si pustil radši. A když jsem se už k Horizonu dokopal, zjistil jsem, že po čase hraju spíš tak nějak roboticky (ha!).

Horizon mě nefrustroval, ničím mě vlastně neštval, ale projevoval se v něm syndrom, kterým mne spolehlivě odradily všechny „novodobé“ díly Far Cry. Prostě mne nebavilo chodit po světě a dělat to, co je náplní hry. Promiň, Aloy, jsi sympaťačka. Ale nefungovalo by nám to.

Šárka Tmějová – série Halo

zdroj: tisková zpráva

„Ochutnáš plasmu, Šárko.“

Na první dobrou si říkám, že výborných her, které mě neokouzlily, je každý rok hned několik a je dost těžké vybrat z nich jen tu jednu jedinou. Takže jsem si zadání upravila dle vlastních potřeb (co je to vlastně objektivně super hra?) a trochu si zanadávám na to, že neznám generičtější a nudnější sérii, než je Halo. Na Metacritic má sice hned několik dílů průměr hodně nad 90 %, ale…

S mou obecnou rezervovaností vůči sci-fi to má tahle značka složité už od začátku a já jí dala šanci hned několikrát, naposledy když Halo: Reach před pár dny dorazilo na Steam. A prostě mě zase absolutně nechytlo. Moc tomu nepomáhá, že se Halo samo vznešeně nazývá ságou a hýří rádoby cool názvoslovím hrdinů a nepřátel, což dělá sice spousta her, ale v tomhle případě mě to zvláštním způsobem a snahou o velkolepost irituje. Příběh ani postavy mě nijak nedonutily se o ně zajímat a akce je ucházející, ale nic, co by jiné hry nedělaly lépe.

Když se tedy v propagačních materiálech Microsoftu ozve ikonická hudba nebo objeví logo či postavička Master Chiefa, můj mozek automaticky vypíná. A už vůbec si můj zájem nezvládl získat ani skrz fakt, že se mi Halo dost plete s jejich druhou akční vlajkovou lodí, tedy s Gearsy. Pokud si tedy máte vsadit na člověka, který si nikdy v životě nepořídí Xbox, jsem docela spolehlivý kůň.