Raketka, je herní portál, který nabízí pro hráče spousty kvalitních online her zdarma a možností jak se pobavit. Nejsou tu ale pouze jen klučičí hry, Raketka nabízí i dívčí hry online. To hlavní co činí tento portál tak dobrým, je však přístup k samotným hráčům. Ti se tu mohou zaregistrovat a získávat zkušenosti, medaile a bojovat o umístění v žebříčku nejlepších hráčů. Navíc se mohou účastnit skvělých soutěží, které jsou pravidelně pořádány a vyhrát tak hodnotné ceny.

Před mnoha lety vyšla série fotografií z podzemek. Byly v ní vyfocené stanice metra z velkých měst, od klaustrofobních londýnských koridorů až po barevné haly v Ulanbátaru. Jednoduchým porovnáním architektury z různých končin bylo jasné, že stanice metra v zemích bývalého Sovětského svazu jsou těmi nejprostornějšími na celém světě – komunista prostě kopal a budoval velké věci. I proto se může Metro: Last Light odehrávat po Metru 2033 znovu v tunelech moskevského metra - tak spletité a nekonečné bludiště vystačí ne na dvě, ale klidně na deset her. (Pozn. - V článku najdete i video s naším rozhovorem s tvůrci hry.) Bojíte se tmy?Každá prezentace má jedno slovo, které jí dokonale vystihuje. V případě Last Light je to „ponurost“. Nejen kvůli pocitům osamělosti a úzkosti ve vybydlené a zničené Moskvě, kterou se prohánějí smečky mutantů-démonů, ale především kvůli výrazům pánů z THQ. Ať už jim někdo zalil obličej zmražovadlem mimických svalů anebo jsou opravdu tak smrtelně vážní, vyvolávají dojem, že pod zem v Last Light nechcete ani nakouknout. A to byste přišli o hodně. „Naše hra je ve fázi, kdy je kompletně hratelná, vše v ní funguje a můžete jí projít od začátku do konce se všemi příběhovými animacemi,“ tvrdí jeden z vývojářů. Snad mu nějaký neviditelný démon drží pařát na tepně, protože dokáže v rámci ponurosti ještě mluvit rychle jako kulomet. „Vylepšili jsme všechny části hraní. Střílení, prozkoumávání, stealthování i RPG,“ snaží se zaujmout hrstku novinářů. Po tří minutovém monologu ponuře sjede publikum pohledem a s vážností funebráka se odebere za dveře. Obrazovka se rozsvítí, prezentace začíná. Vítejte v metru, dveře se zavírají. Galerie #14151

Krátké video vás seznámí s novým prvkem chystaného NHL 13, jímž bude zvýšený důraz na kontrolu pohybu hráče a puku ve vztahu k rychlosti jeho pohybu.

Pokud marně pátráte, ve které hře byl jakýsi John Mcněco, tak zabrzděte a vzpomeňte si na filmy. Série Die Hard, v češtině Smrtonosná Past. Bruce Willis si tam střihnul asi svoji nejslavnější roli unaveného, drsného a hláškujícího policisty, který se s teroristy rozhodně nepáře. Nová Lara se má, teď už plešatému policistovi, notně přiblížit. Ne snad, že by šla po teroristech na letiště, do New Yorku, nebo na střechu mrakodrapu, ale Tomb Raider má připomínat Die Hard v emocích. Což není asi zrovna první věc, kterou si vybavíte, když se řekne Die Hard. Tvůrci Tomb Raidera to ale pěkně logicky vysvětlili a ty styčné plochy mezi oběma hrdiny jsou.

První zkušenost s novou herní platformou je vždy speciální. Pamatuji si, když jsem na E3 poprvé hrál na PlayStationu 3, Xboxu 360, Wii, Kinectu nebo DSku, a díky Rayman Legends si nepochybně dobře zapamatuji i svou osobní premiéru s Wii U. Nová konzole od Nintenda možná nevzbuzuje u veřejnosti takové prvotní nadšení, jako její předchůdce, naše zkušenosti ale dokazují, že vysoká očekávání mohou být pro novou platformu spíše přítěží, než pozitivem. Takže v tomto ohledu se Nintendo trápit nemusí. Možná i proto zatím neoznámilo podrobné technické specifikace Wii U (spekuluje se o "last minute" přidání paměti, na jejíž nedostatek si prý stěžují devkitem vybavení vývojáři), a svou tiskovku, a následně i prezentaci, na E3 soustředilo výhradně na hry. A jak jsem se přesvědčil na vlastní kůži, Rayman Legends nehraje v jejich výčtu žádnou druhořadou roli. Naopak, vedle LEGO City Undercover, jde o zřejmě nejpůsobivější hru v současném Wii U lineupu.

Ian Dallas už léta vyvíjí hodně originální nezávislou hru The Unfinished Swan. Té se nedávno chytla Sony, vývoj se snad pomalu blíží ke konci a tak je o hře konečně víc slyšet. I když zatím není úplně jasné, v čem bude přesně spočíat samotná hra. Až to skoro vypadá jako nějaký experiment od Molyneuxe. Zapnete hru a vidíte bílou obrazovku. Ne snad, že by se něco loadovalo, to je samotná hra. Bílá. Vy pak “střílíte” černou barvu a postupně svět obarvujete. Funguje to ale jinak než třeba De Blob. V The Unfinished Swan tak máte velkou svobodu v tom, jak chcete nepoznaný svět objevovat. Úplné svobody se ale nedočkáte, protože to je podle Dallase protikladem zábavy.