Když se před pár dny objevila první zpráva ohledně chystané Ultimy Forever, s Petrem jsme zakleli, rituálně spálili několik datových nosičů, prokleli několik nižších herních démonů a ukřižovali šotka s tričkem Live to Free-to-Play.

Působí to jako scénář vystřižený z typického startu MMORPG hry. Vývojáři to s velkou slávou vydají a hardcore hráči prosviští celou hrou za pár dnů. A pak vyjde prohlášení ve stylu “jejda, my jsme nečekali, že to proběhnete tak rychle, my na konci vlastně nic nemáme.” Diablo III sice není MMORPG, ale ani to není klasická singleplayerová hra. Není to hra postavená na příběhu, ale na mechanikách a je navržená tak, aby se hrála znova a znova a pořád dokola. Jenže co dělat, když se dostanete na konec i na nejvyšší obtížnost? Takových hráčů je už docela dost a stěžují si, že 4. akt je na Inferno docela o ničem a že end game obecně Blizzard podcenil. Co na to tvůrci nejrychleji prodávané PC hry vůbec? Uznali, že mají hráči pravdu a naznačili, co by se s tím dalo dělat.