Žánr her na hrdiny zažívá obrození, jeho prvky pronikají do akčních her a s posledním dílem FIFA dokonce i sportů. S obrovskou nabídkou vysokorozpočtových (Dragon Age: Inquisition) i nízkorozpočtových titulů (chystané Wasteland 3, Pillars of Eternity) se zdá, jako by nebylo nic jednoduššího než vytvořit právě RPG. Ale chyba lávky, žádný med to rozhodně není, jak potvrzuje řada designérů, z nichž nejvýrazněji a nejotevřeněji mluví Josh Sawyer. Ten Josh Sawyer, který se podílel na vývoji Pillars of Eternity, Fallout: New Vegas nebo Icewind Dale II.

V práci Kritické hraní: Interaktivní historie a virtuální dědictví, což je akademické dílo Erika Championa vydané roku 2015, je nadnesena velmi zajímavá myšlenka ohledně knih, jež můžete najít ve hrách ze série Elder Scrolls. Champion tvrdí, že když srovnáme možnosti toho, jak hráč komunikuje s prostředím, s detaily v knihách rozšiřujících pozadí světa, jež si ve hře můžete přečíst, ukáže se, že knihy v Elder Scrolls popisují mnohem bohatší svět než ten, který hráč vidí a může ovlivnit. Autor píše, že fikce v těchto dílech prezentuje společenský svět s větším počtem možností a řadou detailnějších kulturních, sociálních a náboženských prvků než fikce, kterou hráč vytvoří vlastními činy. Knihy ve hrách Elder Scrolls vyprávějí pozoruhodné, unikátní příběhy s neskutečným rozsahem představitelů, událostí, kultur a míst. Ale při hraní samotných her je velmi obtížné se vymanit z několika základních vzorců hratelnosti, ať už jde o boj, konverzaci, nebo prozkoumávání světa. Je těžké zažít nebo dokonce vytvořit ten druh příběhů a společenských světů, o kterých si můžeme přečíst v herních knihovnách.  

V závěru recenze na Rise of Iron jsem si posteskl, že po roce obsahového půstu nebudu mít pro letošek žádné naděje v očekávání, že na první Destiny už se v Bungie zapomnělo. Opak je ale pravdou. Vývojáři překvapivě dostáli svým slibům. Vedle obsahových dodatků k poslednímu rozšíření či raidu přišli s oslavou Halloweenu, vydařeným vánočním Dawningem a vrací SRL i nějaké ty nové a staré zbraně a další drobnosti. Navzdory očekávání tak pořád má smysl se do hry vracet jak pro absolutní veterány, tak i pro hráče, kteří Rise of Iron odložili hned po kratičké kampani. Destiny tedy žije - stále se toho v tomto světě dá hodně zažít.

Jde o jeden z nejlepších, největších, nejkrásnějších, nejpropracovanějších a nejzábavnějších modů pro TES V: Skyrim. Můžete hádat třikrát, kterou modifikaci myslím. Rovnou ale prozradím, že na mysli mám totální konverzi Enderal od (převážně) německého studia SureAI, která vyšla po několika letech vývoje letos v létě, a hráčům Skyrimu otevřela ústa dokořán. Enderal totiž nabídla nejenom minimálně padesátihodinovou porci nového příběhového obsahu a zbrusu nové lokace i postavy, ale i předělané herní systémy – třeba zahodila level scaling, za což bychom měli tvůrcům líbat ruce a nohy. Dost ale rekapitulace, protože na obzoru se rýsuje DLC pro Enderal s podtitulem Forgotten Stories, které by krom řady obvyklých úprav a oprav mělo nabídnout hlavně 10 - 20 hodin nové příběhové kaše.

Střílecí MOBA Paragon má do vydání ještě daleko a konkurence je také o několik let napřed, proto vývojáři z Epicu nelení a snaží se do hry ládovat nový obsah co nejčastěji to jde. Vedle neustálého přílivu nových hrdinů to je například i novinka v podobě možnosti craftování karet a představení Loot Crate.

Fanouškovský projekt Skyblivion přenáší svět Cyrodiil a celý Oblivion do enginu a technologií, jimiž se svého času chlubil Skyrim. Vývoj se táhne už několik let, ostatně, stojí za ním jen skupinka nadšenců, kteří se dali dohromady z celého světa přes internet. Nicméně, i když jsou krůčky při vývoji malé a jeho dokončení je ještě daleko, že už udělali na Cyrodiilu pořádný kus práce se můžete přesvědčit v novém videu.