Povíme si jednu hezkou pohádku o goblinovi, který se zásahem francouzského studia Cyanide stal hlavním hrdinou hry. Znáte ho, jmenuje se Styx a debutoval v akčním RPG Of Orcs and Men. Není převozníkem na podzemní řece, ale neposedným goblinem s šikovnými prsty a touhou po pokladech. Na svojí příležitost číhá ve stínech, v truhlách a kanálech, prolézá škvírami a ručkuje po rantlech. Parazituje na lidské společnosti, a proto je mezi ostatními gobliny znám jako šéfík stínů. Styx, to je gobliní Garrett z Thiefa, nebo by alespoň podle studia Cyanide a její hry Styx: Master of Shadows měl být.

Fable Legends je něco jiného než byste čekali. Z populární RPG série Petera Molyneuxe si vypůjčila pohádkový vizuální styl a karikaturu, ale od původní trilogie se liší asi stejně jako Fable: The Journey pro Kinect. Zapomeňte na hutný příběhový singleplayer, ikonické dospívání, otevřený svět nebo rozlišování mezi dobrem a zlem. Fable Legends je primárně multiplayerovou záležitostí ve stylu 4v1, kterou lze popsat jako takové slabší Evolve. Převážně se odehrává v uzavřených arénách, kde na jedné straně stojí čtyři hráči a na straně druhé pak jeden padouch.

„A jak to u vás máte s tím náboženstvím?,“ zeptal se jeden polský vývojář po vydařené prezentaci. Spojením „jeden polský vývojář“ je míněno „jeden z mnoha,“ protože polská přítomnost na E3 se letos už opravdu nedá přehlédnout. Po otázce jsem si vzpomněl na Mariusze Szczygiela: „Nejvíc mě zajímají Češi, kteří nevěří v Boha.“ Pro národ, ze kterého vzešel jeden z nejpopulárnějších papežů posledních dekád je naše obcházení náboženství zkrátka záhadou. Pro mě je zase záhada ta digitální tvořivost a úspěchy na poli herního vývoje.

Jedním z nejvýznamnějších titulů letoška bude dozajista rozmáchlý projekt Destiny od Activision a Bungie. Akční space opera se od začátku profiluje jako potenciální pecka, nad níž se krom Cestovatele (obrovitá koule, která zachrání lidstvo) vznáší i Damoklův meč. „Co když to bude jen Halo kombinované s Borderlands?“ Včera jsem měl možnost zahrát si multiplayerový Domination mód a meč zatím ze stropu sundat nemohu.

Už jsme sice v Los Angeles pár dní, ale právě jsem prožil svůj úplně první den na E3. Jistě, už v pondělí proběhla registrace a tiskové konference, ale to ještě nebyla skutečná E3. Všechno začalo až v úterý po poledni v Convention Centre a v halách okolo, kde se odehrává to hlavní herní nebe či peklo, záleží na přístupu. Jako étrojkou nepolíbený jsem si nasadil na krk akreditaci s motivem Teddyho z Persona 4 a hlavními dveřmi…

Ne jednou. Asi padesátkrát. S hrůzou jsem se choulil v kovových skříňkách, postával v temných koutech a odhazoval světlice a dělbuchy na druhou stranu místnosti, aby jeho tupý lesklý čenich přestal zkoumat roh, ve kterém jsem se k smrti bál. Byl tak blízko, že jsem ho slyšel dýchat! Kdybych se předklonil, tak jsem mu mohl utřít sliz z tlamy! Stačil jeden neopatrný pohyb, jedno zakopnutí, nešťastně otevřené dveře a vetřelec se po mě vrhnul jako zubaté torpédo. A pak? Smrt. You died.