Zatímco vývojář určený ke své malé radosti pro prezentaci („Jsem stydlivý.“) procházel se Styxem chodby jednoho z pater vysoké věže, zkoumali jsme bedlivě, zda se Cyanide snaží přinést do stealthu něco nového. Odpověď zní: ani moc ne.
Klasické krytí ve stínech před strážemi a jejich obcházení nepůsobí nijak zlomově a dalo by se shrnout slovy: no, dobrý, popojedem. Zajímavá začal být obsah teprve ve chvíli, kdy jsme se namísto na celek soustředili na detail. A tu došlo na překvapení. Styx nabízí spoustu malých a milých možností, jak řešit jednotlivé situace, a každý nepřítel půjde odstranit hned několika způsoby.
Můžete například otrávit vodu v měchu, ze kterého stráže pijí, a pak se ze svého úkrytu jen smát, jak padají se sípavými zvuky na zem. Na krátkou dobu se také můžete zneviditelnit a obírat měšťany o peníze nebo hbitě přebíhat mezi úkryty. Mrtvé stráže nemusíte odnášet za roh, i když samozřejmě můžete, ale stačí je polít kyselinou. Namísto ukazatele viditelnosti září Styxovi na zádech tetování a obecně je toho dost, co se Styx od svého vystoupení Of Orcs and Men naučil.
Jedna z osvěžujících mechanik, o které se bude v souvislosti se Styx hodně mluvit, umožní vyvolání vlastního klona. Dvojník je plně ovladatelný a podobně jako v Overlord hrách s ním můžete dojít poměrně daleko. Bezpečně tak například odlákáte na pár sekund stráže nebo s klonem začnete škádlit zlobra, který hlídá velkou bránu, aby mohl Styx proklouznout. Můžete ho také schovat do truhly a vytvořit z ní past, která po otevření vybouchne a zahalí vše v černý jedovatý dým. A samozřejmě s klonem musíte počítat při řešení logických hádanek.
Každá riskantní „situace“ by měla podle slov autorů poskytovat radost z nalezení správného sledu pohybů i akcí. Vývojář nás sice ujistil, že půjde úrovně procházet mnoha způsoby, nijak zvlášť se ale nezdálo, že by se stavba úrovní odchylovala od širšího lineárního koridoru. Především však nepůsobila tak, že by měla hráče obtěžovat. Skoro jako by se Cyanide báli, že by se na ně hráči mohli namíchnout, kdyby se dostali ke komplikovanější situaci. Možnosti jsou od prvního pohledu jasně viditelné a víceméně se cítíte jako na hřišti, kde si jen vybíráte, jaké kulisy pro svůj kradmý postup použijete.
Může jít samozřejmě o klam. Prezentační úrovně jsou vystavěné vždy pro diváky, nikoliv pro hráče. V několika desítkách minut se tu musí předvést, co ve hře jde udělat, a čím by mohla být zajímavá. Styxu se to povedlo: je zajímavý. Jaksi ale postrádá jiskru. Cyanide jí samozřejmě do vydání mohou vykřesat, ale v tuto chvíli je Styx především příslibem stealthové hry. Čerpá ze zkušeností předchůdců a přidává nové mechaniky, ale zatím postrádá jasné kontury.
Je to i tím, že vývojář odmítl rozebírat příběh, protože by „spoileroval“ celou hru. Nu, rádi bychom si jí vyspoilerovat nechali, abychom věděli, proč Styx dělá to, co dělá. Nyní víme jen to, že prochází vysokou věží, na jejímž posledním patře se nachází jantarový strom, zdroj nekonečného bohatství a mystické síly, která z gobliního zloděje dělá nadpřirozeného asasína. Tak snad ho do vydání najde.
