Ještě před dvěma měsíci neměl Michal Šnobr s hrami prakticky nic společného. Jméno si udělal v energetice, kde jako analytik radí velkým firmám, investorům i státním institucím. S hrami se, podle svých slov, setkával jen rekreačně. „Jsem generace, která vyrostla na PC hrách jako Wolfenstein 3D, Age of Empires a dalších. Nyní mi na nějaké aktivní hraní už nezbývá moc času, tak jen zpovzdálí sleduji, co hrají mé děti na mobilech, PC ale i na konzolích.” Přesto se rozhodl do herního průmyslu vstoupit, a to velmi rázně. Šnobrova společnost Hamaga koupila v polovině července největší maloobchodní síť s videohrami a zároveň jednu z nejstarších herních firem u nás - JRC. Zeptali jsme se tedy Šnobra, co jej k tomu, když pomineme nostalgický zájem o hry, vedlo.

"Pro svou samotnou podstatu je digitální informaci možné jak velmi snadno zachránit, tak i o ni přijít navždy," říká pro web Ars Technica Jason Scott, zakladatel stránky Internet Archive, na které lze najít tisíce starých videoher, hratelných jednoduše skrze internetový prohlížeč. Málokdo učinil pro archivaci starých her více než on. I podle Scotta však ta pravá archivářská robota teprve přijde. Paradoxem současného multimiliardového herního průmyslu totiž je, že jen zřídkakdy myslí na zadní vrátka a znovuhratelnost her v budoucích dekádách. Bude přespříští generace moci okusit dnešní hry? A je to vlastně důležité?