Recenze

Duke Nukem Forever - recenze

V roce 1996 jsem stopoval s kamarádem někde v Úlibicích u Jičína, u sebe měl Score s recenzí Duke Nukem 3D a nadšeně mu vykládal jak neuvěřitelná hra to je: „Jde v ní dělat úplně všechno! Seš ve velkým městě, můžeš chodit do obchodů, prohlížet si tam časopisy, čuřit na záchodě, hrát kulečník, používat bezpečnostní kamery, zhasínat a rozsvěcet světla, nebo jít do pornokina! Navíc je to strašná prdel!“ Nadšení bylo pochopitelné. V době, kdy kraloval Doom II a jeho všemožné deriváty, se jednalo o splněný sen každého hráče. Konečně hra, která místo anonymního hrdiny a generických bludišť nabídla reálné prostředí a postavu, která měla koule!

Duke Nukem: Manhattan Project

Blonďatý svalovec se vrací na scénu v arkádě Manhattan Project, aby zachránil New York před mimozemskou havětí a ukázal všem pochybovačům, že klasické plošinovky na PC ještě nevymřely.

Eat Lead: Return of Matt Hazard - recenze

Jeden z nejslavnějších herních hrdinů je zpět. Že nevíte, o koho se jedná? Pochopíte ve hře, která má pohasínající hvězdě ala Duke Nukem zajistit triumfální návrat.

Wolfenstein: The New Order - recenze

Původně měla recenze začínat konstatováním, že Wolfenstein 3D stal na začátku naší zkušenosti se střílečkami a snad i s hrami obecně. Pak jsem si ale uvědomil, že je rok 2014 a od vydání pradědečka „doomovek“ uplynulo přes dvacet let. Kdepak, všichni jsme u Wolfa 3D nezačínali. Jakou roli tedy hraje pro vás mladší fakt, že vyšel nový Wolfenstein? Vztáhnete si The New Order k odkazu první hry a jejích následovníků? Nebo se značka přežila, vyčpěla a B.J. Blazkowicz se zmítá v agónii jako Duke Nukem se svým Forever?

A Vampyre Story - recenze

Adventurní Duke Nukem Forever k nám po dlouhých letech vývoje a několikanásobné změně chlebodárce konečně doplachtil, byť jen z jedné třetiny. Vyplatilo se čekání na upírku Monu a jejího netopýřího nohsleda?

BlowOut - recenze

BlowOut je plošinovka ve stylu Abuse nebo Duke Nukem: Manhattan Project, ve které máte coby mariňák vyčistit vesmírnou základnu od vetřelců. Ale není ani zábavná, ani originální a je utrpením ji hrát. Chcete vědět proč?

Max Payne Mobile - recenze

S porty starých her na iOS je to těžké. Vždycky, když je oznámí, zajásám. „Hurá, XY vyjde na iOS! To jsem hrával před deseti lety!“ Chvilku si rochním v tom, že to, na co jsem před několika lety potřeboval výkonné PC, můžu hrát na mobilu. Záhy hru ale vypnu, protože se to buď nedá ovládat (Duke Nukem 3D, GTA3...), nebo se to prostě na mobil vůbec nehodí (např. Settlers). Port prvního Maxe Paynea od War Drum Studios spadá do obou kategorií a zároveň do žádné. I přesto se ale Max Payne Mobile řadí k těm lepším portům.

Fez - recenze

Už ani přesně nevím, kdy jsem o Fez slyšel poprvé. Rozhodně to bylo dávno. Po konzultaci s internetovou wiki-paměti jsem moudřejší: Phil Fish oznámil Fez v červenci 2007. Následující roky dával neustále najevo, že až hra vyjde, tak bude tou nejlepší hrou vůbec. Rošádami s datem vydání zajistil Fezu přezdívku „nezávislý Duke Nukem Forever“ a nakonec to dotáhl až do dokumentu Indie Game: The Movie a na řadu konferencí, přestože Fez stále nevycházel.

Rise of the Triad - recenze

Pryč s rudolfínskými elixíry! Omládnout se dá jedině hrami. Často mi něco v tom smyslu tvrdí moje matka. Pokaždé, když se zeptá, jak mi jde psaní od ruky, skončí rozhovor poznámkou, že už bych si měl konečně najít slušné zaměstnání. V jejích očích zůstávám stále dítětem, neboť hraji hry. A to už mi přitom táhne na třicet. Do svých mladých let se teď ale stále častěji vracejí i vývojáři.

Shadow Warrior Classic Redux - recenze

Snad tisíckrát jsem si v průběhu hraní vyhlazené verze střílečky Shadow Warrior kladl otázku, zda má oprašování her z druhé poloviny devadesátých let smysl. Jestli nejde o přehnaně naivní představy tvůrců o nás hráčích. Proč se vlastně vracet do minulosti po dávno prošlapaných cestách? Snad z nostalgie? Ne nutně. V dnešní době příliš vážně se beroucích stříleček může jednoduchý, nenáročný, přímočarý a vtipný titul působit jako dar z nebes. I když má na krku šestnáct křížků.

The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D - recenze

Pokud se o nějaké hře na Nintendo 3DS dá bez přehánění říct, že si kvůli ní nemalé množství lidí koupilo samotný handheld, pak je to The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D. A to i přes fakt, že se vlastně jedná o remake více než deset let staré hry. Kult Zeldy se v tomto případě spojil s vydatnou porcí nostalgie, která je navíc podepřená až neuvěřitelným hodnocením na Metacritic, které se zastavilo na devadesáti devíti ze sta. Z vlastní zkušenosti ale vím, že některé hry není radno vykopávat z nostalgického hrobu. Ne zřídka se mi totiž potvrzuje, že zkreslené vzpomínky jsou lepší jak hra samotná. Je to i případ znovuzrozené Zeldy?

Call of Juarez: The Cartel - recenze

Call of Juarez série prošla s novým dílem zásadní plastikou. Není to ale takové to napravování povislých víček nebo nenápadná botoxová řachanda do čela. Naopak se dá říct, že vizuálně hra vypadá o fous nebo dva hůř než její předchůdce. Překopávalo se však hlavně zevnitř, ostatně sousloví „moderní western“ hovoří samo za sebe. A věřte, že na papíře to ještě zní mnohem lépe než ve skutečnosti.

Blood: Fresh Supply - recenze remasteru kultovní střílečky

Klenot z dílem Monolith Productions jménem Blood se již ve své emulované, na moderních systémech hratelné, podobě objevil v nabídkách GOG i Steamu. Pokud jste jej však na některé z uvedených platforem vyzkoušeli, jistě jste si všimli, že v mnoha ohledech nezestárl zrovna nejlépe. Atari, které vlastní práva, proto zajistilo remaster titulu, jenž nakonec dostal podtitul Fresh Supply.

The Bureau: XCOM Declassified - recenze

E3 2010. Za zavřenými dveřmi mi tehdejší producent Martin Slater ukazuje first-person střílečku s prostým názvem XCOM. Ačkoliv už tehdy byl titul prezentován jako dítě 2K Marin („Od autorů BioShock 2“), Martinův oceánský přízvuk je hlasitou připomínkou toho, že původní koncept vznikl na pracovišti 2K Australia. Počítal s pohledem z vlastních očí, fotografováním, výzkumem technologií na základně… a také s vydáním v roce 2011.

Gore: Ultimate Soldier - recenze

Už Daikatana předvedla, že hry s extrémně dlouhou dobou vývoje to nemají v konkurenci technologicky vyspělých trháků snadné a first-person střílečka Gore: Ultimate Soldier je toho dalším důkazem.

Serious Sam 3: BFE - recenze

Ani jeden historický pramen se nezmiňuje o tom, že by staroegyptští bohové nosili na očích oranžové zrcadlovky kradené ze šaten jezdců na BMX kolech. Chorvatské studio Croteam si proto takové zjevení muselo vymyslet. Pravda, jejich bůh si ještě nevybudoval velkou tradici, vždyť je věřícími uctíván teprve deset let. Na druhou stranu už jich jsou ale miliony a o tom si takový Anubis, klimbající tisíce let nad hrobkami králů, může nechat opravdu jenom zdát. Croteam vyrobil boha moderního. Je to Serious Sam, bůh lakonicky štěkajícího kulometu. Nesesílá na kacíře hromy, blesky a neplodnost. Trestá je minigunem.

The Last of Us: Left Behind - recenze

Na některá DLC se člověk těší, některá jsou mu ukradená a některá mu naženou větší strach než když na něj vyskočí vetřelec, co má nasazenou masku Jasona Vorheese a v ruce drží DVD s kompletní filmografií Zdeňka Trošky. The Last of Us a rozšiřující příběh DLC Left Behind patří zrovna do té poslední kategorie a asi všichni tušíme proč.

Deadpool - recenze

Deadpool není běžný komiksový hrdina. Tím spíš to není typický komiksový hrdina od Marvelu. Je to psychopat a žoldák s absencí morálky, příčetnosti, smrtelnosti (má stejnou totální regeneraci jako Wolverine) a ...také ví, že je v komiksu a čtou si o něm voyeurští čtenáři.

Clandestine - recenze skutečné stealth akce

"Nezbývá než doufat, že Logic Artists vyřeší všechny mouchy k plné spokojenosti hráčů, ale především se jim kolem Clandestine (Steam) podaří vytvořit větší komunitu." Právě tímto konstatováním končil text, ve kterém jsem popisoval dojmy z early access verze netradiční kooperativní stealth akce Clandestine, jejíž silnou stránkou má být nutnost sladit postup agentky v poli s činností hackera u počítače. I po vydání Clandestine se však názory na úspěšné vychytání problémů notně liší. Je tedy Clandestine nebroušeným diamantem, nebo vývojáři geniální koncept zabili? Odpověď není jednoznačná.

Navy Seals - recenze

Zhostili byste se rádi role osamělého člena elitní jednotky amerického námořnictva na Dálném východě? A co takhle zkusit hru, která posunuje meze počítačové zábavy? Odpověď zní: Navy Seals.

Shadow Warrior 2 - recenze

Čistokrevné akce z pohledu první osoby bývaly žánrem, od kterého jste s určitou jistotou mohli očekávat posouvání designových i technologických hranic. Podařilo se to hrám jako Doom, Quake, Unreal či oběma dílům Half-Life. V posledních letech je však počet vycházejících nepřikrášlených řežeb minimální. Proto se nešlo ubránit jistému smutku, když vyšlo najevo, že druhý díl hry od polského studia Flying Wild Hog, která v roce 2013 zasáhla fanoušky tradičních FPS jako blesk z čistého nebe, svou žánrovou vyhraněnost opouští. Stížnosti nicméně nejsou namístě - Shadow Warrior 2 už sice není čistokrevná střílečka, ale hra je to stále skvělá.

Simon the Sorcerer 3D - recenze

Mladý kouzelník se konečně vrací na monitory v adventuře Simon the Sorcerer 3D, která navazuje na své slavné předchůdce. Jak se na celé hře a zejména grafice podepsaly dlouholeté odklady?

Atlantis Evolution CZ - recenze

Atlantis Evolution je další pokračování adventurní série, ale tentokrát přenese mladého dobrodruha a fotografa do srdce ztraceného města Atlantidy. Od předchůdců se prakticky v ničem neliší - je to k prospěchu věci nebo ne?

Aura: Fate of the Ages - recenze

Už jste dohráli Schizm II a dali byste si nějakou další adventuru s logickými hádankami? Ale beze všeho. Jmenuje se Aura: Fate of the Ages a opět je určena pro trpělivé hráče, které baví řešit komplikované hlavolamy.

Bone: The Great Cow Race - recenze

Ve vesnici Barrelhaven vrcholí přípravy na každoroční oslavy spojené s kravskými dostihy, kterých se můžete zúčastnit i vy v druhé epizodě této zábavné adventurní série podle komiksové předlohy.

Sentinel: Potomci času - recenze

K usednutí za klávesnice a myši vás v Sentinelu zve sedm odlišných světů poskládaných z mnoha hlavolamů, jejichž řešení je výzvou pro každého milovníka logických adventur, který zde oproti Mystu má volnost pohybu.

Return to Mysterious Island - recenze

Návrat na tajuplný ostrov je dobrým příkladem toho, že na poli klasických adventur lze ještě stále přicházet s novými nápady. Navíc se hra inspirovala Vernovým románem o bájné ponorce Nautilus a kapitánu Nemovi.

Egypt III: Osud Ramsésův - recenze

V nové adventuře s lehce vzdělávacím nádechem, která navazuje na známé produkty od Crya, se přeneseme do Egypta v roli krásné mladé čarodějky řešící záhady a zachraňující život faraóna, který se upsal bohu Slunce.

A Fistful of Gun - recenze westernové střílečky

Jeden proti všem, tomu se říká výzva. A všichni proti všem? To je hlavně velká zábava. A Fistful of Gun nabízí obojí. Spojuje totiž tradiční zákony Divokého západu se zběsilou videoherní arkádou. Kdo chce, může si v top-down akci zahrát na osamělého hrdinu, ale teprve kooperativní multiplayer nabídne všem pistolníkům to pravé pomyšlení. Škoda jen občasného herního chaosu. Někdy je ten západ na herní obrazovce až příliš divoký.

Syberia II - recenze

Syberia II je opět požehnáním pro všechny hráče, kteří touží po klasické adventuře s poutavým příběhem a výborným zpracováním. Ale jak moc se liší a je v něčem lepší než jednička? To vám zde jako první odhalíme...