Recenze

Hearts of Iron IV - recenze

Druhá světová válka je pro počítačové hry vděčné téma. Nejničivější konflikt lidské historie je přirozeně plný momentů, vhodných pro umělecké ztvárnění. Už jsme to zažili ve stovkách her, od stříleček až po strategie. Ale snad žádná z nich se událostem kolem Stalingradu, Pearl Harbor a pláže Omahanevěnuje s takovým smyslem pro detail, jako série Hearts of Iron. Čtvrtý díl v tomhle ohledu rozhodně není výjimkou.

Iron Harvest – recenze

Vojáci v mechu a kapradí

Iron Danger – recenze unikátního taktického RPG

Her, v nichž můžete vracet čas, je plus minus nekonečno, ale žádná z nich není jako Iron Danger. Tahle realtimová, ale zároveň tahová, sólově kooperační RPG strategie se vymyká přirovnání. Nejbližší, co mě z vlastní zkušenosti napadá, je hudební program Audacity, jen místo tracků mixujete úskoky, výpady a kouzla – a výsledkem je symfonie zabíjení. Zní to divně, hraje se to skvěle.

Hearts of Iron - recenze

Válka je jen pokračováním diplomacie jinými prostředky. Tímto heslem se budete řídit i vy v této komplexní strategii od autorů Europa Universalis II, která simuluje 2. světovou z pohledu všech národů.

Hearts of Iron III - recenze

Třetí verze ultimátního simulátoru globálního dění během palčivého období 2. světové války je tady. Větší, komplikovanější, stále bez konkurence.

Hearts of Iron 2 - recenze

Svým zaměřením může oslovit široké spektrum hráčů, od historických nadšenců či zkušených stratégů až po úplné začátečníky. Takový je druhý díl originální real-time strategie Hearts of Iron z období 2. světové války.

Hearts of Iron CZ - recenze

V horizontu několika dnů se u nás začne prodávat česká verze komplexní válečné strategie Hearts of Iron. Jak se CD Projektu povedla lokalizace a jak hru od vydání anglické verze změnily opravné patche?

Sayonara Wild Hearts – recenze

Co si má hráč představit pod pojmem „herní popové album“? Hudební hry jsou tu s námi od počátků herní historie a jejich forma je veskrze proměnlivá. Ať už jste někdy poskakovali na taneční podložce Dance Dance Revolution, učili se na kytaru s Rockbandem, odpočívali u oblíbených písniček v Audiosurfu anebo se dojímali nad genialitou Rez, jedno je jisté – žádná z nich netěžila tenhle žánr až do morku tolik, jako to dělá Sayonara Wild Hearts.

Kingdom Hearts III – recenze

Nezasvěceným fanouškům se série Kingdom Hearts opravdu špatně popisuje. Jedná se o velmi netradiční mix Disneyovek a japonských kreslených seriálů a her říznutý hlubokým a neskutečně melancholickým příběhem, originálním soubojovým systémem a zábavnými RPG prvky. V pořadí třetí díl, který je příběhovým zakončením sedmnáctileté ságy, je naprosto fantastickým mixem všech typických prvků této série.

Destiny: Rise of Iron - recenze

Už tomu bude skoro rok, co do Destiny přibyla větší porce obsahu v podobě datadisku The Taken King, který leccos opravil, mnohé změnil a udělal z Destiny fajn hru, která má své mouchy, ale konečně naplňuje původní vizi svých autorů. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem tehdy ve světle skvělého datadisku hře i přes očividné nedostatky prorokoval zářnou budoucnost. Jenže, co se nestalo, Bungie na úspěšný datadisk nenavázali a hráčům naordinovali roční obsahový půst, kdy občas smetli ze stolu jen pár drobků ve formě SRL a dalších menších aktivit, ale jinak nechali Destiny na pospas osudu. Nijak zvlášť hru nerozvíjeli a jen čekali. Nyní tak opět přicházejí s prosíkem a doufají, že je hráči zase vezmou na milost. Rise of Iron ovšem není Taken King a obsah DLC je maximálně obstojný, jako ostatně celá Destiny se všemi změnami, kterými od vydání prošla. DLC však hru jako celek nikam neposouvá, to je třeba říci hned na úvod.

Iron Brigade - recenze

Studio Double Fine se po necelém roce rozhodlo předělat Iron Brigade (Trenched na X360) i na PC. A jelikož jde o tvůrce Psychonauts nebo Stacking, neochudili nás o velmi osobité zpracování hry v žánru, který v posledních letech zplodil celou řadu variací. Spojit mech akci viděnou z pohledu třetí osoby a klasickou tower defense strategii? Pro Double Fine žádný problém.

Kingdom Hearts 3D - recenze

3DS je platforma plná zajímavých a zábavných titulů, ale akčních RPG na ní moc není. Legendární série Kingdom Hearts se to pokouší změnit a s vervou se vrhá dobýt aktuální nintenďáckou platformu. Jakožto člověk dílem, které mísí Final Fantasy a světy od Disneyho (např. Tron: Legacy, Zvoník od Matky Boží, Pinocchio…), nepolíbený, jsem si myslel, že půjde o ideální titul, jak s Kingdom Hearts začít. Možná jsem se trošku přepočítal…

StarCraft II: Heart of the Swarm - recenze

Blizzard není schopný vydat hru včas. Většinou se dočkáme odkladu, prodloužení bety nebo jiných komplikací. Podobně tomu bylo i v případě StarCraft II: Heart of the Swarm. Zergské kampaně jsme se měli dočkat původně v druhé polovině minulého roku. Po půlroční betě hra vyšla až teď. Odkladu o pár měsíců a nezvykle dlouhé betě můžeme ale děkovat, protože díky tomu máme čest s něčím, co se v herním průmyslu nestává tak často.

Iron Front: Liberation 1944 - recenze

ArmA 2 má svůj nenapodobitelný styl. Není to jen tím, že se snaží v co největší možné míře simulovat účinnost zbraní. Boj v ArmA 2 je specifický díky otevřené krajině i extrémně rozmanité bojové technice a významně ho také tvaruje chování AI, která ne vždy dobře dokáže otevřené prostředí využívat. Iron Front: Liberation 1944 přitom tento styl přejímá se vší jeho krásou i chybami, až si člověk říká, jestli si zaslouží postavení samostatné hry (kterou formálně je!), nebo patří spíš do škatule běžných druhoválečných módů.

Hegemonia: Legions of Iron - recenze

Na poli vesmírných strategií se toho v poslední době mnoho neudálo, ale nyní se začíná blýskat na lepší časy, což dokazuje nová hra Hegemonia: Legions of Iron od tvůrců úspěšné série Imperium Galactica.

Valiant Hearts: The Great War - recenze

Válka je pořád stejná, alespoň ve hrách. Většinou ji tvůrci prezentují jako poměrně zábavnou kratochvíli, v níž hlavní roli hrají rychlé reflexy a heslo: „Střílej, střílej, poslouchej svého pána.“ Nebo vám ve strategiích někdo vrazí maršálskou hůl a řekne: „Nás mnógo, hlavně sejmi nepřítele a vyhraj.“ Valiant Hearts oproti tomu svěří hráči do rukou osud čtyř hrdinů a jednoho psa, přičemž se snaží vykreslit působivé drama, které se zamýšlí nad tím, jak je válka zbytečná, nehrdinská a ve své podstatě odporná.

Fallout New Vegas: Honest Hearts - recenze

Národní park Zion. V reálném světě jde o fascinující místo plné symbolismu spojeného s dvěma třetinami abrahámovského duchovního světa. Obsidian Entertainment. Jedna z posledních výsep inteligentní a skutečně hravé a inovativní herní tvorby mezi středními až velkými studii. Fallout. Jedinečný herní svět, který byl v drtivé většině svých herních inkarnací tu mělčí tu hlubší studií morálky, kultury a socioekonomických struktur, aniž by se kdy uchýlil k náročnému filosofování po vzoru Planescape: Torment. Všechno dohromady. Záruka kvality? Lidé jsou líní, zvídaví a Bůh vynalezl scrollovací kolečko. Nebudeme si hrát na napínání, všichni jste už hodnocení viděli. Teď už je jen otázka, zda je to kvalita za rozumnou cenu.

Stellaris - recenze

Hry od Paradoxu mají jeden hlavní společný jmenovatel - vyprávění příběhů. Europa Universalis, Crusader Kings nebo třeba Hearts of Iron nabízejí strategické pískoviště, ze kterého si můžeme uplácat vlastní grandiózní dobrodružství. Takové, které nikdo jiný nezažije, protože z nesčetného množství proměnných zkrátka a dobře dvě identické kampaně nevydolujete. Jde o narativní propletenec, který si vytváříte sami pro sebe a pro své kamarády. Stellaris nabízí podobný zážitek, i když oproti svým historickým bratrancům k dosažení cíle požívá výrazně jiné prostředky.

Victoria: Empire Under the Sun - recenze

Pro fanoušky Europa Universalis a Hearts of Iron vznikla nová ekonomicko-politicko-válečná strategie, kde se stáváte mužem za trůnem a řídíte zemi ke světlým zítřkům či do temného propadliště dějin.

Diplomacy - recenze

Diplomacie je legendární desková hra, ve které se z evropských států za pomoci diplomacie a intrik formují velmocenské bloky, aby zkřížily zbraně ve Velké válce. Jak se tvůrcům Europa Universalis či Hearts of Iron podařil její převod na PC?

Iron Man - recenze

Na kasovním úspěchu hollywoodského trháku se pokusila Sega přiživit v souběžně vydané hře. Jenže filmové ani komiksové licence nemají ve zvyku dopadat nejlépe. Jak vysoko doletěl Iron Man?

Iron Storm - recenze

Co takhle přepsat dějiny? Protáhnout 1. světovou válku do roku 1964, pozměnit seskupení států a poslat na vyřešení téhle šlamastyky jediného muže? Jestli vám tato idea zní zajímavě, zkuste Iron Storm.

Iron Man 2 - recenze

Schopností robotických obleků z něj dělají železného muže. Jednou rukou pošle cokoli bleskově do šrotu a ani se neptá, kolik je dnes výkupní cena za druhotné kovy.

Ghost of Tsushima – recenze

Samurajská radost

West of Dead – recenze

Vítejte v komiksovém očistci

Call of Duty: Warzone – recenze

Odstřelovač leží v trávě a optikou pušky trpělivě pozoruje soupeře. Sleduje jejich rutiny, učí se zvyklosti, vstřebává triky. Nechce se unáhlit, nechce udělat chybu, protože ví, že další šanci nedostane. Nadechne se, počká si na ideální moment… a zmáčkne spoušť. Kulka, která vyletí z jeho hlavně, se jmenuje Call of Duty: Warzone. A její trajektorie končí přímo uprostřed terče.

Wolcen: Lords of Mayhem – recenze

Vzpomínáte na Greedfall? To bylo povyku kolem epického RPG, které bylo tak skvělé, že o něm pro jistotu nebyla při udílení cen za loňský rok pořádně nikde ani zmínka. A co si budeme povídat, bylo to právem. Hra byla v mnoha ohledech nedodělaná, její kvality nevyrovnané a přehnané ambice ji srazily na kolena. A právě na Greedfall jsem si vzpomněl při hraní Wolcenu. Bohužel to není lichotivé přirovnání.

World of Warcraft: Battle for Azeroth – recenze – část druhá

Na konci první části recenze Battle for Azeroth jsme se rozloučili ve chvíli, kdy mělo dojít na objevování světa s vylevelovanou postavou. Levelování to bylo příjemné, kvalitně zpracované putování po Kul Tirasu a Zandalaru doplněné přiměřeně překopanými profesemi. Nanicovatý systém spojený s artefaktem Heart of Azeroth nezkazil zajímavě rozjeté válečné tažení proti nepřátelské frakci. Jenže teprve s dosažením maximálního levelu přichází pro většinu hráčů ten pravý herní zážitek spojený s novým datadiskem. A ten je tentokrát poměrně rozpačitý.