Autor: Matto Publikováno: 24.ledna 2005 |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Bojové scénáře Co je ve druhém dílu HoI úplně nové, jsou tzv. bojové scénáře. Jedná se vlastně jen o krátké kampaně na omezeném území. Hlavní náplní, jak název napovídá, je boj, což mimo jiné znamená, že ostatní části hry mají omezenou funkčnost. Scénářů je celkem patnáct a pokrývají většinu velkých válečných operací (např. vylodění na Sicílii, v Itáli a Normandii, boje v jižním Tichomoří, Severní Africe nebo třeba bitva v Ardenách, která je náplní demoverze HoI2 vydané již před Vánoci). Jako perlička jsou zde pak hypotetické scénáře, kde pro nás je zajímavý hlavně útok na Československo v říjnu 1938 po odmítnutí Mnichovského paktu. Zpracování Grafickou stránku nebudu moc popisovat, představu si určitě uděláte z obrázků sami. Je to celé trošku chudé a osobně si myslím, že se od minulého dílu grafická stránka hry spíš zhoršila nebo alespoň nezlepšila (byť ke změně došlo). I když na druhou stranu, pro tento typ hry extra krásnou grafiku nepotřebujete. Některé grafické změny k lepšímu by se přece jen našly. Došlo k lepšímu uspořádání ovládacích prvků a lehlé změně filozofie ovládání mimo mapu. Po zvukové stránce je hra chudá, ale opět platí, že pro tento typ hry to není zas tak důležité. Politika, diplomacie, průmysl... Důležité je, jak se to hraje. Tady se nevyhnu srovnání s předchozím dílem, nicméně srovnání je snad natolik popisné, že i neznalému bude vše jasné. HoI2 nabízí detailnější zpracování domácí politiky a lépe řízené možnosti její změny. Opět lze dosazovat a měnit ministry a velitele dle jejich vlastností a bonusů, ale navíc můžete řídit politiku v několika jejích ukazatelích. V extrémních případech se tak dá například z demokratické země udělat fašistická diktatura. Diplomacie už nabízí nejen vstup do jedné ze tří základních aliancí (Osa, Kominterna či Spojenci), vyhlášení války či anektování země, ale lze vytvářet i vlastní aliance, obchodovat se surovinami či výrobky, vyměňovat technologické postupy atd. Znalcům víc řekne, že diplomacie se inspirovala hrou Victoria od stejných vývojářů. Výzkum se výrazně zjednodušil, ale stal se zároveň přehlednějším. Díky výzkumným týmům a sdílení technologických postupů je přesto stále atraktivní a nabízí řadu variant. Průmyslová výroba a její zaměření se podobně jako výzkum stala přehlednější a jen letmým pohledem hráč zjistí, kterých surovin se mu nedostává, co vozí různé konvoje (jejichž správa je do značné míry zautomatizována a není potřeba se o ně moc starat), která jednotka bude kdy vyrobena nebo kdy bude rozšířeno opevnění či infrastruktura některé z provincií. ... ale válka je válka HoI2 s sebou přináší i nový bojový systém rozdílný od všech předchůdců. Autoři jej pojmenovali „pohyb je útok“, což znamená, že o provincii se nebojuje až poté, co do ní útočník dorazí, ale již na hranicích, čili v okamžiku, kdy se útočník dá do pohybu. Další významnou novinkou dvojky jsou mise pro letecké a námořní síly. Hráč má možnost vybrat pro své letecké divize či námořní eskadry mise omezené časem a typem jednotky. Ty je pak plní zcela samostatně, bez nutnosti zásahu a detailního řízení každé jednotky. Změnil se i způsob doplňování ztrát jednotek a přezbrojování na novější výzbroj či nový model (tanku, letadla). Vše teď spadá pod průmyslovou výrobu a děje se opět automaticky s možností určit si priority. Multiplayer a sdílení země Přestože podporu multiplayeru obsahovali všichni předchůdci HoI2, tak snad kromě Europa Universalis 2 byl prakticky nepoužitelný. A to právě kvůli velké míře mikromanagementu, což hráče nutilo hru často zastavovat, aby si vůbec dokázal udržet přehled o situaci. V HoI2 je nutnost sledovat a řídit vše poměrně omezena, a proto se multiplayer stává opět reálnějším. Autoři šli ale ještě dál a umožňují sdílet jednu zemi několika hráčům, čímž se mutliplayer stává skutečně platnou součástí hry. Ale nebyl by to Paradox, aby hra byla bez chloupku. Respektive nebyl by to Paradox, aby nevydal hru obalenou pěkným kožichem chyb a chybek, na kterých se bude ještě několik měsíců pracovat. Má to snad jedinou výhodu, že se tak dá i na přání hráčů a do úprav se pustí i řada nadšenců. Námátkou zmíním pár bugů - umělá inteligence (AI) je vyloženě slabá, počítač dělá hloupé chyby, občas jedná nelogicky a někdy dokonce zcela proti svému zájmu. další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Ve hře je několik logických chyb a ne vše funguje tak, jak by se dalo předpokládat. Nepodařilo se to prostě dotáhnout úplně do konce, což je u Paradoxu taková pěkná tradice. Ve výsledku, po aplikování řady patchů (recenzovaná verze hry je již ve verzi s patchem 1.1) a několika téměř profesionálních úprav amatérů snad bude hra teprve tím, co by člověk očekával od začátku. Doufejme, že pak bude pěkně funkční, nebude obsahovat některé nesmysly, některá pravidla budou dotažena do konce či předělána, AI bude zdatnější a vše bude i hezčí po grafické stránce. Narozdíl od jedničky se v případě druhého dílu o českém překladu neuvažuje, ba co víc, zatím není ani distributor pro ČR. Je tedy pravděpodobné, že hra u nás vůbec nebude k dostání. Závěr Jde o velmi originální hru postavenou na prvním dílu, přinášející řadu vylepšení a změn. Díky svému rozsahu a možnostem je hrou rozhodně určenou pro delší zimní večery a nabízející téměř nekonečně možností opakovaného hraní. Zpracování je bohužel na nižší úrovni, i když zde došlo k pokroku od minulého dílu. Bezchybnost se dostaví až za čas, po vydání několika patchů a úprav. A tak za půl roku či rok můžete k závěrečnému hodnocení přičíst několik bodíků. Stáhněte si: Demo, Trailer, Patch, Cheaty... Související články: Hearts of Iron recenze anglické a české verze, Novinky... |
Matto | |
autorovi je 31 let a pracuje v soukromé vývojářské firmě jako softwarový inženýr; specializuje se na válečné strategie nejlépe s tématem druhé světové, ale nepohrdne ani pěkným simulátorem ze stejného prostředí (všechny články autora) |